Test zrcadlovky Sony A77

Dnes si představíme v pořadí již čtvrtou SLT zrcadlovku Sony, která se ovšem vymyká dosavadní koncepci SLT zrcadlovek, pro které je jedním z hlavních prvků menší velikost, oproti dosavadním DSLR zrcadlovkám. Jedná se o model A77, na který někteří fotografové čekají již delší dobu. Sony jej uvedla na trh společně s druhým modelem A65 o kterém si řekneme v dalším testu.

Již první pohled na A77 řekne, že od předchozích A33, A55 a nedávné A35 se výrazně liší. Celková koncepce těla, tvar, velikost a rozmístění ovládací prvků je úplně nové. Velikost je výrazně větší a masivnější, ovšem s výborným zaobleným tvarem. Následující obrázky ukazují porovnání s předchozí A55, kde je patrné, jak velký rozdíl ve velikosti oba modely mají. Další obrázek ukazuje porovnání s typem, který dle mého názoru právě A77 ve skutečnosti nahrazuje. Jedná se o zrcadlovku z roku 2008 s označením A700. Rozměrově jsou si s A77 velmi podobné.

Koncepčně je tedy A77 novinkou a řekl bych, že velmi povedenou. Masivní tělo do ruky, velmi dobře se drží i bez gripu. Rozmístění ovládací prvků je příjemné a rychle se na něj zvyká. Nejdříve mne počet tlačítek a jejich rozmístění na zadní straně do dvou oblouků trochu překvapil, ale jsou velmi dobře uzpůsobené pro ovládání palcem a tím, že je každé trochu jiné, nespletete si výběr určité funkce, ani když máte fotoaparát u oka. Jedná se o tlačítka záznamu videa, přepínání AF/MF, aretace expozice, křížového ovladače, tlačítko zobrazení displeje, výběru funkcí, tlačítko telekonvertoru, prohlížení fotek či videa a tlačítko nápovědy. Oproti jiným zrcadlovkám se také na zadní stranu vrátilo druhé kolečko pro nastavování clony a času, které bylo jen u typů A700, A850 a A900. Je škoda, že se tak málo používá.

Stejně tak je příjemné znovuzavedení malého poosvětleného LCD na horní straně. Na pravé straně jsou dvířka pro SD kartu, a na levé pod gumovými krytkami všechny konektory pro vstup i výstup z fotoaparátu, jako konektor pro externí mikrofon (interní je umístěn na horní straně fotoaparátu), konektor synchronizace blesku, dálkové ovládání, reproduktor, napájení ze sítě, HDMI a USB. A ještě jsem zapomněl zmínit tlačítko náhledu a ovladač režimu zaostření na přední straně fotoaparátu. Velké změny také dostálo LCD na zadní straně, kdy jeho dva výklopné systémy umožňují prakticky jakékoliv natočení LCD na jakoukoliv stranu, i dopředu. Kovový závit pro připojení na stativ na spodní straně fotoaparátu umístěný v ose bajonetu je samozřejmostí.

