Ladak, fotografování na střeše světa

Ladak je místo, kde se setkávají nejvyšší pohoří světa Himálaj, Karakorum s Tibetskou náhorní plošinou. Letos jsme se sem vrátili po dvou letech Covidu. Fotky z části letní expedice do oblasti jezer Pangong a Tso Moriri, které jsou geografickou součástí Tibetské náhorní plošiny. Čína ovládající skoro celou plošinu, Tibet pro zahraniční turisty v současnosti uzavřela. Všechny fotky v článku jsou z letošního června.

Ladakh (česky Ladak) je územím, kde spolu hranicí tři asijské a zároveň světové velmoci: Indie, Čína a Pákistan.

V Ladaku jsem byl poprvé v roce 2006. Letos v červnu to byla moje šestá výprava. Ladak byl vždy součástí indického svazového státu Jammu&Kashmir. Loni získal statut vlastního svazového státu Ladakh. To má své důsledky. Něco je dobré, něco spíše pro nás cestovatele horší. Do Himálaje v minulosti jezdilo nejvíce turistů z alpských zemí, především Němci a Francouzi. Těch přijelo letos jen minimum. Indie se za poslední tři roky hodně změnila. Ekonomika roste a střední třída chce cestovat. Indové naštěstí však hledají v Ladaku něco jiného než my fotografové. V hlavním městě Leh vyrostlo velké množství hotelů a penzionů. Indové ráno jednoduše spí a místní obyvatele považuje většina z nich za primitivní domorodce. Můj přítel Tsering mě upozorňoval, že za poledne v údolí Nubra mohou být na úzkých silnicích dopravní zácpy. Pro něj i pro mne něco neuvěřitelného. Známe se šestnáct let. Naštěstí většina Indů dorazí do východního Ladaku udělat si mobilovku pouze k blankytně modrému jezeru Pangong. Zůstane na jeho okraji a ještě ten samý den se vrací zpět do do civilizace v Leh na horskou sprchu. Hlouběji do území Ladacké plošiny díky obtížnému terénu tak vyrazí jen minimum vytrvalých jedinců.

33metrů vysoká socha Buddhy budoucnosti (Maitreya) nad údolím Nubra

Socha se tyčí v nadmořské výšce 3100m u prastarého kláštera v Diskitu. Poprvé,co jsem byl v Ladaku, hustě pršelo. Klima se mění na celé planetě.


Vody jezera Pangong mezi Indií a Čínou ve výšce 4250m

Byl jsem zde poprvé již v roce 2006 a pak ještě několikrát. Až letos jsme získali povolení cestovat podél tohoto obrovského jezera po silnici procházející nedaleko čínské hranice. Zajímavostí je, že vody v indické části jsou slané a na čínské straně sladké. Pangong znamená v tibetštině labuť. Je to podle tvaru jezera, proplétajícího se mezi horami.


Chvíli před východem Slunce u jezera Tso Moriri

Západní světlo u jezera Tso Moriri

Od kláštera v Korzoku na hřeben vede kora lemovaná stupami a chorteny. V létě Slunce zapadne za vysoký hřeben a rychle se ochladí. Vody jezera Tso Moriri jsou pak temně modré.


Dojení horských koz pašmín v táboře Changpů

Malý pastevec, tábor Changpů

Pro tyto děti je mateřskou školkou příroda


Pasačka pašmín, tábor changpů v oblasti jezera Tso Moriri

Stačí pohledět do tváře této staré paní. Nese v sobě příběh laskavosti a drsného života v této horské krajině.


Letošní Mléčná dráha ve východním Ladaku

Když se roztrhnou mraky, Mléčná dráha s jádrem galaxie v oblasti Střelce tu doslova září. Nadmořská výška a suchý vzduch. Pak nepotřebujete žádné „tunění“. Jen na předek si udělejte zvláštní expozici. Tma je tu totiž opravdu jako v pytli. Letos moc štěstí nepřálo. Vidíte ty těžké mraky vpravo dole? Ty sem žene monzun z Indie. 

Na fotografování doporučuji do Ladaku tzv. plnou polní. Do terénního automobilu se to naštěstí všechno vejde včetně stativu. Na horské krajiny potřebujete širokoúhlý objektiv. Letos jsem si vzal Sigma 14mm f/1,8, Tím jsem zároveň vyřešil i světelný objektiv pro případ, že se vyjasní a budeme fotografovat Mléčnou dráhu. Na zvířata se mi osvědčuje univerzál Canon 100–400mm f/4,5–5,6 IS II. Zároveň s ním zvládnete i detaily v dálce, jako třeba sochu Buddhy v údolí Nubra. K tomu jsem si vzdal ještě 24–70mm f/4. Ten jsem měl na Sony A7mark iii, Tahle bezzrcadlovka je velmi kompaktní, s výborným sensorem FF a stabilizací. Mám také redukci mezi Canon EF a Sony E, takže mám záložní fotoaparát. Tady v Ladaku vám za pár rupií spraví prasklé zipy u bund, batohů či kalhot, ale fotoaparát vám tu neopraví.

