Test středoformátové bezzrcadlovky Fujifilm GFX 50s

Úvod

Fujifilm GFX 50s je dle systematiky současných fotoaparátů „kompakt s výměnnými objektivy“. Nebo ho aspoň v této kategorii naleznete na internetových obchodech. Hodně štěstí však, pokud budete chtít takový „kompakt“ vložit do kapsy, to byste potřebovali – tak jako slavný Krteček – kalhotky s velikými kapsami!

Na druhou stranu, ve srovnání se středoformátovými zrcadlovkami poměrně kompaktní je. Fotoaparáty, vycházející z historických filmových systémů (Pentax 645, Hasselblad H-system…), musí do konstrukce zakomponovat obří zrcátko a velký skleněný hranol. Pokud chcete ještě výměnné stěny, dostanete fotoaparát, který je v podstatě nepřenosný. Pentax, který výměnné stěny nepoužívá, ale má klasické 6×4.5 zrcátko a skleněný hranol, sice přenosný je, ale váží 1555g a od čumáku po knoflíky je dlouhý 12.3cm.

Fujifilm 50s váží 740g a v brašně vám na délku zabere jen 9.1cm.

Mohl by být středoformát ještě menší? Kupodivu ano, snadno. Jen se podívejte na srovnání Fuji GFX, Pentaxu 645Z a Hasselbladu X1D:

Dá se říci, že Fujifilm zvolil zlatou střední cestu mezi kompaktními rozměry a pohodlným ovládáním: na 50s se vešlo mnoho různých ovladačů, stavový displej atd. Srovantelný Hasselblad se ovládá téměř výhradně přes dotykový displej…

Velikost senzoru

Označením „střední formát“ se obvykle myslí jakýkoliv formát větší než kinofilm („malý formát“ neboli fullframe) a menší než 4"× 5" („velký formát“).

Nejčastěji si pod ním představíme svitkový film 120 (formáty 6×4.5, 6×6, 6×7, 6×9, 6×12).Ten je dodnes oblíbený, ale nebyl to jediný typ filmu, spadající pod toto označení. Jako jediný ale přežívá dodnes.

Senzor ve Fujifilmu (a obou výše zmíněných konkurentech) je však menší. Má rozměry cca 44×33mm.

Pro srovnání: Fullframe = 36×24mm. Vidíme tedy, že plocha je asi o 60% větší a poměr stran je odlišný – 4:3.

Jde však o menší rozdíl, než je mezi APS-C a Fullframe – tam je nárůst o 130%!

Při rozlišení 51MPx je rozměr pixelu 5.3µm. (běžný 24MPx fullframe má 5.97µm).

Konstrukce, design, ovládání

Design přístroje je zaměřený hlavně na funkčnost. Typicky pro výrobce je ale říznut různými retro-prvky, jako jsou analogové voliče expozičních parametrů.
Díky rozměrnějšímu tělu se vešlo ovladačů skutečně habaděj a nechybí hluboký přední i zadní grip pro skvělé držení.

Ovladače pak využívají logiku „slepých tlačítek“, tedy programovatelných tlačítek bez popisků, na která si můžete umístit různé funkce podle svých preferencí.

To je odlišný přístup, než používají Canon nebo Nikon, kteří spoléhají na neměnné rozmístění tlačítek s přesně danou, většinou dvojitou funkcí. Co preferujete je na vás, obojí má své.

Konstrukce je příkladná. Kvalitní materiály (kov, poctivé pogumování…), utěsnění proti vlhkosti a prachu, velmi dobré dílenské zpracování. Pokud bych opravdu měl hledat nějaké „haprující“ místečko, byla by to aretace voličů ISO a časů. Někdy jsem ji musel trochu přemlouvat, aby zaskočila nebo vyskočila. Ale o funkčnost bych strach neměl.

Sympatické jsou zobrazovače, které na přístroji najdeme hned tři. Zadní displej, hledáček a stavový displej. Všechny tři mají nějaké to plus:

Displej je typu OLED a má docela velkou úhlopříčku 3.2“ a krásné rozlišení 2 360 000 bodů.

Je dotykový a výklopný. Ale nejen nahoru a dolů, jak je zvykem, ale i do strany. Což je šikovné při portrétním držení.

Hledáček (elektronický typu OLED) má luxusní zvětšení 0.85× a neméně luxusní rozlišení 3 690 000 bodů. Není však pevnou součástí přístroje – je pojat jako hledáček externí, ovšem dobře zakomponovaný do designu přístroje a opatřený aretací. K čemu je to dobré?
Hlavně je možné umístit ho na speciální otočný a výklopný nástavec, který z něj udělá úhlový!

Nakonec je tu stavový displej, který ukazuje expoziční informace, počet zbylých snímků, stav baterie atd. (prostě klasický stavový displej), ale je také typu OLED, což znamená skvělou zřetelnost díky vysokému kontrastu.

