Podrobný test bezzrcadlovky Nikon Z7
Jaká je bezzrcadlovka Nikon Z7 v praxi? V naší recenzi se dočtete, jaké má ostření, jak funguje při vysokém ISO či jaký má dynamický rozsah, a ještě mnohem víc.
Úvod
Možná se dá říct, že Nikon s bezzrcadlovkami Z6 a Z7 spustil ve fotografickém průmyslu revoluci. Full frame bezzrcadlovky od Sony jsou na trhu sice již dlouho, ale byl to právě Nikon, jehož prezentace Z6 a Z7 předznamenala příchod dalších FF bezzrcadlovek. Canon EOS R už je trhu a ve vzduchu visí další model, Sigma a Panasonic ohlásili vývoj FF bezzrcadlovek a Sigma s Panasonicem a Leicou uzavřeli alianci, ve které vybudují velké portfolio těl i objektivů pro FF bezzrcadlovkový bajonet Leica.
Fotografický průmysl se tak pomalu, ale jistě mění a odklání od zrcadlovek a budoucnost začínají prezentovat bezzrcadlovky. Jestli to je krok dobrým nebo špatným směrem může napovědět dnešní recenze Nikonu Z7.
Parametry:
- Čip: 45,7Mpx fullframe BSI
- Stabilizace obrazu na čipu: ANO, 5osá
- ISO: 64–25600
- Bajonet: Nikon Z
- LCD: 3,2“ výklopný, neotočný, dotykový, 2,100,000 bodů
- EVF: 3 690 000 bodů, 100% pokrytí, 0,8× zvětšení, OLED
- Rychlost snímání: 9 fps
- Autofokus: Hybridní AF s 493bodovým fázovým AF
- Video: 4K, 10bit. N-log
- Konektivita: Bluetooth a Wi-Fi
- Paměťové médium: 1× XQD
- Výdrž baterie (CIPA): 330 snímků
- Hmotnost: 675 g
Ergonomie bezzrcadlovky
Asi jako všichni, kdo drželi nový Nikon Z7 v ruce, i já musím na začátek poznamenat, jak moc dobře se drží. Grip je v podstatě perfektní a ve slepém testu by mě ani nenapadlo, že držím bezzrcadlovku.
Mnozí si stěžují, že Nikon nepochopil, že bezzrcadlovky mají být malé, takže velký grip nedává smysl. Vůči tomuto bych se osobně silně ohradil – kdo dá za foťák 90 tisíc, bude chtít hlavně dobré fotky a pohodlné ovládání.
Navíc na těle bude vždy objektiv, který bude při pohledu ze strany grip vždy přesahovat, takže menší grip by reálně žádné velké místo v batohu neušetřil. A komu se to nelíbí, může jít do Sony nebo jiné bezzrcadlovky, protože většina takto velký a pohodlný grip zkrátka nemá.
Pryč od gripu – dále všichni Nikoňáci tvrdí, že si s foťákem rozumí hned po vybalení. Ano, většina tlačítek a prvků zůstala na svých místech. Pouze tlačítka, jež kdysi bývala po levé straně displeje se přesunula na jiná místa. Dále zmizel přepínač ostření z přední strany dole a také zmizela tlačítka na přední straně nahoře a tlačítko měření expozice.
Že by nějaké tlačítko podstatné pro focení přibylo (oproti D850), se říct nedá. Takže suma sumárum jsme přišli o tlačítko nastavení měření expozice (asi jsem ho používal jen já?), ovládající režimy ostření (to mi opravdu bude chybět), tlačítko ovládající blesk (taky bude chybět), expoziční bracketing (to já osobně přežiju) i tlačítko „info“ (k čemu tam kdy bylo?) – tlačítko „i“ zůstává.
Přibyla však dvě (v podstatě jedno) tlačítka ne až tak důležitá pro focení. Jedno přepíná režim zobrazení mezi hledáčkem a displejem (v podstatě je to nahrazení tlačítka „LV“) a druhé „Disp.“ umožňuje přepínat mezi několika možnostmi, co všechno má ukazovat displej/hledáček při focení.
Naštěstí zůstala dobře dosažitelná dvě programovatelná tlačítka, kam lze nastavit chybějící možnosti. Kdo byl ze zrcadlovky zvyklý mít na programovatelném tlačítku náhled hloubky ostrosti, může toto tlačítko v podstatě oželet. Od otevřené clony až po clonu f/5.6 foťák automaticky ukazuje náhled hloubky ostrosti, přičemž takto se zacloněním i ostří.
Obecně jsem si zvykl velmi rychle. Vše v nastavení je velmi podobné jako u zrcadlovek, tlačítka jsou podobná (občas něco chybí a něco přebývá).
Asi po hodině focení s foťákem jsem se dostal do tmy, což byl optimální test na ovládání. Pochopitelně jsem foťák neovládal „poslepu“ jako svou zrcadlovku, ale byl jsem schopný najít správné tlačítko, aniž bych musel do „i“ či jiného menu. Pouze bych v tomto ohledu vytkl absenci podsvícených tlačítek.
Musím však přidat ještě dvě větší kritiky vůči dvěma změnám oproti zrcadlovkám. Dobrým zvykem u DSLR Nikonu bývalo, že se pomocné přisvětlovací AF světlo nacházelo nahoře v úžlabině v gripu, tedy napravo od bajonetu. To se změnilo, nyní je na levé straně bajonetu, což se mně osobně kryje s úchytem objektivu.
Světlo se používá hlavně v horších světelných podmínkách a v nich potřebuji objektiv držet pevně, případně ještě přeostřovat. To v praxi znamená, že mám ruku často právě před tímto světlem, které se nyní nachází na levé straně od bajonetu. Proč?
Další má výtka a tentokrát spíše osobního rázu je, proč Nikon na nových modelech nemá IR přijímač na bezdrátové dálkové ovládání? Jsem jediný, kdo ho tak rád používá? Ať už jde o kombinaci s předsklopením zrcátka u krajinek, o nenutnost být za foťákem při produktové fotografii či o obyčejné odpálení foťáku z dálky.
Když však shrnu ergonomii po celém týdnu a půl používání, se svou průměrnou rukou jsem měl trošku problém přejít zpět na D750. Grip na Z7 mi přijde ergonomicky lépe vyřešený, což v kombinaci s nižší hmotností zanechalo velmi pozitivní dojem.
Rozmístění ovládacích prvků
Horní strana
Začneme horní stranou, kde vlevo nalezneme jednoduchý kruhový volič expozičních režimů. Tam je automatika, poloautomatika a nastavitelné „U“ režimy. Chybí však spodní kruhový volič, kde u pokročilých zrcadlovek jsou režimy snímání (jako single shot, kontinuální snímání, tichá závěrka, časovač), což je nyní na normálním tlačítku jako u nižších řad zrcadlovek.
Na levé straně hledáčku je tlačítko přepínání monitoru a hledáčku v možnostech „pouze hledáček“, „pouze monitor“, „střídání podle senzoru přiblížení“.
Nahoře na hledáčku je patice blesku, samotný zabudovaný blesk chybí. To je podobné jako u D850. Jednak to umožní zvětšit hledáček a kdo by u foťáku za 90 tisíc korun používal interní blesk?
Vpravo od hledáčku nalezneme dioptrickou korekci a malý stavový displej. Ten je menší než u zrcadlovek, protože na něj není zkrátka tolik místa. Kvůli tomu zobrazuje méně informací, hlavně ty důležité – čas, ISO, clonu, korekci expozice, zbývající kapacitu baterie, kolik fotek se ještě vejde na kartu, či režim snímání. Displej má bílé znaky na černém pozadí (naopak než u zrcadlovek).
Poté následuje několik zcela běžných tlačítek – tlačítko spouště v kombinaci s ON/OFF přepínačem. Tlačítko měnící ISO v kombinaci s rollery, tlačítko korekce expozice chovající se podobně. A konečně tlačítko nahrávání videa, které je ve fotografickém režimu programovatelné (například na 100% výřez při focení i náhledu).
Zadní strana
Opět začneme vlevo, kde se nachází tlačítko přehrávání fotek vedle tlačítka koše pro odstranění fotek.
Vpravo od hledáčku je přepínač foto/video a v něm tlačítko měnící různé možnosti, co vše se bude zobrazovat na obrazovce / v hledáčku při focení. Například nejrůznější nastavení, histogram, vodováha či podobná obrazovka, jaká se dříve skrývala pod „Info“.
Více vpravo je klasické (programovatelné) AF-ON tlačítko, které sedne přesně na palec. Vedle něj je zadní roller, který je také na velmi dobrém místě a po přechodu z DSLR jsem si hned zvykl, i když je trošku jinde.
Pod ním je osmisměrný joystick, kterým fotograf mění ostřicí body. To je výborné a zcela ideální řešení.
Níže je tlačítko „i“ vyvolávající nabídku, kde jsou důležitá nastavené, která bych raději viděl na samostatném tlačítko jako nastavení blesku, expozice, tichá závěrka či zamknutí stabilizace čipu. Dále tam jsou nastavení, která dříve byla na multifunkčních tlačítkách vlevo od displeje jako přepínání RAW/JPEG, Picture Control a Vyvážení bílé. Dále se tam dají nastavit i nastavitelná tlačítka – je příjemné, že to je vše na jednom místě.
Níže se nachází osmisměrný volič a OK tlačítko. To se používá hlavně pro nastavování v MENU.
A právě tlačítko MENU se nachází hned pod tímto voličem. Jeho úkol je jednoduchý, a to dostat uživatele do menu.
Pod ním je již zmíněné tlačítko režimů snímání a vedle jsou plusová a minusová lupa.
Na levé straně je jen kryt a pod ním slot na jednu QXD paměťovou kartu.
Na spodní hraně je jen kryt baterie. Konektory na případný plnohodnotný battery grip jsem nenašel.
Na pravé straně jsou konektory, ke kterým se dostanu později.
A konečně na přední straně jsou kromě bajonetu a tlačítka odjištění objektivu i dvě programovatelná tlačítka. Nahoře na gripu je ještě přední roller.
Foťák jsem na chvíli dal kolegovi J. D. Jarolimkovi, který měl nedávno na test Sony A7 III. Obě bezzrcadlovky tedy porovnal:
- grip i rollery jsou jako u zrcadlovek Nikon a působí podstatně robustněji než u Sony
- u Sony A7 III je možnost posunout ostřicí bod dotykově, na Nikonu Z7 to je taky možné, ale zároveň to i automaticky vyfotí fotku. To bylo dost nepříjemné. V menu jsem nenašel, že by to šlo vypnout*
- oproti Sony A7 III má navíc na horní straně těla stavový displej, který vhodně ukazuje nejdůležitější údaje o nastavení fotoaparátu
- s S 50mm f/1.8 ostří Z7 velmi rychle, skoro bych řekl, že i rychleji než Sony A7 III, hlavně při špatném světle
*Při pozdějším testování jsem tuto možnost objevil. Skutečně však není v menu, ale je přímo na displeji (nikoliv v hledáčku), když komponujete snímek. Nachází se vlevo nahoře a na první pohled vypadá, že jen indikuje, že lze zaostřit a fotit dotykem. První zdání však klame a spolu s časem, clonou a hodnotou ISO lze i toto nastavení měnit dotykem. Lze nastavit na zaostření a vyfocení; zaostření bez vyfocení snímku; a zcela vypnout zaostření i focení dotykem. Lze tedy bezproblémově ostřit dotykem a fotku exponovat klasickou spouští.
Design a ergonomie FTZ adaptéru
Samozřejmě jsme se zaměřili i na FTZ adaptér, který máme k dispozici na test. Prvně bych chtěl uvést, že adaptér umožňuje bezproblémovou komunikaci objektivů s bajonetem Nikon F a nového bajonetu Z na bezzrcadlovkách. Objektivy s bajonetem F není opravdu problém použít, a to ani ty bez ostřícího motorku – u těch se však musí ostřit ručně. „F-kové“ objektivy se jinak chovají stejně či velmi podobně, jako by byly na zrcadlovce.
Tím však končí chvála a bude následovat malá esej na téma „ Co se dá pokazit na obyčejné ‚díře‘“. Adaptér je totiž opravdu hlavně „díra“, chcete-li „trubka“ či „tubus“ a jeho hlavním úkolem je prodloužit vzdálenost mezi objektivem a bajonetem bezzrcadlovky (objektivy pro zrcadlovky vyžadují větší vzdálenost k čipu). Jeho druhým úkolem je přenést komunikaci mezi tělem a objektivem.
První výtka je k ceně. Canon umí udělat podobnou „díru“ a prodává ji za necelé tři tisíce (mluvím o obyčejné redukci EF-R). Za něco málo přes pět a půl tisíce potom Canon nabízí pokročilý adaptér s ovládacím kroužkem, kterému je možné přiřadit jednu z několika funkcí. Proč to nemá Nikon a proč je i přesto jeho adaptér dražší?
Odpověď je pravděpodobně v nutnosti zabudovat servo pro ovládání páčky clony na objektivu. Clony objektivů Nikkor „G“ a ostatně i mnoho dalších se ovládají mechanicky přes páčku. Z7 ani Z6 však mechanickou páčku nemá, takže nelze jen přenášet pohyb páčky z těla, ale je potřeba ho vytvořit. Proto musí být servo zabudované v adaptéru.
Pravděpodobně je toto i příčina mé největší výtky k adaptéru – má patici se stativovým závitem. To se mohlo na papíře zdát jako dobrý nápad. Jenže není. Patice adaptéru zasahuje do prostoru, kde se běžně nachází stativová patka na samotném foťáku. Jinými slovy s adaptérem nemůžete mít stativovou patku namontovanou na spodní části těla bezzrcadlovky.
To v praxi znamená, že na stativu ani jen s nasazenou stativovou patkou nelze vyměnit objektiv s bajonetem Z za druhý s bajonetem F či naopak.
Příklad. Fotíte ze stativu s novým objektivem S 24–70 f/4, takže stativovou patku máte nasazenou na těle bezzrcadlovky. Chcete ale nasadit objektiv Nikkor 14–24 f/2.8. Musíte použít adaptér, který ale nelze nasadit přes stativovou patku, tu je potřeba odmontovat a nasadit na adaptér a na něj upevnit objektiv 14–24.
Nelze tedy provést velmi jednoduchou výměnu objektivů z různých systémů Nikonu na stativu. Pokud však měníte dva objektivy z řady „S“, problém není. Stejně tak není problém s výměnou dvou objektivů „Z“.
Domnívám se, že na adaptér bylo potřeba umístit ono servo, které zabíralo moc místa a zasahovalo místa pro stativovou patku na těle. Proto zřejmě byla potřeba změnit místo určené pro namontování stativové patky, když je nasazen adaptér.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- 3
- 4
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóru"Rozumím, film pro fotografii není analogové záznamové médium, neb signál na..." - zobrazit celý komentář
Nerozumím ti ani tentokrát.Možná bys měl vysvětlit prvotní komentář
Může někdo další potvrdit to, co se píše v pasáži:
"Nicméně se s tím pojí jedna pro někoho možná nepříjemná vlastnost, a to že i po deaktivaci stabilizace se čip mírně pohybuje. Neděje se tak při snímání, takže fotky nejsou rozmazané, ale děje se tak mezi snímáním, takže dvě fotky focené ze stejného místa mají trošku posunutý obraz. Ilustrovat je to dobře možné právě na výřezech výše. I z nehybného stativu jsou výřezy mírně posunuté. To pro většinu fotografů není zásadní problém, ale jistě se na to hodí upozornit."
To mě od koupě odradilo, nicméně dostala se mi teď do ruky na vyzkoušení Z6 a nic takového nepozoruji, 5 fotek po sobě lícuje na pixel přesně.
"Může někdo další potvrdit to, co se píše v pasáži: "Nicméně se s tím pojí..." - zobrazit celý komentář
Takže potvrzeno i z Megapixelu se Z7 - výše uvedená pasáž není pravdivá, k žádnému posunu mezi snímky nedochází.
"Takže potvrzeno i z Megapixelu se Z7 - výše uvedená pasáž není pravdivá, k..." - zobrazit celý komentář
Děkuji za upozornění, pasáž je smazána. Už si bohužel nepamatuji, při jakých všech situacích jsem se s tímto jevem setkal, takže je možné, že posun obrazu byl způsoben něčím jiným.
Mám Z6 půl roku a také nic podobného jsem na žádné fotce zatím nepozoroval.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.