PARAGRAFY KOLEM FOTEK II.
Pokud vezmete do ruky fotoaparát a vyjdete ven na ulici s úmyslem pořídit nějaké ty fotky, již v tom okamžiku po vás vztahují své zakroucené pařátky všelijaké paragrafy, ve kterých je dobré se alespoň trochu vyznat. V tomto článku se budeme zabývat tím, co a kde se smí a NESMÍ FOTOGRAFOVAT. Pokusím se rozdělit možné střety (s policií, organizátory, veledůležitými lidmi nebo vlakem) podle jednotlivých prostředí, kde se může náruživý lovec snímků ocitnout.
FOTOGRAF ZA PLOTEM
Předchozí kapitolou jsme nakousli další téma, a to je fotografování v objektech, které někomu patří, někdo je provozuje či jinak spravuje – tedy na místech neveřejných.
Tady je mnoho fotografů přesvědčeno, že například restaurace nebo
obchod je veřejné místo. NENÍ. A zejména, pokud zde probíhá nějaká
akce. Absolutní benevolence či ortodoxní přísnost je výhradně
v kompetenci vlastníka nebo provozovatele a často takovou správu vykonává
pomocí pořadatelů či ochranky. Zde dochází k tragikomickým střetům,
které by opravdu mohly být skvělými náměty pro orwelovsky laděné
humoresky. Jednou takovou kauzou byla recesistická akce proti zákazu
fotografování v obchodním centru Nový Smíchov (idnes),
která skončila bitím fotografů, kteří demonstrativně nerespektovali
zákaz fotografování. Opačným extrémem bylo přivlastnění si Karlova
mostu sdružením, které má hájit práva umělců na tomto vysoce
lukrativním místě. Vyžadovali od fotografů poplatek za stativ, a to
s tichým souhlasem Městského úřadu. (článek) Pro posouzení
konkrétní vlastní situace je nutné nejdříve zvážit, proč snímky
pořizuji, kde a jak (za úplatu či nikoli) a proč je budu prezentovat.
Nejčastěji proti vám stojí prostá EKONOMICKÁ ÚVAHA PROVOZOVATELE, který
například vydáváním pohlednic či publikací dotuje jinak ztrátovou
činnost, (hrady a zámky).
Jiným důvodem obecného zákazu fotografování mohou být OBAVY Z LOUPEŽÍ.
To platí pro téměř všechny kostely či církevní objekty. No a protože
jsou tyto objektu většinou pod ochranou památkové péče, většina
církevních hodnostářů vás odkáže právě na krajský úřad nebo rovnou
na ministerstvo kultury. Pokud ale chcete fotografovat nikoliv interiér, ale
křest nebo svatbu, většinou svolení dostanete na místě. Je ale slušné se
dohodnout, samozřejmě před vlastním obřadem.
Další samostatnou kapitolou je OCHRANA OSOBNOSTNÍCH NEBO MAJETKOVÝCH
PRÁV ÚČINKUJÍCÍCH v nějakém pořadu nebo vystoupení. Jistě budou jiná
pravidla na podnikovém večírku, mysliveckém bále nebo v prvomájovém
průvodu; a docela jiná pravidla budou platit na koncertu Deep Purple. Jedno
mají ale tyto akce společné – někdo akci organizuje, a to POMOCÍ
POŘADATELŮ. Bohužel je smutnou skutečností, že příliš horlivá ochrana
těchto práv často hruběji porušuje práva fotografujících, od
neoprávněné manipulace s vaší kamerou přes omezování osobní svobody
až po fyzické násilí. Tady je vždy dobré dohledat organizátora před
vlastní akcí, a souhlas s ním vyjednat. I když Vám nedá zrovna písemný
glejt, můžete se alespoň odvolávat na jméno.
V obecných bodech by tedy mělo platit, že:
Pokud si vlastník či provozovatel nepřeje fotografování ve svém objektu,
měl by to dát najevo vhodným a srozumitelným způsobem (tabulka se zákazem
či upozornění na vstupence).
Je dobré předem dohodnout pravidla jak fotografování, tak zveřejňování
(dokonce i novináři často povolení či akreditaci nedostanou, a nemohou
s tím nic dělat).
