Sony Alfa100
Početné řadě příznivců zrcadlovek značky Minolta a později KonicaMinolta hodila záchranný kruh firma Sony, která převzala závazky i nástupnictví po této společnosti. KonicaMinolta se již výrobě fototechniky nevěnuje. První zrcadlovkou, která byla vyrobena pod hlavičkou Sony, je právě 10 Mpx model Alfa100 s integrovaným stabilizátorem. Pojďme si ji představit v dnešním redakčním testu.
Tělo – mechanické provedení a ovládání
Již na první pohled je zřejmé, že A100 koncepčně vychází
z předchozích osvědčených modelů vyráběných ještě pod označením
společností KonicaMinolta a Minolta. Tělo je provedeno v tradiční černé
barvě. Je sice celoplastové, ale přesto působí poměrně robustním dojmem
podobně jako třeba plastové aparáty Nikon. Již na dotek působí odolněji
než třeba Canon EOS 350D. Použité plasty jsou kvalitní, pevné,
dostatečně silné a přesně na sebe pasující. Kovové jsou oba otočné
voliče na horní straně a také stativový závit a bajonet objektivu.
Jak je již dnes dobrým zvykem, tělo výborně padne do ruky a bez problémů
vyhoví i uživatelům s větší rukou. Také ergonomie je vyvážená a
ovládací prvky jsou dobře dosažitelné, popsané i ovladatelné. Drobnou
výhradu bych měl snad jen vůči internímu blesku a otočnému voliči.
Interní blesk není ovládán tlačítkem, ale je nutné jej vytáhnou ryze
mechanicky rukou. Otočný volič u spouště je zase natočen poměrně
nešťastně kolmo vzhůru, čímž není v příliš ideální pozici vůči
ukazováčku pravé ruky, kterým je ovládán. Další dva již zmíněné
kovové voliče jsou na druhou stranu přímo vzorné – jsou velké, pevné a
kvalitně provedené. Jeden slouží k přepínání expozičních režimů a
druhý pro přímý vstup do nastavení systému měření expozice, režimů
blesku, režimů ostření, citlivosti ISO, vyvážení bílé, optimalizace
dynamického rozsahu a nastavení obrazových parametrů jas, kontrast a
ostrost. Toto řešení je trošku netradiční, zato poměrně praktické a
hlavně rychlé. Dotaženým detailem je potvrzovací tlačítko uprostřed
tohoto voliče, které zabraňuje nechtěné změně nastavení třeba při
pohybu aparátu v brašně, což je třeba problémem levnějších Nikonů D50
a D70s.
Podobně netradičním řešením je absence LCD displeje, který obvykle
bývá u zrcadlovek na horní straně aparátu a jeho zastoupení LCD monitorem
na zadní stěně. I s tímto řešením jsme se již v minulosti setkali
u několika předchozích modelů a poprvé po něm sáhnul i konkurenční
Canon u své novinky EOS 400D. Toto řešení má řadu zastánců ale
i odpůrců, já se nebudu klonit ani na jednu ze stran a nestranně pouze
vyjmenuji argumenty obou táborů. Zastánci tvrdí, že hodnoty jsou lépe,
zřetelněji a přehledněji zobrazené, navíc se grafické řešení otáčí
s otáčením aparátu na výšku a nezanedbatelná je i velikost znaků,
která je velkou předností především pro uživatele s horším zrakem.
V noci také odpadá nutnost aktivace podsvícení. Odpůrci naopak namítají
především vyšší spotřebu energie a nutnost při změně hodnot natočit
aparát do polohy jako při prohlížení snímků. Další málo obvyklou
„vychytávkou“ je deaktivace LCD monitoru (pro úsporu energie) pouhým
přiložením oka k hledáčku. Tímto způsobem lze volitelně aktivovat
i systém automatického ostření.
Zbývající ovládací prvky jsou již rozmístěny i provedeny obvyklým
způsobem. Důležité funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek a
nechybí ani kontrola hloubky ostrosti, dioptrická korekce hledáčku a
samozřejmě vypínač integrovaného stabilizátoru. Hlavní vypínač je
umístěn poměrně intuitivně vlevo od hledáčku pod palcem levé ruky, což
je pohodlnější než třeba u konkurenčních Canonů. Ty však mají naopak
lépe vyřešen pohyb v menu otočným kolečkem s potvrzením uprostřed,
zatímco Sony zůstal u konzervativního křížového voliče. Ten je dobře
proveden a je také bezproblémově ovladatelný. Napravo od něj najdeme slot
pro paměťové karty typu CompactFlash, ty jsou u digitálních zrcadlovek asi
nejobvyklejší. Dvířka jsou dobře aretována a nemají ani nejmenší
tendenci k samovolnému otevírání.
