Takhle asi ne...

Koncem léta roku 2003 jsem pořídil digitální fotoaparát. Sloužil výborně svému účelu až do chvíle, kdy mě napadlo s ním zkusit fotit pod vodou. Nejdříve jsem zjistil, že originální podvodní pouzdro na něj neexistuje ...

…a hned na to jsem se začal orientovat i v cenách originálních „pytlíků“, které sloužily právě k focení a ochraně aparátů pod vodou. Jejich cena byla pro mě bohužel v danou chvíli nedosažitelná. A protože „zlaté české ručičky“ jsou všeobecně známé, řekl jsem si, že na těch pár fotek pod vodou si něco vyrobím sám. V článku se dozvíte, jak jsem si pomohl, co to stálo úsilí a nervů (hlavně pod vodou) a jaké byly výsledky.
Prosím všechny čtenáře, aby následující řádky nebrali jako návod k výrobě, ale naopak jako návod na zničení aparátu, i když to přežil.
Výroba podvodního udělátka
Cílem mého snažení bylo dostat se s fotoaparátem pod vodu na plavání kojenců, kam chodila dcerka, a tam udělat pár momentek. Základní problém je najít rozumný materiál před objektiv. Normální igelit je naprosto nevhodný a měkké pouzdro jsem kupovat nechtěl, bylo mimo moje finanční možnosti. Vzal jsem tedy Petriho misku, jejíž průměr byl o cca 4 cm větší než průměr objektivu. Potřel jsem část obyčejným chemoprenem a vlepil do igelitového sáčku, který byl zrovna po ruce. Původně měl skončit jako sáček na odpadky. Cena takového udělátka je skutečně jen pár korun. Nejdražší je asi lepidlo.
![]() |
![]() |
Protože jsem nechtěl aby se miska pod vodou opírala přímo o objektiv, vložil jsem do misky polystyrén takové tloušťky, aby zcela vysunutý objektiv byl těsně před sklem. Před tím jsem do něj pájkou vyřízl potřebný otvor. Po zaschnutí lepidla jsem odstranil nepotřebný igelit z centra misky a bylo hotovo. Stačilo zapnout aparát. Podstatné je při použití pod vodou vypnout všechny úsporné režimy, protože jiná manipulace, než stisk spouště je pak již velmi riskantní. Dalším důležitým krokem je z „pouzdra“ vysát vzduch, třeba ústy. A pak již jen použít gumičku a hurá pod vodu!
Pod vodou jsem si uvědomil jednu zásadní věc. V pytlíku za deset haléřů mám přístroj za částku podstatně vyšší než deset tisíc korun. Pocity nic moc… Dá se říci, že toto doporučuji jen velmi otrlým náturám, ostatním pak přečíst si další článek o podvodních pouzdrech a jejich užití, který bude brzy následovat.
![]() |
![]() |
Při pohledu na LCD v pytlíku pod vodu jsem zjistil, že na něm nic nevidím, a tak musím aparát směřovat odhadnutým směrem a doufat, že „něco vyjde“. Po pár pokusech o manuální nastavení převládlo přesvědčení o kvalitě plného automatu s vynuceným vestavěným bleskem. S tímto základním nastavením jsem fotil.
![]() |
![]() |
Životnost použitého pytlíku byla velmi nízká. Mikroskopické dírky se ukázaly prakticky ihned. Problematické bylo především místo kolem zoomovací páčky. Je poměrně ostrá a značně vystupuje z těla aparátu. Ten již po prvním vytažení z vody jevil evidentní známky vlhkosti. Ale šel pod vodu podruhé i potřetí… Ano jsem šílenec. Potřetí jsem to vylepšil malým savým hadrem, do kterého jsem aparát obalil a hup s ním zase na chvíli pod vodu, tentokrát v novém pytlíku. To bylo někdy v létě roku 2004. Možná, že to zkusím znovu. Nicméně to rozhodně nedoporučuji.