Pořadatelé nebo ochranka vás mohou do objektu nebo akci maximálně
nevpustit, nebo vás slušně požádat, abyste odešli – krajní prostředek
je clonění výhledu či objektivu. Nikdo z pořadatelů nemá právo vám
odebrat kameru, žádat na vás film či paměťovou kartu, nemá právo vás
jakkoliv identifikovat (to přísluší pouze strážníkům a policistům),
nebo dokonce zadržovat (výsostní právo Policie ČR, pokud zrovna nepácháte
trestný čin).
FOTOGRAF NA CESTÁCH
Výše nastíněné příklady platí jen pro území ČR. Pokud se pohybujete na území jiného státu, musíte respektovat zákony a zvyklosti země, jíž jste hostem. Jen pro názornost: V zemi, která se honosí maximální svobodou jednotlivce, tedy v USA, si na pořizování fotografií kohokoliv, byť jen pro vlastní potěchu, musíte vždy (tak zní litera zákona, praxe může být trochu jiná) vyžádat souhlas fotografované osoby. No a po 11. září se podstatně zkomplikovala situace s fotografováním všeho, co by mohlo být označeno jako strategický cíl teroristického útoku. Paradoxně je to situace podobná jako v zemích bývalého Sovětského svazu, kde stále platí – zakázáno je úplně všechno, pokud nemáš bumážku (písemné povolení). Ve většině států se také můžete se zlou potázat při fotografování vojenských či policejních objektů. Vypisovat všechny eventuality ve všech zemích je nad možnosti tohoto článku, doporučuji tedy před návštěvou té které země prostudovat nějakého průvodce, nebo alespoň navštívit webové stránky třeba Čedoku.
Jen pro ilustraci a doplnění zde uvedu některá omezení a doporučení
pro některé země.
V INDII se na letištích nejen že nesmí fotografovat a filmovat, ale měli
byste dokonce i vyndat baterie z kamery.
V TURECKU (obecně ve všech islámských zemích) je zakázáno
fotografování modlícího se člověka. Proto většinou nepořídíte ani
interiér mešity, i když vám jako nevěřícím povolí návštěvu.
S problémy se ale nesetkáte v Modré mešitě v Istanbulu, kam
přicházejí tisíce turistů.
V EGYPTĚ se nesmějí fotografovat kromě vojenských objektů, mostů,
přístavů, letišť nebo policejních stanic také nevěsty.
V SAÚDSKÉ ARÁBII je oficiálně fotografování možné pouze na zvláštní
povolení ministerstva vnitra. Nedoporučuje se zejména fotografovat
ministerstva, jiné úřední a vojenské objekty, a také cizí ženy. Ostatně
ve většině islámských zemí platí zákaz fotografování žen,
s výjimkou těch vlastních.
V ŘECKU je filmování a fotografování povoleno ve všech archeologických a
historických objektech, ale většinou vás vyženou, pokud chcete používat
stativ. Stejně tak je v muzeích fotografování obvykle povoleno, ale bez
blesku. Pokud je fotografování zakázáno, jsou na to návštěvníci
upozorněni mezinárodně srozumitelnými piktogramy. A samozřejmě se nesmí
fotografovat žádné vojenské objekty či prostory strategického
významu.
O ČÍNĚ se v průvodcích píše, že se nesmí fotografovat v interiérech
čínských chrámů, dokonce ani na jejich nádvořích. Praxe je ale jiná
především v turisticky hojně navštěvovaných místech – vášeň
asiatů pro pořizování vizuálních upomínek zde protrhala jakékoliv
zákazy. Různí návštěvníci se zde více či méně okatě fotografují a
to podle vlastní nátury a v závislosti na momentálním výskytu hlídačů
či bigotních věřících.
Téměř všude na východ a na jih od nás nepořídíte V PRAVOSLAVNÝCH CHRÁMECH ani záběr, na některé obřady vás jako jinověrce ani nevpustí. Výjimku může povolit představený, obrňte se ale trpělivostí. Na církevní půdě musí mít ženy zahaleny vlasy, muži musí být naopak prostovlasí.
