Test superzoomů: Canon SX60 HS, Nikon P600, Pentax XG-1

Obrazová kvalita – XG-1

Při běžných rozsazích a dobrých světelných podmínkách jsou snímky také velmi dobré a i v protisvětle si optika vede překvapivě dobře. Vyšší ISO (ISO800 a více) je spíš hůře použitelné. Mírně vyšší aberace než u SX60HS a P600 stále neruší.

Aberace zde sice není, ale v krajích při nejkratším ohnisku je kresba výrazně horší, než ve středu snímku. XG-1 si vede dobře v protisvětle.

První snímek – jeden z mála, kde jsem našel zřetelnou aberaci. Ovšem druhý – tomu nelze nic vytknout.

Šum. XG-1 nenabízí možnost nastavit redukci šumu. Již ISO 400 ztrácí mírně detaily.

Třetí snímek zde není omylem. Jde o nejdelší ohnisko, kdy fotoaparát prostě nezaostřil a byla to spíše vlastnost, než výjimka. Poslední snímek je při nejbližší menší ohniskové vzdálenosti, kterou lze nastavit. Ostření je bez problémů.

Poslední snímek ukazuje, že snímky pořízené dlouhými ohnisky jsou s nižším kontrastem, než bychom čekali. O tom se zmiňuji výše.

Shrnutí

Je nutné si uvědomit, že cenovka je relativně nízko a tomu odpovídají i možnosti. Za dobrých podmínek XG-1 vyfotí velmi dobře. Otázkou bude kvalita ostření na nejdelším ohnisku. Pro techničtěji zaměřené uživatele (zpracování obrazu z RAWu, GPS, WiFi atp.) se nehodí.

Závěrečné shrnutí

Nečekejte, že napíši, že nejlepší je model X a nejhorší model Y. Vždy je to především otázka potřeb a ceny. Cílem bylo porovnat chování ultrazoomů „na dlouhém konci“. Z tohoto hlediska Pentax XG-1 nevyhověl, protože dobře byl použitelný pouze do 44× zoomu – 1053 mm. Canon SX60 HS nabízí o cca 300 mm více a Nikon P600 ještě přidává dalších cca 75 mm. A v obou případech není co vytknout. Pak je tu základní otázka: „Chceme takové superzoomy?“. Pokud si odpovíme, že ano, pak samozřejmě nečekejme snímky jako ze zrcadlovek při odpovídajících ohniscích. Jak jsem psal na začátku, tam by to stálo i 50 x více.