Jak se fotí demonstrace

Jak se fotí demonstrace

Od roku 1827, kdy Nicéphore Niépce mnohahodinovou expozicí zaznamenal pohled z pracovny, se fotograficky dokumentují všechny oblasti lidské činnosti. Díky pokročilé technice i ty takřka okamžitě pomíjející. V rámci několikahodinové expozice lze těžko exponovat momentku, či akci, kde rozhodující je rychlost. Dostanete-li se do davu demonstrantů nebo řádících fotbalových fanoušků a máte po ruce jen „blbý“ kompakt s pevnou ohniskovou vzdáleností a nemožností vyměnit objektiv, nic moc tvůrčího neuděláte. Máte-li v plánu si zkusit „akční fotografii“, tak se vám mohou hodit níže popsané zkušenosti. Všechny příklady jsou z demonstrací proti Mezinárodním měnovém fondu v roce 2000.

Foťák

Fotit samozřejmě můžete čímkoli, ale máte-li ambice své snímky publikovat či jen mít větší kontrolu nad vlastním tvůrčím záměrem, volte zrcadlovku. Měla by mít možnost nastavení priority času i clony, mít synchronizační čas blesku nejméně 1/120 (čím vyšší tím lepší), možnost sekvenčního snímání, manuální nastavení citlivosti filmu, kontrolu hloubky ostrosti a možnost výměny objektivů. Existuje už i relativně široká škála zoomů, ovšem ty mají většinou horší světelnost. Na jednotlivých příkladech se podíváme, k čemu je to dobré.

Manuální ostření

Jsou chvíle, a bezpochyby se to stalo už nejednomu z nás, kdy vidíte úžasnou scénu, rychle zmáčkněte spoušť … a foťák začne autofokusově přeostřovat. Uvedený snímek (manuální ostření) není domluvený a jedná se o momentku z Nuselského mostu v době demonstrace proti MMF. Ve chvíli, kdy demonstrant z italské Ya Basta namířil na policisty plastovou pistolku s vodou, strčil jsem mu před obličej foťák a exponoval jediný snímek. Kdyby nebylo nastaveno manuální ostření, pravděpodobně by došlo k automatickému ostření a on by s pistolkou uhnul. Zoom byl vytočený „na široko“, tedy 35 mm, nastavená priorita času 1/125, aby možnost rozmazání byla relativně malá. Měření expozice bylo celoplošné. Při bodovém by hrozilo, že přístroj změří bílou pistoli a pozadí scény (policisté v černém) vyjdou příliš tmavě. Použitý film Kodak monochrom VX 400.

Kontrola hloubky ostrosti

Po zmáčknutí tlačítka na kontrolu hloubky ostrosti se v závislosti na použité cloně obraz v hledáčku ztmaví a zostří. Tedy vypadá tak, jak bude vypadat v konečném výsledku bez dodatečných úprav ve fotokomoře či PC. Rozmazané pozadí vzbuzuje dojem prostoru a vypichuje hlavní motiv umístěný v popředí. Je dobré, je-li pozadí tmavé, protože pak na sebe ta „méně podstatná“ část snímku nestrhává pozornost. V pochodujícím davu demonstrantů posloužila tmavá fasáda budovy, manuální předostření na krajního demonstranta a nastavení clony tak, aby pozadí bylo stále ještě poznatelné, ale přece jen mírně neostré. Což bylo zkontrolováno právě pomocí tlačítka, které stahuje clonu na požadované hodnoty. U NIKONU F 90 v podstatě není možné zkontrolovat hloubku ostrosti jinak, protože i při nastavení všech funkcí na manuální, clona se stahuje až při domáčknutí spouště – tedy ve chvíli expozice. Mezitím demonstranti, kteří nechtíc posloužili jako figuranti odpochodovali, takže stačilo počkat, až dorazí předem vyhlédnuté maskované postavy. Použitý objektiv u tohoto snímku byl Nikkor 35 –70 nastavený na svou „širší“ hodnotu 35 mm. Vzhledem k použitému citlivému filmu (Konika monochrom VX 400) byl čas při nastavené cloně 5,6 dost krátký na to, aby se předešlo rozmazání snímku vlivem pohybové neostrosti.