Objektivy
Jako obvykle neopomenu zdůraznit, že nejdůležitější součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv a právě objektivům věnuji tuto druhou kapitolu. V případě objektivů použitelných na Sony A100 lze používat všechny AF objektivy, které byly vyrobené pod značkami Minolta, KonicaMinolta a Sony. Celkový přehled je až překvapivě dlouhý a krom více méně běžných objektivů, v něm nechybí ani specializovaná skla od rybího oka, přes makroobjektivy, telekonvertory až po zrcadlové objektivy. Nechybí ani profesionální teleobjektivy s ultrazvukovým motorem ostření SSM (viz ukázkové snímky č.6 a 7). Celkový přehled všech kompatibilních objektivů si můžete prostudovat na stránkách výrobce. Část objektivů je totožná s dřívějšími modely, které se vyráběly ještě pod původním označením Minolta, část pochází z doby KonicaMinolta a je tu i několik úplně nových objektivů, které už do vínku dostaly označení Sony. Některé nové objektivy jsou zvlášť zajímavé, protože u nich byla zúročena delší předchozí spolupráce Sony se špičkovým výrobcem optiky Carl Zeiss. Za všechny bych jmenoval alespoň téměř legendární portrétní objektiv Carl Zeiss Planar 85mm f/1,4 a také nový a skutečně velmi zajímavý základní objektiv určený speciálně pro digitální zrcadlovky s formátem čipu APS-C, který nese označení Carl Zeiss Vario-Sonnar 16–80mm f/3,5–4,5. Jeho ekvivalentní rozsah na aparátu A100 je 24–120mm. Oba si můžete prohlédnout na ukázkových snímcích č.6 a 7. V době psaní tohoto článku (08/2006) je sice několik zahraničních obchodů již má v ceníku, reálně však na trhu zatím nejsou (týká se to i řady dalších typů) a bohužel nejsou ani k dispozici u výrobce (respektive dovozce) k zapůjčení pro potřebu tohoto testu. V budoucnu se jim však určitě budeme ještě věnovat a to možná i v samostatném článku.
Nyní se však vraťme na pevnou zem a podívejme se na běžné objektivy, se kterými bude Sony A100 dodávána v obvyklých cenově zvýhodněných setech. První ze dvou setů je možné pořídit se základním objektivem Sony DT 18–70mm f /3,5–5,6 a druhý může být rozšířen o teleobjektiv Sony 75–300mm f/4,5–5,6. Oba objektivy si můžete prohlédnout na ukázkových snímcích č.10 a 11. Základní objektiv 18–70 je určen výhradně pro použití na digitálních zrcadlovkách s formátem čipu APS-C, jehož ekvivalentní rozsah ohniska je 27–105mm a jde o klasickou ukázku typického takzvaného “setového“ objektivu. Konstrukce je celoplastová a to bohužel včetně bajonetu (což je však v této kategorii běžné). Objektiv nemá clonový kroužek a ani orientační stupnici zaostřených vzdáleností. Má však velmi dobře vyznačen kontrolní bod pro upínání k tělu. V ceně je také bajonetová sluneční clona a krytka umožňující nasazení i sejmutí i v případě, že je sluneční clona nasazena. Clona je klasická kruhová, protože přední element objektivu se při ostření otáčí. Přes uvedené výhrady lze objektiv v této kategorii pořád ještě řadit k těm lepším. Především vzhledem k příjemnému provedení, hladkému chodu zoomovacího prstence a také k širšímu rozsahu ohniska 18–70mm proti jinak běžnému menšímu rozsahu 18–55mm, který používá například Canon a Nikon.
V podstatě vše, co již bylo řečeno o základním objektivu, platí
i o teleobjektivu z rozšířeného setu. Výjimkou je však posledně
zmíněný rozsah ohniska, protože 75–300mm je standardní hodnota, kterou
používají v podstatě všechny značky v této kategorii. Změnou je dále
fakt, že tento objektiv lze použít i na starší kinofilmové přístroje,
protože není omezen formátem čipu APS-C. Posledním a velmi příjemným
odlišným detailem je kovový bajonet, což lze v této třídě považovat za
mírný nadstandard.
