Test retro bezzrcadlovky: Fujifilm X-T20

Fujifilm X-T20 je pokročilá APS-C bezzrcadlovka s 24MPx senzorem a elektronickým hledáčkem. Na první pohled zaujme retro designem, ale ve skutečnosti je to velmi moderní fotoaparát, kterému nechybí třeba 4K video.

Úvod

Bezzrcadlovky od Fuji se (s výjimkou středoformátové GFX) vyznačují APS-C senzory, retro designem a většina z nich i vlastní konstrukcí barevné masky snímače X-Trans. Fuji se jako jediný současný výrobce bezzrcadlovek drží APS-C jako svého hlavního formátu (Samsung už fotoaparáty nedělá, Sony se v poslední době věnuje téměř výhradně FF a Panasonic s Olympusem používají 4/3 senzory). Má k němu tedy nejširší nabídku objektivů a pokud je pro vás 4/3 málo a fullframe moc, může současná nabídka Fujifilm být velmi lákavá.

Musí se vám samozřejmě líbit retro design – protože jiné fotoaparáty Fuji nedělá. Vypadají buď jako staré dálkoměry, nebo jako manuální zrcadlovky (řada X-T). Za sebe mohu říci, že mě tento design nijak neuráží, ale už se trochu okoukal. Když chci být dnes retro, vezmu si obyčejnou zrcadlovku (ha ha!).


X-T20 vypadá, jako by přišel z dřevních dob, kdy se ostřilo jen ručně… je však dokonce menší, než mnohé tehdejší zrcadlovky.

Tím se dostáváme k…

Design, konstrukce

Fotoaparát byste si mohli klidně splést s nějakou starou zrcadlovkou, vypadá jako takový zmenšený Zenit ( 118 × 83 × 41 mm). Samozřejmě pouze zpředu; zezadu má zcela nezenitovský výklopný dotykový displej a celou sadu knoflíků (7 uživatelsky programovatelných!).

Sympatické jsou zejména dvě věci – kvalitní konstrukce, jakou Fujifilm prostě umí, a kompletní sada ovladačů. Tím myslím dva rollery, volič expozičního času (pěkně postaru), volič korekce expozice, volič režimu snímání a sada dalších tlačítek. Osobně mi chybí leda joystick, ale ten bývá běžný až tak o třídu výše.

Protože se ovšem o třídu výše nenacházíme, budeme se muset „smířit“ s tvrdší, nevýměnnou očnicí, nebo společným vstupem ke kartě i baterii (dvířka mírně „viklavá“, takže pozor, přístroj není utěsněný, jako třeba X-T2 nebo X-Pro2). To znamená i méně praktickou manipulaci s kartou, slot je mezi baterií a pantem dvířek.

Problém to může být na stativu – s nasazenou destičkou se nedostanete ke kartě – zejména s přihlédnutím k tomu, že závit pro stativ je mimo osu objektivu.

Jinak se při použití v ruce přístroj drží dobře. Grip je malej, ale šikovnej. Hlavně díky kombinaci s masivní opěrkou pro palec.

S váhou 383g naprostá pohoda.

Displej je ostrý, třípalcový, vyklápí se nahoru a dolů a můžete na něj ťukat prstem. Dokonce dvěma: má multitouch. Rozlišení je průměrných a plně dostatečných 920 000 bodů.

Hledáček je elektronický, 100%, úhlopříčkou trochu menší, než některé jiné (zvětšení 0.62×), ale rozlišením 2 360 000 je více než dostatečný a krásně ostrý. Mám-li být kritický (což prý bývám), vytkl bych tvrdou očnici, snadno otočitelnou kompenzaci oční vady a trochu línější automatické přepínání mezi hledáčkem a displejem.

Když jsme u „snadno přepínatelných ovladačů“, nemohu nezmínit páčku Auto, která funguje jako záchranná brzda – přepne aparát do „zeleného“ režimu. To se může hodit. Ale pozor, ať ji nepřepnete omylem, což se mi povedlo (nebo jsem si s ní hrál a zapomněl v blbé poloze, už nevím). Přístroj pak třeba snímá jen do JPEG, RAW se vypne.

Dostupné varianty

Tělo se dělá v černé a stříbrné. Stříbrná působí ještě více historizujícím dojmem, černá je usedlejší.