Hledáček a LCD

Hledáček je již standardně elektronický s vysokým rozlišením 2,36 Mpix a zvětšením 1,1× s možností nastavení dioptrie –4 až +3. Je opravdu radost se do něj podívat. Velký, přehledný, jasný a velmi jemný. Tím, že je elektronický, zobrazuje se vám intenzita světla a tím hned víte, jak výsledná fotka bude vypadat, navíc máte možnost si v Menu nastavit, co vše chcete, aby se v hledáčku zobrazovalo. Zjednodušeně řečeno, vše co se zobrazuje na LCD je možné zobrazit i v hledáčku – histogram, vodováha, přehled všech funkcí, zobrazení čtvercové nebo třetinové mřížky. Jak už jsem řekl, hledáček je poměrně velký, a netrpí již tím nešvarem, který jsem kritizoval u předchozí A35, že by kolem něj byl šedý rámeček, který ubírá z velikosti hledáčku. V základním nastavení je zapnuté automatické přepínání mezi hledáčkem a LCD.
LCD je širokoúhlé 3“ s rozlišením 921kPx typ Xtra Fine TruBlack. Sony zde skloubilo dosavadní systémy vyklápění tak, že první výklopná konzola umožňuje vyklopení nahoru o téměř 180o a druhý kloub umožňuje otáčení všemi směry, takže se možné i natočit LCD nahoru a směrem dopředu. Tento systém je velmi povedený. Snad jen jedna připomínka, LCDS by si zcela jistě zasloužilo Antireflexní úpravu, jeho lesklý povrch není vždy vhodný. Jeho zobrazení a velikost je však dostatečné a kvalitně zobrazuje potřebné informace i fotografovaný předmět. Zobrazení informací je možné v mnoha režimech. Pokud máte nastaveno zobrazení informací „pro hledáček“, je základní zobrazení podobné jako na jiných předchozích DSLR. Další možná zobrazení jsou již spojena s živým náhledem.

I při prohlížení je možné si vybrat z několika typů zobrazení fotografií. Lze zobrazit 1 snímek nebo až 9 náhledů najednou a fotografii lze zvětšit až cca 12×. Stejně tak je možné zobrazit jen samotný čistý snímek, nebo jen s informacemi o expozici.

Standardním je i tlačítko Fn, které zobrazí na LCD ve dvou sloupcích po krajích displeje nabídku funkcí, které nemají (i mají) samostatné tlačítko. Pro výběr funkce slouží zadní křížový volič a předním, a nebo zadním kolečkem, nastavujete parametr funkce. Pokud u navolené funkce chcete změnit její dílčí nastavení, stisknete středový volič a opět předním voličem nastavíte příslušnou hodnotu.

Jednou ze staronových funkcí je bezesporu funkce chytrého telekonvertoru, která umožňuje zvětšit aktuální ohniskovou vzdálenost o 1,4× a 2×. Nejedná se však o digitální zvětšování, snímky jsou tvořeny jen středovou částí čipu, takže při zvětšení ohniska o 1,4× má výsledný snímek velikost 12 MPix a při 2× zvětšení má velikost 6 Mpix. Tuto funkci nelze používat při snímání videa.
Standardní funkcí je možnost zvětšování 6× a 12× pro případnou kontrolu AF nebo lze tuto funkci využít pro MF zaostřování. Mne osobně nadchlo právě pro MF zaostřování, kdy máte fotoaparát přirozeně přiložený u oka, a můžete velmi rychle a přesně ručně zaostřit. Slovem „nepřirozeně“ myslím MF ostření přes zadní LCD.

LCD (ani hledáček) naštěstí netrpí rozdvojením obrazu při rychlém pohybu, tak jak jsem ho kritizoval u předchozí A35.

Čip a ISO

Snímacím prvkem je snímač CMOS Exmor™ APS HD s dvoustupňovou redukcí šumu s rozlišením 24MPix (6000×4000 pixel). Velikost čipu je 23,5×15,7 mm (typ APS-C). Poměr stran je 3:2, ale lze přepnout na 16:9 (rozlišení 6000×3376 pixel). Čip je osazen pružně a kombinuje dvě technologie – stabilizaci obrazu a protiprachový systém. Optický stabilizátor obrazu Super SteadyShot INSIDE umožňuje využívat optické stabilizace v kombinaci s libovolným objektivem. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 50 až 16000 ISO. V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu u snímku v ranním světle a večer.