Po optické stránce jsou oba objektivy také standardem ve své třídě, plně
srovnatelným s kterýmkoli jiným objektivem konkurenčních výrobců. Tento
standard se naštěstí od dob prvních setových objektivů podstatně zlepšil
a vzhledem k velmi výhodné ceně ve zvýhodněných setech je mohu
především začínajícím, ale i pokročilejším uživatelům s klidným
svědomím doporučit. Ti náročnější, kteří budou chtít docílit
skutečně maximálních výsledků, mají možnost sáhnout po již
zmíněných sklech od Carl Zeiss. Základní objektiv má velmi dobrou kresbu
i přenos kontrastu a nemá tendenci k chromatické aberaci. Kresbu za
běžných podmínek můžete posoudit na ukázkovém snímku č.12 a 13,
které byly pořízeny clonou f/8, časem 1/160 a citlivost ISO 100. Oba
snímky je pro lepší posouzení možné stáhnout v plném rozlišení
v nejvyšší kvalitě a rozlišení formátu JPEG. Na ukázkovém snímku
č.14 byla také použita clona f/8 ale čas už byl jen 1/40 při nejvyšší
citlivosti ISO 1600. Opět jej můžete stáhnout v plném rozlišení a
současně na něm posoudit nejen kresbu objektivu, ale i rozsah a podání
jasů a stínů, a také vliv vysoké citlivosti snímacího čipu. Na snímku
č.15 je pak ke stažení fotografie pořízená setovým teleobjektivem časem
1/250 při cloně f/5,6 a citlivosti čipu ISO 400. Zde je patrné, že kresba
je vzhledem ke kategorii také velmi dobrá, objektiv však má poměrně silný
sklon k chromatické aberaci, která je patrná na přechodech mezi světlými
a tmavými partiemi.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- 3
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruMyslim ze zivotnost stabilizovaneho chipu riesit netreba, Minolty A1-ky ktore ho maju funguju doteraz bez problemov a to maju uz peknych par rokov. Nevyhoda je mozno v mensej mechanickej odolnosti, cital som zopar pripadov ked po pade prestal fungovat prave stabilizator.
Je převzatý taky z Minolty i systém společně s konektory na blesk? Dík za odpověď . Mirek
No a je tu rok 2007 a SONY nema porad zadny fotak.
7D pohrbilo a oprasilo 5D a dali tam 10Mpx ... 8 by mozna bylo lepsi, ale to je jedno.
SONY spacka co muze a pres jejich velkohube keci, dodnes nedela zadnou zrcadlovku srovnatelnou alespon s Nikon D200 nebo Canon 30D ... ani "svoji" 7D nejsou schopni prekonat, coz byl sakra dobry fotak ... akorat se na me uz nedostalo.
Nu coz SONY nejspise vyrobu zrcadlovek ukonci, protoze do poloprofi nechce a todle konkureuje akorat Pentaxum ovsem za dvojnasobnou cenu. A kazda investice do teto znacky se stane ztratova, chudaci majitele skvelich Gckovych skel ....tem uz zbyde jen redukovat a povysit je na maualni ostreni.
A ty sklicka Leica v cenach okolo 50.000 Kc pusobi vylozene smesne, pokud teda mysli vazne, ze se maji nasazovat na low-endovou Alfu100 ... je zrejme ze SONY vubec nechape co lidi chcou a jde po POPu a strednim proudu a dopadne to tak ze jak jiz ignoroali mp3 a tlaci ARTAC, tak s HI-8 a dokonce i Blue-Ray jsou mrtve technologie tak SONY se spis tlaci do Kompaktu a low-end zrcadlovek, ktere si ovsem koupi jen clovek, ktery nebude chtit rust a vi ze zustane na urovni amatera a rodineho snimace okamziku.
Tedy Jaroslave, nezdá se Ti, že jsi na SONY zbytečně Tvrdý? Já bych byl osobně raději, kdyby tento i následující aparáty nesly značku Minolta, ale zase raději "lepší SONY než nic" (parafráze hesla západoevropské levicové mládeže z časů studené války "raději rudý než mrtvý").
Výhoda je,že máš po ruce nastavení citlivosti a clony,kdežto u nikon musíš lízt do menu...
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.