Jak fotografovat padající sníh

Padající sníh dodá fotografii atmosféru. Pouhým přenastavením času otevření závěrky a clonového čísla sníh z fotografie zcela zmizí, nebo ho můžete zobrazit ve formě teček nebo čárek. Zároveň však musíte sledovat pozadí a dopadající světlo. Pro vyjádření pohybu považuji většinou za nejlepší fotografovat vločky ve formě čárek vznikajících v důsledku pohybu. Ne vždy se to však podaří. V článku jsem použil příklady z fotografovaní krajiny, nočního města a zvířat v přírodě.

Pokud nefouká vítr a jste dobře oblečen / oblečena, je nádherným zážitkem stát uprostřed vánice a pozorovat pohyb miliónů velkých sněhových vloček kolem vás. Jenže jak tento trojrozměrný a pohybový zážitek vyjádřit v dvojrozměrné statické fotografii?

1. Kompozice a hlavní motiv

Pokud zrovna nechcete fotografovat nějaké abstrakce padajícího sněhu, jako u každé fotografie si musíte najít hlavní motiv. Manželka vás třeba požádá, abyste ji vyfotili, aby měla vzpomínku na vánici. Padající sníh tedy není hlavním objektem snímku, ale je součástí pozadí nebo v tomto případě popředí.

Canon EOS 5D Mark II, obj. Canon 24–70mm/2,8L II, ohn. vzdálenost 70mm, clona f7,1, čas 1/80s, kompenzace +0,67EV, ISO 400

Zaostřil jsem na oko a zvolil nejdelší ohniskovou vzdálenost v tomto případě ze dvou důvodů: potlačení perspektivy při portrétu a zároveň se při stejné době závěrky díky užšímu úhlu záběru prodlouží a vice zdůrazní pohyb vločky. Na tmavě modrém pozadí bundy jsou patrné šmouhy od sněhových vloček blízko mého objektivu, které leží mimo hloubku ostrosti a zároveň ostré čárky v pásmu hloubky ostrosti.

2. Světlo a kontrast

Sníh je bílý a proti světlému pozadí není vidět. Pokud chceme vyfotografovat padající sníh, musíme najít takovou kompozici, aby vznikl dostatečný kontrast sněhu proti pozadí.

Canon EOS 5D Mark II + obj. Canon 24–70mm/2,8 L II, ohnisko 70mm, clona f7,1, čas 1/80s, kompenzace +0,67EV, ISO 400

Nejtmavším místem, které jsem nalezl, byly mladé smrky. Zaostřil jsem na ně v živém náhledu, neboť husté sněžení znemožňovalo přesnou funkci autofokusu.
Proti rovnoměrně tmavé ploše jsou pak padající vločky vidět mnohem lépe.

Canon EOS 5D Mark II + obj. Canon 24–70mm/2,8 L II, ohnisko 55mm, clona f7,1, čas 1/125s, kompenzace +0,67EV, ISO 400

Snažil jsem se experimentovat a prodloužit čas na hodnoty okolo 1/10s, ale padající sníh se mi díky nedostatečně tmavému pozadí ztrácel.

Bílá je bílá, protože odráží světlo. Když je ale sníh ve tmě, na snímku jej nevidíte, pokud do něj něco neposvítí, třeba pouliční svítilna.

Canon EOS 6D, obj. Canon 24–70mm/2,8 L II, ohnisko 24mm, clona f9, čas 1/8s, ISO 800

Když sníh nevidíte, nevidí ho ani fotoaparát, přestože byla vánice. Sníh se částečně objeví prosvětlením tmavých míst v editoru, ale kontrast je stejně nedostatečný pro dobré zobrazení padajícího sněhu. Možností by bylo dostat sníh do fotografie pomocí blesku. Výsledek takové techniky můžete vidět na další fotografii.

Pentax MZ-60 + obj. DA 35mm, clona f2,4, 400ASA film, integrovaný blesk.

Na této fotografii by za běžných okolností padající sníh nebyl vidět, přestože chumelilo. Viděli bychom ho pouze v okolí rozsvícené lampy. Odpálením blesku se však vločky v blízkosti objektivu nasvítily a sníh se tak na fotce jasně vykreslil. Při tomto způsobu fotografování sněhu se vločky zobrazí jako rozostřené, protože jsou mimo rovinu zaostření (blíže k fotoaparátu). Jejich tvar pak záleží na cloně – zde byla nastavena nejnižší (f2.4), aby měly vločky oblý tvar. Přicloněním by dostaly tvar podle lamel clony, v případě použitého objektivu šestiúhelníků.

3. Vyjádření pohybu

Chceme-li zachytit „padající“ sníh, je nejlépe vidět v protisvětle pouličního osvětlení. O Vánocích lze využít i množství barevných nasvícení.

Canon EOS 6D + obj. Canon 16–35mm/2,8L, ohnisko 21mm, clona f7.1, čas 0.3 s, kompenzace +0,67EV, ISO 2500

Umocnit chumelenici v tomto případě pomohla jak kašna a vánoční výzdoba, tak i pouliční lampa přímo nad fotoaparátem. Jako nejlepší pro zdůraznění pohybu sněhu se ukázal čas 0.3s.

Vánice může být velmi hustá, ale pokud použijete dostatečně dlouhý čas, ze snímku padající sníh zcela zmizí.

Canon EOS 5D Mark II + obj. Canon 24–70mm/2,8 L II, ohnisko 28mm, clona f10, čas 3,2s, kompenzace +0,67EV, ISO 250

Sníh z výjimkou nevýrazných šmouh v obloze při dlouhé expozici zmizel.

Druhým extrémem je naopak dobu otevření závěrky maximálně zkrátit a zmrazit tak pohyb vloček.

Canon EOS 5D Mark II + obj. Canon 24–70mm/2,8 L II, ohnisko 28mm, clona f5, čas 1/13s, kompenzace +0,67EV, ISO 2000

Čas 1/13s na ohnisku 28mm je již dost krátký. A tak dráhy vloček začínají mizet a vločky se stávají puntíky na fotografii. ISO jsem dále nechtěl zvyšovat kvůli nárůstu šumu a clonové číslo zmenšovat kvůli zmenšení hloubky ostrosti. Na tomto snímku mi vánice připadá nejvýraznější.

4. Ostření a ohnisková vzdálenost objektivu

Čím více budeme zavírat clonu (zvyšovat clonové číslo f), tím více se bude zvětšovat hloubka ostrosti a tím více budou vidět velké vločky v popředí snímku, což mě osobně připadá spíše rušivé. S rostoucí ohniskovou vzdáleností objektivu se zase budou zkracovat časy závěrky dostatečné pro rozmazání padající vločky a zaznamenání dráhy padající vločky.

Canon EOS 5D Mark II + obj. Canon 300mm/2,8 IS L, ohnisko 300mm, clona f3,5, čas 1/250s, kompenzace +0,67EV, ISO 1600

Čárky sněhu a hlava vlka jsou přibližně ve stejné rovině a proto jsou ostré. Díky ohniskové vzdálenosti 300mm a nízké hodnotě clonového čísla má snímek v porovnání s ostatními fotografiemi v tomto článku mnohem menší hloubku ostrosti. Díky tmavému pozadí lesa je padající sníh v pozadí snímku velmi výrazný, i když ho padalo v porovnání s vánicemi v Kašperských Horách a na jezeře Laka jen pár vloček.

Pokud také “lovíte sníh”, budeme rádi za vaše poznatky a komentáře.