Test digitální zrcadlovky Canon EOS 30D

Čip

Srdcem každého digitálního fotoaparátu je jeho snímací čip. Canon v tomto případě opět setrval u osvědčené technologie CMOS a také u rozlišení 8,2 milionu efektivních snímacích bodů. Někdo možná namítne, že je škoda, že u tohoto modelu nedošlo k navýšení rozlišení alespoň na 10 Mpix. Já si ale myslím, že rozlišení kolem 8 Mpix je pro tuto kategorii fotoaparátů ideální a bohatě dostačuje všem potřebám cílové skupiny uživatelů, kterým je přístroj určen. S osmi megapixely se již není třeba obávat ani poměrně velkých zvětšenin a navíc rozumné rozlišení šetří cenné místo na paměťových kartách a tím i vaši peněženku. Krom toho nižší datové toky umožňují výrobci při rozumných nákladech zvýšit rychlost celého systému, sériovým snímáním počínaje a ukládáním na paměťovou kartu konče. Vraťme se k samotnému čipu. Jeho maximální rozlišení je 3504×2336 obrazových bodů v barevných prostorech RGB a sRGB. Ukládají se na (v této kategorii obvyklé) paměťové karty typu CompactFlash a to ve formátu JPEG nebo RAW a případně i v obou formátech současně v jejich různých kombinacích. Citlivost čipu lze nastavit v rozmezí ekvivalentu jednotek ISO 100 až ISO 1600. V uživa­telských funkcích pak lze povolit i použití navýšení až na hodnotu ISO 3200. A tím se dostáváme k jednomu z nejdůležitějších kritérií pro posouzení kvality celého aparátu, kterým je úroveň šumu ve fotografiích v závislosti na nastavené citlivosti. Pro posouzení úrovně šumu jsem použil již tradiční testovací noční scénu. Náhled celé scény je na ukázkovém snímku č.13 který jsem složil ze dvou polovin, pořízených při různém nastavení vyvážení bílé barvy, takže nám zároveň poslouží pro posouzení automatického vyvážení bílé. Snímek je možné stáhnout v plném rozlišení. Pořízen byl při ISO 100 objektivem EF-S 17–85mm f/4,5–5,6 IS USM a kromě spojení ze dvou polovin je samozřejmě zcela bez úprav.

Levá polovina snímku je pořízena při nastavení vyvážení bílé na žárovkové světlo, které je agresivním pouličním výbojkám asi nejblíž a pravá polovina snímku je již pořízena s automatickým vyvážením bílé. V obou případech se aparát s osvětlením vypořádal celkem slušně a rozdíl mezi automatikou a předvolbou je zcela minimální. S ohledem na šum je ale dobře zřetelné, že snímek je při ISO 100 nádherně čistý. Zajímavější jsou samozřejmě vyšší citlivosti a tak jsem pro přehlednost vytvořil ukázkové snímky č.14 a 15, které jsou složeninami z výřezů fotografií pořízených při jednotlivých citlivostech. Na ukázce č.14 jsou napřed výřezy ze světlejších a lépe exponovaných partií, kde rozdíly v jednotlivých citlivostech nejsou příliš patrné. Výsledek je velmi vyrovnaný a ani při nejvyšších citlivostech není nárůst šumu znát. Dokonce ani u nejvyšší citlivosti ISO 3200, kterou je již nutno aktivovat v uživatelských funkcích, se šum nijak viditelně neprojevil.

Mnohem náročnější jsou tmavé a méně exponované části snímku. Proto jsem pro ukázku č.15 vybral jako obvykle výřez se samostatně svítící lampou na tmavém pozadí, kde je na plynulém přechodu ze světla do stínu nárůst šumu vždy nejlépe patrný. I zde je výsledek vynikající a při hodnotách ISO 100 až ISO 800 je nárůst šumu na samé hranici viditelnosti. Při hodnotě ISO 1600 je již znát nárůst šumu, ale pořád ještě opravdu velmi mírný a dokonce i na nejvyšší hodnotě ISO 3200 je šum sice viditelnější, ale vzhledem k použitému nastavení ještě pořád nepatrný. Poslední výřez je pořízen při nejvyšší citlivosti ISO 3200 s aktivovanou funkcí redukce šumu. Celkově bych výsledek testu úrovně šumu vyhodnotil jako skutečně vynikající. Subjektivně bych řekl, že výsledek je ještě o něco lepší, než byl u předchůdce, modelu EOS 20D. Pro opravdu zvídavé jsem přiložil celé originální soubory pořízené při nejvyšších citlivostech ISO 1600 a ISO 3200. Můžete si je prohlédnout a případně stáhnout v plném rozlišení v nejvyšší kvalitě JPEG na ukázkových obrázcích č.16 a 17.