PARAGRAFY KOLEM FOTEK II.

FOTOGRAF NA ULICI

V zásadě lze fotografovat na veřejnosti cokoliv a kohokoliv, pokud to není nějakou vyhláškou, zákonem či smluvním ujednáním upraveno jinak. V praxi to může znamenat, že vás někdo upozorní, že si nepřeje být fotografován – více méně se dovolává na zákon o ochraně osobnosti 40/1964 Sb, kde je výslovně uvedeno, že:

• …obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí byt pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
• Svolení není třeba, použijí-li se … obrazové snímky … k účelům úředním na základě zákona.
• … obrazové snímky … se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

Pokud tedy nejste zrovna novinář, vykonávající redakcí svěřený úkol, nebo úřední osoba – např. policista dokumentující obrazově nehody, nebo vědec, zkoumající v davu pomocí fotografie statistickou pravděpodobnost výskytu modrých očí, MUSÍTE RESPEKTOVAT NESOUHLAS fotografované osoby a fidlátka si sbalit V úvahu snad připadá jedině tvrzení, že jste umělec, ale vysvětlete dotyčnému, že potřebujete zrovna jen tu jeho jedinou tvář k naplnění uměleckého záměru díla. Samozřejmě přesvědčovat můžete i pomocí peněz, nebo svým osobním šarmem, jen dejte pozor, abyste později nepoužili snímek jinak, než slíbíte – porušili byste tím totiž smluvní ujednání, a dotyčný by měl nárok vláčet vás po soudech, aby si zjednal nápravu – od omluvy až po nějaké to odškodné včetně soudních výloh.

A to nemluvím o tom, že se na podobě dotyčné osoby obohatíte například pozdějším prodejem snímku na reklamní použití. (Že se některé fotografie dají dobře zpeněžit, tuší asi každý. Ale jak to udělat, probereme v příštím článku FOTOGRAFIE JAKO ZBOŽÍ.) Takže pokud jste náruživý fotoamatér, a setkáte se s nesouhlasem, raději odmítnutí respektujte – je to především lidsky slušné. A dokonce i mnoho fotografů, ověnčených nejrůznějšími novinářskými cenami, často nejprve navazuje verbální kontakt a žádá o svolení, pokud je to možné. Často takové jednání vede i k daleko lepším snímkům.

FOTOGRAF PŘED PLOTEM

Také při fotografování budov či krajin můžete podle českých zákonů narazit, a to podle paragrafu 21 zákona 383/1990 Sb. o ochraně státního tajemství. Zní to strašidelně a ve sbírce zákonů se obtížně hledají souvislosti, protože tento zákon hlavně doplňuje a ruší paragrafy různých jiných a starších zákonů, včetně zákona o civilním letectví. Protože nejde smysluplně citovat, pokusím se stručně shrnout hlavní zásady:
Pokud narazíte na plotě na ceduli zákaz fotografování, musíte jí respektovat, i když stojíte za plotem či na ulici.
Na té ceduli by měl být také uvedeno, kdo fotografování zakázal, a jen ten může fotografování či výjimku povolit. Pokud tam uvedeno nic není, musíte na ministerstvo obrany či vnitra pro výjimku či doprovod. Pokud neuspějete, nedá se nic dělat. Zrušení takové cedule o zákazu fotografování nebo udělení výjimky nelze vynutit soudní cestou. Je tu ale přece jen jakási možnost – nad územím ČR už dnes neplatí žádný zákaz fotografování z letadla, platí jen zákazy přeletů – takže můžete fotografovat cokoliv, nad co se s letadlem dostanete.

FOTOGRAF NA KOLEJÍCH

Trochu specifické je stále ještě fotografování na nádražích, i když se to může zdát někomu divné či příznačné. Konflikty často provází neznalost vlastních předpisů ze strany zaměstnanců ČD. Na konci roku 2002 došlo k zániku státní organizace České dráhy a vznikly dvě nástupnické organizace, a to České dráhy, a.s. a státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC).
Předpis Českých Drah číslo 2. (pro vydávání služebních průkazů a povolení do prostor Českých drah veřejnosti nepřístupných) byl převzat v plném rozsahu oběma nástupnickými organizacemi a později upraven v souvislosti s novelou zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách (zákonem č. 23/ 2000 Sb.), která taxativně v § 4 a odstavci 2 stanovila MÍSTA VEŘEJNOSTI PŘÍSTUPNÁ. V místech veřejnosti přístupných, tedy na nástupištích, přístupových cestách k nim, nebo veřejně přístupných účelových komunikacích v obvodu dráhy, nebo na volných plochách vzdálených nejméně 2,5 m od osy krajní koleje dráhy, lze fotografovat a filmovat bez omezení.
Všechna ostatní místa v tomto ustanovení NEUVEDENÁ JSOU VEŘEJNOSTI NEPŘÍSTUPNÁ. Ale nejlepší je to, že místa veřejnosti nepřístupná není provozovatel dráhy povinen podle této novely označit.
V místech veřejnosti nepřístupných lze fotografovat a filmovat za předpokladu, že osoba má platné povolení ke vstupu do prostor veřejnosti nepřístupných, vydané provozovatelem dráhy, a nefotografuje objekty, prostory a zařízení, které jsou označeny tabulkou vyjadřující zákaz fotografování (písemně nebo symbolem – přeškrtnutý fotoaparát).
Takže shrnuto a podtrženo: V halách a nástupištích se fotografovat může bez povolení. Ale fotku hradláře v jeho budce byste měli pořizovat pouze a jedině se souhlasem přednosty, byť by vás tam sám hradlář pozval. A pozor: Striktně je zakázáno fotografovat v kolejišti (tedy 2,5 m od osy krajní koleje dráhy), a to i mimo nádraží. Prostě na kolejišti nemáte co dělat, riziko úrazu je tu veliké.