FotoÚpravy - Oprava expozice
Může se to stát každému - vyfotíte snímek, nedáte si pozor, a až doma zjistíte, že fotografie je příliš tmavá nebo naopak světlá. Do určité míry lze chybu napravit úpravou v počítači. Existují různé postupy, liší se složitostí a výsledky.
Úrovně
Úrovně jsou již funkcí, která vyžaduje trochu zručnosti a odmění vás výsledky. Ve většině programů na vás vyskočí okno s histogramem a třemi šoupátky pod ním – černým, bílým a šedým. Posouváním černého ukážete na histogramu, kde má být na fotografii nový černý bod (kde má být jeden konec rozsahu), bílým kde má být bílý bod (druhý konec rozsahu). Část histogramu mezi posuvníky (vybraný rozsah fotografie) se pak roztáhne přes celý možný rozsah světlostí – zvýší se kontrast. Šedé šoupátko manipuluje se světlostí fotografie.
 |
Tento způsob přímého určení černého a bílého bodu se skvěle hodí například pro vyretušování fotografií v protisvětle nebo skrz sklo, které často trpí celkovým mlžným závojem. Do určité míry se tak zbavíte i oparu ve vzduchu při fotografování krajiny. Jakmile se s úrovněmi naučíte, zjistíte, že s minimálním úsilím můžete dosáhnout celkem přesných výsledků.
 |
 |
Křivky
Nejmocnějším nástrojem pro úpravu světlosti fotografie jsou křivky. Na první pohled jsou složité, ale stačí pochopit princip a vyhnete se bezhlavému experimentování. V nástroji křivky je čtverec (často má v sobě nakreslený histogram), který má na stranách stupnici šedé škály od černé do bílé. Ve výchozím stavu pak po úhlopříčce z levého dolního rohu vede „křivka“. Tento čtverec s křivkou je v podstatě graf popisující úpravu fotografie. Body původní fotografie „leží“ ve světlostní škále na ose x a „křivka“ je graf, který popisuje, jak bude pozměněna jejich světlost na výsledné fotografii (kam se podle tohoto grafu promítne na osu y). Vezměte si tedy bod fotografie s nějakou světlostí, najděte si kde leží na ose x (spodní škále), postupujte přímo nahoru a až narazíte na křivku, zahněte vlevo. Kam se dostanete na ose y (boční škále), takovou světlost bude mít vybraný bod po úpravě.
 |
S křivkou manipulujete zcela ručně. Chytnete jí myší a pokřivíte. Můžete takto vytvořit libovolné množství bodů, podle kterých se křivka zahne. Také můžete chytnout a posunout krajní body křivky po ose x. Tím určíte černý a bílý bod podobně jako výše u úrovní.
Několik základních pravidel jak křivka funguje:
- v místě kde je křivka kolmější než původní se zvýší kontrast
- v místě kde je křivka plošší než původní se sníží kontrast
- křivka s obráceným sklonem vytvoří negativní (invertovaný) obraz
 |
 |
 |
Několik základních typů křivek:
- prohnutá křivka ztmaví fotografii
- vyboulená křivka zesvětlí fotografii
- křivka ve tvaru S zvýší kontrast (tmavší místa udělá tmavší a světlejší světlejší)
 |
 |
 |
Nejčastěji se používá S křivka, která v místě kde je kolmější než původní úhlopříčka zvyšuje kontrast. Za cenu toho, že jinde (v plošších místech) se kontrast snímku sníží. To je logické, protože celkový maximální rozsah původní i upravené fotografie je stejný, a když někde přidáte, jinde je nutné ubrat. Hlavní a zásadní výhodou křivek proti jiným metodám je ale možnost vybrat si, kde chcete kontrast zvýšit, a to přesně. A třeba i na více různých místech. Díky křivkám tak máte plnou kontrolu nad světlostí a kontrastem fotografie.
 |
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruTyhle kejkle s histogramem fungují zásadně jen a pouze u fotek za normálního osvětlení při focení se sluncem v zádech. Zrovna dnes dopoledne jsem měl na toto téma dost rozsáhlý rozhovor na skype s jedním člověkem, který se na Fa taky občas vyskytuje a já mu neustále opakuji, že nemá s fotkama úspěch proto, že dá na všelijaké technologické postupy, které používá obecně, přičemž se dají aplikovat s úspěchem jen na malém procentu fotek. Histogram je jedním z nich. Používat u fotek histogram je jako používat u hudby systém srovnej všechno do lajny. Osobně mám zkalibrovaný monitor a upravuji fotky tak, jak to vidí mé oko a ne, jak má být vyrovnaný histogram. Poslal jsem tomu člověku svou fotku, kdy za podvečerního světla silně z boku sedí na břehu jezera má manželka a vedle ní sedí naše berňačka. To je pes velice těžko fotitelný, protože má na sobě jak sytě černou, tak čistě bílou barvu, které jsou ještě proloženy teple hnědými znaky. Byl z fotky nadšen a já jsem ho požádal, aby ji upravil tak, jak velí teorie histogramu. Na mé fotce byla voda temná, bodejť by ne, když to bylo v podvečer a světlo bylo velmi nízko a jak berňačka tak manželka měla na sobě perfektní kresbu a díky temné vodě se od ní krásně odpíchly. Po srovnání histogramu jsem měl pocit, že jsem to fotil ve dvě po obědě. Fotka úplně ztratila fíling, atmoška na nule. Faktem ale je, že histogram byl, jak má být. Já bych spíš než použití histogramu doporučil zvládnout exponometrii tak, abyste nemuseli tyhle kejkle používat vůbec nebo jen vyjímečně. A závěrem jedno. Kočírovat křivkou kontrast mi připadá totálně out. Na to jsou výrazně sofistikovanější nástroje. Jsem sice rád, že se tady tyto poučné články objevují, ale v poslední době mi fotografové spíš připadají jako tvůrci muziky na počítači. Korektní expozice je vždy naprostým základem technicky kvalitní fotografie. Ale díky za článek, rád jsem si ho přečetl.
Aby má předchozí slova nebyla brána jako nějaká kritika histogramu jako takového, ledacos se tím opravit dá, jen chci nabádat k tomu, že je to dobrý sluha ale špatný pán a jako pomocí každého potažítka, tak i s histogramem se dají udělat z fotky, při špatném používání, kulisy do domu hrůzy. Jak to často vidíme i tady, na Fa.
Jednim z fenomenu foto diskuzi je presny popis fotografie jakou dotycny poridil s seznamem problemu. Pak se o tom na 30 reply 5 lidi bavi jako o problemu zvyklosti neandrtalcu, kdy predstavivost pracuje naplno. Jaky je problem nalinkovat fotografii manzelky s tou berni urednici na molu.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.