Mark Jenkinson - Kompendium portrétní fotografie
Knih o portrétní fotografii, módě, svícení a všemu okolo se za poslední dobu objevilo na trhu hned několik. Liší se od nich publikace Marka Jenkinsona, nebo je jen jednou z mnoha?
Co do stavby jde o knihu naprosto běžnou. Začíná výběrem vhodného technického vybavení, podobně jako drtivá většina ostatních, následuje vysvětlením pojmů jako je hloubka ostrosti, vysvětlením vlivu ohniskové vzdálenosti na výsledný portrét a podobně. Vše je rozebráno hodně detailně až na samu fyzikální podstatu, což jistě může být pro někoho přínosné, i když já bych to čekal spíše v jiné knize. V další kapitole Světlo a svícení se dozvíte něco o chování světla a stínu, o různých světlech, odrazkách, světelných modifikátorech, zkrátka všudypřítomná klasika. Pózováním, kompozicí, stylingem, rekvizitami a navozením atmosféry se zabývá následující část Kompozice a kontext.
Jdeme upravovat fotografie. Autor si oblíbil Lightroom a Photoshop a po úvodu do obrazových formátů, zálohování a další omáčky okolo na několika fotografiích předvádí, jak vylepšit vaše snímky. Některé postupy jsou hodně základní (vyhlazení pleti v Photoshopu), jiné s nepříliš povedeným výsledkem (naklonované vlasy na čele), další zbytečné (výměna pozadí za modelkou) a některé vyloženě nesmyslné (Gaussovské rozostření jako oprava příliš velké hloubky ostrosti nebude nikdy vypadat dobře). Přitom tato kapitola musela dát hodně práce, ale výsledek je spíše rozpačitý.
Světlo, světlo a zase světlo
Trochu jsem se bál, že polovina knihy uběhla a o svícení jsem se toho zatím moc nedozvěděl. Ale obavy byly zbytečné, následující dvě kapitoly se věnují jen a pouze svícení – napřed ateliérovému a pak venkovnímu či interiérovému. Na druhou stranu tématům, které by měly tvořit stěžejní část knihy, je věnováno jen asi čtyřicet stran. Ale jinak jsou tyto dvě kapitoly zpracovány moc pěkně a názorně. Líbil se mi kupříkladu seminář, věnující se napodobování starých mistrů a jejich technik svícení. Věřím, že se lze tímto způsobem hodně přiučit a pochopit.
Jak už jste si mohli všimnout, kapitoly jsou rozdělené do seminářů, z nichž každý definuje nějaký cíl, jehož si klade za úkol dosáhnout, a v rámci každého ještě dostanete domácí úkol. Například v semináři o intenzitě a vzdálenosti světla úkol „Použijte jen jedno světlo a vyzkoušejte, jaký má vzdálenost vliv na úbytek světla“. Podobné aktivní zapojení čtenáře chválím, určitě je lepší než pouhé pasivní čtení.
Rozhovory s šesti fotografy se pomalu blížíme ke konci. Šlo o příjemné čtení, vybraní fotografové a fotografky se od sebe poměrně značně liší (jedna fotí převážně svatby a rodinné fotografie, další lidi z ulic a podobně) a dozvíte se tak o různém přístupu k fotografování, o pozadí vzniku jejich fotografií a další. K tomu, abyste se stali jimi, slouží poslední kapitola knihy s názvem Jak se stát profesionálem. Po přečtení osmi stran z vás profesionál bude jen těžko, na druhou stranu rady, jak si vytvořit portfolio, jak si najít svůj styl, nebo jak hledat práci neuškodí.
Základem jsou fotografie
Mark Jenkinson kromě vlastního fotografování vyučuje fotografii na škole v New Yorku a pod rukama mu prošlo mnoho studentů. Jejich fotografie také tvoří největší podíl ze snímků, v knize otištěných a asi se dalo očekávat, že budou kolísavé kvality; alespoň mě to praštilo do očí na první pohled. Jen u minima z nich se mi stalo, že jsem si řekl: „Paráda, tohle bych chtěl také vyfotit, musím si to jít zkusit!“ a hned jsem běžel pro fotoaparát. Na druhou stranu ilustrační účely plní, každou z nich doplňuje košatý užitečný popisek, sem tam i schéma svícení a EXIFy u nich nenajdete, což nevadí, nejsou v tomto případě potřeba).