Jak je ze snímků patrné, přijatelný šum objevující se při ISO 1600 je použitelný tak do ISO 3200. I tak mne však výsledné snímky tak trochu zklamaly. Doufal jsem, že šum bude na stejné úrovni jako u výborné A580 nebo NEX-5N. Zde je však o řád horší. Je třeba si ale také uvědomit, že při tak velkém rozlišení bude výsledný šum na případné papírové fotografii o mnoho menší než při zobrazení 1:1. V plném rozlišení má RAW i JPG snímek 6000×4000 pixel, což stačí na fotografii o rozměrech 51×34 cm v rozlišení 300dpi, případně na fotku 76×51 cm při rozlišení 200 dpi. To je samozřejmě teoretický výpočet a z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů. Kvalita JPG je rozdělena na 3 typy, extra jemné, jemné a standard a typ barevného prostoru lze volit mezi sRGB a Adobe RGB. Osobně musím říci, že výsledná fotografie JPG s barevným prostorem Adobe RGB dává vynikající výsledky a tak použití RAW není až tak nutné. Kromě JPG lze ještě použít kombinaci RAW + JPG a nebo holý RAW. Ukládat snímky lze na SD, SDHC, SDXC karty, Memory Stick PRO Duo a Memory Stick PRO-HG Duo (4GB, 8GB, 16GB a 32GB). Následující tabulka ukazuje, kolik lze uložit přibližně snímků na paměťovou kartu příslušné velikosti.

Režimy expozice a vyvážení bílé

Systém měření expozice je stejný jako u předešlých typů, zde se nic nového neobjevuje. Základní zelená – plná automatika, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy: portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét. Expozimetr pracuje ve 3 režimech, 1200zónové maticové měření, se zvýrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-5 EV v krocích po 1/3 EV nebo ½ EV. Není třeba více rozebírat. Možnosti vyvážení bílé jsou stejné jako u dalších předchozích typů, zde není nutné se více rozepisovat. Více je možné si přečíst v technické specifikaci na stránkách Sony.
Osobně bych se jen zastavil u HDR ( High Dynamic Range – Vysoký dynamický rozsah). Tato funkce je velmi povedená a její výsledky velmi dobré. Lze jej použít ale jen pro snímky fotografované do JPG kvality.

A jako vždy upozornění, že tyto funkce, HDR a DRO nejsou všelék na vysoký rozdíl světla a stínu a jejich použití je třeba si pořádně vyzkoušet a najít optimální variantu, která vám vyhovuje.
V následujících ukázkách je zobrazeno využití různých efektových filtrů k dosažení „zvláštního as uměleckého výrazu fotografie“ jak praví manuál.

Zaostřování a režimy snímání

Základní přepínání AF/MF je na zadní straně fotoaparátu a na přední pod bajonetem je otočný přepínač režimů zaostření. Na zadní straně je také křížový ovladač, kterým lze vybírat jednotlivé AF body. A77 je vybavena 19 bodovým systémem. Standardní je výběr z širokého zaostřovacího pole, středového AF, či vybírat ručně ze všech AF bodů. Standardní je i výběr z AF-S (statické AF) AF-C (kontinuální AF) a AF-A (automatické přepínání mezi AF-S a AF-C). Rozsah citlivosti je –1 až +18EV. V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný blesk pro přisvětlení s dosahem 5 m. Rychlost AF je přijatelná a závisí na použitém objektivu. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série s rychlostí až 12 snímků/s. Další možnosti nastavení snímání si lze zjistit v technické specifikaci.
Tak jako u předchozích typů je možné využít funkci panorama, kdy fotoaparát snímá v rychlém sledu snímky a ve výsledku vytvoří jeden snímek. Velikost snímku: běžný na šířku: 8192×1856 (135°/120o) / na výšku: 3872×2160 (101°/90°). Velikost snímku: širokoúhlý na šířku: 12 416×1856 (202°/180°) / na výšku: 5536×2160 (142°/126°). Výsledné fotografie byly bez chyb v napojování, ale nemusí to být pravidlo.

