Přehled dostupných Full-Frame přístrojů

Na úvod bych rád předeslal, že se dnes budeme věnovat výběru nového přístroje; o výběru bazarového zboží jsme vydali samostatný článek.

Co je to „fullframe“?

Tento výraz značí, že přístroj používá senzor „plné velikosti“, čímž je nejčastěji myšleno velikosti kinofilmového políčka. To je ve světě digitálu poměrně vzácná věc, protože senzory ve většině digitálních fotoaparátů takové velikosti povětšinou nedosahují.

Ty nejmenší v mobilech a kompaktech jsou drobnější než nehet malíčku a ty v běžných zrcadlovkách dosahují co do plochy ani ne poloviny velikosti klasického kinofilmu (24×36mm). A protože u digitálních senzorů obecně platí, že větší je lepší, bývá fullframe vyhledáván jako alternativa pro nejlepší dostupnou kvalitu obrazu. Jsou samozřejmě ještě větší formáty, ale takové přístroje pak stojí jako běžné auto. Fullframe tak tvoří pomyslný vrchol amatérské fototechniky a zároveň takový zlatý standard ve světě profesionální fotografie.

Proč chtít větší

Rozlišení a šum

Digitální čip tvoří matice fotodiod snímajících světlo – jejich počet odpovídá počtu (mega)pixelů výsledné fotografie. Na omezenou plochu se jich však vejde jen určitý počet a důležitým faktorem je také velikost každé fotodiody. Velká fotodioda dává čistší signál (méně šumu). Jediným způsobem, jak zkombinovat vysoké rozlišení a nízký šum, je použít dostatečně velký čip. Tuto podmínku rozhodně nesplňují mobily a běžné kompakty – levnější zrcadlovky či bezzrcadlovky (tedy ty s menšími čipy APS-C či 4/3) sice za příhodných podmínek ano, ale s ubývajícím světlem jim nakonec dojde dech. Pokud chcete fotit co nejkvalitnější fotografie z ruky za všech světelných podmínek, budete s fullframe přístrojem pravým králem noci.

Práce s hloubkou ostrosti

Máte rádi estetické rozostření pozadí snímku neboli bo­keh? Pokud ano, oceníte velkou plochu fullframe senzoru, protože díky ní dostanete na snímek více rozostřeného pozadí. Je to tím, že větší senzor vyžaduje delší ohniska a delší ohniska dávají menší hloubku ostrosti. Pro hrátky s hloubkou ostrosti je prostě fullframe nejlepší.

Pozor, je to ale dvousečné – pokud chcete naopak hodně proostřenou fotografii, musíte clonit výrazně více, než jste zvyklí z menších formátů a s některými ohnisky snadno dorazíte na limit. Pokud se např. váš 85mm objektiv nezavře na více, než F16, může to být málo – pak musíte použít jiný.

Nabídka objektivů

Zvlášť v případě zrcadlovek Canon či Nikon (ale třeba i Sony Alpha) je nabídka objektivů za ta léta, po která tyto systémy existují na trhu, opravdu bohatá. Jistě, všechny fullframe objektivy využijete i na běžných zrcadlovkách s menším senzorem (APS-C), ale zejména u širokoúhlých objektivů tím přijdete o onen široký úhel záběru. Obecně platí, že pokud jste fandové do širokoúhlé fotografie, je fullframe prostě nejlepší volba.

Opak může být pravdou u teleobjektivů, kdy vám virtuální prodloužení ohniska, který nabídnemenší snímač, může naopak pomoci. Váš 300mm objektiv se bude na APS-C zrcadlovce chovat jako 450mm (APS-C u Nikonu způsobí 1.5× ořez obrazového pole, u Canonu 1.6×).

Dostupné modely

Na dalších řádcích si přiblížíme modely, které v době zveřejnění článku můžete pořídit. Protože jsme slíbili věnovat se „levným“ přístrojům (uvozovky proto, že zrcadlovky stále ještě není možné nakupovat jako rohlíky), vynecháme dnes profesionální a specializované modely.

Canon

Nejlevnější řada FF fotoaparátů tohoto výrobce se nazývá 6D a je určena zejména hobbystům. Poloprofesionální řadu tvoří modely 5D a plně profesionální pak 1D. Nás tedy bude zajímat hlavně ta první.

EOS 6D

Dnes již výprodejový model, uvedený na trh koncem roku 2012 – ale stále oblíbený! Nabídne všechny důležité funkce a k tomu povedený čip. Recenzi EOS 6D jsme publikovali zde.

Na jednu stranu je to nejlevnější vstup do světa fullframe zrcadlovek, na stranu druhou počítejte s tím, že limity staršího modelu budou znát; nejvíce v oblasti autofokusu, který byl zastaralý již v době uvedení na trh, natož dnes. Pokud rádi fotíte akční snímky (sport, reportáže, wildlife), může vás AF omezovat. Ne, že by byl nepoužitelný, ale má jen 9 ostřících bodů, z nichž je jen ten prostřední křížový a dostatečně citlivý na práci v horším světle.

Další limity přístroje tvoří čip s nižším dynamickým rozsahem (12,1 EV), absence 100% hledáčku, joysticku či duálního slotu na karty, nejkratší čas 1/4000s a slabší video. Prostě očekávatelné věci, které profík ocení, ale amatér nutně nepotřebuje.

Naopak potěší přítomnost GPS a dokonce utěsnění proti vodě a prachu. Za dané peníze jde o přístroj, který ani dnes nezklame.

EOS 6D II

EOS 6D II je relativní novinka – uveden v loňském roce je nejnovějším fullframem od Canonu. Zlepšuje řadu vlastností, ale některé zase ne (aby zbylo něco i na vyšší řadu 5D). Recenzi 6D II najdete zde.

Lákadlem je nový 26MPx čip (místo 20MPx), AF s 45 body, ostření PDAF i v živém náhledu a výklopný dotykový displej. Zlepšilo se i video, přesněji snímková frekvence na 60p. Rychlejší je i sériové snímání (o dva snímky za vteřinu na 6.5 sn./s). Přibyla ještě celá řada zlepšení (nový procesor, nový měřící senzor expozice, nové technologie jako Anti-flicker…).

Mnoho limitů původního 6D však zůstalo. AF bodů je sice víc, ale pokrývají stejně malou plochu záběru, dynamický rozsah se nezlepšil, podobně jako zůstal stejný hledáček či pouze jediný slot na kartu. Přesto jde celkově o svižnější a modernější přístroj. 

EOS 5D IV

Pokud by vám levnější řada 6D nestačila, je tu pro Vás řada 5D, která sice tak úplně nesplňuje podmínku „levného“ fotoaparátu, ale i tak si našla mnoho fanoušků mezi amatérskými fotografy. V době psaní článku se 5D dá pořídit s velkým Cashbackem, tudíž podmímku dostupného fotoaparátu vlastně splňuje. Rozdílem oproti 6D je hlavně to, že tato řada je vyvíjena stejným dílem pro amatérské jako profesionální použití. Pro recenzi 5D IV klikněte zde.

Hlavní výhody jsou: lepší dynamický rozsah a vyšší rozlišení (30 MPx), AF s 61 body a dobrým pokrytím (je převzat z nejvyšší řady 1D), rychlé ostření i snímání v živém náhledu (PDAF), duální slot na kartu, joystick, 100% hledáček, krátké časy expozice nebo 4K video.

Pokud jsou tyto vlastnosti pro vaši fotografickou práci důležité, lze 5D IV doporučit jako výkonnější a vybavenější přístroj; pokud ten pocit nemáte, uděláte lépe s řadou 6D a za ušetřené peníze si koupíte třeba nějaký pěkný objektiv.

Nikon

Hlavní rival Canonu má v nabídce tři řady, které bychom si měli zmínit. Šestistovková tvoří základ pro amatéské použití, sedmistovková lépe vybavenou třídu zaměřenou jako poloprofesionální a osmistovková pak nejvyšší řadu zaměřenou na vysoké rozlišení. Tu nabízí i Canon (EOS 5Ds), ale v případě Nikonu není specializace tak znát (méně megapixelů, zato větší univerzálnost) a díky současnému výprodeji D810 je i cena příznivější. Takže ji zde do výběru zařadíme.

Nikon D610

Konkurent modelu 6D od Canonu. Prodává se také již nějaký ten pátek, ale stále svůj účel plní více než dobře. Jde vlastně o model D600 s přepracovanou závěrkou, která u původního typu zlobila. Recenze D600 zde.

Je to zrcadlovka, která nabídne vše potřebné v dostupném těle. Pokud nevyžadujete bleskurychlý autofokus, 100% hledáček, joystick či kdovíjak rychlé sekvenční snímání, nezklame vás. Pokud jsou to věci, bez kterých se neobejdete, pak musíte – podobně jako u Canonu – mířit o řadu výše.

AF, byť není na úrovni profi-tříd, nabídne 39 AF bodů a jistě bude stačit pro běžné snímání, bonusem modelu jsou třeba dva sloty na katu. Oproti Canon 6D chybí třeba GPS, ale zase třeba dostanete lepší dynamický rozsah senzoru.

Cenový rozdíl oproti 6D není velký, ale o rok mladší D610 je přeci jen o něco dražší.

Nikon D750

Nikon D750 patří o řadu výše, ale kvůli nynější výprodejové ceně a absenci nástupce D610 plní roli nejbližšího konkurenta Canonu 6D II. Test Nikonu D750 najdete zde.

Nabídne 24Mpx senzor, výklopný (ale nedotykový) displej, duální slot pro paměťovou kartu a také výrazně lepší AF (51 bodový modul ze starší generace profi-těl). Také dynamický rozsah je širší, než u 6D II.

Kde ale D750 ztrácí je ostření v živém náhledu (tam je Canon přeborník s PDAF systémem Dual-Pixel AF), absence GPS, zmíněného dotykového displeje a v rozsahu citlivostí. 6D II může zvednout ISO výrazně výše. Na druhou stranu – v rozsahu „rozumných“ citlivostí jsou oba fotoaparáty srovnatelné. 6D II také nabídne krom Wi-Fi i Bluetooth pro snazší spárování s chytrým zařízením.

Nikon D750 je vhodné tělo pro ty, kdo si nepotrpí na fíčury typu dotykového displeje, Bluetooth či GPS, ale chtějí co nejvýkonnější pracovní nástroj za rozumnou cenu. Čistě v poměru cena/výkon je tento model mezi ostatními zrcadlovkami mo­mentálně těžké překonat.

Nikon D810

Nikon D810 opět trochu vybočuje z obecné představy „dostupného fotoaparátu“, ale na poměry fullframe vyšší třídy je nyní výhodnou volbou. Recenze D810.

Jde o 36MPx fotoaparát s profesionálním ovládáním převzatém z vlajkových lodí Nikon (v kontrastu k D610 a D750 se zjednodušeným ovládáním), kvalitním 100% hledáčkem, výborným rozsahem časů (až do 1/8000) i citlivostí (hardwarové ISO 64 pro extra čisté snímky) a vysokou odolností (celokovové utěsněné tělo bez výklopného blesku).

S ostřením je na tom stejně dobře, jako model D750, ale vyšší kvalita obrazu a profesionální ovládání z něj dělá volbu pro ty, kdo chtějí co nejkvalitnější snímky pro velké tisky či silné úpravy.

Oželet je potřeba rychlost snímání (jen 5 sn./s) a také výkon v živém náhledu, kde je ostření opět dosti pomalé, zejména ve srovnání s Canonem.

Díky tomu, že nedávno vyšel nový model D850 (test D850 najdete zde) je možné koupit D810 za peníze, za jaké se obvykle přístroje této třídy nevidí. A ač je D850 parádní mašina, pro potřeby článku o „dostupných fullframe“ se kloníme k D810.

Sony

Sony dnes dělá hlavně bezzrcadlovky, ale i mezi nimi nalezneme fullframe modely. Ty, které nás budou zajímat, patří do řady Alpha 7.

O rozdílu mezi zrcadlovkami a bezzrcadlovkami jsme toho napsali už hodně. Naposledy v tomto článku. Ve zkratce: jsou kompaktnější, mají elektronické hledáčky, hodí se lépe na video a je snadné na ně dávat i neoriginální objektivy. Na druhou stranu mají slabší výdrž na baterii, menší nabídku objektivů a většinou nedosahují rychlosti ostření výkonnějších zrcadlovek.

Od značky Sony splňují naše požadavky tyto modely:

Alpha A7

Vůbec první fullframe bezzrcadlovka a v současné době nejlevnější fullframe. Uvnitř najdete senzor s 24 MPx, kompaktní tělo s výklopným displejem doplňuje velký a ostrý elektronický hledáček a přístroj nabídne i plný rozsah časů až do 1/8000 s. Test Sony A7 jsme zveřejnili zde.

Bohužel není vše ideální – autofokus je poměrně pomalý (umí PDAF, ale za těch pár let je konkurence jinde), stejně tak neohromí 5sn./s sériové snímání. První verze měla i mechanické problémy (viklavý bajonet – lze vyměnit za neviklavý, ale stejně…), ovládání také není ve všem ideální (ať už rozmístěním ovladačů, nebo strukturou menu). Podobně jako u většiny fotoaparátů z dnešního článku i zde najdeme jen jeden slot na kartu. Bolístkou jsou i zbytečně komprimované RAW soubory, ale to při běžném používání nevadí.

Alphu A7 lze doporučit jako nejvíce muziky za nejméně peněz. Obrazový výstup zaujme třeba vysokou dynamickou pružností či poměrně kvalitním (Full HD) videozáznamem. Hlavní tahák je ale prostě fullframe senzor za cenu, za jakou ho jinde nedostanete.

Alpha A7 II

Nástupce A7 napravuje velkou část z neduhů první verze (rychlejší AF, lepší mechanická konstrukce, přepracované ovládání) a navíc přidává zabudovanou stabilizaci senzoru, což u výše zmíněných zrcadlovek nenajdete. Test A7 Mark II najdete zde.

Zůstává nedotykový displej, nepřehledné menu a slabší baterie. Taky by bylo fajn 4K video, ale to v této třídě zdaleka není stadard.

Nabídka objektivů také ještě není tak bohatá, jako u Nikonu s Canonem, ale lepší se to a dnes už v ní mnoho nechybí. Určitě ne fotografovi-hobbystovi.

Alpha A7 II je tak vyvážený, všestranný fotoaparát pro ty, kdo chtějí kompaktnější aparát, než je zrcadlovka, případně rádi natáčí video nebo si hrají s neoriginálními objektivy.

Alpha A7R

První generace modelu A7R (R jako „Resolution“ – tedy rozlišení) je zvláštní přístroj. Má podobné nectnosti, jako výše zmíněná A7 první generace, plus nějaké navíc: AF je ještě pomalejší, stejně tak sériové snímání (4sn./s), závěrka poměrně kope… ale přesto má co nabídnout, zejména 36MPx senzor podobný, jako je v Nikonu D810. A přitom stojí výrazně méně. Někoho by to mohlo zaujmout.

A7R II

Už za hranou „dostupnosti“ bude pro mnohé A7R II. Přesto je ale nyní výhodnou koupí, protože na trh přišel nástupce (verze III). Test A7R II zde.

Co eRko druhé generace umí? V těle stejném jako A7 II nabídne špičkový 42MPx BSI senzor se stabilizací a 4K videem. Také AF je ze všech zmíněných modelů Sony výrazně nejlepší. Stále chybí druhý slot na kartu či joystick (obojí napravuje aktuální trojka), ale kdo chce maximum výkonu v co nejmenším těle, tomu se druhá generace A7R vyplatí.

Pentax

Nabídka Pentaxu ve světě fullframe je zatím jednoduchá – má jeden model. Ale o to zajímavější, protože je přímo zacílen na poloprofesionální sektor s přihlédnutím k výhodné ceně. Tedy přesně to, co mnozí hledají.

K-1

Zrcadlovka se stabilizovaným FF senzorem o 36 MPx je zajímavá, i kdyby už ničím jiným nevyčnívala. Pentax ovšem zvládl přidat kompletní utěsnění, duální SD slot, do všech stran výklopný displej, režim multiexpozice pro vyšší rozlišení (pixel-shift), 100% hledáček, LED podsvícení pro práci ve tmě či nadstandardní sadu expozičních režimů. Test K-1 jsme zveřejnili zde.

Čistě na papíře vypadá Pentax K-1 jako optimální vstup do světa fullframe. Konkurenci ve své cenové třídě překovává nadílkou funkcí a některá řešení jsou unikátní bez ohledu na cenovou třídu. Jenže věci nebývají tak ideální, jak se na první pohled zdá a Pentax tak má i své nevýhody. Mezi ně patří méně výkonný AF systém, složitější menu, absence dotykového displeje a hlavně menší nabídka objektivů než u konkurence. To může (a nemusí) být hlavní handicap Pentaxu. Záleží na vašich požadavcích.

Obecně lze Pentax K-1 doporučit zejména hobbystům, který chtějí fotoaparát s maximem funkcí, který s nimi bude „růst“, ale nemají ambice fotit extrémně náročné akční snímky.

Závěr

Fullframe není nutnost, ale může být fajn ho mít. V dnešní době koupíte „amatérské“ fullframe modely do 50 tisíc, ty úplně nejlevnější i kolem 30 tisíc. Kromě top-profi modelů se i vyšší třída drží pod 100 tisíci. Fullframe má jak své výhody, tak nevýhody. Rozhodně to není žádný „svatý grál“ fotografie – existují formáty větší i menší a všechny mají své výhody a nevýhody. Pro formát hovoří zejména poměr ceny a kvality obrazu a také dostupnost objektivů.

V článku jsme se pokusili předložit přehled dostupných modelů i s jejich základními vlastnostmi. Pokud máte jakékoliv konkrétnější dotazy, najdete odpověď buď v patřičném odkazu s recenzí nebo neváhejte položit otázku do diskuse pod článek. Případně se můžete podívat i na další recenze full frame foťáků.