Pico de Aneto (3404m)

Nejvyšší vrchol vždy táhne i když Pico de Anetto není vlastně nejvyšším vrcholem Špaňalska, ale jen Pyrenejí. Příroda zde nemá takové taháky jakými jsou Ordessa nebo Gavarnie, ale přesto výstup stojí za to. Vezměte si hlavně pořádné boty. V nejvyšších partiích je ledovec. Chodí se zde hodně sněhem a to i v srpnu.

Pico de Aneto je s výškou 3404 m nejvyšší horou Pyrenejí. Nachází se v pohoří Maladeta. Centrem oblasti je městečko Benasque. Po silnici lze podél říčky Rio Esera dojet až na parkoviště v závěru údolí. Zde je možno zanechat auto.

Trasa:

Refugio La Renclusa

Parkoviště na Plan d´Estan – nejprve pastvinami, později po pohodlné cestě až do pásma kleče k chatě Refugio la Renclusa (2140m) 2h. Z chaty asi po 15 minutách chůze proti proudu potoka dorazíte na nádhernou plošinu s lučinami a malými jezírky. Zde je možno podle okolností postavit stan, přespat pod širákem nebo se vrátit na chatu a požádat o nocleh. V okolí bylo mnoho svišťů a noc tu byla pefektní.

Cesta k Pico de Aneto

Druhý den jsme vyrazili v 6:00 zpět k chatě. Nejprve je třeba přejít hřeben vybíhající z Pico Maladeta (3308m). Cesta od chaty vede – nejprve sutěmi a sněhovými poli, pod vlastním hřebenem pak po skále. Je zde třeba dávat opravdu dobrý pozor na značení, aby jste našli sedélko, kde je možno přejít hřeben a sestoupit na ledovec de Aneto.

Mohamedův krok

My jsme se zde dost motali a tak nám trvala cesta k ledovci asi 2,5 h. Při sestupu z hřebínku jsou dva skalní stupně, kde je pro překonání třeba použít rukou. Cesta po ledovci (zpočátku jsou to firnová pole) až na vrchol trvala asi 1h 30 min. Žádné trhliny zde nebyly vidět a neviděl jsem zde nikoho navázaného.
Závěr na předvrchol je příkřejší (asi 30 stupňů). Mezi předvrcholem a vrcholem je krátké obtížné místo, které se nazývá Mohamedův krok (Passo de Mohamed). Vzdálenost mezi předvrcholkem a hlavním vrcholem je jen 50 metrů. Vlastní Mohamedův krok ležící v hřebeni (úzká díra mezi skalisky) lze podejít. Batoh necháte na předvrcholku a těch pár metrů dolezete nalehko jen s fotoaparátem.

Vrchol Pico de Aneto(3 404 m)

Z vrcholu jsme sestoupili do sedla Collado Coronas (3196 m) 30 min. Nazpátek jsme se rozhodli jít okruhem přes sedlo a jezero Cregueňa. Podle mapy snadná cesta do sedla Collado de Cregueňa nám trvala skoro 3 hodiny. Tento nepříjemný traverz vede částečně po sněhu, sutí, přes morény tvořené velkými balvany. Ze sedla je pěkný pohled na velké jezero Lago de Cregueňa, ve kterém plavaly kusy ledu. Ze sedla se nesestupuje přímo k jezeru, kde jsou příkré skalní a ledové plotny, ale je třeba přejít do úžlabiny nad jezerem vpravo! Ani cesta po severní straně jezera není procházka. Jde se po skalních plotnách a občas je třeba přešplhat skalní stup. Sestup k jezeru a cesta podél jezera nám trvala asi 1h 30 min. Odtud již vedla pohodlná pěšina až do údolí. Zde je u říčky Esery na louce volné tábořiště (2h).

Jezero Lago de Cregueňa

Ještě jednu perličku. Při přechodu do sedla de Cregueňa jsem si na ruce udělal tržnou ránu. V závěru údolí Esery mají malou nemocnici Hospital de Benasque, která slouží pro případy první pomoci. Nemocnici provozuje město v rámci podpory turistického ruchu. Zde mi ránu perfektně vydezinfikovali a sešili. Za tři plechovky piva Gambrinus!

Pohoří Maladeta je ve srovnání s kaňonem Ordesa a zejména s francouzskou Gavarnií méně navštěvováno. Nejvyšší vrchol Pyrenejí však přitahuje. Proto na hlavní výstupové cestě přes chatu La Renclusa bývá dost lidí. Zpáteční cestu přes sedlo a jezero Cregueňa nedoporučuji jít ve dvou. Nikoho jsme zde nepotkali a cesta je obtížnější, než vypadá na mapě. Z našich pyrenejských výstupů byl tento určitě nejobtížnější. Doporučuji ho uskutečnit ve skupině, kde je někdo zkušený.
Jezero Lago de Cregueňa je zajímavé svou velikostí a polohou ve vyšší nadmořské výšce (2657m).

Předchozí:
Národní park Neouvielle
Oblast Gavarnie
Národní park Ordesa, Monte Perdido (3355m)

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 7. DÍL
ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 7. DÍL

Sedmý díl no­vého se­ri­álu „Škola barvy od Mi­s­tra Jana Po­hrib­ného“ je vě­no­ván 1. části té­matu „Barva jako sym­bo­lický i lé­čivý ja­zyk“. Cvi­čení: Vy­tvořte kre­a­tivní fo­to­gra­fie, kde klí­čo­vou roli bude hrát šedá (již jako hlavní ná­mět nebo po­zadí), pří­padně v kom­bi­naci s další bar­vou (barvami). Snažte se po­cho­pit, jak dů­le­žitá je právě kom­bi­nace ne­ut­rální barvy a jiné vý­razné barvy, která může být vůči šedé na­prosto mar­gi­nální a přes to jí ne­pře­hléd­neme (prin­cip ba­revné do­mi­nanty).

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram