V druhém pokračování článku o skládání fotografií bych se rád věnoval některým technickým problémům, které jsou se skládanou fotografií spojené. Jde spíše o povídání o tom jak jsem některé problémy řešil já.
Tento článek je pokračováním Skládání makrofotografií – 1. část
Je to již řadu let, kdy jsem začal skládat fotografie. V té době šlo o fotografie preparovaných exemplářů hmyzu, a to výhradně pro publikační účely. Díky tomu, že se jednalo ve většině případů o větší exempláře, používal jsem objektiv CANON MP-E 65, resp. CANON 100/2,8. U obou těchto objektivů je hloubka ostrosti relativně velká ve srovnáním s hloubkou ostrosti u objektivů pro mikroskopy. Proto jsem skládal fotografie z maximálně dvaceti snímků, což pro tento účel bohatě stačilo. Při větších zvětšeních, pokud se jednalo například o detail hlavy apod., bylo snímků samozřejmě potřeba více. Vše jsem fotografoval na svém pracovním stole bez větších technických pomůcek. Nejdříve jsem se snažil využít stativ pro upevnění fotoaparátu, ale vznikaly problémy s manipulací nad deskou stolu a tak jsem nakonec vše fotografoval z rýžového stativu. Ten určitě všichni znáte. S fotoaparátem se dalo velmi lehce manipulovat a byl velmi stabilní. Určitě se nyní říkáte, že jsem nějak musel s aparátem posouvat abych mohl fotografovat jednotlivé vrstvy. Já však neposouvám fotoaparátem, ani nepřeostřuji, ale posouvám s fotografovaným objektem. To samozřejmě můžete využít při fotografování doma, ale pokud fotografujete venku, musí se přeostřovat, nebo posouvat fotoaparátem.
 |
 |
 |
Pro domácí studiové focení jsem využil starý posuvník z mikroskopu s mikrometrem. Je to velmi výhodné, protože máte přehled o délce posunu. Na druhou stranu při fotografování s použitím objektivu pro mikroskop, je ruční posun příliš hrubý a při takto malé hloubce ostrosti téměř nepoužitelný. Posuvník z mikroskopu tedy používám především pro fotografování „větších“ objektů, tedy od velikosti asi 3 mm. Měl jsem tedy rýžový stativ a posuvník a bylo potřeba vymyslet jak uchytit fotografovaný objekt. To je dosti často zmiňovaná a probíraná otázka na zahraničních serverech věnujících se makrofotografii, resp. mikrofotografii. Ač se to třeba nezdá, je uchycení objektu velmi důležité. Při velkých zvětšeních dochází k rozostření obrazu i při sebemenších otřesech. Výborný příklad je panelák. Když jsem fotografoval kutilky a včely pro nový atlas blanokřídlého hmyzu, zjistil jsem, že je pro mne výhodnější použít jako osvětlení zářivku. K tomu určitě také ještě něco napíši, ale zde šlo především o to, že se samozřejmě výrazně prodloužily časy, které byly často delší než 1 vteřina. K rozostření obrázku stačilo jen velmi málo…například aby v bytě někdo chodil, a to dokonce i u sousedů. Pobíhání dětí po bytě fotografování znemožňovalo a tak jsem je stále musel vyhánět do vzdálenějších míst bytu, kdy nebyly otřesy tolik patrné. Po několika pokusech jak preparované ex. uchytit jsem zvolil systém, který používám při preparaci, resp. studiu hmyzu. Na podložní sklíčko jsem nalepil kousek plastazotu, což je materiál, který slouží entomologům jako preparační podložka, nebo jako deska pro umisťování vypreparovaných brouků. Sklíčko jsem pak umístil do posuvníku a tím jsem měl zajíštěný horizontální pohyb ve dvou směrech. Vertikální pozici jsem dolaďoval posunem aparátu v rýžovém stativu.
 |
Nyní zbývalo dořešit už jen osvětlení. Jak jsem již zmiňoval, rozhodl jsem se použít zářivkové světlo, resp. dvě světla. Z mých přednášek asi víte, že vše fotografuji přes difuzéry, nebo světlo odrážím. Proto jsem řešil jak vložit do cesty zářivkám nějaký materiál, který světlo vhodně rozptýlí. Nejprve jsem si vyrobil kroužek z pauzovacího papíru, který jsem docela dlouho používal. Nasazoval jsem ho na objektiv a tak jsem vytvářel jakýsi tunel mezi čočkou a samotným objektem. Důležité je říci, že nejlepší výsledky jsem měl při použití pauzovacího papíru ve dvou vrstvách. Jedna vrstva byla málo a světlo bylo příliš silné. Po nějaké době se papír začal jevit jako nevhodný. Manipulace s ním byla poměrně složitá a když jsem fotil některé vzácné druhy, které se nesměly poškodit, byly to občas pořádné nervy a občas se mi stalo, že jsem si fotografovaný hmyz poškodil. Abych řekl pravdu, někdy jsem ho okraji papíru doslova rozstřihnul. Proto jsem začal řešit nějaké stabilnější stínítko. Možná byste se divili co vše jde použít jako stínítko. V zahraničí, ale nejen tam, se používají různé bílé plastové nádobky. Často jsou to různé obaly od nápojů, jogurtů apod. Pouhým rozstřižením můžete získat požadovaný tvar, můžete je různě slepovat, ohýbat apod. Já jsem si pár takových rozptylek vyrobil a aspoň jsem udělal něco pro své zdraví, protože ty nejvhodnější nádobky v sobě ukrývají multivitamínové nápoje, nebo nějaké zdravé mléčné výrobky. Při posledním fotografování více jak 500 druhů blanokřídlých pro výše zmíněný atlas jsem si nakonec vyrobil své vlastní stínítko, které jsem pracovně nazval „magnetická rezonance“. Důvodem byl jeho tvar a také způsob jakým se dovnitř dostává fotografovaný objekt. Stále tedy mluvíme o fotografování preparátů a neživých předmětů. Jako materiál jsem využil opět plastazot ze kterého jsem si vyrobil tunýlek do kterého vsouvám podložku na které je vertikálně umístěn preparát. Celé stínítko jsem osvětloval dvěma zářivkami a jejich náklonem a vzdáleností od stínítka jsem reguloval směr a intenzitu světla.
 |
 |
Když jsem si pořídil objektiv NIKON CF Plan 10×/0.3 BD WD tak jsem si samozřejmě říkal, že akorát přezbrojím a své stínítko budu používat dále. Vše šlo dobře až do chvíle, kdy jsem viděl první fotografie na monitoru. Nic nebylo ostré a vše bylo jako by v mlze. Začal jsem tedy pátrat po důvodu a vysvětlení bylo jednoduché. Pokud se rozhodnete, že budete fotografovat přes objektiv určený pro mikroskop, nejdříve si koupi tohoto objektivu důkladně promyslete. Pokud se bavíme tedy o objektivech NIKON, informujte se o všech údajích uvedených na objektivu. Důležité je především to, zda má objektiv udávanou ohniskovou vzdálenost, resp. zda je na objektivu uveden symbol nekonečna. Pro samotné fotografování je právě to zda je objektiv tzv. " infinity objective „, tedy se symbolem nekonečna, nebo "finity objective“ například s údajem 210/0.3, tím nejdůležitějším. V prvním případě, kdy je na objektivu například /0 budete potřebovat přídavný objektiv s ohniskem 200mm. Bez něj je objektiv nepoužitelný a výsledky jsou špatné. Můj objektiv má označení /0.3 a používám mezi tělem fotoaparátu a objektivem NIKON CF Plan objektiv CANON 200/2,8. Na připevnění objektivu NIKON na konec objektivu 200/2,8 jsem využil krytku objektivu do které jsem vyvrtal díru a objektiv NIKON do ni umístil. Velmi důležité je správné umístění na střed, aby nedocházelo ke zbytečným vadám v obraze.
 |
Pokud máte na objektivu značku např. 210/0.3 jedná se o tzv. „finity“ objektiv a můžete jej použít bez dalšího objektivu a nasadit jej přímo na makroměch. Což se mi zdá lepší a tak pokud si budu pořizovat další objektiv, budu koukat právě po takovém objektivu. Velmi důležité je také označení, které nám dává přesný údaj o tzv. pracovní vzdálenosti (WD – working distance). U objektivů pro mikroskopy je WD většinou velmi malá a pohybuje se například kolem 0,5 až 2 mm v závislosti na použité zvětšení. Některé objektivy NIKON díky své konstrukci nabízejí mnohem větší manipulační prostor a jsou označeny zkratkami LWD – long working distance, ELWD – extra long working distace a SLWD – super long working distance. Jako příklad mohu uvést některé pracovní vzdálenosti objektivů NIKON CFI L Plan EPI SLWD 20× – pracovní vzdálenost 24 mm CFI LU Plan BD 10× – 15 mm CFI LU Plan EPI ELWD 50× – 10.1 mm
Dalším důležitým údajem na objektivu je „BD“ – brightfield/darkfield verze. Pokud je na objektivu označení BD je objektiv opatřen v přední části krytem, který chrání čočku a tak je kolem čočky místo, kterým velmi často pronikají nežádoucí odrazy. Jde o jakýsi cylindr, který je vhodné zakrýt nějakým černým materiálem. Výhodou těchto objektivů je, že se dá přední kryt odšroubovat a můžete si tak zvětšit pracovní vzdálenost. U mého objektivu je uváděna pracovní vzdálenost 6.5 mm. Pokud však odšroubuji kryt zvětší se mi tato vzdálenost až na 14 mm. Snažil jsem se Vám přiblížit pouze mé první dojmy z fotografování skládaných fotografií. Tato problematika je docela složitá a stále hledám nějaká řešení…technika se stále vyvíjí.
V příštím pokračování se budeme zabývat nastavením fotoaparátu a vlastním způsobem fotografování pro skládanou fotografii.
Článek byl převzat z www.macrophotography.cz