Hlavní vlastnosti

24MPx APS-C X-Trans CMOS
ISO 200–12800 (softwarově 100–51200)
Časy 30s-1/4000s (1/32000s elektronicky)
Snímání 8fps (bez live-view)
Snímání 5fps s live-view
Video až 3840 × 2160 (30p)
Video 1920 × 1080 až 60p
Ostření kombinací CDAF+PDAF
Funkce Timelapse
Wi-Fi

Čip

24MPx APS-C CMOS s barevnou maskou X-Trans. Co to znamená? Rozmístění barevných masek v matici 6×6, namísto klasických 2×2. To způsobuje menší pravidelnost v jejich rozmístění, což má podle Fujifilmu potlačovat vznik digitálních artefaktů, především moaré. Není tak potřeba low pass filtr (který se však do fotoaparátů dnes často nemontuje ani tak) a fotky mohou být dle výrobce ostřejší.

Jak vypadá X-trans matice a její výsledný obraz (pro zajímavost):

Fuji se také chlubí nižším šumem, což si ukážeme dále. Tradičně jsou Fujifilmy silné v barevném šumu (tedy jeho absenci). Do jaké míry je to vliv X-Trans matice a do jaké výsledek redukce šumu ve fotoaparátu (RAW není vždy tak úplně raw) není jasné.

Čip není stabilizovaný, což začíná být u bezzrcadlovek téměř unikum (Olympus, Panasonic i Sony čipy stabilizují, stejně jako objektivy). Fujifilm využívá pouze stabilizaci v objektivech.

Šum

Níže vidíte šum na všech citlivostech. Vlevo JPEG, vpravo RAW. RAW převeden v ACR s výchozím nastavením odšumování (lum. 0, chrom. 25), JPEG focen s odšumováním –1.

Výsledek patří k určitě tomu lepšímu mezi APS-C fotoaparáty. Do 3200 dobře použitelné, do 12800 se s tím dá pracovat. Citlivosti „H“ nedoporučuji. Je škoda, že základní ISO je 200. Hardwarová stovka by se hodila… ale aspoň ta softwarová zde je.

Pozor! Ciltivosti L a H nefungují s elektronickou závěrkou.

Silný je Fujifilm v barevném šumu – ten v praxi neexistuje. je to X-Transem? Nemyslím si, že jen tím. V JPEG fotoaparát i při sníženém odšumování redukci aplikuje, ACR ve výchozím stavu také (25%). Ale ty RAWy jsou čisté až podezřele… při bližším ohledání si všimnete rozmývání barevné informace – číslo „30“ na vysokých citlivostech ztrácí bílou barvu a „nasává“ odstín z okolí. To je podle všeho výsledek „rozmývání“ barevné složky redukcí šumu. Na druhou stranu, Fuji není jediný výrobce, který odšumuje RAWy, ale je to u něj hodně patrné.

Automatická citlivost má několik volitelných poloh (dle rozsahu) a řídit můžete i nejdelší čas závěrky.

Dynamický rozsah

Je velmi dobrý, níže vidíte fotku v ostrém slunci v JPEG a vytaženou z RAW:

I v JPEG ovšem můžete dynamický rozsah využít pomocí funkce DR, která snímá na kratší expoziční čas a softwarově zesvětluje stíny při zachování jasu světel. Což je nejlepší způsob, jak pružnost digitálního senzoru využít. Je to jako snímat do RAW s kompenzací expozice do mínusu s prosvětlováním v editoru.

Vyvážení bílé

Srovnání jednobarevné scény na AWB a manuální vyvážení:

Jednobarevné zelené scény mohou být problematické pro automatiku – typicky zeleň. Doporučuji v takovém případě nastavovat AWB manuálně.

Imitace filmu

Každý fotoaparát má dnes barevné profily (standard, krajina, portrét, černobílý…), ale málokterý tak promakané, jako přístroje od Fuji. Ten na to jde přes imitace filmů s odpovídajícími vlastnostmi (Velvia = vivid/krajina, Acros = černobílý atd.) Ukázka:

Ostření

Ostření obstarává kombinace detekce kontrastu a fázového posunu. Plocha s čidly PDAF je ovšem menší, než třeba u konkurenční Sony řady A6XXX.
Zeleně PDAF body:

Ostření je ovšem většinou dostatečně rychlé – někdy ovšem nestíhá tracking či systému nedělá dobře protisvětlo. Tohle však není a nemá být tělo na profi fotografování sportu, takže se dá říci, že na všechno, na co se takový fotoaparát pořizuje, to stačí a ještě i na něco víc.

Objektivy

Testoval jsem s objektivem Fujinon 50mm F2 WR. Všechny snímky v testu má tedy na svědomí on. Jde o kompaktní, ostrý objektiv s výbornou kvalitou konstrukce, navíc vybavený utěsněním proti vodě a prachu (což nejvíc oceníte na vyšších tělech X-Pro1/2 a X-T ½, ale hodí se to vždy). Zaujalo mě, že kruhový těsnící kroužek na bajonet nedosedá, ale objímá ho. Proč nejde takový kroužek dát kolem bajonetu na těle? Všechny objektivy by tak měly základní utěsnění!