Fotoaparát.cz

Průjezd pohořím Zanskar na Tibetskou plošinu, Himálaj, Ladak, Indie

Zanskar býval jednou z odlehlých částí Himálaje. Nedokončený trek s osly v roce 2012 jsme dokončili v červnu 2023 terénním autem. Ladak je dnes pro fotografy ve fázi za pět minut dvanáct. O cestě přes Zanskar na Tibetskou plošinu více i ve videu.

Trek pohořím Zanskar začíná ve starobylém klášteře v Lamayru na západě Ladaku. První část vede vesničkami přes Lingshed do Padumu. 

Do Padumu vede tradiční silnice z Kargilu na hranici Kašmíru, kde míjí sedmitisícové vrcholy Nun a Kun. Přechod Zanskaru se v Padumu půlí a jeho druhá část vede přes sedlo Singho La, do vesnice Darcha, která leží na hlavní přístupové silnici z himachalského Manali do Ladaku. V roce 2012 jsme u Padumu skončili na slavnostech mnichů ve starobylém klášteře Karsha. Po té jsme zvolili cestu přes Kašmír do Delhi. Pořád jsem toužil uvidět starobylý Phugtal s jeskynním klášterem a posvátnou horu Gombo Rangjun. Phugtal dodnes zůstal jediným velkým klášterem v Ladaku, kam nelze dojet autem. Bohužel i sem se silnice už buduje.

Gombo Rangjon, posvátná hora v srdci Zanskaru, Ladakh, indický Himálaj

Klášter Phugtal vybudovaný kolem jeskyně, Zanskar, jihovýchodní Ladak, Indie

Phugtal, pohled do soutěsky, jihovýchodní Ladak

Svět kolem nás se rychle mění. V archivu jsem vylovil pár fotek z roku 2012, kdy jsem fotografoval na Canon 5D Mark II. V červnu 2023 jsme v Zanskaru karavany s osly na dříve známém treku už neviděli. Za celou cestu Zanskarem jsme viděli jednoho člověka s batohem na zádech. Kdo by se drápal po silnici s „náklaďáky“. I ti nejchudší dělníci na silnicích mají mobil a brouzdají po sociálních sítích, pokud zachytí signál. Mezitím pak namíchají trochu betonu nebo přenesou kameny..

Rok 2012 za Photoskarem, Zanskar

Rok 2023, pohled od stejné mani wall k silnici

Rok 2012: Sedlo Sengge La s našimi osly, Zanskar

Rok 2023: pod sedlem Sengge La, Zanskar

Indie a celá Asie se prudce rozvíjí, což má i své stinné stránky. Mění se kultury a „civilizace“ proniká i do těch nejzapadlejších koutů planety. Ladak se stal v rámci Indie samostatným státem, což mu umožňuje otevřít nejdříve pro Indy a později i pro cizince, dříve uzavřené oblasti na hranicích s Čínou nebo Pákistanem. Taková Šumava na začátku devadesátých let, kdy u nás strhli dráty. Jenže tady jsou rozměry krajin úplně jiné. Mléčná dráha zde ještě není rušena světlem LED žárovek. Ty se však i zde objeví co nevidět.

Doufám, že se do Ladaku s fotoexpedicí Fotoinstitutu zase podíváme příští rok.

O fotografování v Ladaku a Zanskaru v zimě zde.