Test FujiFilm X-Pro1

Vlastnosti a výstup bezzrcadlovky FujiFilm X-Pro1 jsou tématem následujícího testu. Myslím, že rozhodně má tento model co nabídnout a že bezzrcadlovky již mají své pevné místo na trhu s fotoaparáty.

Mezi bezzrcadlovky se zařadil další model Fujifilmu. Je jím Fujifilm X-Pro1.

Základní vlastnosti

Fujifilm si často hledá vlastní cesty v inovacích. Ne jinak je tomu u modelu X-Pro1. Svou výraznou cestou si jde hledáček i čip. A tak se jim budeme později věnovat trošku více.

Fujifilm X-Pro1 je retro každým coulem. Mě se navíc dostal do rukou kus, který jde z ruky do ruky a patina na něm nebyla umělá. Prostě nádhera. (Foto)Ovládání je velmi jednoduché.

V zásadě disponuje režimy P,A,S,M, které se volí dvěma voliči. Na objektivu volíme clonu. Krajní hodnota je A(uto). Na rozměrném voliči na horní straně těla nastavujeme čas. Krajní hodnota je také A(uto). A+A je tedy klasická programová automatika. Pevné hodnoty jsou plný manuál a jedno A s pevnou hodnotou druhého parametru je samozřejmě poloautomatický režim. Tohle ovládání sedne zřejmě absolutně každému. Na horní straně najdeme dále volič kompenzace expozice, tlačítko Fn, kterému lze v Menu přiřadit funkci, spoušť, tlačítko pro zapnutí přístroje a nezbytnou patku pro blesk. Dálková spoušť se realizuje klasicky přišroubováním drátku do spouště.

Na zadní straně je tlačítko pro zvětšení náhledu při manuálním ostření (samozřejmě v místě ostření). V režimu Q (rychlé menu) se jím mění nastavená hodnota daného parametru. Další tlačítka přepínají množství zobrazených informací (Disp/Back), režim hledáčku (hledáček, LCD, Automatické přepínání). Kolem tlačítka Menu jsou klasická křížová tlačítka s intuitivním významem v dané situaci. Zcela vlevo je Drive pro změnu režimu snímání a pod ním přepínání měření expozice a místa ostření.

Po stisku tlačítka Drive se ukáže nabídka režimu snímání – jeden snímek (focení), sériové snímání (6 resp. 3 fps). Následuje Expoziční bracketing, ISO bracketing, Expoziční řada simulace filmu. Zde se uloží snímek ve třech v menu definovaných variantách (celkem z deseti možností). Následuje řada s různým dynamickým rozlišením. To v zásadě znamená použití až ISO 800. V tomto případě nejsou dostupné všechny možnosti nastavení ISO. Stejně tak ve standardním režimu snímání nelze zvolit libovolnou hodnotu IS|O s libovolnou hodnotou dynamického rozsahu (ten totiž vyžaduje minimální konkrétní ISO). Předposledním režimem je Panorama. Je plně automatické a výsledky jistě uspokojí každého. Výsledek velmi záleží na scéně a schopnostech fotografa. Zde není moc co hodnotit. Poslední položkou je režim Video.

Nepodařilo se mi zapnout bodové měření expozice svázané s místem zaostření. Měření probíhalo stále ve středu zorného pole.

Kompletní specifikaci najdete na stránkách www.fujifilm.cz.

Hledáček

Jedna s obrovských výhod (specialit) Fujifilmu. Jde o hybridní systém, kdy buď používáte průhledový, nebo elektronický hledáček. Přepínání je pomocí páčky na přední stěně vedle objektivu. Průhledový hledáček nelze „zapnout“ v případě aktivace režimu makro. Elektronický plně odpovídá tomu, co byste jinak viděli na LCD. Jeho zobrazení není právě nejrychlejší – za šera je v něm obraz při rychlém pohybu trhaný. Ovšem průhledový je skvělý. Zobrazuje se v něm hranice aktuální focené plochy (v závislosti na použitém objektivu), včetně posunu vzhledem k místu ostření (viz. foto).

