Stín Budhy a lidé ze Zlaté země

Kolekce barevných fotografií, které budou v Praze vystaveny, pochází z pro nás exotické země Myanmarská Unie, kterou ale většina lidí v České republice zná spíše pod dřívějším názvem Barma, a z Yunnanu v jižní části Číny. Fotografie jsou ručně zhotovené z negativu dnes již málo používanou technikou. Jsou totiž exponovány klasickým zvětšovákem na speciální papír s metalickým povrchem Kodak Professional Metallic ve vynikající kvalitě, kterou v minilabu prakticky nelze dosáhnout. Pokud nevěříte, přijďte to posoudit sami, jestli ultramoderní technika minilabů ať už analogových nebo digitálních je schopna kvalitou konkurovat zvětšováku. Pro zajímavost jen dodám, že vystavené snímky byly pořízeny kinofilmovým fotoaparátem Canon EOS-1V s teleobjektivem Sigma 70–200/2.8, širokoúhlým objektivem Sigma 17–35/2.8–4.0 nebo základním objektivem Canon 50/1.4 na negativní film Fuji Reala ISO 100.

Samotné fotografie nám ale nejlépe uvede sám autor :

Rád bych Vám na malou chvíli představil nádhernou a majestátní zemi Myanmarskou Unii (dříve nazývanou Barma). Světově proslulý anglický básník a spisovatel Rudyard Kipling o ní napsal v roce 1898: „Toto je Barma a je naprosto odlišná od ostatních zemí, které jsi doposud poznal“. A skutečně, na návštěvu Myanmaru není možné snadno zapomenout. Zapomenout na pocit naprosté uvolněnosti a vzrušení z objevování nových a nových věcí. Kde jinde na světě je možné vidět sto metrů vysokou pagodu pokrytou ryzím zlatem a posázenou diamanty, rubíny a dalšími drahokamy?

Tato výstava na okamžik přiblíží kulturní pokladnici Myanmaru a jeho národní bohatství. Je to samozřejmě jen letmý pohled, neboť je těžké malou výstavou fotografií ukázat zemi, která se bez velké nadsázky dá označit za jedno obrovské muzeum obsahující tisíce pagod a dalších budhistických staveb starých i více než 800 let. Myanmar je také země s mnoha různorodými národy a národnostními skupinami, z nichž v podstatě každá má svůj vlastní styl života včetně jazyka, oblékání a dalších zvyklostí. I když jsou lidé v Myanmaru ve srovnání se středoevropany velmi chudí, přesto vás vždy vítají s přátelským úsměvem a i cizinec se zde pak cítí velmi dobře.

Vlastní výstava je koncepčně rozdělena do tří částí, v první jsou fotografie z komplexu Swedagonské Pagody v hlavním městě Myanmarské Unie, Yangonu (dříve Rangún). Swedagon se dá nazvat „Zářící perlou“ Myanmarské architektury. Právě ze Swedagonu je dominující fotografie „Stín Budhy“, po které je výstava nazvaná. Vyfotografovaný jev vzniká osvětlením vrcholku pagody soustředěným paprskem světla. Pagoda část světla zastíní a takto vytvořený stín se promítá do dálky. Celá sestava reflektor-pagoda funguje jako jakýsi gigantický projektor či obří stínové divadlo. Měl jsem nesmírné štěstí, že v době mé návštěvy Swedagonu byla nízká oblačnost a déšť, takže se za pagodou na obloze podle polohy mraků objevoval a mizel její obrys. Na několika dalších snímcích ze Swedagonu můžete také vidět budhisty na modlitbách a meditacích či skupinu žen odstraňujících vodu z komplexu (v době mé návštěvy bylo období dešťů a pršelo prakticky bez přestávky).

Druhá část fotografií je z oblasti jezera Inle z Jižního Shanského Státu, což je část Myanmarské Unie na severo-východ od Yangonu. Přímo na jezeře žije etnická skupina Intha, jejichž celý život je velmi úzce s jezerem spjat. Živí se rybolovem a pěstováním zeleniny v takzvaných plovoucích zahradách. Celé jezero má hloubku okolo 2 metrů a Intha pokládají na trsy vodních hyacintů a dalších plovoucích rostlin vrstvu bahna ze dna jezera, na které pak pěstují rajčata, lilek, fazole a další zeleninu. Zahrady není samozřejmě nutné zalévat a úroda se sbírá rovnou do teakových kanoí. Další fotografie zachycují každodenní život lidí Intha, plovoucí zahrady a domy na jezeře.

Nakonec je vystaveno několik portrétů lidí z etnické skupiny Intha, Bao (Pa-o) a několika dalších z oblastí Myanmaru a jižního Yunnanu (jižní Čína).

Poznámka:
Výstava podobného zaměření téhož autora se bude konat také v Singapuru,
kde ji 22. března za přítomností řady velvyslanců akreditovaných v Singa-
puru slavnostně zahájí velvyslanec Myanmaru, jeho excellence pan
U Hla Thann. Na Singapurské výstavě bude presentováno okolo 60 fotografií, což je třikrát více, než v Praze. Výstava se koná v galerii Lok Wan Tho Gallery a je zde podstatně více místa pro fotografie, než v baru East-West.
Vlastní galerie je v ulici Selegie v centru Singapuru a je součástí komplexu, kde je také fotografický klub Photographic Society of Singapore.