Kompozice
Existují uspořádání předmětů, která našemu oku ladí a zase naopak. Tímto problémem se malíři zabývali již před mnoha staletími. V článku jsou uvedeny příklady kompozic, které fotografové často využívají. Dozvíte se, co je zlatý řez, zúžení perspektivy, zdůraznění kontrastem a barvou a další užitečné rady.
Tento článek je velmi stručným přehledem hlavních pravidel kompozice. Je to samozřejmě teorie, ale je určitě užitečné, když alespoň něco z toho problikne myslí, než zmáčknete spoušť.
a) Pravidlo zlatého středu
Toto pravidlo „harmonické“ kompozice používali již ve starověku.
Říká, že obdélníkový tvar lahodící lidskému oku má poměr stran 5:8.
Tento rozměr je velmi podobný políčku kinofilmu 24×36 = 5:7,5. Obdélník
tohoto rozměru lze rozdělit na tři sekce dle výše uvedeného obrázku.
Motivy, jejichž jednotlivé objekty spadají do těchto tří sekcí se
považují za harmonické.
Ideální by bylo sestoupit trochu vlevo. V tom mi bránily padající
kameny.
b) Pravidlo třetin
Přísně symetrická kompozice bývá často nudná. Toto pravidlo říká, že
lidské oko nejvíce přitahují objekty, které se nacházejí na
průsečících přímek, které dělí obraz na třetiny.
Objekt ležící v této poloze přitáhne zrak a vyvolá další pozorování
okolní scény.
c) Rámování
Tato kompozice nutí pozorovatele soustředit se na objekt v rámu a
nerozptylovat se rušivými objekty v okolí hlavního motivu.
d) Linie
Linie vytváří dráhu, po které putují naše oči. Klasický přístup
je, že linie začíná v levém horním rohu a končí v pravém. Linií
může být cokoliv: potok v krajině, rostlina na makrosnímku atd. Je
zajímavé, že na linii, která začíná v levém horním rohu a končí
v pravém dolním, spočine zrak déle než na linii, která začíná
v pravém horním rohu a končí v levém dolním.
Aby obraz nebyl nudný, je výhodné mít na linie zrakové poutače
v oblastech průsečíku přímek, rozdělujících obraz na třetiny.
e) Izolace objektu malou hloubkou ostrosti
Mnoho začínajících fotografů si myslí, že fotografie je dobrá
v případě, že celý obraz je ostrý. Ve skutečnosti lze sníženou
ostrostí okolí zvýraznit hlavní objekt.
Tato metoda se často používá v makrofotografii nebo při fotografování
portrétů, kde by ostré okolí působilo rušivě. Používají se zde
objektivy s delší ohniskovou vzdáleností (70 – 135 mm) při otevřené
cloně.
Změnami hloubky a polohy zaostřeného pole dosahujeme různých dojmů
z obrazu, neboť lidské oko vždy hledá nejostřejší objekt.
Hloubka pole ostrosti klesá s velikostí otevření clony objektivu (větší
otevření clony t.j.menší číslo clony znamená menší hloubku ostrosti).
Rovněž objektivy s větší ohniskovou vzdáleností mají při stejné
velikosti clony menší hloubku ostrosti. Měněním zaostřovací vzdálenosti
na objektivu pak posouváme zaostřenou oblast (pole). Každý objektiv zobrazí
rozostřené pozadí trochu jinak. Důležité je aby pozadí vypadalo
přirozeně a nerušilo. Odborně se to nazývá bokeh objektivu.
f) Zvýraznění objektu kontrastem
Využití rozostření je nemožné u vzdálených objektů, kdy je objektiv zaostřen na nekonečno. Někdy rovněž chceme, aby celý obraz byl ostrý. V takových případech je kontrast mezi objektem a okolím vhodným způsobem, jak přitáhnout lidské oko.
Perspektiva obrazu v závislosti na ohniskové délce objektivu
Obraz viděný lidským okem odpovídá přibližně objektivu s ohniskovou vzdáleností 50 mm. Čím je delší ohnisková vzdálenost, tím se perspektiva obrazu zužuje jak do hloubky (pozadí se přibližuje k popředí snímku), tak do šířky (komprese objektů stojících vedle sebe).
Komprese obrazu objektivy s delšími ohniskovými vzdálenostmi
Velmi často vidím fotografické dokumentace z cest, kde zcela převažuje
používání širokoúhlých objektivů (kompakty mívají obvykle ohniskovou
vzdálenost 35 mm).
Objektivy s delší ohniskovou vzdáleností způsobí kompresi prostoru jak do
hloubky, tak do šířky, což bývá příjemná změna.
g) Vrstvení kompozice
Snímky, které mají popředí, střední část a pozadí působí lépe než snímky pouze s popředím a pozadím. Motivy s vrstvenou kompozicí umožňují zabírat extrémně širokoúhlé objektivy s ohniskovými vzdálenostmi 14–24 mm. V případě, že máme k dispozici pouze širokoúhlý objektiv 28–35 mm, trávíme obvykle hodně času hledáním vhodného popředí. Fotografie krajiny, získané těmito objektivy, které nemají popředí, nevypadají obvykle dobře, neboť ztrácejí hloubku a zajímavé objekty v pozadí jsou nevýrazné.
Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.