Test fotoaparátu Canon EOS 5D Mark IV

Testy

Testovali jsme produkční vzorek modelu Canon EOS 5D Mark IV, který nám zapůjčila firma Canon. Jako testovací objektiv posloužil Canon 24–105mm F4 L II, který bychom vám rádi rovněž přiblížili formou samostatného testu.

Zde se tedy omezíme na konstatování, že jde o objektiv s praktickým rozsahem, dostatečnou kresebností a hlavně rychlým AF. Všechny  fotografie v galerii na konci článku jsou z tohoto objektivu.

Pro JPEG jsme použili nastavení s vypnutým odšumováním a jemnějším doostřením. K převodu RAWů posloužily aplikace Canon DPP a Adobe Camera Raw.

ISO a šum

Senzor s rozlišením 30MPx je úplně nový. Všechny jeho fotodiody jsou zdvojené kvůli AF, dvojice však sdílejí jednu barevnou masku (tradiční RGB Bayerova matice) a pro tvorbu obrazu se tak de facto počítají jako jedna fotodioda (signál se sčítá), s výjimkou záznamu do Dual-Pixel RAWu.

Citlivost jde nastavit od ISO 100 do 32000, pokud zapnete softwarové rozšíření tak až do 102400. Automatika je dobře nastavitelná; umí dolní i horní limit, volbu konkrétní minimální rychlosti závěrky či automatickou volbu s nastavením „delší“ či kratší" rychlosti vzhledem k použitému ohnisku (ve výchozím stavu se přibližně řídí obrácenou hodnotou ohniskové vzdálenosti). Nastavit výchylku můžete až v šesti krocích (+3/-3).

Níže vidíte srovnání všech citlivostí v JPEGu (stažené odšumování na minimum), RAWu a Dual-Pixel RAWu (RAW převeden v ACR ve výchozím nastavení):

Do 3200 ISO nevidím problém, šum se začíná více objevovat tak od ISO 6400. Do nejvyšší citlivosti 32000 je s nějakou péčí třeba pro webové použití také použielný, vyhnul bych se spíše až „softwarovým“ citlivostem do 102400.

Co se týče udávané penalizace v šumu v případě Dual-Pixel RAWu, je velmi mírná. Spíše bych ji čekal při nějakém brutálnějším postprocessu, ale za běžných okolností problém nebude.

V JPEG fotoaparát nedělá úplně dobrou práci v kombinaci redukce šumu a doostřování – redukci šumu jsem pro srovnání „vypnul“ ale je zřejmé, že k ní dochází dál. Při hodně vysokých citlivostech JPEG engine nezvládá redukovat barevný šum. Naopak jasový redukuje, ale tak, že po něm zbývají artefakty, které bohužel reagují na doostřování. Osobně stejně fotím výhradně v RAWu a tam můžu říci, že je situace naopak dobrá. I výchozí nastavení ACR (redukce jasového šumu 0, barevného 25) stačí, aby byly snímky čisté až do vysokých hodnot ISO.

RAW a JPEG

Srovnání JPEGu z fotoaparátu a mnou vyvolaného RAWu:

Demozaikovací algoritmy fotoaparátu a programu Canon DPP jsou si velmi podobné, ale doostřování lze v DPP provést lépe – detailů vyleze přeci jen trochu víc

WB

Tradičně jsem zkusil vyfotit šedě vykachlíkovanou místnost režimem auto, denní světlo a žárovka. 

EOS 5D Mark IV nechává v automatice barevný závoj, což může někomu vyhovovat, někomu ne. Režim „žárovka“ se s naší žárovkou moc nesešel, ale můžete si ho nastavit k obrazu svému. Nechybí možnost nastavení Kelvinů i změření barevné teploty.

Dual-Pixel RAW

Zajímavou novinkou modelu 5D IV (a možná inspirací pro ostatní Dual-Pixel AF modely?) je tzv. „Dual-Pixel RAW“. Jde o funkci, která v RAWu nesloučí informaci z obou polovin fotodiody, ale zachová ji pro další práci. RAW je tak větší, což má negativní dopad na místo na kartě a výkon fotoaparátu co se týče sériového snímání, rovněž nepůjde zapnout Digital Lens Optimizer*. Již jsme zmínili výše mírnou penalizaci v šumu.

Co za tato omezení dostaneme?

