Fotograf aktů David Weinhauer: Ne znamená ne. Platí to i pro ženy.

David Wienhauer (foto Tomáš Hrivňák)

Proč fotíte akty?

Přišlo to nějak samo. Když sem si koupil foťák, tak jsem okamžitě začal fotit akty, vůbec jsem nerozmýšlel, že bych se věnoval jiné fotografické oblasti. Potřebuju lidi. Rozhodně mě neláká fotit krajiny nebo produkty, prostě potřebuju něco živého. Příběhy v tváři. No a tím, že jsem chlap, znamením štír, tak mě prostě láká nahota a ženy. Chci je zobrazovat jinak, než většina dnešních fotografů. To znamená bez retuší a umělých dodělávátek. Ponechávám na fotce strie či jízvy, protože chci ukázat lidem, že o tom ta fotka je. Fotka má být přirozená. Když člověk ženě vyhladí pleť a upraví vlasy, tak podle mě to už není fotka, ale nějaká digitální ilustrace. To je samozřejmě taky jistý druh vizuální tvorby, ale prostě už to není fotka.

Nepracujete s profesionálními modelkami, nýbrž s amatérkami. Jak se k nim dostanete?

Jsou to úplně obyčejné holky. Většinou před foťákem stojí poprvé až u mě. Ozývají se mi samy. Já jsem úplně přeskočil takový to focení zdarma, čemu se říká TFP- Time for prints. Zkusil jsem to jednou-dvakrát a vznikl z toho naprosto otřesný balast, takže jsem se na to vykašlal a fotím fakt jenom klientky, které si mě najdou na Facebooku nebo na Instagramu a normálně si focení zaplatí.

Sprosté kafe – SUBJEKT 36

„Denisa a její Espresso lungo v nonstopu, který zavírá ve čtyři ráno. Pamatujete na tu dobu, kdy kafe v nonstopu přišlo vhod? Po bujaré noci, když už nemá smysl jít domu, protože za hodinu musíte na přednášku? „Nedá se to pít, ale dám si ještě jedno!“ Denisa je fotografka a jejím snem je být zpěvačkou. Fotí hlavně dívky a to i ty polonahé!“

Tak to fungovalo od začátku?

No na začátku, samozřejmě ne. Než jsem měl první portfolio a první výstavu, tak jsem fotil známé, kamarádky, tehdejší partnerky, a tak. Ale nebylo to tak, že bych se přihlásil do nějakých skupin a fotil cizí lidi. Pak to z těch kamarádek a známých přeskočilo rovnou do klientské sféry.

Na Instagramu uvádíte především akty focené na veřejnosti. Fotíte někdy v hotelu nebo v ateliérech? 

Nefotím v ateliérech, jenom občas fotím v hotelu. Myslím si, že akty nepatří do ateliéru, neměly by být perfektně nasvícené. Nelíbí se mi takové fotky, kde se žena obleče do něčeho, co nenosí, jen ať to vypadá luxusně, draze a eroticky, a třeba leží v posteli v botách. Já se snažím zachycovat realitu. Mým klientkám říkám, aby si nekupovaly na focení podvazky, pokud je nenosí. Snažím se vyfotit je, a ne nějakou iluzi. Snažím se imitovat to, co by viděl chlap, který by přišel do jejího pokoje.

Co podle vás očekávají klientky, když za vámi jdou? S jakou motivací se vám ozývají?

Těch důvodů je víc, ale troufám si tvrdit, že z 80–90-ti procent jsou moje fotky jenom pro klientky samotné. Samozřejmě ony to pak pošlou někomu, koho poznají. Původní zájem je osobní. Pak je tam nějaké procento lidí, kteří si to nechávají fotit pro partnery. Ať už na kalendář, nebo na obraz. Fotil jsem už i klientku, jako součást opravdové psychoterapie.

Můžete mi o té terapii říct víc?

Jedna holčina chodila s určitými problémy k psychoterapeutovi a on jí řekl, aby si nechala udělat akty. Poradil jí, ať si najme fotografa a fotku, která se jí líbí nejvíc, si pak vytiskne a dá do obýváku. Šlo o to, že dotyčná byla tři roky s partnerem, který jí dost brutálně psychicky deptal. Postupně se začalo vytrácet její ženství a začala o sobě pochybovat. On se s ní pak rozešel, a dokonce několik měsíců poté ji kontaktoval, aby jí řekl, že si našel novou holku, která je mnohokrát lepší než ona. A pokračoval v terorizování. Ona tedy zašla k psychoterape­utovi, který jí nabídl tohle.

Jaký je vztah mezi vámi a modelkou při focení? Jaká je atmosféra?