Jeřábi černokrcí (Grus nigricollis Przewalski) ve slaniscích východního Ladaku

Blížily se mraky a světlo se začalo barvit do žluta se západem Slunce. Dostali jsme tip od ornitologů, kde jeřáby dnes viděli. Terénním automobilem to bylo jen pár kilometrů. A pak jsme je uviděli. Jen aby Slunce kolem nich udělalo pruh světla. Canon 5DSR s Canon EF 100–400mm f/4,5–5,6 L IS II je osvědčená kombinace, která nezklame.

Přeloženo z Wikipedie

Jeřáb černokrký je středně velký jeřáb v Asii, který se rozmnožuje na Tibetské náhorní plošině a odlehlých částech Indie a Bhútánu. Je dlouhý 139 cm s rozpětím křídel 235 cm a váží 5,5 kg. Je bělošedý, s černou hlavou, červenou skvrnou na temeni, černou horní částí krku a nohou a bílou skvrnou v zadní části oka. Ta červená tam je, když ho zvětšíte. Nechtěli jsme je vyplašit tím, že půjdeme blíž. Otočili jsme se a vraceli zpět k autu. Když jsem je fotil poprvé při minulých cestách, šel jsem blíže a oni ulétli. Nebylo to fér vůči přírodě.


Stádo kiangů východních (Equus kiang holdereri) , východní Ladak

Přeloženo z Wikipedie

Kiang východní (Equus kiang holdereri) je největší z divokých asijských oslů a společně se zebrou Grévyho také největším žijícím divokým koňovitým druhem. Žije na náhorních plošinách jižní části střední Asie v nadmořských výškách 4000–5500 metrů. Musím říci, že tady ve východním Ladaku mají dosud klid a určitě na ně v rozsáhlých prostorech vždy narazíte. V tomto případě bylo Slunce již hodně vysoko.

V příštím roce 2023 se do Ladaku určitě vrátíme. V unikátní zimní lednové expedici do Ladaku se s pomocí zoologů z národního parku Hemis pokusíme vystopovat krále zdejších hor, sněžného levharta. Do oblasti Tibetské náhorní plošiny se expedice Foto­institutu.cz vrátí i v létě. Pokaždé zde objevíme něco nového.

Články s fotografiemi z minulých cest.

Ladak – jezera a noční fotografie vysokých hor

Ladak – kláštery a slavnosti

Ladak – údolí Nubra přes sedlo Khardung La

Fotografování krajiny: jezero Tso Moriri, Ladak

Ladak – fotografování jeřábů černokrkých

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • MaTal
    MaTal
    17.09.2022 11:49

    Ladak je jedno ze dvou míst, které si získalo mé srdce. Škoda, že nejsem mladší a není jiná doba, určitě bych jela. Absolvovala jsem to s dcerou (sami bez CK). Do Ladaku- Lehu jsme se dostaly Transhimalajskou magistrálou ze Srinagaru. Magistrála?, kamenitá cesta s mnoha sesuvy a několika násobným časem oproti inzerovanému plánu. Výhoda - adrenalin, více času - více míst k vidění i focení (i když z letadla fotky Himlají nejsou určitě k zahození) a určitě i postupná aklimatizace na nadmořskou výšku. Okolí Lehu a místní lidé nádhera a to také díky úžasnému člověku (Stobgais), který byl rádcem i průvodcem po celou dobu pobytu a postaral se i o dopravu z Lehu do Manali, další nádherná část regionu. Můžeteli, tak jeďte. Přidávám kontakt na kamaráda kdyby bylo něco třeba, s pozdravem od Marie z ČR určitě rád pomůže. MaTal
    PS Ctěla jsem přidat pár fotek, ale nějak se nedaří ...

  • MaTal
    MaTal
    17.09.2022 18:15

    Omlouvám se - kontakt Stobgais Shalak, Leh

  • MaTal
    MaTal
    17.09.2022 18:15

    Omlouvám se - kontakt Stobgais Shalak, Leh

  • Andrej Macenauer
    Andrej Macenauer
    Autor
    23.09.2022 09:13

    To: Marie
    Musím říci, že to máme stejně, Letos jsem byl v Ladaku již po šesté. V lednu příští rok se pokusíme vyfotografovat sněžného levharta. Bude to příběh i o krajině v zimě, životě v horských vesnicích. V létě je v Ladaku ráj. Na náboženských klášterech v lednu budou určitě jen místní. Určitě souhlasím, že musíte mít spolehlivý místní kontakt. Chce ho vyzkoušet, když je problém, třeba zdravotní. Je to velmi odlišný kraj od Evropy s jinou životní filosofií.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (4)

Tisknout článek

Tip na článek

ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 7. DÍL
ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 7. DÍL

Sedmý díl no­vého se­ri­álu „Škola barvy od Mi­s­tra Jana Po­hrib­ného“ je vě­no­ván 1. části té­matu „Barva jako sym­bo­lický i lé­čivý ja­zyk“. Cvi­čení: Vy­tvořte kre­a­tivní fo­to­gra­fie, kde klí­čo­vou roli bude hrát šedá (již jako hlavní ná­mět nebo po­zadí), pří­padně v kom­bi­naci s další bar­vou (barvami). Snažte se po­cho­pit, jak dů­le­žitá je právě kom­bi­nace ne­ut­rální barvy a jiné vý­razné barvy, která může být vůči šedé na­prosto mar­gi­nální a přes to jí ne­pře­hléd­neme (prin­cip ba­revné do­mi­nanty).

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

FotoAparát.cz - Instagram