Fotografování koncert? III.

Hned v úvodu je třeba říci, že na koncertě určitě nelze hledat stabilní světelné podmínky a nemůžete tedy spoléhat na automatiku fotoaparátu. Proto zde budete muset používat korekce expozice při poloautomatických nastaveních typu P, S, A.
S největší pravděpodobností se přesně netrefíte do ideální expozice zrovna v okamžiku, kdy se rozsvítí světla, neboť automatika nestihne tak rychle reagovat. Poloautomatických režimů samozřejmě využít lze. Uplatníte je například v případě stabilního osvětlení pozadí a nebo pokud na zpěváka svítí jeden nebo více stálých reflektorů. V takovém případě se jedná o docela běžnou světelnou scénu a automatika si s ní dokáže poradit. Samozřejmě nesmíte opomenout ony zmíněné klasické poučky, že v případě prudkého světla se automatika bude snažit snímek podexponovat a je tedy třeba použít kladnou korekci expozice, naopak pokud bude světla málo, bude se automatika fotoaparátu snažit snímek přeexponovat a je potřeba korekce záporné. Přesné korekce se poměrně špatně určují. Mohou se pohybovat od minimálních hodnot 1/3EV až po 1EV v obou směrech.

Pokud budete na koncertě kde máte na fotografování dostatek času, tak není nic jednoduššího, než pozorně sledovat reflektor, který nejvíce osvětluje scénu v průběhu skladby a přibližně odpozorovat interval jeho spínání. Vyfotografovat snímek ve chvíli, kdy osvětlí scénu a následně zkontrolovat snímek pomocí histogramu nebo pomocí zobrazení přepalů na displeji. Předpokládejte ale do začátku, že se jedná o silněji nasvětlenou situaci a použijte korekci +1/3EV a měření s posíleným středem. Maticové měření by totiž bralo hodnoty z průměru celé scény, ale vy přeci potřebujete měřit světlo dopadající na zpěváka. Alespoň pro začátek vám to pomůže k pochopení chování automatiky fotoaparátu.
Osobně jsem zjistil, že ani tak se automatice nedá příliš věřit a zvykl jsem si používat zásadně režim M, tedy manuální režim. Díky tomu budete mít naprostou kontrolu nad expozicí. Drobnou nevýhodou je fakt, že se musíte soustředit více na to, co vidíte v hledáčku, než na hudbu samotnou.

Jak tedy na manuální režim? Není to o nic složitější než režimy poloautomatické. Ve většině dnešních zrcadlovek v hledáčku mimo klasických hodnot nastavení clony a času atd. najdete takzvanou světelnou váhu. Je to vlastně stupnice pro korekci expozice, na které se v manuálním režimu ukazují výpočty automatiky, zda bude snímek přeexponovaný nebo podexponovaný. A právě tato váha vám usnadní nastavení expozice. Uvedu pro názornost příklad nastavení. Představte si zpěváka u mikrofonu, na kterého svítí silný paprsek světla. Nastavte si napevno clonu a závěrku. Například f/2.0 a závěrku 1/250. Z ovládaní clony klidně sundejte prst, protože s clonou už hýbat nebudete. Tu necháme nastavenou napevno. Budete mít už na starost jen čas závěrky. V hledáčku se podívejte na světelnou váhu. Díky prudkému světlu si automatika fotoaparátu bude myslet, že dojde k přeexpozici snímku. Vy, protože samozřejmě znáte fakt o použití kladné korekce za prudkého světla, se podíváte o jakou hodnotu EV si fotoaparát myslí, že dojde k přeexpozici. Dejme tomu, že na stupnici váhy tato hodnota odpovídá 1 1/3EV. V tento okamžik vám bude jasné, že by skutečně došlo k přeexpozici, protože to už je opravdu velká hodnota. Posunete proto nastavením času závěrky směrem nahoru. Tedy zkrátíte čas na hodnotu 1/500 (jedno clonové číslo), aby na světelné váze klesla hodnota zobrazené přeexpozice jen na 1/3EV, čímž se dostanete na hodnotu kladné korekce expozice o 1/3EV při použití automatiky. Asi si teď říkáte, proč takové zbytečné výpočty a složitosti, když mohu jednoduše pohnout korekcí o 1/3EV. Zcela jednoduše proto, že otočit palcem na požadovanou hodnotu času je rychlejší než stisknout tlačítko pro korekci a zároveň otáčet prstem o požadovanou hodnotu . Navíc, jak bylo řečeno v úvodu, automatika nestihne reagovat tak rychle jako vaše oči. Zatímco stisknete tlačítko korekce a pootočíte voličem, začne světlo třeba zhasínat. Budete muset korekci znovu poopravit a než ji poopravíte a znovu zaostříte zhasne světlo úplně. Použít samotný volič času v manuálním režimu je nejlepší a nejrychlejší volbou, nemyslíte? Jestliže máte na focení více času, nebojte se a určitě vyzkoušejte manuální režim. Uvidíte, že se vám bude pracovat lépe a rychleji. Snadno si zvyknete a za chvíli už rozpoznáte sami, jaké hodnoty nastavit při určité intenzitě světla.