Já se to vždycky snažím dělat nějak přirozeně. Ne tak, že přijde klientka a já řeknu: svlíkni se a jdeme fotit. Přece jenom jsou to holky, které nikdy nefotily a vůbec neví, co od toho mají čekat. Takže nejdřív si třeba spolu dáme kafe a já se je snažím nějak poznat. Pro mě to taky není o tom, že jdu jen vyfotit nahý tělo.

Dáme si kafe, pokecáme, klientka se uvolní. První půl hodinu vůbec nemířím foťákem na obličej, aby si dotyčná zvykla na to, že je v cizím prostředí s cizí osobou, že je tam polonahá, a že ji někdo fotí. Na fotkách je pak poznat, když je obličej hodně strnulý. Možná to někdo ani nevidí, ale já to tam vidím. Pak se začne fotit všechno. No a nejlepší fotky vznikají většinou na konci.

Sprosté kafe – SUBJEKT 29
„Anna pije Cappuccino, vystudovala Sociálně právní činnost a nějakou dobu pracovala ve speciálním domově důchodců. Tuto práci opustila a už se živí jen focením aktů. Chlap jí sbalí na inteligenci, takže žádné DICK fotky, chlapci! I když by její pohled říkal něco zcela jiného ..“

Slyšel jsem už o tom, že jsou občas modelky sexuálně obtěžovány fotografy. Vy ale máte zkušenost s opačnou situací. Můžete mi o tom říct víc?

Ano, někteří fotografové si ventilují na modelkách jakési uchylačení, nebo focení využívají jako záminku, aby se pokusili holku sbalit.

Na druhou stranu, mně se na Instagramu ozvala dívka, kterou jsem vůbec neznal, že mám úžasný fotky, a že by taky takové chtěla. Tak jsem jí odpověděl tak, jak odpovídám každému. Tedy kolik focení stojí, jak dlouho trvá, jak co probíhá a tak dále. Od ní v zápětí přišla otázka, jestli by nebyla možná nějaká „orální sleva“. Obratem jsem se jí zeptal, jestli když půjdu do obchodu a prodavačce nabídnu sex, tak mi ten chleba dá zadarmo. Tady ty věci mi přijdou jako trapnost nad trapnost.

Ceny: Mini balíček 2500 Kč Brno a okolí, odevzdám všechno, co se povede. 

Balicek komplet, nehledím na hodiny, dokud nás to baví, fotíme, 4500 Kč.

Vyjezdy cca 1000 Kč na cestu.

Stalo se vám to víc krát?

Ano. Neříkám, že z mé strany není možná nějaká sleva. Chodí za mnou třeba studentky. Sám jsem byl student, vím, jaké to je. Studentský život je náročný, ať už si někdo kupuje skripta, nebo chodí chlastat. Rád dám slevu, i když samozřejmě musím taky myslet na to, že mám sám nějaké náklady a účty. Ale nemám ten problém. Nebo když je to v „něco za něco“. Například jsem dělal fotky jedné bloggerce. Dal sem jí slevu s tím, že ona o mně napíše třeba nějaké články.

Ale tyhle nechutnosti fakt nemám rád. Je to spojené i s tím, že jsem vlastnil bar a sám jsem za tím barem dělal a holčiny si prostě myslely, že když mají prsa a ukážou je, nebo, že když budou mít vyzývavej výstřih, tak dostanou drink zadarmo. Já jsem jim na to vždycky odpověděl: „Prsa má každá. Upřímně mě rozesměj, a pak se můžeme bavit o drinku zadarmo“. Samozřejmě jsem byl za „zasraného teplouše, impotenta a kreténa“, ale mně to nevadí. Mě to spíš posiluje, to že jsem je odmítl.

Jak to bylo v jiných případech?

Pak se ozvala další slečna. Zase že chce fotky. Já jsem ji tedy udělal cenovou nabídku. Na to mi odpověděla otázkou, za co chci peníze, vždyť ji uvidím nahou.

Za prvé mi to přijde trošičku jako nošení dříví do lesa, když já běžně vidím asi pět nahých žen týdně. A zase říkám, přijde mi to jako trapnost.

Máte pocit, že je to znevažování vaší práce?

Samozřejmě, pokud to beru z hlediska fotografie, tak je to jednoznačně zneuctění. Takoví lidi mají pocit, že jde o nějaký polotovar, který si můžou koupit kdekoliv. Ale zase já nejsem takový, že bych byl uražený umělec. Jednak samozřejmě jsem tyto dívky nikdy nefotil a úplně jsem je odmítl. Protože si nemyslím, že by vůbec něco dobrého vzniklo.