Objektivy

Fotoaparát používá svůj vlastní  bajonet G. Zatím pro něj existuje 6 objektivů, 5 z toho dostupných v době psaní recenze (kromě 45mm):

Nedostatek skel však řeší celá řada adaptérů, které se od uvedení objevily – včetně nativního adaptéru od Fujifilm, který umožní nasadit Hasselblad H objektivy a využít i elektronické komunikace.

Stabilizace – je řešena optickou stabilizací v objektivu. Zatím ji má jen objektiv 120mm Macro.

Testy

V této části se podíváme na šum, dynamický rozsah, vyvážení bílé či rozlišení přístroje.

Obrazový šum

Srovnání na hardwarovách citlivostech 100–12800, JPEG s vypnutým odšumováním, RAW v ACR na výchozí nastavení:

Zdrojové foto

Výřezy

Šum je absolutně bezproblémový, přístroj produkuje čisté obrázky až do 12800 ISO. Paráda.

Test invariance

Na srovnání níže vidíte srovnání nastavené citlivosti ISO ve srovnání s adekvátně zesvětleným obrazem na základní ISO (RAW v ACR). V ideálním případě by mělo obojí vykazovat stejný šum:

Senzor je téměř invariantní – o 4EV zesvětlené ISO 100 vykazuje jen mírně vyšší míru šumu, než nativní ISO 1600.

Simulace filmu

Ukázka jedné scény na všechny režimy simulací filmů:

Rozlišení, kresba

Scéna + 100% výřezy (RAW v ACR):

Jestli je něco velkým lákadlem přístroje, je to právě rozlišení, které přitom díky velkému senzoru nejde na úkor šumu či dynamického rozsahu. Svůj podíl na tom mají i objektivy – díky větší ploše je při stejně kvalitním objektivu možné vykreslit více detailů.

Dynamický rozsah

Vlevo JPEG, v pravo RAW vyvolaný v ACR s maximálním prosvětlením stínů a ztmavením světel (+/-100):

DR je velmi dobrý. Fujifilm udává 14EV, což je na úrovni nejlepších fullframe fotoaparátů. Z praxe potvrzuji, že dynamická pružnost je srovnatelná např. s mým Sony s 24MPx. Výrobce senzoru v GFX je rovněž Sony a pixelová hustota obou senzorů je podobná. Výhodou GFX je, že i když se při silném softwarovém zpracování obrazu objeví nějaký ten šum, bude při 51MPx vadit méně, než při 24MPx.

Vyvážení bílé

Automatika obvykle pracuje dobře, ale tak, jako u jiných přístrojů, nemá příliš v lásce jednobarevné scény:

Ostření

Ostření probíhá detekcí kontrastu. To je obecně pomalejší způsob (než detekce fázového posunu), ale minimálně při AF-S bývá dostatečný. To je i případ GFX 50s. Přístroj odpovídá rychlostí ostření základním bezzrcadlovkám, což by ale nemělo pro účely, k nimž se středoformátový přístroj obvykle používá, vadit.

Kontinuální ostření (AF-C) samozřejmě moc dobré není. Přístroj přeostřuje, ale z principu detekce kontrastu nestíhá příliš rychlé děje.

Na sport ani divokou zvěř to ale není myšlené (už jen kvůli snímání 3sn./s) a na pomalu jdoucí lidi / pomalu jedoucí auta (atd.) to stačí.

Praktická je přítomnost detekce tváře a detekce oka. Zní to jako legrácka ze světa fotomobilů, ale při fotografování portrétů je to neocenitelná pomoc.

Pokud raději chcete AF bod/plochu vybírat ručně, oceníte praktický joystick.

Bodů můžete nastavit buď 117, nebo 425

Manuální ostření je díky špičkovému displeji i hledáčku velmi příjemné. Na pomoc zde máte zvětšení náhledu a Focus Peaking, neboli zvýraznění zaostřených hran.
Musím ale podotknout, že například Sony umí Focus Peaking lépe. U Fuji není tak dobře poznat, co je ostré a co ne. Ale i tak je dobře, že tu tato funkce je.

Video

Video má dnes spíš podprůměrné specifikace: Full HD rozlišení, snímková frekvence 30p.
Nechybí však konektory pro mikrofon a sluchátka.

Tohle prostě není videokamera, ale záznam je na druhou stranu poměrně kvalitní. Smysl by mohl mít kvůli nízké hloubce ostrosti z velké plochy senzoru (byť se záznam mírně ořízne) a nezašuměnému obrazu pro speciální záběry. Primárně na video jsou však mnohem, mnohem lepší alternativy.

Ukázkové video:

Link na Youtube zde.

