Zimní Ladak I - fotografování krajiny v extrému

Leden je v Himálaji nejstudenějším měsícem roku. Již cesta letadlem na sever z Delhi vám říká, že Ladak v zimě je něco jiného než zdejší letní idylka, kdy na jihu panuje horký a vlhký monzun.

Nekonečné hřebeny Himálaje na hranicích mezi Lladakem a Himachalpareshem (fotografováno přes okénko letadla)

Ladak, země stříbrných sedel, na severním výběžku Indie je nesmírně různorodý kus naší planety. Na západě a severozápadě leží pohoří Karakorum, jehož nejvyšší část leží v Pákistanu. V zimě odtud přicházejí sněhové srážky. V jižní části Ladaku je pohoří Zanskar, který je geograficky součástí Himálaje. Východ je součástí Tibetské náhorní plošiny. Tato část je nejstudenější a zároveň má největší množství jasných dní. Proto zde Indie v pohraniční zóně s Čínou vybudovala observatoř se zrcadlovým dalekohledem o průměru 2m – Chandra Himalayan Telescope. Je pojmenován po Subrahmanyan Chandrasekharu, teoretickém fyzikovi a astronomovi, nositeli Nobelovy ceny za práce v oblasti černých děr a vývoje hvězd.

Chandrův Himálajský teleskop na kopci nad Hanle, východní Ladak

V sále dalekohledu Chandra Himalayan telescope, Hanle, východní Ladak

Chandrův telescope ovládají na dálku z teplého Bangalore. Venkuna kopci ve výšce 4500m bylo kolem –20C, ale tady uvnitř sálu byla pocitová teplota ještě nižší. Foukal dost silný vítr a vevnitř hučela meluzína.

Síť radioteleskopů v Hanle, východní Ladak

V Chile vás na Atacama Large Millimeter/sub­millimeter Array (ALMA) u San Pedro jen tak nepustí. Pod kopcem snad 20 km od dalekohledu je tam závora a velká vrátnice..Tam to leží ve výšce 5000m. Tady v Hanle jsme tu byli jediní návštěvníci a samozřejmě i cizinci. Naši ladačtí kamarádi odvedli dobrou práci..

Pod kopcem stojí síť radioteleskopů. Bohužel jsme nezískali povolení na přespání v Hanle, abychom zde mohli fotografovat noční oblohu. Snad se nám to podaří při letní expedici do Ladaku v červnu.

Panoráma zimní Mléčné dráhy pořízené u městečka Nyoma, východní Ladak

Před půlnocí zalezl Měsíc a já vyrazil ven do 30-ti stupňového mrazu. Tady fotografujete Barnardův oblouk (pozůstatek po výbuchu supernovy) v Orionu bez úprav jedním záběrem. Modifikovaného Canon 6D se strženým originál low pass filtrem jsem sem vezl jen kvůli červeným vodíkovým mlhovinám, které normálními fotoaparáty prakticky nevidíte. I zde jsou však problémy se světelným znečištění. Vojenské posádky svítí všude naplno. Navíc proti LED světlům není skoro obrany. Panorama je třířadé.

Panorama Mléčné dráhy z Rumbaku, pohoří Zanskar

Na začátku expedice byl Měsíc v novu, takže šlo fotografovat oblohu hned jak se setmělo. Tady v horách jsme pátrali po sněžném levhartovi. Blízkost hlavního města Ladaku Leh signalizuje oranžová záře, kterou hřeben nad vesnicí nebyl schopen zakrýt.

