Test fotoaparátu Nikon D5300
Nikon D5300. Další přírůstek do rodinky zrcadlovek firmy Nikon přináší drobná vylepšení a pro někoho i převratné doplňky. Je to například přítomnost integrovaného GPS čipu. Více se dočtete v redakčním testu.
Mechanické provedení, ovládání
Nikon D5300 je nástupcem Nikonu D5200. Nabízí se otázka, co ještě se dá vylepšit či změnit. A jak se ukázalo, něco se ještě našlo. Ale přesto to vezmu popořadě. Je relativně malý – 125 × 98 × 76 mm (bez objektivu) a lehký – cca 530 gramů (bez objektivu). Konstrukce je celoplastová. Není utěsněn proti prachu. A tradičně padne do spíše menších rukou (vždyť je také „o chlup“ menší a lehčí, než D5200). Zadní stranu z velké části zabírá 3,2" LCD displej s rozlišením cca 1 mil. bodů. V rámci testu jsem použil setový objektiv 18–55 mm 1:3,5 – 5,6G VR.
Na první pohled na Nikonu D5300 zaujme již u D5200 (i 5100) použitý otočný LCD. Obraz je díky výbornému rozlišení a barevné věrnosti skutečně špičkový. Také jeho polohovatelnost je opravdu vynikající, včetně možnosti složit LCD směrem k fotoaparátu a tím jej chránit proti poškození v případě, kdy jej nepotřebujete.
Možná jsem hnidopich a dosud jsem si to neuvědomil, ale mírně mi chybí automatické zhasínání LCD po přiložení k oku. Senzor není, monitor se vypne po namáčknutí spouště. Po snímku se zase zapne. Nicméně v Menu lze jeho automatické zapínání vypnout, takže se zapne jen tehdy, když to chceme.
Samotné tělo je provedeno v tradiční černé barvě a je plastové (bajonet pro uchycení objektivu, botka pro externí blesk, stativový závit i očka pro popruh jsou ale samozřejmě kovové a doufejme, že vždy budou). Ale jek je již u Nikonu obvyklé existuje i červená a šedá varianta. Především červená verze je, pokud jsem viděl, velmi oblíbená u ženské části populace.
Rozmístění ovládacích prvků je téměř shodné s D5200. Pouze se přesunulo tlačítko volby režimu snímání (singl, sekvence, samospoušť). Spuštění nahrávání videa je tlačítkem u spouště a páčka pro zapnutí živého náhledu je pod hlavním voličem režimů, tedy tak, jak bylo.
Hledáček fotoaparátu je řešen jako zrcadlový, což je u fotoaparátů této kategorie obvyklé. Zobrazuje přibližně 95% fotografované scény a je přiměřeně velký a jasný. <bold>Přiměřeně velký znamená zvětšení 0,82×. Pozor, to je větší, než u D5200 (0,75×).</bold> Takže to je opravdu velké plus, protože každé zvětšení hledáčku je dobře. Dioptrická korekce je možná od –1,7D do 0,7D. Hledáček nabízí k zobrazení vše podstatné, pokud vám ale nebude vyhovovat, pak jej skvěle zastoupí LCD.
Veškeré hodnoty lze volit buď přes Menu (což ne každý chce), nebo ty základní(ejší) přes volbu „i“. Navíc lze další volby přisoudit tlačítku Fn. Takže v ovládání není a nebude jistě žádná komplikace.
Zrcadlovky držím v ruce už pár let. D5300 jsem „tahal“ tři týdny. A musím napsat, že po stránce ergonomie jsem nenašel nic, co by mi vadilo.
Čip, snímání, obrazová kvalita
Tady se zřejmě po HW stránce nic nezměnilo. Základním stavebním kamenem je čip typu CMOS formátu DX (APS-C) o rozměrech 23,5 × 15,6 milimetru, tedy se standardním crop faktorem x1,5 a s maximálním rozlišením 24 milionů efektivních obrazových bodů v rozložení 6000 × 4000 pixelů. Nemá antialiasingový filtr, což zvyšuje množství detailů v obraze. V nastavení je k dispozici citlivost ISO 100 až 25600 (Hi1). O zpracování obrazových informací se stará procesor Expeed čtvrté generace. Snímky je možné ukládat v obvyklých formátech NEF (RAW – 14-bitový) a JPEG, případně v obou současně a to i s možností nastavení míry komprese, barevného prostoru a dalších parametrů. Snímky se ukládají na paměťovou kartu typu SD (samozřejmě včetně podpory nejnovějších SDHC a SDXC). Závěrka fotoaparátu umožňuje použít rozsah expozičních časů od 1/4000 až po 30 vteřin a nechybí samozřejmě ani čas “B“, tedy trvale otevřená závěrka a Time, který vyžaduje dálkovou spoušť ML-L3. Synchronizační čas pro vestavěný blesk je 1/200 vteřiny. Fotografie lze v režimu sériového snímání pořizovat s frekvencí až 5 snímků za sekundu. Reálné snímky najdete v další části testu.
Obrazové výsledky jsou výborné. D5300 zvládá velmi dobře šum a lze doporučit nastavení redukce šumu na „nízká“. Stejně tak dynamický rozsah je skvělý (viz. např. přímé protisvětlo). A kde nebude stačit, pak jistě pomůže funkce HDR. Při něm fotoaparát slyšitelně snímá dva snímky, které následně složí do jediného. Tato funkce samozřejmě není dostupná pro formát ukládání RAW. U ní pozor, prakticky stačí volba „normální“. High* je opravdu již omalovánkou.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- 3
- 4
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruDobrý den, prosím potvrďte mi můj pocit, že se Nikon D 5300 vypořádává se šumem lépe než Nikon D 5200? Jiří
Upřímně nemyslím, že to mohu z fotografií prohlásit. Barevný šum snad (to je ale také otázka scény), ale to lze při změně SW čekat. Důležitější k celkové kvalitě bude "drobnůstka" - absence antialiasingového filtru, který imho D5200 ještě má. V každém případě realita je taková, že šum je minimální tam, kde před pár lety neexistovalo dostupné ISO (např. stařeček D70 končil na ISO 1600,ale ono to je jen cca 5 let, co jsem ji přestal mezi lidmi ve větším vídat).
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.