První pokusy a nutné úpravy fotografií
![]() |
![]() |
Jistě víte, že již pár centimetrů pod vodou se „ztrácí“ červená složka světla. Coby fyzikář se všem odborníkům na optiku omlouvám za takové konstatování, nicméně to by bylo na další a nejsem si jist zda záživný článek. Některé aparáty s režimem „pod vodou“, to řeší tak, že červenou složku zesilují. Minolta F200 tento režim nemá. Některé následující fotografie ukazují, jak vypadaly originální fotografie. Přikládám i ty po úpravě. Neptejte se jak dlouho trvalo je upravit a kolik pokusů a omylů bylo na cestě. Faktem ale je, že minimálně tři z nich stálo za to „dát na papír“ a dokonce zde první zobrazená je na A4 a kvalita ujde. Pár dalších je na papíře o rozměru 10×15 cm.
![]() |
![]() |
Kvalita je de facto strašná. Nicméně za daných podmínek a uvážíme-li navíc, že aparát přežil pobyt až v metrové hloubce bez znatelné újmy, jsou to skvělé fotografie do rodinného alba.
A jak to zlepšit? Chce to kvalitní pouzdro, kvalitní světlo, hodně štěstí a praxi.
![]() |
![]() |
Závěr
Cíl byl splněn. Zjistil jsem ale, že takhle to skutečně moc nejde. A další krok? Nechte se překvapit v příštím dílu. A pokud hodláte někdy fotit u vody a pak i pod ní, podívejte se, zda se na Váš oblíbený aparát nevyrábí podvodní pouzdro.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruFotit přes obyčejný igelit se nedá... V současné době stojí univerzální pouzdra pár stovek, rozhodně stojí za to si je koupit třeba jen na dovolenou. Už bych víc asi nevymýšlel.
No myslím, že autor měl víc štěstí, než rozumu. Já bych na to šel jinak. V obchodě s elektroinstalačním materiálem bych si vybral vodotěsnou krabici odpovídající velikosti podle foťáku. Víko se připevňuje šrouby a mezi krabicí a víkem je drážka s gumovým nebo silikonovým těsněním. Petriho miska jako průzor je to nejhorší, co může být. Je lisovaná, tak dno není nikdy rovné. Koupil bych nějaký UV nebo rovnou oteplující filtr. Do krabice bych vyřezal díru podle filtru, aby šel do ní závitem mírnou silou zaříznout. Pro jistotu bych to ještě utěsnil silikonem. Samozřejmě filtr zvenku, aby ho tlak vody přitlačoval a těsnil. Foťák se upevní uvnitř buď přišroubováním, nějakým držákem nebo i obložením polystyrenem. Pokud je krabice větší, bude vhodné přidat i nějaké závaží, aby byla jen o něco lehčí, než voda. Velkou krabici plnou vzduchu může být docela problém dostat pod vodu, pak by to nebylo focení, ale zápas se vztlakem :) Zbývá ovládání spouště, ostatní ovládací prvky bych pro zjednodušení vynechal. To jde udělat mechanicky pomocí nějakého táhla utěsněného O kroužky a vazelínou (podobně, jako modeláři těsní hřídel k lodnímu šroubu) nebo elektricky. Spoušť ovládat třeba modelářským servem. Do krabice upevnit tlačítko, které jde zvenku stisknout a překrýt gumovou membránou nebo dovnitř krabice přilepit jazýčkový kontakt a ovládat zvenku magnetem. Krabice je dost pevná, aby vydržela ponoření tak do 2 m, což pro požadované snímky bude stačit, na profesionální potápění to samozřejmě není. Místo filtru je taky možné udělat celou přední stěnu skleněnou a sklo upevnit pomocí přišroubovaného rámečku a utěsnit silikonem. Tím se vyřeší i problém s bleskem. Vhodné je použít zrcadlové sklo, které je rovné, levnější okenní skla bývají zvlněná a mají špatné optické vlastnosti.
Tohle není návod, protože jsem nic takového nedělal, ani neplánuju, ale jen tak mě to napadlo při čtení tohoto článku.
Typuji, že takové "řešení" bude ddražší než univerzální pouzdro a o kvalitě ovládání bych také pochyboval... Ale jinak nápad dobrý.
originalni pouzdro k memu fotoaparatu stoji 7k. Myslim, ze "udelejsisam" reseni vyjde preci jen levneji
Nasupar nejvetsi
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.