Digitální zrcadlovka Nikon D3S - seznámení

Nový Nikon D3S je postaven na stejném základě jako předchozí modely D3 a D3X a jejich vzájemná odlišnost je na pohled naprosto minimální. Tělo je prakticky stejné, stejně jako ovládací prvky nebo hledáček. Z hlediska ovládání je asi jedinou podstatnou změnou menu, které je nyní k dispozici (konečně) i v českém jazyce. Jinak pokud vás zajímá detailní popis aparátu a jeho vlastností z hlediska konstrukce, funkcí a ovládání, přečtěte si prosím test Nikonu D3. V tomto článku se již dále zaměřím jen na změny oproti jeho předchůdcům a na ukázkové snímky v plném rozlišení.
Nejpodstatnější změnou oproti modelu Nikon D3 je nový obrazový snímač s integrovanou jednotkou pro čištění od prachu. Nikon v tomto případě ponechal naprosto stejné rozlišení, jako měl model D3, tedy 12,1 milionu obrazových bodů. Obraz tak má maximální rozměry 4256×2832 obrazových bodů. Je však možné nastavit také rozlišení nižší a nebo také měnit poměr stran. K dispozici je změna poměru stran na formát 5:4, kdy je rozlišení 2552×2832. Použít lze také objektivy určené pro modely s rozměrem čipu APS-C (Nikonem označovaný jako DX), kdy je maximální rozlišení sníženo na 2784×1848, a nebo lze využít také ořez na crop factor 1,2× kdy je rozlišení 3552×2368. To však není nic zase tak nového, mnohem zásadnější jsou dostupné hodnoty citlivosti ISO. Základním rozsahem je ISO 200 až 12 800. Tento rozsah však lze uživatelsky rozšířit oběma směry. Směrem dolů je možno nastavit citlivost na ISO 100 a směrem nahoru až na rekordní hodnotu ISO 102 400.

Teď je však otázkou, jak to s takto vysokými citlivostmi vypadá při praktickém nasazení. Na ukázkovém snímku č.6 je celková testovací noční scéna, vyfotografovaná při citlivosti ISO 100. Fotografie je v plném rozlišení, jen je složena ze dvou polovin, pořízených při různém nastavení vyvážení bílé. Rozdíl mezi oběma polovinami není příliš znatelný a automatické vyvážení bílé si s umělým osvětlením poradilo docela dobře. Mnohem více nás však bude zajímat míra šumu v obraze při jednotlivých citlivostech ISO. Pro toto porovnání nám poslouží testovací snímek č.7, kde najdeme 100% výřezy z jednotlivých snímků testovací scény, pořízených při všech dostupných citlivostech ISO.

Z výsledků je patrné, že nárůst šumu je opravdu minimální a skutečně viditelnější míra šumu je patrná až u citlivosti ISO 12800. Výsledek je ale ještě pořád výborný. Další ale spíše mírný nárůst úrovně šumu je viditelný i při citlivostech ISO 25 600 a 51 200, ale i tady je výsledek vzhledem hodnotě ISO vynikající. Pouze u rekordní hodnoty ISO 102 400 je již nárůst šumu opravdu výrazný a to i ve spojení s desaturací a ztrátou ostrosti fotografie. To však při takto extrémní hodnotě není zase až takové překvapení.