Framegrab ve Full HD:

Využití středoformátového přístroje

Již jsme si naznačili, k čemu se přístroj hodí – kvůli pomalejšímu AF hlavně na statické snímky a díky velkému čipu a vysokému rozlišení všude tam, kde má být výstupem velká zvětšenina. Schopnost dobře rozostřit pozadí a popředí snímku* se hodí na portréty. Nízký šum se může hodit na noční fotografii.
Krajina, produkt, portrét či umělecká fotografie jsou všechno silné stránky Fujifilmu GFX. Fotografování v exteriéru obecně je pak díky snadné přenosnosti, ovládání a utěsnění s Fuji snadné – což dlouho doména digitálního středoformátu nebyla.

V ateliéru je přístroj také jako doma, ale pro uživatele zábleskových světel může být limitující podprůměrný synchronizační čas 1/125. Lze to řešit – pokud použijete Fujifilm H Mount Adapter G pro objektivy Hasselblad s centrální závěrkou, můžete pak synchronizovat až do 1/800s.

Na jakékoliv akční snímky jsou výrazně vhodnější APS-C a FF fotoaparáty, ať už výkonné zrcadlovky, nebo špičkové bezzrcadlovky.

Pro statické snímky však s Fujifilmem GFX 50s dostanete kombinaci rozlišení, čistoty obrazu a dynamického rozsahu, jaká s fullframe fotoaparátem není dobře možná. Zisk oproti nejlepším FF není skokový, ale viditelný. Zda vám to stojí za investici do středoformátu či nikoliv, si už musíte určit vy…

* Hloubka ostrosti je dána více faktory, velikost senzoru ji ovlivňuje nepřímo tím, že pro stejný záběr potřebuje takový senzor delší ohnisko. Delší ohnisko = menší hloubka ostrosti. Ta je však také ovlivněná clonou (nižší clona = menší hloubka ostrosti) a středoformátové obhektivy nebývají tak světelné. Jinými slovy, pozadí rozostříte na fullframe stejně dobře, protože máte sice kratší, ale zato často světelnější objektivy. Výjimkou budiž nedávno oznámený Mitakon 85mm F1.2 pro GFX, což po “přepočtu“ na fullframe dává ekvivalent 67mm F0.95 objektivu, což momentálně nemá fullframe obdobu.

Závěr

Fotoaparát se špičkovou kvalitou obrazu a promyšlenou koncepcí. Středoformát, který můžete používat „téměř jako normální fotoaparát“. Cena sice není nízká, ale ani přemrštěná a je to zatím nejlevnější středoformáto­vé tělo.

Mezi kladné stránky (kromě obrazové kvality) patří dvojitý SD slot (ale jen UHS-I), výklopný dotykový displej, skvělý hledáček – navíc výměnný, pohodlné držení , utěsnění proti prachu a vlhkosti či simulace filmů. Rovněž dostupná skla jsou skvělá.

Mezi slabší stránky pak patří pomalejší CDAF ostření, snímání jen 3sn./s (což ale není pro středoformát důležité), velmi pomalý synchročas 1/125s (což už důležité být může), zatím omezená nabídka objektivů a je třeba vést v patrnosti, že i když jde o bezzrcadlovku, rozměry nejsou tak malé, jako třeba u Hasselbladu X1D.

Fuji je také velký konzument baterií – na jedno nabití zvládne 400 snímků (dle CIPA). Naštěstí existuje battery grip, kam se vejde druhá baterie.

V celku však Fujifilmu tleskám. Podařilo se mu představit „středoformát pro lidi“, který může zaujmout i fotografy, kteří by dosud o středoformátu neuvažovali kvůli ceně či nepraktičnosti. Fujifilm na trhu ale není sám, poprat se bude muset zejména s:

• Pentax 645Z – středoformátová 50MPx zrcadlovka, široká nabídka objektivů, jsou však většinou starší konstrukce (původně filmový systém)
• Hasselblad X1D – středoformátová 50MPx bezzrcadlovka, velmi kompaktní, ovládání hlavně dotykem, objektivy s centrální závěrkou, mladý systém
• Canon EOS 5DS R – fullframe 50MPx zrcadlovka, má sice menší senzor, ale mnohem lepší autofokus a širší nabídku objektivů, systém EOS je jeden z nejširších vůbec
• Sony A7R II – 42MPx fullframe bezzrcadlovka, rozlišení i velikost senzoru menší, ale díky BSI senzoru dohání GFX v šumu či dynamickém rozsahu, je menší, rychlejší a má více objektivů
• Nikon D850 – čerstvě uvedená fullframe zrcadlovka, která se zatím (srpen 2017) neprodává, ale má rozlišení 46MPx (BSI senzor) a rychlé ostření i snímání, rovněž systém příslušenství Nikon patří k nejširším

…příště, v pokračování testu, se podíváme právě na srovnání s fullframe, konkrétně Canon EOS 5DS R.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.

Galerie ukázkových snímků

(expoziční informace, objektiv a obrazový formát zjistíte najetím myši nebo rozklikem, možný druhý rozklik do plného rozlišení)