Vestavěný blesk a externí blesky

Vestavěný blesk se vyklopí pomocí tlačítka na boku, při expozičním režimu AUTO se vyklápí sám. Směrné číslo je 12 a pokrytí zorného pole odpovídá 18mm objektivu. Doba nabíjení je cca 3s. Při nastavení různých ISO je dosah blesku od 1m do 5m. Při použití externích blesků Sony je možná synchronizace i s nejkratším časem. A77 je plně kompatibilní i se starším bleskem Minolta 5600 HSD. Možnosti nastavení blesku jsou: automatický, doplňkový, pomalá synchronizace, pozdní synchronizace, vysokorychlostní synchronizace a bezdrátové ovládání. Pro měření je používán systém ADI nebo je na výběr i starší TTL. Korekce expozice s bleskem je –3 EV až +3 EV v krocích po 1/3 EV a 1/2 EV a není svázaná s korekcí expozice.

Záznam videa

Záznam videa je možný v rozsahu citlivosti až 1600 ISO. Snímat lze v režimu auto ( rychlost závěrky a clony) nebo s ručním nastavením clony, či závěrky, nebo plného manuálu.
Záznam lze provádět ve dvou formátech a to mp4 v HD rozlišení (1440×1080) s 30sn./s., progresivní s přibližnou velikostí 12Mb/s. a nebo formát AVCHD. Formát AVCHD lze nastavit v 5 typech a v rozlišení full HD (1920×1080) s 25sn/s prokládané s přibližnou velikostí 17Mb/s až po 60sn/s progresivní s přibližnou velikostí 28Mb/s. Komprese videa H.264 nebo MPEG-4 AVC. Formát záznamu zvuku Dolby® Digital (AC-3) / MPEG-4 AAC-LC.

Zkušební video si může stáhnout zde.

Energie a příslušenství

Fotoaparát využívá dobíjecí baterii NP-FM500H s kapacitou: 7,2 V / 1650 mAh. Plně nabitá vydržela cca 450 snímků při používání hledáčku a při použití „živého náhledu“ cca 500 snímků. Záleží také na použitém objektivu a používání blesku. Zbývající výdrž baterie v procentech je zobrazena na zadním LCD. Pro ty, kdo chtějí větší výdrž, je tu pouze možnost zakoupit další baterie a vertikální grip.

Závěr

Nová A77 je zajímavým fotoaparátem vyšší střední třídy pro fotografy, kteří chtějí opravdovou kvalitu a vysoké rozlišení. Nový tvar a design je opravdovou lahůdkou, se kterou si konstruktéři vyhráli. Trochou zklamání je přece jen ještě vysoký šum při vyšších ISO. Co pro mne bylo trochu překvapením, bylo jakési „zamrzání“ fotoaparátu při fotografování jednotlivých snímků v relativně rychlém sledu za sebou. Po expozici 4 – 5 snímků občas došlo k zamrznutí přístroje, který nereagoval po dobu cca 20s, jen svítila kontrolka přístupu a na LCD svítil nápis „Čekejte prosím…“. Je možné, že toto způsobila použitá karta 4GB SDHC Class 4. Používejte tedy rychlejší kartu.
V dnešním testu jsem nevyzkoušel úplně všechny možnosti fotoaparátu, ale ty hlavní ano. Pro ty, co je zajímá úplné možnosti a nastavení fotoaparátu A77, si mohou stáhnout příručku Manuálu a pečlivě si přečíst všech cca 250 stran. A to bych doporučoval i všem majitelům, aby mohli plně využít všech možností a nastavení co A77 nabízí.

Testovací snímky

objektiv: Sony 16–50mm/2,8 SSM
ohnisko: 26mm
čas: 1/200
clona: 4,5
ISO: 2000

objektiv: Minolta 100–200/4,5
ohnisko: 100mm
čas: 0,4“s
clona: 8
ISO: 200

objektiv: Sony 16–50mm/2,8 SSM
ohnisko: 18mm
čas: 1/500
clona: 8
ISO: 250

objektiv: Sony 16–50mm02,8 SSM
ohnisko: 16mm
čas: 1/500
clona: 8
ISO: 250

objektiv: Minolta 100–200/4,5
ohnisko: 200mm
čas: 1/160
clona: 8
ISO: 160