FotoŠkola 5 - expoziční parametry

Expozice je proces, při kterém světlocitlivý materiál zachytí fotografovaný obraz. Jednoduše řečeno, prostě něco vyfotíte. Ke správné expozici je ale potřeba nastavit správně expoziční parametry – tedy říci fotoaparátu, jak má světlo na snímač či film propustit.

Světlocitlivý materiál, ať už se jedná o snímač nebo film, je ve své podstatě velmi omezený. Pokud na něj dopadne příliš málo světla, výsledek bude příliš tmavý, pokud příliš mnoho, fotografie bude přeexponovaná. A právě nastavením expozičních parametrů je možné množství světla regulovat. Ať je tedy venku noc nebo pravé poledne, do přístroje pustíte vždy stejné – to správné – množství světla, a fotografie bude akorát.

Množství světla zachycené na fotografii regulují tři expoziční parametry: čas, clona a citlivost. Téměř všechny fotoaparáty s vyjímkou těch nejednodšších (například v mobilech) využívají všechny tři. U velké skupiny fotoaparátů jsou i ručně nastavitelné, ale napříkad v automatickém režimu (zelený čtvereček, srdíčko, auto…) je fotoaparát volí sám tak, aby byla fotografie „správně“ exponovaná.

Proč se ale používají tři různá nastavení – čas, clona a citlivost – když pro regulaci množství světla by stačil jediný? Protože každý z nich může fotografii ovlivnit i jinak, než jen expozičně.

Čas

Nastavení času určí fotoaparátu, jak dlouho bude exponovat. Logicky čím déle fotoaparát exponuje, tím víc světla se postupně naexponuje. Prodloužení expozičního času tak znamená, že fotografie bude světlejší, než by v daných podmínkách byla s časem kratším. Podobně pokud fotíte v tmavé místnosti, je nutné čas prodloužit oproti běžně používanému za světla, aby se fotografie dostatečně naexponovala a nebyla tmavá.

Typické expoziční časy jsou ve zlomcích vteřin. Podle situace může být čas třeba 1/2000 vteřiny (velmi krátký), nebo naopak 1/2 vteřiny, což už je poměrně dlouhý expoziční čas. Tak dlouhý, že během této doby fotoaparát neudržíte v ruce klidně a fotografie bude rozmazaná. Stane-li se vám tedy, že jsou vaše snímky rozmazané, evidentně je něco špatně s časem – buď je příliš málo světla, nebo jste někde něco špatně nastavili.

Rozmazání snímku ale nemusí být vždy na škodu. Pokud se jedná například o pohybovou neostrost – objekt na fotografii je rozmazaný vlastním pohybem – jde už o výrazový prostředek. O tvůrčí záměr, k jehož realizaci se právě čas používá. Díky expozičnímu času může fotoaparát vnímat děje jinak než člověk. I pomalý pohyb se na snímku fotografovaném třeba 5s rozmaže a vytvoří pro diváka iluzi rychlého děje. Naopak rychle jedoucího cyklistu je možné krátkým časem zmrazit v pohybu a zdá se, jako by nikam nejel.

A to je mimochodem jádro pudla – kdyby byl jen jediný expoziční parametr čas, nebylo by prakticky možné hrát si na fotografii s pohybem, protože jakékoli nastavení by ihned ovlivnilo i světlost fotografie. Váš snímek by tak měl sice krásně rozmazanou tekoucí vodu, ale ta by byla beznadějně přeexponovaná. Díky dalším dvoum expozičním parametrům můžete světlo ubrat tak, aby snímek vypadal podle vašich představ. A stejně to funguje i u clony a citlivosti. Ve většině situací máte naprostou volnost ve volbě nastavení jednoho z expozičníh parametrů podle vašeho tvůrčího záměru, a zbylé parametry použijete, aby byla expozice správná.

Clona

Clona je mechanismus, který umožňuje omezit změnou otvoru v objektivu množství světla procházejícího do fotoaparátu. Nazývá se tak i expoziční parametr, kterým tento otvor měníte. Čím větší je otvor ve cloně (pozor, to znamená čím menší je nastavené číslo clony), tím víc dostanete do fotoaparátu světla. A to znamená světlejší fotografii, nebo možnost fotit, i když je méně světla.

I clonu je možné využít k obsahové úpravě snímku. Změnou clony měníte hloubku ostrosti, což je oblast snímku kolem místa kam ostříte, kde je vše ostré. Za hranicí hloubky ostrosti se začíná fotografie postupně rozmazávat. Čím vyšší číslo clony použijete (menší otvor), tím sirší oblast bude ostrá. Podrobnosti o práci s hloubkou ostrosti a o tom jak se projevuje si můžete přečíst v článku PhotoHint 4: Hloubka ostrosti.

Citlivost (ISO)

Citlivost (ISO), je velmi záludným expozičním parametrem. V klasické fotografii na film se příliš neřešila, každý film měl citlivost pevně danou a při fotografování se expozice ovlivňovala jen časem a clonou. V digitální fotografii je možné citlivost volit. Nastevením ISO měníte vnímavost snímače na dopadající světlo. Čím vyšší hodnota, tím méně světla stačí, aby byla fotografie správně světlá. Tam, kde by bylo potřeba třeba 1000 fotonů při ISO 100, je při ISO 200 potřeba jen 500. Výsledek bude stejný.

Co se týče obsahu fotografie, ISO nemá žádný význam. Slouží tedy jako třetí a záchytný parametr, kterým dotáhnete expozici k dokolanosti. Umožní vám také pracovat zároveň s časem i hloubkou ostrosti. Ty si nastavíte podle toho, jak chce mít zachycený pohyb, a co vše chcete mít ostré, a pomocí citlivosti pak dosáhnete i správné světlosti.

Jakmile ale pracujete cíleně jen s jedním expozičním parametrem z dvojice clona a čas, raději expozici řešte druhým a citlivost nechte na minimální hodnotě. Se zvyšující se citlivostí totiž vzniká nepěkný šum. Jednoduše řečeno stejně jako fotoaparát při vyšší citlivosti zesílí světlo, zesílí i přirozeně vznikající chyby v jeho zaznamenání. A barevně flekatá fotografie je na světě. Fotoaparáty sice snímek zpracují a „odšumí“, ale při tom mohou zaniknout i jemné detaily na fotce.

Jak zvolit správné expoziční parametry

Nelze říci, že na určité situace je vhodné takové a takové nastavení. Vždy záleží na konkrétních okolnostech a na tom, co vlastně od fotografie chcete, jaký máte záměr. Necmáte-li žádná a chcete to prostě jen nějak vyfotit, klidně nechce zapnutou automatiku, ono to vždy nějak dopadne.

Pokud se rozhodnete vypnout automatiku a nastavit si expoziční parametry podle sebe, začněte tím, že si určíte, jak má fotografie vypadat. Například fotografujete aktivní a pohybující se dítě a nechcete ho mít na snímku rozmazané. Rozmazání pohybem je důsledek expozičního času. Je tedy potřeba nastavit čas na nějaký krátký, aby se dítě rozmazat nestihlo (např 1/200s). V tomto případě je tedy expoziční čas nastaven na konkrétní hodnotu naším záměrem. Světlost fotografie při expozici se pak určuje pouze clonou a případně citlivostí, pokud například clona nestačí rozsahem možných nastavení.

Fotoaparáty nabízí různé režimy. Kromě různých automatických jsou to také „kreativní“ P/A/S/M (nebo P/Av/Tv/M), ve kterých už můžete s expozičními parametry přímo manipulovat a nastavovat je pro splnění vašich záměrů. O režimech fotoaparátů ale až příště.