Čip

zdroj: www.fujifilm.cz

Nejprve k obrazovým výsledkům. Jsou excelentní. Za běžných podmínek i za zhoršených je výstup prakticky 100%. Komu by přesto nevyhovoval, bude ukládat a pak zpracovávat RAW. K výsledkům přispívá značnou měrou absence low-pass filtru, protože není jeho funkce třeba. Struktura buněk je totiž méně pravidelná. Zpracování obrazu dokáže zbytek. Pro běžné snímky lze použít i ISO 6400 s nejnižší redukcí šumu (NR –2).

Video

Natáčet lze pouze v HD a FullHD rozlišení. Mnou použitý objektiv není pro video vhodný nejen svou ohniskovou vzdáleností. Ostření je totiž také omezující – je hlučné. Při videu se buď ostří průběžně nastavením ostření na S nebo C (aparát se choval stejně v různých režimech ostření), nebo lze ostřit výlučně manuálně. Ukázku najdete zde.

Použitý objektiv

Množství příslušenství je relativně omezené. Měl jsem k dispozici objektiv XF60mmF2.4 R Macro. Nevím tedy, zda režim makro na křížovém voliči pracuje stejně s dalšími objektivy. Jeho aktivace způsobí nemožnost užití průhledového hledáčku. Aktivní je jen elektronický (a samozřejmě LCD). Podstata je jasná. Při blízkém snímání je velká paralaxa (rozdíl polohy snímané plochy a plochy v hledáčku). Při f/2,4 je objektiv velmi vhodný na „odpíchnutí“ pozadí od snímaného objektu. Ohnisková vzdálenost 60 mm (91 mm ekv.) je vhodná na makro. Také se o makroobjektiv jedná. Klasické kajinky s ním nelze doporučit, maximálně krajinný detail. Pro mě osobně to byla mírná komplikace. Ale… Dívat se pod „jiným úhlem“ bylo nakonec hodně příjemné. Cílem testu není testovat objektiv, a tak se omezím na několik strohých konstatování. Opticky skvělý. Robustní, s výbornými ovládacími prvky. Ostření hlučné. Přední člen se vysouvá, ale neotáčí. Pro další příslušenství je na něm závit 39 mm.

Ukázkové snímky I

Ukázka ISO bracketingu. Různé expozice se dosahuje použitím různé citlivosti. Pro mě osobně je to funkce na okraji zájmu.

Ukázka DR bracketingu. Při různých ISO (typicky 200/400/800) se vytvoří tři snímky s různým dynamickým rozsahem. DR400 je k dispozici při ISO 800. Výsledky jsou velmi zajímavé a napovídají, že ponechat tuto funkci v režimu Auto má svůj smysl. DR400 zřetelně prokresluje světla bez zesvětlení stínů.

Originální snímky pro posouzení celkové kvality výstupu. Ve všech případech je za daných podmínek výborný. Obvykle snímáno v režimu filmu Standardní nebo Velvia (živé) při nastavení clony i času Auto, případně předvolba f/2,4.

Originální snímky s nastavením filmu na Standardní a Velvia.

Různá nastavení režimu filmu.

Makro. Doména použitého objektivu. Práce s clonou má velký (pozitivní) dopad na výslednou fotografii..

Ukázkové snímky II

A na závěr snímky pro posouzení míry šumu v obraze. První dva jsou snímané s nastavením na NR 0 (tedy normální). Následují srovnávací snímky, z nichž je zřejmé, že s nejmenší redukcí šumu (NR-2) je výsledek velmi dobrý i pro ISO 3200. Troufám si napsat, že lepší než u mé zrcadlovky. Pro vyšší hodnoty při použití redukce mírně roste neostrost, ale rozhodně je i nejvyšší ISO použitelné a to nejlépe s mírnou redukcí šumu.

Shrnutí a závěr

FujiFilm X-Pro1 nadchne designem i způsobem ovládání. Snad mírnou vadou na kráse je relativně malý rozsah příslušenství. Objektivy speciálně určené pro tento model jsou tři. Na druhou stranu, pokud budoucímu majiteli neznemožní nákup cena, pak jistě má své důvody a rozhodně ví, proč kupuje právě X-Pro1. Kvalita výstupu je excelentní. X-Pro1 jsem měl k dispozici relativně krátkou dobu, přesto jsem „ji tahal“ raději, než vlastní zrcadlovku. Pokud se chcete odlišovat a mít špičkový výstup, pak bezzrcadlovku FujiFilm X-Pro1 rozhodně zahrňte do výběru.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.