Orion u Rumbuku, pohoří Zanskar

Mrazivý suchý vzduch a Orion vysoko nad obzorem. Takhle na Šumavě Barnardův oblouk jednoduše nevyfotografujete

Krajiny východního Ladaku

Musím říci, že miluji ty obrovské náhorní plošiny s blankytně modrými jezery a bělostnými štíty Himálaje kdesi v dálce. Tady pochopíte, co je prostor. I v létě je tu dost chladno díky nadmořské výšce nad 4000m. Slané jezero Tso Moriri jsem chtěl vidět i v zimě. Někdy jsou zde mrazy tak tvrdé, že Changpové nejsou schopni udržet při životě zdejší kozičky pašmíny. Ty v létě putují po horách a v zimě se obrovská stáda stahují k zamrzlé řece Indus, kde je o něco tepleji než výše. Také našim ladackým kamarádům se zejména k vysoce položenému jezeru Tso Moriri kvůli zimě moc nechtělo.

 Přechod stáda pašmín přes zmrzlou řeku Indus, východní Ladak

Stáda pašmín v měřítcích Tibetu

Zamrzlé slané jezero Tso Moriri, východní Ladakh

Obrovské trhliny, jezero Tso Moriri, východní Ladak

Trhliny na hladině zamrzlého jezera jsou dlouhé mnoho kilometrů

Klášter Likir v zimní náladě

Zkušenosti s fotografováním

Své první himálajské expedice jsem fotografoval na film. To by celkem jednoduché. Stačila mi sada náhradních baterek. Později jsem film zaměnil za digitální zrcadlovku a nakoupil zhruba deset baterií. Takto jsem fotografoval s Canon EOS 5D Mrk II and Canon EOS 5DSR. Bezzrcadlovky mají vyšší spotřebu a tak jsem ze začátku používal Sony A7 mark iii jako záložní fotoaparát. Mám k němu 24–70mm/f4, který je krásně malý do ruky a kvalita obrazu dostačující. Spotřeba Sony A7 mark iii je nízká, i když o trochu větší než u zrcadlovky. Jenže fotografování krajiny není z hlediska spotřeby srovnatelné s fotografováním zvířat, kdy hodně používáte kontinuální ostření. Čím výkonnější fotoaparát, tím větší spotřeba. Proto asi do podmínek Ladaku není ideální Sony A1 se dvěma procesory, rychlým hledáčkem s vysokým rozlišením, pokud nemáte dostupnou zásuvku. V tomto ohledu mě pozitivně překvapil nový Sony A7R V, který se choval celkem střídmě.

Z hlediska nízkých teplot se problémy neprojevily. Samozřejmostí je, že náhradní baterky máte v kapse nebo ve spacáku, aby se ztrácely výkon. Před příchodem do místnosti jsem vždy baterky z fotoaparátu vyndal a ten pak ponechal v batohu alespoň hodinu. Výhodou Ladaku je, že vlhkost vzduchu je nízká, což omezuje kondenzaci uvnitř fotoaparátu.

Poslední světlo nad řekou Indus

Horké prameny u Chumatangu

Jediným místem, kde bylo v lednu v Ladaku teplo, byly horké prameny. Himálaj konec konců stále roste tlakem indické desky na tu asijskou. V Chumatangu zasahuje horký pás pod řeku Indus, která zde nezamrzne. Vodu čerpají do blízkého penzionu, kde si díky tomu můžete dopřát opravdu horkou sprchu. Problém je, že nemají v domě studenou vodu, neboť jakákoliv roura se studenou vodou ihned zmrzne…

Druhý článek ze zimního Ladaku bude o fotografování lidí a zvířat, kteří v tomto krajně nehostinném prostředí dokáží přežít.

Ladak je asi mojí nejoblíbenější oblastí v Himálaji. Ta se poslední dobou hodně mění. Ladakh se nedávno stal svéprávných státem v rámci indické konfederace, Díky tomu již vznikají plány, jak využít jeho rozsáhlé nerostné bohatství. V Indii žije dost hodně bohatých lidí. Hlavně v hlavním městě Leh staví nové a nové hotely. Zatím hlavně ve vzdálených oblastech Ladaku zůstává původní svět. Ale jak dlouho?

Fotoexpedice do Ladaku pořádáme skoro každý rok s Fotoinstitu­tem.cz.