V AFRICKÝCH ZEMÍCH zásadně dodržujte veškeré zákazy a doporučení. Traduje se, že lidé z izolovanějších kmenů fotografování odmítají zcela, protože věří, že fotografie jim „krade duši“. (Tak se to alespoň všude opisuje, pravda může být prozaičtější – být neustále fotografován může pěkně lézt na nervy.) Ovšem blízko turistických cest si někteří místní naopak pózováním pro turisty vydělávají na živobytí. Pokud po vás někdo vymáhá peníze, zaplaťte. A nemusí to být zrovna peníze. Zkuste nabídnout propisovačku nebo zapalovač.
Ať už jste kdekoliv, zvažujte, zda opravdu ten který snímek potřebujete, a jakou cenu jste ochotni v případě problémů zaplatit. Můžete totiž narazit na jiný zájem ze strany státu, jednotlivce či náboženství.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruStrucne:
Rusko - mimo placeneho muzea zbrani v Tule no problem - tam chteli asi 10x videt zaplaceni fotaku. I v pravoslavnem chramu v pohode.
Indonesie - nevzrusilo to ani ozbrojenou ostrahu krestanskeho chramu (je to nejvetsi islamska zeme...)
Recko, Spanelsko, Italie,... bez problemu, nekde i pozovali vojaci u kasaren...
Vyborny clanek. Jen pro zajimavost, pokud se vypravit na vylet do UK, tak doporucuji byt opatrny pri fotografovani deti. Mistni snaha potlacit pedofilii vyvolava az paranoidni obavy ze strany rodicu. Napr. pri navsteve Somerset house je lepsi se zeptat rodicu, pripadne ostrahy, nez zacnete fotografovat deti hrajici si ve vode strikajici uprostred nadvori (mimochodem velmi fotogenicke misto). Stejne tak pokud sejdete z turistickych tras a dostanete se napr. ke Canary Wharf, pocitejte s moznou kontrolou policie. Zvlast kdyz pouzivate vic nez jen kompaktni fotoaparat. To same se muze stat v metru, ze vas clen British Transport Police pozada o kontrolu batohu. Toto vse se deje pod zastitou anti-teroristicke legislativy.
Nektere mista uz maji svou upravu, napr. London Eye, kde si povoleni pouzit semi nebo profesionalni vybaveni musite ziskat dopredu.
No, pride mi uz smiesne, ako sa tu vsetci opravuju a doplnaju. tak teda ja k UK.
London eye - kto sa vela pyta, vela sa dozvie. fotil som z neho D200 bez problemov, akurat mi zhabali stativ pri vstupe a pri vystupe zas vratili.
Metro v Londyne - moze sa fotit vsetko, co je volne pristupne pasazierom, zakazany je vsak blesk a stativ (pricom monopod je v poho)
Povolenie na stativ si treba vybavit na riaditelstve, kde clovek dostane vysacku s fotkou s povolenim na 3 mesiace iba na jednu linku metra a za to sa plati 25 libier.
Muzea - rovnako ako inde, fotenie je bez problemov ak nemate stativ. Povolenie na stativ si clovek vybavi len ak je novinar, najlepsie z BBC. Ani vaha nasej univerzity nezabrala. Zaplatit sa za to da aj bez novinara, poplatok za skupinu fotografov v Natural History Museum je 50 libier.
O foteni v Camdene si mozete precitat v mojom clanku, tam vsak ide o prezitie, basa by bola malina proti tomu :D
Jozo
Ad povoleni k foceni: spoustu veci muze usnadnit tzv. model nebo property release. Ale to bude predpokladam soucasti dalsiho clanku.
Ad placení za focení: je treba citlive zvazit, jestli malym baksisem dotycnemu ublizim, nebo pomohu. Je preci rozdil, jestli fotim lelkujici dite na ulici, ktere natahuje ruku, jen co me zahledne, nebo jestli cely den fotim treba rybare ve vesnici a pri rozlouceni jim dam na prilepsenou - tim z nich urcite zebraky neudelam.
Nedavno jsem se toulal po severu Keni, kde mi deti propisky ale i susenky vracely, protoze vubec nevedely, k cemu to muze slouzit. No a par vesnic vedle po me naopak chteli za prenocovani 1000 dolaru! Kdyz jsem se ptal, kde k te cene dosli, tak pry ze tam minuly vikend byli filmovat nejaci Americani a za tri dny jim dali asi 20000US! Pulka vesnice byla opila, takze bylo jasne, do ceho ty penize investovali. A potom tam prijdte s propiskou :o(
Výborný článok
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.