Okem profesionála - vyhodnocení zářijového tématu "Rytmus"

Než přistoupíme k hodnocení srpnového tématu, chtěli bychom připomenout, že říjnovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Schody“. Vložit můžete až dvě fotografie zde na webu do galerie OKEM PROFESIONÁLA – ŘÍJEN 2016 „SCHODY“ až do 31. října 2016, 23:59. Hodnotí profesionální fotograf Kamil Varga. Vybraná fotografie získá odměnu od Centrum FotoŠkoda.

    

Vážení kolegové, fotografové. Dříve, než přistoupím k samotnému hodnocení, mi dovolte několik teoretických poznámek nejen k rytmu jako takovém, ale i k základním přístupům k prezentaci fotografií.

Rytmus je jeden za základních principů kompozice při fotografické tvorbě a znamená pravidelné střídání nejméně tří stejných a nebo velice si podobných prvků, linií, tónů, figur či barevných akcentů na fotografii. Další principy jsou ještě role, kontrast a symetrie.

Další význam rytmu je v oblasti hudby a to je střídání různých délek a těžkých a lehkých dob.

Někteří z vás toto téma pochopili jako vyjádření hudby ve fotografii, což vás vedlo k posílání fotografií s hudební tématikou. I tak je ale vlastně možné rytmus chápat.

Nyní ještě pár slov k vlastní prezentaci vašich fotografií. Existují fotografické záběry – úmyslně nepíší fotografie, neboť mají do „skutečných fotografií“ velmi daleko – které byly vytvořeny pouze pro autora a okruh jeho nejbližších známých, vlastně pouze pro rodinu a nikomu jinému opravdu nic neříkají. To jsou tzv. snímky do rodinného alba, pro potěšení babičky atd. Těmto snímkům říkáme paměťové záznamy. Ale i paměťový záznam může být zhotoven kultivovaně, s určitými rysy správné expozice a kompozice a také zcela špatně, s různě velkou dávkou nevkusu a odmítáním všech fotografických pravidel. Takové snímky by se pak neměly na veřejnost vůbec dostat.

I do našeho seriálu se dostalo několik paměťových záznamů a alespoň jeden si dovolím zde prezentovat.

(Foto 1) Paměťový záznam na téma Naše rodina s kytarou. Nejenom že fotografie nesplňuje zadání, ale opravdu nikomu nezainteresovanému nic neříká. A fotografie je komunikace pomocí fotografického obrazu, sdělení, má o něčem informovat, o něčem vypovídat, na něco upozorňovat. Nebudu rozebírat kompozici tohoto snímku. Takových výtvorů přišlo tentokrát hned několik.

Když už jsem začal s ukázkou fotografie nevhodné, budu s tím pokračovat. Aby fotografie splnila svůj účel, aby s divákem komunikovala a něco mu sdělila, měla by být přehledná, jasná a divák by se měl dobře orientovat v tom, co mu vlastně říkáme.

Mnoho neuspořádaných prvků vytvoří dokonalý zmatek a divákovi není jasné na co se má zaměřit, co je vlastně hlavním tématem. Tato fotografie z jazzového muzicírování (foto 2) je toho důkazem. Méně někdy opravdu znamená více. Tady pracně hledáme hlavní prvky, které jsou nositeli děje, do popředí vystupují agresivní červené skvrny které jsou v tomto případě zcela nepodstatné, střed obrazu je zcela rozbit a hlavní myšlenka zaniká.

Na téma hudby ve fotografii přišlo více záběrů, některé méně zdařilé ale i několik dobrých, kvalitních fotografií.

Ne zcela zdařilá je ale tato fotografie (foto 3). Dvojportrét muzikantů, který má několik nedostatků. Na barevně zajímavém pozadí jsou dvě hlavy, které mají zcela nepřirozenou barvu pleti. U výtvarné fotografie si autor může podle svého záměru barvu upravit, nikoliv však u portrétu. Pleťovka je jasně daná a vždy musíme pečlivě vyvážit bílou, aby nedošlo k nežádoucímu barevnému posunu. Pouze lehké naznačení hudebních nástrojů zcela stačí k pochopení celkové atmosféry, horší je ale vržený stín na tváři muzikanta v pozadí. Tam se již zcela ztrácí kresba a vzniká černá díra.

