Sevastopol - město hrdina, Krym (dnes již Rusko)
Fotografie z Krymu před dvěma roky, když byl ještě součástí Ukrajiny a nepotřebovali jsme pro jeho návštěvu vízum. Obyčejné fotografie v archivu, které bych asi jinak nepoužil najednou získávají hodnotu, neboť se stávají historií. Uděláte si z nich názor sami na současnou situaci.
19. února 1954 sovětský vůdce Nikita Chruščov inicioval připojení Krymu k Ukrajině. V době největší slávy a moci Sovětského svazu si prostě nedokázal představit, že by s tím někdy mohl být problém. Později se proto říkalo, že to udělal asi v opilství. V Rusku je prostě tradicí, že vůdce se zkrátka rozhodne a tak se stane. Něco jako referendum Sovětský svaz neznal a i kdyby znal, bylo by veřejné tak, že pokud byste vlezli za volební plentu, stali byste se nepřítelem režimu.
Krym je tradiční místo, kam Rusové i v dobách komunismu za odměnu jezdili na rekreaci. Krymské Tatary Stalin vystěhoval do pouští Kazachstánu. Ti se po rozpadu Sovětského svazu a vytvoření Autonomní republiky Krym v rámci Ukrajiny v roce 1991 začali vracet zpět. Ruské obyvatelstvo však zde vždy mělo většinu.
Sevastopol je však pro Rusy ještě něco víc než poloostrov Krym samotný. Město mělo zvláštní status a podléhalo vždy přímo pod ukrajinskou, nyní pod ruskou vládu jako tzv. federální město. V době Sovětského svazu patřil Sevastopol mezi tzv. uzavřená města, kam cizinci neměli přístup a obyvatelstvo z jiných částí země pouze na zvláštní propustku. Moře zde vytvořilo ve vápencových usazeninách úzké zátoky, které jsou ideálním místem pro přístav.
Tato leží přímo v centru města u nádraží.
 |
O Sevastopol se bojovalo již za Krymské války v 19. století. Za 2. světové války ho dobyli Němci, kteří pak Krym drželi skoro až do konce války.
 |
Po rozpadu Sovětského svazu si Rusové zdejší přístav jako základnu pro své vojáky pronajímali od Ukrajiny. Nad sídlem vojenské nemocnice proto i před dvěma roky vlála ruská vlajka. Přestože občas v přístavu stála loď i s ukrajinskou vlajkou, převzít kontrolu nad přístavem nebyl pro Rusy žádný problém.
 |
 |
Ukrajinská vlajka na věži radnice tam však již určitě nevisí. Nejspíš se bude muset klidit i reklama „Roshen“ ukrajinského čokoládového krále – i když jeho hořká čokoláda je výborná a za poloviční cenu než u nás.
Oficiální ruská propaganda neustále oživuje vzpomínky na druhou světovou válku. I když Sevastopol byl ukrajinský, městské správě zde vždy vládli staří válečníci.
 |
Ti si zde své zásluhy dokázali vždy patřičně ocenit v tradičním stylu.
 |
O památníky války se však zase tak moc nestarali a nechali je napospas sprejerům.
 |
 |
Z mola na pobřeží pořádali ukrajinští podnikatelé každou hodinu jizdy vojenským přístavem za účelem prohlídky a fotografování ruských válečných lodí. Cesta trvala jednu hodinu a stála 50 hřiven, tj. asi 20Kč. Fakt, je, že žádná supertechnika tu nestála. Ponorky vypadaly celkem omšele.
 |
 |
 |
Připnout si nějaké medaile, vzít si berle a hned se dá nějaká hrivna od dojatých ruských turistů přivydělat.
 |
I mladí lidé ze Sevastopolu pořád cítí válku jako součást svého života. Pod pomníkem hrdinů se prosto stále fotografují svatebčané.
 |
Město má nádhernou polohu na moři. Být alokován do Sevastopolu bylo vždy snem každého ruského či ukrajinského úředníka, vojáka či policajta.
 |
Faktem je, že zabrat území přináší i mnoho starosti. Na přístav takto hledí pomník obětem války v Afghánistánu, která kdysi těžce vysála ekonomiku i lidské zdroje Sovětského Svazu a přispěla i k pádu režimu. Doufejme, že se ti, kteří Rusko řídí z toho již poučili.
 |
Na Krym jsem dojel vlakem do Simferopolu a pak již místními autobusy. Cestoval jsem se zrcadlovkou Canon 5D Mark II s jedním objektivem Canon 24–70mm f/2,8 L I (+ dvěma náhradními bateriemi a dvěma kartami 32GB)
Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.