FotoVýstava – Tomáš TRMAN Rücker

FotoVýstava – Tomáš TRMAN Rücker

Ahoj Tomáši, úvodem nemohu vynechat obvyklé základní údaje o tvé osobě. Řekni nám tedy prosím, kde žiješ, kolik je ti let, čím se živíš a vůbec něco o sobě.

Bydlím ve Dvoře Králové nad Labem, kde jsem ráčil loni v létě založit fotoklub „Wostříži“, ale jestli všechno dobře dopadne a seženu nějakou práci, je docela pravděpodobné, že od podzimu budu pražák. To už tady budu strašit čtvrt století – hrozná toť představa. Studuju … jestli se to tak vůbec dá nazvat … a to na Universitě v Hradci Králové – obor Textilní tvorba (textilní design, paličkování, tkaní a podobný blbinky). Když se k tomu dokopu, měl bych snad v červnu končit, tak na mě myslete … jako diplomku totiž budu dělat paličkovanou sadu spodního prádla a šperku.

Další klasickou otázkou je, jak dlouho fotíš a co tě k tomu přivedlo? 

Jak dlouho fotím nevím sám a proto se téhle otázce vždy snažím vyhnout. Kde najít začátek? Nejstarší exif z dodnes vystavených fotek ukazuje 16.10.03 ( předtím vznikalo i cosi na film, ale dochovala se jen jedna a to spíše z nostalgie), ale to jsem ještě nevěděl, že chci vlastně fotit … takže bych řekl, že víc fotím tak nějak necelé dva roky. Já se k tomu totiž dostal vůbec omylem … věnoval jsem se už delší dobu studijní kresbě aktu a chtěl jsem si koupit foťák na dokumentaci kreseb. Původně jsem si říkal, že bude stačit obyčejný kompaktík. To bych ale nebyl já, abych se spokojil jen tak s něčím a tak, když sem uviděl Fuji S5000, která se foťáku aspoň vzhledově podobala, bylo jasno. Pak jsem začal dělat nějaký „cvaky“ během kreslení až sem uhlem praštil do kouta a zůstal u fotky .

A proč jsi si zvolil jako hlavní obor právě akt? 

Vždy se mi líbila renesance a to především díky studijním kresbám aktů od Michelangela a Leonarda. To byl důvod proč jsem se původně vrhnul na kresbu (dodnes mi to ale zůstalo a někdy si při úpravě fotek vyloženě světlo domaluju) … prostě mě baví lidi, no a bez oblečení jsou vůbec nejhezčí… navíc focení není nuda, dá se komunikovat, je to o spolupráci a nejvíc mě baví když si fotku můžu vystavět od začátku do konce … od výběru modelu, lokality, světla, pozadí, kompozice, pózy atd. až po grafické úpravy.

Zlí jazykové někdy říkají, že akt je už tak obehrané téma, že už zde není možné objevit nic nového. Jak to vidíš ty, s tímhle názorem se asi neztotožníš, že? 

No tady možná trochu zklamu. Neřekl bych, že toto téma je zrovna obehrané a že není možné objevit nic nového, ale je faktem, že od doby digitalizace, kdy se možnosti fotografování otevřely takřka všem, pokouší se o akt mnoho uživatelů. Najít něco extra nového a neotřelého je určitě čím dál tím těžší, ale já myslím, že i ze zcela klasického pojetí se dá dostat mnoho. Každé tělo je jiné, v exteriéru můžeme hledat nová a nová místa. Nejlíp si držet alespoň trochu svůj styl a pokud možno se nenechávat příliš ovlivňovat … koukat, zkoušet a hledat … a hlavně se nedat!

Taky celkem dost fotím, ale akt je obor, na který jsem si zatím netroufnul ani okrajově. Přiznám se totiž, že bych byl možná ještě více na rozpacích než samotná svlečená modelka. Jak to tedy děláš ty, kde sháníš modelky a jak řešíš vzájemnou komunikaci, aby nedocházelo k nedorozumění nebo trapasu? A co na to tvoje partnerka? Přeci jen jde o dost intimní záležitost …

Opět se přiznávám, že na tuto otázku se mi bude asi hůře odpovídat, protože komunikaci při práci nebo absenci nervozity beru jako zcela samozřejmou věc a nikterak o tom nepřemýšlím. Je fakt, že když si tak zavzpomínám, taky se mi stávalo, že jsem býval nervózní a to většinou proto, že sem měl obavy abych nervózně nepůsobil. Pro začátek doporučuji jako model velmi důvěrně známou osobu, nebo najít model, který má bohaté zkušenosti a focení ho baví. K tomuto účelu existuje mnoho serverů, kde je možné najít modely všech možných kategorií. Kdo se nezeptá, nic se nedozví a proto je třeba překonat prvotní stud při shánění modelu a po čase poznáte, jak je focení aktů a komunikace s nahým modelem „normální“. Setkáte se však také s tím, že mnoho modelů bude chtít zůstat v anonymitě, je třeba tolerance a důvěra, v žádném případě však toto není nikterak omezující, mnohdy spíše naopak … záleží jen na pojetí autora. Co na to moje mláďátko? Samozřejmě je mi také modelkou a to velice ochotnou, šikovnou ale i tolerantní, protože chápe, že s jedním modelem se prostě všechno nafotit nedá a pro solidní portfolio je zapotřebí i různorodost. Bohužel ne všichni jsou tolik tolerantní a setkání s poněkud „omezenými“ názory se člověk tu a tam neubrání, že!

Taky by mě zajímaly nějaké podrobnosti o použité technice. Čím tedy fotíš, jaké používáš osvětlení a jakou používáš technologii pro přenos snímků na papír? 

Začínal jsem s Canonem 3000N, poté Fuji S5000, po ní Fuji S7000 a konečně Canon 20D + Canon 50/1,8 ll a Sigma 24–70/2,8 EX DG MACRO. Stativ Manfrotto 55proB s hlavou MA322RC2. Venku je třeba na světlo čekat, nebo používat odrazné desky a podobně, v ateliéru světe div se preferuji mnohdy stavební halogeny před záblesky (mít je nepohrnu ale!). Spousta zastánců záblesků pomlouvá halogeny jak jen to jde, ale trvalé světlo není špatná věc a stačí zkalibrovat white balance… já osobně nejčastěji svítím obyčejnými stavebními halogeny od 150W (bez rozptylu) a nebo mám dva stojany po dvou 500W světlech se kterými svítím skrz 130cm bílé deštníky, nebo „natvrdo“ (cena za dva stojany se čtyřmi 500W svítidly je 2000kč + reklamní deštníky bez potisku cca 100kč za kus). Na papír klasicky přes plotr a co se týče formátu, tak podle mě fotka začíná až u 40×60cm

Moc ti děkuji za rozhovor a zajímavé informace. Do další tvorby ti držím palec a přeji dobré světlo. Nyní se již podívejme na fotografie. 

Michal Kupsa