Zdárně jsme se dostali přes nastavení hodnot časů a clony. Pojďme se teď věnovat nastavení vyvážení bílé a fotografování s bleskem.
V prvním článku Fotografování koncertů jsem okrajově zmínil o výhodách fotoaparátů značky Nikon a Canon týkajících se vyvážení bílé. Konkrétně o tom, že Canon má lépe propracovaný systém automatického vyvážení za různobarevného osvětlení. Ale také o tom, že ne vždy je to výhodou. Nejlepší opět bude vysvětlit si to na příkladech barevných světel.
Začněme tedy popořadě. Pokud se na koncertě vyskytuje převážná většina světla červeného, pak je to ta nejhorší situace, která může nastat. Na barvu červených světel totiž nelze správně vyvážit bílou. Ideální je se tomuto světlu vyhnout a pokud je to možné, tak použít blesk. Je třeba neplést si narůžovělé světlo s červeným. U růžového vzniká krásné pozadí a čip nemá s jeho zvládnutím žádné problémy. V případě žlutého až bílého zabarvení světel je tomu přesně naopak než u červeného světla. Pro focení jsou ideální. Automatika obou výrobců je snadno zvládá a fotografie mají přirozené barvy. Pokud je světlo hodně žluté, tedy asi jako žárovka, je u Nikonu osvědčeným nastavením Žárovka –3. Snímek zkontrolujte na displeji a pokud by byly pleťové tóny do modra uberte na hodnotu Žárovka –2 . Pozor dejte v případě, že smíte použít blesk! Při tomto nastavení by pleťové tóny byly úplně modré! Další dvě oblíbené barvy na koncertech jsou modrá a zelená. V tomto případě automatické vyvážení opět selhává. Ačkoliv je automatika Canonu lepší, zde nastává situace kde zklame, jelikož se za každou cenu snaží přizpůsobit pleťovým tónům a správnému barevnému podání. Modrá barva spolehlivě zmate obě značky fotoaparátů, ale u Canonu vznikne kompletně modrá scéna. Nastavení vhodné pro modré i zelené světlo je přednastavená hodnota Zamračeno –1 až –3. A to u obou značek.
Na úplný konec se dostáváme k vyvážení bílé při použití blesku. U obou značek je ideální využití automatického vyvážení. Nedoporučil bych používat vyvážení na hodnotu Blesk. V rozličných podmínkách světel se mi skutečně osvědčilo nejlépe Automatické vyvážení bílé. Automatiku vyvážení bílé použiji zhruba v osmdesáti procentech případů. Na zbytek se poměrně stejně dobře dá použít hodnota Slunečno +1, díky které vzniká přirozenější pozadí při fotografování za skutečného slunce, například na festivalech..

Použitím blesku se také dostáváme k závěru článku.
Blesk vám totiž při správném a vhodném použití na koncertech, kde je povolené jeho používání, pomůže k lepším záběrům. Přestože by se mohlo zdát, že blesk zničí atmosféru snímku, rozhodně tomu tak není. Na mysli mám samozřejmě systémový blesk, ne jeho výklopnou vestavěnou variantu na těle, která je opravdu nepoužitelná. Je to hlavně proto, že systémový blesk má výklopnou hlavu a většinou i vestavěnou odraznou destičku, díky které nemusíte bleskem osvětlovat přímo, ale používat tzv. Bounced flash, čili odražený blesk. Osvětlení objektu je pak mnohem přirozenější a lze tím předejít i nechtěným přepáleným odleskům na většinou zpocených obličejích zpěváků. Blesk je potřeba kvůli vyklopené hlavě kompenzovat. S narůstající vzdáleností, samozřejmě kladně a naopak s menší záporně, tak aby byl objekt co nejpřirozeněji nasvícený. Stejně tak blesk velice dobře poslouží ve špatně osvětlených sálech, kde je potřeba použít časy i 1/20. Objekt by byl samozřejmě za běžných okolností rozmazaný. Blesk vám pomůže dosáhnout zmrazení objektu i na tak dlouhý čas a zároveň se vám vhodně exponuje i pozadí. Dlužno podotknout, že při rychlých pohybech, to ale mnoho nepomůže. Pak zbývá jediné. Použít synchronizaci blesku na druhou lamelu a vytvořit jakýsi pohybový efekt, kdy pohyb objektu bude zachycen a následně zmražen bleskem při zavírání závěrky.

To je tedy zhruba vše, co vás při focení koncertů, ale i kulturních akcí může potkat. Nejedná se o žádnou jednoduchou fotografickou činnost, ale pokud budete mít dostatek času a trpělivosti, společně s příležitostí, budou vám odměnou skutečně profesionální fotografie.