Fotoaparát se pak chová trochu jako Lytro (více zde). S důrazem na to „trochu“. Plenoptické fotoaparáty, jako je Lytro, zachycu­jí trojrozměr­né světelné pole scény – kromě informace o intenzitě a umístění světelného bodu i směr, ze kterého přichází. Dvojice pixelů modelu EOS 5D IV umí v omezené míře něco podobného.

Pokud máme patřičný software ( Canon DPP, stahujte zde), můžeme dodatečně v počítači posunout rovinu zaostření, pozměnit bokeh či redukovat ghosting.

Náhled pracovního prostředí vidíte zde:

* Digital Lens Optimizer umí redukovat optické vady, zkreslení či difrakci, ale pozor, když ho zapnete, budete mít zase omezené sériové snímání, DLO potřebuje tak vteřinu na úpravu fotky!

Posun roviny zaostření

Jde provést v deseti krocích (+5 až –5). Rovina zaostření se posouvá dopředu a dozadu, ale výsledek je… no, nepatrný. Slouží to spíše jako mikrokorekce v řádu milimetrů, když se vám např. nepodaří těsně trefit oko a potřebujete ho doostřit. Koneckonců, posuďte sami. Níže je celá testovací scéna v plném rozlišení a pod ní GIF, který vám ukáže rozdíl v posunu roviny ostrosti.

(tři verze snímku s posunem ostrosti +5, 0 a –5 stáhnete zde)

V praxi bychom to mohli využít na focení portrétů, wildlife… Určitě je to dobrá možnost, jenže kvůli zmíněným nevýhodám ji nejspíš většina uživatelů vypne (či spíš nezapne) a ve chvíli, kdy by se hodila, si na ní vzpomenou, až bude pozdě. Ale zrovna zmínění portrétní fotografové ji asi používat budou.

Můžeme si tedy skutečný posun ostrosti ukázat na snímku „z praxe“. Pravítko je jedna věc, ale živý člověk je živý člověk. Naštěstí mi tuhle chlapík za cigaretu rád zapózoval:

Bokeh shift

Mírný posun perspektivy obrazu doleva nebo doprava může, ale nemusí způsobit změnu v podání bokehu.

Již známá testovací scéna a posun bokehu (vlastně celé perspektivy) úplně doleva a úplně doprava:

Zde to nic moc nedělá, kromě mírného posunu perspektivy. Tak zkusíme druhou testovací scénu (105mm F4):

Opět efekt spíše jen v úhlu. Možná by se „zadní bokeh“ při jiné scéně výrazněji změnil, ale asi by to chtělo členitější pozadí či světelnější objektiv. Opět – portrétní fotograf, který nikam nespěchá, nechť to nechá zapnuté. Může se stát, že to třeba využije.

Samotný výrobce to doporučuje pro posun „předního bokehu“, tedy (ne)příjemného rozmazání objektu v popředí. Zde je oficiální sample ze stránek výrobce:

Ghosting reduction

…aneb redukce „duchů“ na hranách objektů. Tohle funguje, to je dobré. Podívejte:

Autofokus

Tady si opravdu není na co stěžovat. 61-bodový modul z vlajkové lodi EOS 1D X II je nejlepší, co Canon momentálně má a řadí se i na špičku mezi DSLR celkově. AF modulu pomáhá separátní měřící RGB senzor (150000 bodů). Tady je 5D IV přeci jen o něco míň vybaven, než vlajková loď, která má 300000px měřící senzor. Má tedy papírově lepší předpoklady pro rozpoznání scény a sledování objektu, ale rozdíly budou spíše akademické. Oba dva modely jsme vedle sebe neměli, ale s AF v 5D IV jsme byli spokojeni.

Jediné, co lze brát jako nevýhodu je veliké množství s AF souvisejících nastavení, ve kterých se méně zkušený uživatel snadno ztratí. To je ale obvyklá cena za používání profesionálních přístrojů:-)

AF v live-view není díky Dual-Pixel AF technologii vůbec špatný. Nedosahuje rychlosti ostření přes hledáček a některé bezzrcadlovky mají AF v živém náhledu také – aniž bych ovšem prováděl přesná měření, spíše pocitově – svižnější. PDAF se hodí hlavně ve videu, kde fotoaparát nehoní zbytečně objektivem tam a zpět, než zaostří.