A další věc, co mě napadá je, že třeba chlapi jsou pořád pokládaný „za prasata“. Říká se, že ženy do všeho dávají víc citu a furt se takhle diferencuje ta maskulinní a femininní část populace. Jenže já potom vidím, že ty holky jsou často mnohem perverznější a jdou přes mrtvoly, i když samozřejmě vůbec neházím všechny do jednoho pytle. Ale vždycky, když mi někdo říká, že muži jsou horší, než ženy, já jim říkám: „Není to tak“. Jsou špatní chlapi, jsou dobří chlapi, tak jako jsou dobré ženy a jsou špatné ženy. Je to nastejno. Já jen zjišťuju, že některé ženské jsou fakt schopné roztáhnout nohy jen kvůli tomu, aby měly fotky. A nejhorší na tom je, že jak to tak bývá, tak když je pak odmítnu, tak naopak tvrdí, že jsem to zkoušel já na ně.

S tím jste se střetl?

Dá se říct, že jo. Měl jsem fotit pro jeden alternativní magazín, potetované dívky s piercingama, dredama, a tak dále. Vstoupil sem do toho magazínu a shodou okolnosti do toho vstoupila i jedna má známá. Byli jsme z jednoho města a když sem měl bar, tak jsem jí a jejího partnera párkrát obsluhoval. A ona tam vstoupila jako modelka a hned první věty z jejích úst ostatním modelkám byly: „ať se mnou nikdo nefotí, že sahám na modelky…“ a tyhle věci. No a potom mi psala, že jak se mám a jestli jí s něčim nepomůžu.

Někdy mám pocit, že od chlapa se nečeká, že by mu byly tyhle návrhy nepříjemný. Jaký máte na to pohled?

Tak ono je takový předsudek ve společnosti. Automaticky na chlapa, který maluje, nebo fotí nahou holku, nebo se střetává v práci s nahými ženskými těly, směřuje otázka, jestli se svýma modelkama spí. Prostě se to bere automaticky.

Já vždycky říkám, že nespí povolání s povoláním čili modelka s fotografem. Nebo bankovní úředníci s klienty. Vždycky spí muž se ženou. To, že já tam mám polonahou holku, mi nijak neulehčuje ji nějak sbalit. Není to větší příležitost. Proto i říkám, že když se něco takového stane, tak je to kvůli tomu, že ten muž s tou ženou to tak chtěli. A je jedno jaké mám zaměstnání. Prostě, chceme to oba, tak se to prostě stane.

Navíc si myslím, že je naprosto nepředstavitelný, pač mi foťákem projde hodně holek, aby mě každá přitahovala. Okay, každá druhá, i když se podíváme okolo sebe tady, kde děláme toto interview, tak je pěkná holka. Určitě budou pěkné i nahé, nebo ve spodním prádle. Myslím, že člověk, který by chtěl spát s těmi všemi, tak má tu sexualitu asi nějak porouchanou.

Setkáváte se i vy s různými poznámkami na vaše povolání?

Chlapi mi samozřejmě říkají, že by se mnou hned měnili, že by byli pořád vzrušení a podobně. Já se jenom směju, protože vím, že to tak není. Ženský si zase představují, že cáká rozkoš po celým pokoji a představují si to jako scénu z padesáti odstínů šedé, ale ono to není tak vůbec. Nemluvím za ostatní, ale na tom focení podle mě není ani prostor něco takového řešit. Není tam vůbec nějaká sexuální atmosféra. Je to práce, přijde klientka, zaplatí si to, já mám za úkol udělat dobrý fotky. No a když to lidem takhle vysvětlím, tak oni to stejně nechápou. Oni to prostě mají nějak zafixovaný v hlavě, že se tam děje bůhví co.

Co děláte, když to na vás někdo zkouší?

Z počátku, mi to nepříjemné není, protože mi to přirozeně lichotí. Nepříjemné je, když řeknu vysloveně ne a ten člověk nepřestane. Stejně tak, jako když žena řekne chlapovi ne. A bohužel v dnešní době málo lidí chápe slovíčko ne. Prostě ne je ne a tím to končí.

V tomhle rozeznávám dva druhy holek. Když to nějaká žena na mě při focení zkouší a vidím, že se stydí a zkouší to bez nějakých postranních úmyslů, prostě se ji jenom líbím, tak na ní nejsem zlý a na něco se vymluvím. Dělám to tak, že je jasně patrný, že nemám zájem, ale řeknu ji to tak, abych nějak nepoškodil její sebevědomí. Ale když si dotyčná si myslí, že má pěkný tělo a chce z toho mít profit, tak tam si potom neberu servítky. Aby si prostě uvědomila, že tudy cesta nevede a ať si takový věci zkouší na někoho jiného. 

Děkujeme za rozhovor. Více fotografií najdete na Instagram Weinhauerd nebo Web David Weinhauer

Poděkování od klientky (scan z webu)