Test DSLR Nikon D5200

Mechanické provedení, ovládání

Nikon D5200 je nástupcem Nikonu D5100. Je relativně malý – 129×98×78 mm a lehký – cca 555 gramů (bez objektivu). Konstrukce je celoplastová. Není utěsněn proti prachu. Dobře padne do ruky především uživatelům s menšíma rukama. Zadní stranu z velké části zabírá 3" LCD displej s již v zásadě standardním rozlišením 921 tisíc bodů. Nemohu se ubránit dojmu, že hodně dobrého „si vzal“, jak se dočtete dále, i z D7000. V rámci testu jsem použil setový objektiv 18–55 mm.

Na první pohled na Nikonu D5200 zaujme již u D5100 použitý otočný LCD. Obraz je díky 921kpx velmi jemný a příjemný pro posuzování pořízených fotografií přímo v terénu. Také jeho polohovatelnost je opravdu vynikající, včetně možnosti složit LCD směrem k fotoaparátu a tím jej chránit proti poškození v případě, kdy jej nepotřebujete.
Samotné tělo je provedeno v tradiční černé barvě a je plastové (bajonet pro uchycení objektivu, botka pro externí blesk, stativový závit i očka pro popruh jsou ale samozřejmě kovové). Zajímavé je, že model D7000 je dražší „jen“ o cca 4 tisíce korun a to je prachotěsný, vlhkotěsný a má kovový korpus. Je však o něco menší, takže uživatelé a hlavně uživatelky s menší dlaní budou jistě velmi spokojeni. Především červená verze je jistě zaujme.

Rozmístění ovládacích prvků je shodné s D5100. Tj. především spuštění nahrávání videa je tlačítkem u spouště a páčka pro zapnutí živého náhledu je pod hlavním voličem režimů. Navíc je jen tlačítko pro volbu režimu snímání (sekvenční, ovládání dálkovou spouští,…).

Hledáček fotoaparátu je řešen jako zrcadlový, což je u fotoaparátů této kategorie obvyklé. Zobrazuje přibližně 95% fotografované scény a je přiměřeně velký a jasný. Přiměřeně velký znamená zvětšení 0,75× (stejně jako D5100, ale u D7000 je 0,94×). Dioptrická korekce je možná od –1,7D do 0,7D. Hledáček nabízí k zobrazení vše podstatné, pokud vám ale nebude vyhovovat, pak jej skvěle zastoupí LCD.
Veškeré hodnoty lze volit buď přes Menu (což ne každý chce), nebo ty základní(ejší) přes volbu „i“. Navíc lze další volby přisoudit tlačítku Fn. Takže v ovládání není a nebude jistě žádná komplikace.

Čip, snímání, obrazová kvalita

Alfa a omega fotoaparátu. Základním stavebním kamenem je čip typu CMOS formátu DX (APS-C) o rozměrech 23,6×15,6 mili­metru, tedy se standardním crop faktorem x1,5 a s maximálním rozlišením 24 milionu efektivních obrazových bodů v rozložení 6000×4000 pixelů. Přiznávám, že když jsem osobně „vylezl“ z 6Mpx na 16 Mpx, byl to neskutečný posun v detailech (a velikosti dat). A tady je to ještě víc a k tomu to, jak se dále dočtete, vypadá, že bez negativního vlivu na kvalitu výstupu. Ve standardním nastavení je k dispozici citlivost ISO 100 až 6400. V uživa­telském nastavení pak lze ještě povolit rozšíření až na ISO 25600 (Hi2). O zpracování obrazových informací se stará procesor Expeed třetí generace. Snímky je možné ukládat v obvyklých formátech NEF (RAW – 14-bitový) a JPEG, případně v obou současně a to i s možností nastavení míry komprese, barevného prostoru a dalších parametrů. Snímky se ukládají na paměťovou kartu typu SD (samozřejmě včetně podpory nejnovějších SDHC a SDXC). Závěrka fotoaparátu umožňuje použít rozsah expozičních časů od 1/4000 až po 30 vteřin a nechybí samozřejmě ani čas “B“, tedy trvale otevřená závěrka a Time, který vyžaduje dálkovou spoušť ML-L3. Synchronizační čas pro vestavěný blesk je 1/200 vteřiny. Fotografie lze v režimu sériového snímání pořizovat s frekvencí 5 snímků za sekundu.
Když uvedené shrnu – „papírově“ je tento model velmi vysoko. Jak je to s výstupem vidíte dále na přiložených snímcích.

Obrazové výsledky jsou výborné. D5200 zvládá velmi dobře šum a lze doporučit tovární nastavení. Stejně tak dynamický rozsah je skvělý. A kde nebude stačit, pak jistě pomůže funkce HDR. Tady ale opatrně. Vysoký stupeň dává samozřejmě ve výsledku místo fotografií spíše obrázky. V továrním nastavení výstupu pro .jpg bych snad trochu zaexperimentoval s vyšším doostřováním. To ovšem v případě ukládání do RAW (NEF) postrádá význam.