Bonus na závěr
Na rejstřík či slovníček pojmů jsem si již víceméně zvykl, ale Jenkinson jde ještě dál. Na konec knihy zařadil krátké profily významných portrétních fotografů včetně odkazů na jejich weby. Ideální věc pro inspiraci a další samostudium. Kontakty na muzea fotografie v Chicagu asi našince příliš neosloví, čekal bych spíš, že je Zoner Press nahradí kontakty na domácí galerie. Podobně u odkazů na výrobce fotoaparátů mohly být české varianty webů, Mamiya je sice distributorem výrobků Pocket Wizard, ale rozhodně ne v České republice a v přehledu časopisů chybí časopis FOTO (vím, v době tvorby knihy ještě neexistoval). Zkrátka bych tuhle sekci více „počeštil“.
Na začátku jsem naťuknul, že Kompendium není jedinou knihou o portrétní fotografii v nabídce Zoner Pressu. Možná i vám připadají výše zmíněné odstavce místy povědomé. I já jsem při čtení několikrát zažíval déjà vu. Co do obsahu totiž jako by kniha „opisovala“ (nebo opačně) od již dříve recenzované publikace Elliota Siegela Naučte se fotografovat kreativně fashion, glamour, portrét, portfolio/book, reklama… Kterou bych si vybral? Velmi pravděpodobně novinku od Marka Jenkinsona, která je přece jen obsáhlejší, ucelenější a jde více do hloubky a do souvislostí.
Kompendium portrétní fotografie
Mark Jenkinson
Nakladatelství Zoner Press
Rozměry 222×222 mm, brožovaná vazba, 224 stran
Běžná cena 359 Kč
Knihu
můžete zakoupit přímo v nakladatelství Zoner Press
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruJak to tak čtu, je tato kniha vůbec o fotografii? Co může naučit člověk, který přiklonovává vlasy na čelo? To je opravdtu tristní. Kolik procent z reálného základu nakonec v takové fotce, vlastně může být? Klonování částí fotky. Uměle rozostřené pozadí. Žehlička pleti. Je vůbec, takový člověk, na fotce poznatelný? Bohužel, tohle je cesta, kudy se dnes fotografie ubírá. Vidím to, kam se podívám. Nebo ta schémkata svícení. Martin tady píše, že u fotek bylo sem tam schéma svícení. No, myslím, že kdo hodlá fotit portréty v astelieru, tedy především tam, tak pro něj by mělo být schéma i každé fotky. Ne proto, aby to tupě kopíroval, ale aby si, u čtení knihy, uvědomil souvislosti. A závěrem? Za dlouhá léta co fotografuji mi prošly rukama desítky fotografických knih. Začal jsaem s knihami z padesátých let a končil současnými. Když si vyneseta na papír deseticentimetrovou úsečku, na jejíž levé straně budou technické informace a na pravé kecy o ničem, tak u knih do revoluce by byl posuvník někde centimetr od levého konce. U dnešních knih je tomu přesně opačně. Ten posuvník se přeouvá stále víc a více doprava, až splyne s pravým krajem úsečky. Kdybych vzal třeba knihu Eliotta Siegela, kterou tady martin zmiňuje, vybral bych z ní technické informace, pak by mi z knihy zbyla párstránková brožura. A to by ještě většinu zabíraly informace z postprocesingu. Štěstí, že mě učili opravdoví machři tváří v tvář.
Vážený Mistře, nesouhlasím ani s Vaším názorem, ani s Vaší češtinou. Nechci s Vámi polemizovat, považuji to za zbytečné, ale možná jednou dospějete ke zjištění – přeji Vám to –, že fotografie nejsou jenom „technické informace“.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.