Další fotografií s muzikantskou tématikou je tento vynikající snímek (foto 4). Portrét trumpetisty vystupuje z lehce neostrého pozadí, hlavní postava je právě prací s hloubkou ostrosti výborně izolována od ostatních účastníků pohřbu. Naznačení bicí soupravy jasně říká, že v akci byla celá kapela. Hlavní prvek je v ukázkovém třetinovém dělení obrazu, světlé tóny bubnů a trumpety udělaly dojem prostoru. Dokonalá ostrost v obličeji trumpetisty a jeho výraz včetně očí jsou nosnými prvky této fotografie

Opět černobílá černobílá fotografie (foto 5) na které je jak hudební námět, tak i rytmus jako kompoziční prvek. Pravidelné střídání bílých a černých ploch oblečení, módních doplňků, bubnů i paliček, to je pravý rytmus ve fotografii. Na škodu tohoto snímku je až příliš těsný ořez, hlavně v levé části, kdy již chybí část dlaně, bohužel i nedokonalá symetrie.

Tuto fotografii (foto 6) jsem si pracovně nazval rytmus na druhou. Velice dobrý nápad vyplnit celou plochu snímku klaviaturou, má ale dva zásadní nedostatky, které vznikly pravděpodobně z nepozornosti autora. Za prvé již při fotografování si fotograf nepohlídal rušivý červený prvek, který se odráží ve štítku nad klikou dveří, za druhé při konečné úpravě fotografie by bylo vhodné prázdný pravý dolní okraj vyplnit.

Učebnicový obrázek k tomu, jak pomocí linií a rytmu lze vytvořit iluzi prostoru na pouze dvojrozměrné fotografii (foto 7). Absolutně nejdelší čára v obrazu je křivka „S“, nazývaná také křivkou jemné elegance a pomocí této křivky nejvíce zdůrazníme prostor. Zde je ještě rytmicky násobena. Pravidelné střídání šikmých a rovných linií, členění prostoru, ostrost v celé ploše obrazu a jemné tóny šedé, to vše dělá tuto fotografii přehlednou a zajímavou.

S podobnými výrazovými prvky pracuje i tato fotografie (foto 8). Střídání linií a zde ovšem také různých tónů šedé, světla a stínu a různých stupňů ostrosti vytváří dokonalý rytmus, iluzi prostoru.

Je zajímavé, že pro vyjádření rytmu jste zasílali převážně černobílé snímky a ta jsou většinou velmi efektní. Snad opravdu učebnicovým příkladem rytmu – a podobná fotografie se opravdu v učebnicích kompozice nachází – je tento snímek:

(foto 9) Rytmus tonální, tedy světlo a stíny, rytmus lineární, rovné i zakřivené linie, to vše se pravidelně opakuje a vytváří celkový obraz. Tonálně vyvážený snímek, celkem dobře vyrovnané vertikální linie, na fotografii není nic zbytečného a také na ni nic nechybí. Velikost celého prostoru je dokumentována sedícími postavami na lavičce, které se staly jakýmsi měřítkem pro ilustraci celkové mohutnosti.

Jako vítěznou jsem vybral tuto fotografii (foto 10), kompozičně bezchybný snímek s dominantními bílými liniemi rytmicky se střídajícími jak v horní části, tak i v odraze ve vodní hladině, lehce naznačenými světly v pozadí, fotografie na které vystupuje černá a bílá barva, přičemž bílé linie vytváří hlubokou perspektivu. Někdy odsuzovaná středová kompozice a osová, horizontální symetrie je u této fotografie perfektně využita a dělá fotografii vyváženou a zajímavou.

Milan Šusta

_____________­________________________­______________

Vítězem srpnového kola seriálu Okem profesionála se tak stává – a cenu od Centrum FotoŠkoda tak dostává: uživatel Nikon Canon s fotografií „Trojský most“!

Gratulujeme!

Připomínáme, že zářijové téma seriálu „Okem profesionála“ je „Schody“. Vložit můžete až dvě fotografie zde na webu do galerie OKEM PROFESIONÁLA – ŘÍJEN 2016 „SCHODY“ až do 31. října 2016, 23:59. Hodnotí profesionální fotograf Kamil Varga. Vybraná fotografie získá odměnu od Centrum FotoŠkoda

Jak jste zpracovali minulá kola seriálu Okem profesionála najdete na další straně: