Uživatelská recenze: Sigma 16mm f/1.4 DC DN, 30mm f/1.4 DC DN a 56mm f/1.4 DC DN pro MFT
Takzvaná "Malá trojka" je sestava tří pevných skel pro systém micro 4/3 - Sigma 16mm f/1.4 DC DN, Sigma 30mm f/1.4 DC DN a Sigma 56mm f/1.4 DC DN - a jejich recenzi pro vás připravil Ondřej Kepka.
Tříkrálová sestava
Když jsem v 80. letech jako větší kluk obdivoval výměnné objektivy na tehdejší výstavě Interkamera, netušil jsem, že tehdy zcela nedostupné zázraky, které mně otevíraly další možnosti fotografie, se za nějaký čas stanou součástí mého života. Objektiv je samozřejmě zásadní pro fotografa. Je to jeho prioritní tvůrčí nástroj. A jsem rád, že jsem se za ta léta stal majitelem řady z nich.
S velkým očekáváním jsem vyrazil na předvánoční cestu do Švýcarska s objektivy SIGMA, abych vyzkoušel nový trojlístek pevných objektivů, které SIGMA přichystala pro bajonety SONY E-MOUNT a MFT.
Objektiv s delším ohniskem umí pracovat s hloubkou ostrosti již při vyšších clonách. Při vyšší cloně bychom možná přiostřili pozadí a viděli více z centra města Bern. Je to vždy věcí fotografova názoru.
Při čtení této recenze nečekejte ode mne odborné rozbory různých optických vad, nečekejte ode mě tabulky, mřížky, grafy. Ale pokusím se s vámi podělit o ryze praktické pocity a dojmy při setkání s touto novou trojicí objektivů. (Fotografoval jsem bez stativu a bez delší přípravy reportážním způsobem. Na mém přístroji Panasonic GX 8 jsem měl zapnutou stabilizaci.)
Už na první pohled působí SIGMY velmi věrohodným dojmem, a když je vezmete do ruky, pochopíte, že se opravdu jedná o skla určená k seriózní práci. Začíná to již obalem (možno zakoupit jako obal pro celou trojici najednou), který ač obsahuje tři pevná skla, je kompaktních rozměrů, vejde se do každého baťohu či tašky – na druhou stranu můžete objektivy nosit v každé jen trošku větší kapse.
Nejširší sklo z této trojice nezkresluje v rozích a velmi dobře si poradí i s problematickým osvětlením. Při chůzi městem vám umožňuje i relativně celkové záběry náměstí či ulic.
Nejprve začnu ohniskovými vzdálenostmi jednotlivých skel. Zde bych měl určitou poznámku. Je jasné, že využití konkrétního pevného skla je ryze individuální. Jsou milovníci širokých skel (krajináři) – nebo naopak dlouhých skel (sportovní fotografové). Navíc každý fotograf „vidí“ jinak a potřebuje ke svému uměleckému vyjádření přesně dané sklo. Mně osobně například pro fotografii města vyhovuje ohnisko 28 a širší – případně neutrálních 35mm – a na druhé straně 85 a výš.
Osobně bych tedy pro široké sklo zvolil ještě jiné ohnisko než 16 mm. Tato širokoúhlá „16“ (ekvivalent kinofilmu by byl 32) není pro mne úplně ideální vzhledem k tomu, že se nachází někde mezi tradiční 28 a 35 a pro moje vidění není ani dostatečně široká, ani dostatečně úzká.
Zvláštní vánoční trhy v Bernu byly plné magických světelných atmosfér. Clona 1.4 není u formátu MFT ještě likvidační (u větších formátů by u tohoto snímku s delším objektivem již nebylo ostré téměř nic). Expoziční čas 1/125 je hraniční, aby nebyl snímek již nechtěně neostrý. V dobách bez stabilizace platilo, že by se měl používat čas rovný dvojnásobku ohniskové vzdálenosti (ekv. kinofilm) – tedy v tomto případě 1/250.
Oproti tomu 30, tedy jakási kinofilmová 60, byť je vlastně trošku zúženým záklaďákem, působí nesmírně tvůrčím dojmem a nachází velmi zajímavé výřezy z reality. Za zcela perfektní považuji nejnovější 56 (ekv.112) , která ač opět není tradiční ohniskovou vzdáleností, nesmírně padne do oka a v podstatě se stala z této trojice mým nejoblíbenějším objektivem.
|
lustrační foto pořízené z jednoho místa se všemi třemi objektivy (rozklik pro větší náhled)
Všechna tři pevná skla disponují nejnižším clonovým číslem 1.4, tedy vynikající nízkou clonou vhodnou pro řadu extrémních fotografických motivů. Tato clona při dnešních dostupných citlivostech digitálních fotoaparátů umožňuje prakticky objektiv používat kdykoliv a kdekoliv. Zejména za nízkého, nebo dokonce zcela mizivého osvětlení. Sám jsem objektiv testoval v kritických světelných okamžicích za svitu pouze měsíce, při procházce potemnělými městy a stejně tak při nedostatečném umělém osvětlení v interiéru.
Není mým úkolem v tuto chvíli hodnotit fotoaparát, nicméně musím konstatovat, že všechny tři Sigmy spolupracovali s mým Panasonicem GX8 dokonale. Necítil jsem oproti originálním objektivům žádný handicap: v rychlosti ostření, v manipulaci s bajonetem, při manuálním ostření – ale především v kresbě samotné jsem nevnímal žádné zásadní rozdíly – byť jsem vlastníkem i špičkových profesionálních skel.
Tento snímek je osvětlen prakticky jen světlem hořícího ohně.
V temných objektech objektivy ostřily bez problémů – s manuálním doostřením jsem si musel pomoci až úplně v kritických okamžicích při nekontrastní scéně téměř v úplné tmě.
Rád bych se zastavil nad fenoménem dnešní doby – a tím je módní práce s hloubkou ostrosti. Dnes je velice „trendy“ pracovat s pevnými skly s nízkými clonovými čísly, abychom dosahovali minimální hloubky ostrosti. Fotografie, pakliže se podaří, působí potom nesmírně esteticky, filmově a často se tímto způsobem dociluje plasticity fotografie, protože do dvojrozměrné fotografie proniká iluze třetího rozměru. Nutno si ale ovšem uvědomit, že práce s nízkými clonami představuje i nebezpečí toho, že je potřeba myslet na dokonalé ostření, neboť nízká hloubka ostrosti znamená zároveň velké nebezpečí neostrých snímků.
Švýcarsko je známé svojí dochvilností jízdních řádů. Proto na této reportáži nesmí chybět snímek typických bernských tramvají.
Potom je důležité si uvědomit, že sama clona není jediným faktorem, který rozhoduje o hloubce ostrosti. V krátkosti musím připomenout, že na hloubku ostrosti, tj. na tom, která místa od zaostřeného bodu ještě působí či nepůsobí ostře, má základní vliv několik faktorů: Zásadní je velikost čipu, nebo dříve filmu, ohnisková vzdálenost objektivu a třetím faktorem, o kterém budeme dnes nejvíce mluvit, je právě clonové číslo, kde platí, že čím je clonové číslo menší, tím je hloubka ostrosti menší. Proto fotoaparáty středoformátové ať už digitální, nebo klasické filmové aparáty, mohou daleko snadněji pracovat s hloubkou ostrosti i u vyšších clonových čísel a i u širších objektivů. Sám jsem byl fascinován, když jsem si pořídil středoformátový přístroj, že mohu vůbec využívat hloubku ostrosti u širokoúhlého objektivu, což jsem do té doby u kinofilmu téměř nepoznal. Stručně řečeno pro dosažení minimální hloubky ostrosti je ideální použít objektiv s dlouhým ohniskem, fotoaparát s velkým čipem a použít co nejnižší clonové číslo.
|
Formát MFT, pro který jsou tyto objektivy určeny, disponuje relativně malým čipem. Proto pro dosažení malé hloubky ostrosti musíme využívat extrémně nízké clony. Zde malá ukázka, že i širší objektiv 1.4/16 dociluje při cloně 1.4 pěkné malé hloubky ostrosti (první foto). Kdežto si všimněte, že při cloně 2,8 je již obraz téměř celý ostrý (druhé foto), clona 5,6 (třetí foto) již s hloubkou ostrosti pracovat neumí vůbec. Clona 2.8 tedy již téměř „nefunguje“. Možnost zaclonit jen na 1.4 je tedy pro fotografii zcela zásadní.
Obecně ještě musím dodat, že z mého pohledu všechny tři objektivy nemají výrazné optické vady, které některé pouhým okem, některé při zvětšení, mohu pozorovat na některých jiných svých objektivech. Ostří pěkně do rohů, nepozoroval jsem žádnou výraznou vinětaci ani zkreslení. Mechanicky působily všechny nesmírně vstřícně, nesetkal jsem se s žádnou vadou, která by nějakým způsobem moji práci omezila. (Musím také říci, že všechny fotografie jsem pořídil reportážním způsobem bez větší přípravy a bez použití stativu.)
I za cenu vyššího ISO jsem volil raději vyšší clonu 4.5 (není tak nebezpečná na neostrost) a čas 1/60 je dle mého názoru ideální na snímek, který nechcete „rozhýbat“ – ale zároveň se některé pohyby (motorka) projevují neostře.
Závěrem musím dodat, že tato tři skla poslouží universálně každému pokročilejšímu laikovi či profesionálovi a plně vystačí na většinu fotografických situací. Jde o řešení, kde poměr cena/ výkon – vychází naprosto skvěle. Jednoduše řečeno – jsou to „tři králové“ pro formát MFT. A když k nim časem přibude něco širšího – budeme my milovníci širokých skel – v „sedmém nebi“ – a k tomu dlouhé sklo pro milovníky „lovů beze zbraní“ – nebude co dodat.
Galerie snímků
Tmavé místo nedaleko centra překrásného města Lucern. Asi nejhezčí švýcarské město. Klasické využití clony 1.4. Aby fotografie neměla větší „šum“, fotil jsem na nebezpečně dlouhý čas 1/60.
Objektiv 56 se stal mým nejoblíbenějším sklem. Uhel jeho zobrazení umožňuje výborný výběr z reality a pěkné uzavřené kompozice při městské reportáži. Máte vždy obraz čím zarámovat při zachování přirozené kompozice a perspektivy.
„30“ může dobře posloužit jako portrétní objektiv. Při potřebném odstupu nezkresluje a clona 1.4 dokáže dokonale oddělit pozadí od samotné osoby.
I tento objektiv dokáže ukázat šíři prostorů bez zbytečných nezajímavých okrajů snímku.
Jeden ze slavných mostů v Lucernu, v pozadí již vidíme břehy Lucernského jezera. Magická chvilka při zimním přechodu mezi dnem a nocí. Dle mého názoru objektiv skvěle zvládá jasový kontrast, kdy jsou ještě čitelné osvícené domy v pozadí i potemnělé nábřeží v čele snímku.
Trochu déle mně trvalo, než jsem se skamarádil s nejširším sklem z této sady. Při troše přemýšlení však tato pro kinofilm 32 má své kouzlo. Její výhodu vidím zejména v tom, že na rozdíl od jiných širších skel, nemáte problém u snímků na šířku s horní a dolní částí snímku. Často se stává, že snímek potřebujete „rozšířit do stran“ – klasická panorama – ale nepotřebuje vidět tolik oblohy nad sebou či chodníku u vašich nohou. U Sigmy 16 tak můžete bez nutnosti dalšího výřezu využít plné pokrytí čipu.
Odvážné nastavení fotoaparátu – expoziční čas ¼ – foceno z ruky! Stativ by mně v tomhle zmatku určitě „neprošel“… Pokud máte štěstí, po mnoha nezdarech se některý podobný snímek povede. Každopádně je na podobné pohledy ideální 30 mm SIGMA (ekv. kinofilm 60) . Mírně užší záklaďák mně doslova „dostal“. Přitom na klasickou 50 u kinofilmu fotím málokdy.
Jak jsem již v textu uvedl, nová sada objektivů od Sigmy umožňuje fotit téměř v každých světelných podmínkách. U tohoto snímku tmavé noci je již samozřejmě patrný šum (ISO 2500 je u formátu MFT již hraniční – dle mého názoru však šum nijak snímek neruší), ale každopádně to není problém objektivu.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruTak už dost bylo zkoušení a odkládání. Děkuji převelice za tento článek. Poměrně dlouho jsem váhal s výběrem pevné padesátky k FF Nikonu a stejně tak k Olympusu E-M5 MII. Skla, jako jsou tady zmíněná, nebo například Tamron 45mm na FF jsou jaksi stranou. Každopádně obojí paráda. Konkrétně z tady zmíněných jsem pro začátek vybral jen 30mm, protože jsem těsně před tím koupil 17mm Olympus. Spokojenost veliká. Ta jemnost obrázku při malé hloubce ostrosti mne doslova fascinuje a pokud se objeví širší ohnisko, ideálně 14mm, byl bych nadšený. I když! Podle mne je rozhodně lepší na krátko a portrét a detajl atd...
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.