Test Olympus IS 500 a 5000 díl II.

úvod

S oběma přístroji jsme tentokrát vyrazili do obce Častonice na Křivoklátsku, kde se nachází několik roubených staveb původní architektury. Obloha byla jasná s menší oblačností. Stejně jako v předešlých testech jsme se zaměřili na základní funkce s předpokladem amatérského využití. Byla to oblast automatického ostření, měření expozice a změna ohnisek transfokátoru. V průběhu fotografování jsme dále využili profesionální stativ Manfrotto 055 a externí expozimetr Seconic Digilite L318B. Pořízené snímky jsme dále posuzovali na počítačích ve Fotostudiu B v Křivoklátě. Fotografovali jsme na inverzní film Kodak Ektachrom E100S, Professional. Film byl následně digitalizován na rotačním skeneru Howtech s denzitou 4,5 na rozlišení 2400 dpi.

objektiv (změna ohnisek)

Modely IS 500 a 5000 mají vestavěné objektivy s elektronicky řízeným posunem ohniskových vzdáleností. Od klasických jednookých zrcadlovek se změna ohniska neprovádí manuálně. Jedinou nevýhodou tohoto systému je náročnost spotřeby baterií a jeho rychlost. U manuálního nastavení změny ohniska totiž dosáhnete podstatně rychlejších výsledků. Hodnotu změny ohniska je možné sledovat pouze na vnější straně objektivu. Zde jsou bohužel uvedena pouze čísla hodnot ohnisek, bez jakýchkoliv rysek nebo stupnice. Rozsah ohnisek u modelu 500 (28–120 mm) a 5000 (28–140 mm) zcela vyhovuje amatérskému využití. Výrobce bohužel nezahrnuje do standardní výbavy sluneční clonu.

autofokus

Méně výhodná se nám zdála absence manuálního ostření. To je totiž výhodné v těch situacích, kdy přístroj nedokáže sám zaostřit v režimu AF. Těchto situací je nepřeberné množství. Jedním příkladem je i modelová situace, kterou jsme si v praxi přímo ověřili. S oběma přístroji jsme totiž nebyli schopni zaostřit pod jedním úhlem okno roubené chalupy. Objektiv neustále přeostřoval tam a zpět. Poslední možností jak vyřešit tento problémy bylo přiložení ruky těsně před skleněnou tabulku okna a aretovat automatické ostření.

měření expozice

Vestavěné expozimetry měří odražené světlo přes objektiv. Ve standardním nastavení oba přístroje měří integrálně se zdůrazněným středem, což zcela postačuje amatérskému využití. Funkce spot navíc poskytuje bodové měření v různých světelných situací. Ty však vyžadují alespoň základní znalosti zonálních systémů. K uvedení chodu bodového měření se však musí neustále volit tlačítko spot na zadní stěně přístroje. Pozoruhodné bylo také to, že přístroj po zmáčknutí tlačítka spot naměřil určitou hodnotu expozice, která se podle našeho názoru aretovala. Když jsme změnili pozici přístroje a měřili jiné plochy obrazu, přístroj stále ukazoval předešlou naměřenou hodnotou. Proto muselo být tlačítko spot znovu zmáčknuto, aby došlo k opětovnému naměření, tentokrát správné hodnoty. Tento systém považujeme za zbytečně složitý. Po podrobnějším studiu se však každý uživatel se systémem ovládání bodového měření může rychle seznámit. Přiložené fotografie ilustrují případ, kdy bodové měření poskytuje komfort v přesném měření. První fotografie byla pořízena integrálním měřením se zdůrazněným středem, druhá bodovým měřením, kde jsme měřili tmavší plochu obrazu vpravo. Na třetím snímku jsme bodově měřili hodnotu expozice světlé části obrazu vlevo.

závěr

Oba přístroje na nás působily dobrým dojmem. Shodli jsme se, že přístroj Olympus IS 500 je spíše určen pro amatérské uživatele a svými funkcemi se blíží kompaktním fotoaparátům. Naopak IS 5000 se díky možnosti plně manuálního ovládání posouvá dále a může být použit i pokročilejšími uživateli. Automatické ostření nás překvapilo velice dobrým chodem. Další skutečnosti, které jsme při testování zjistili shrnujeme v tabulce „klady / zápory“.

tabulka „klady / zápory“

Klady	Zápory
kompaktní vzhled a design
přesný a rychlý autofokus
bodové měření
rozsah ohniskových vzdáleností objektivu
jednoduché ovládání

Děkujeme společnosti Olympus za zapůjčení fototechniky

na realizaci testu se podíleli:

Jan Jedlička
Milan Bednařík
Martin Měska