Test Canon EOS 70D

AF fázovou detekcí na snímači si u Canonu odbyl svou premiéru v amatérské řadě, objevil se v unikátní 100D, a v DSLR Canon EOS 70D se dostal i do střední třídy. Novinka nabídne ale ještě něco navíc – 19 bodů AF s možností precizního nastavení a wifi. Ohrozí pozici o třídu vyššího modelu 7D?

EOS 70D je dalším pravidelným přírůstkem do desítkové řady zrcadlovek Canon. Ta byla dlouhou dobu koncipována jako „poloprofi“. S modelem 60D ale Canon trochu klesl (i cenově), pravděpodobně aby byl schopen konkurovat Nikonu, ten má totiž modelové řady postavené trochu jinak. Zatímco 60D pro mě osobně byla zklamáním, z novinky 70D jsem naopak nadšený. Přinesla do tohoto segmentu několik zásadních vylepšení převzatých z nižších i vyšších modelů. Bohužel si ale nechala i několik neduhů 60D.

V tomto testu se nebudu věnovat obvyklým funkcím fotoaparátu – samozřejmě že fotí, natáčí video, má režimy P, Av, Tv, M… Zaměřím se hlavně na to, co fotoaparát odlišuje od ostatních. Zde je ale nejprve přehled základních parametrů:

Vlastnosti Canon EOS 70D

• 20,2 Mpix APS-C CMOS snímač (crop 1,6×)
• procesor Digic 5+
• bajonet EF/EF-S
• 19 křížových AF bodů (citlivost –0,5EV)
• ISO 100–12800 rozšiřitelné na 25600
• závěrka 30s – 1/8000s
• hledáček s 98% pokrytím a 0,95× zvětšením
• výklopný otočný dotykový 7,7 cm (3,0") displej TFT Clear View II (1040000 bodů)
• vestavěný blesk GN 12 s pokrytím 17mm, x-sync 1/250s, bezdrátové ovládání externích blesků
• sériové snímání 7fps
• FullHD video (MOV s kodekem H.264)
• wifi
• utěsnění proti prachu/vlhkosti
• karta SD/SDHC/SDXC (UHS-I)
• baterie LP-E6
• rozměry 139,0 × 104,3 × 78,5 mm
• hmotnost těla 755g vč. baterie a karty
• kompletní specifikace na webu Canon

Konstrukce a ovládání

Vzhled EOS 70D vychází z 60D, na omak ale nepůsobí tak plastově a také volič režimů konečně nepřipomíná víčko od PET lahve. Všechna kolečka mají příjemně odlišené jednotlivé kroky výrazným zaseknutím. Displej fotoaparátu je výklopný, otočný a dotykový. Mezi spouští a malým kolečkem přibylo jedno nové tlačítko, které je jistě povědomé majitelům 7D a 5D mkIII. Je to přepínač režimu ostřicích bodů. Oproti 7D se nejmenuje nic neříkajícím názvem M-fn, ale má obrázek.

Naopak z modelu 60D byl převzat horní malý stavový displej a tlačítka nastavení vedle něj. K tomu míří má první výtka. Před 60D bylo obvyklé, že každé tlačítko mělo dvě funkce. Stiskli jste tlačítko, malé kolečko nastavilo jeden parametry, velké kolečko druhý. 60D i 70D mají jednoúčelová tlačítka. Sice přibylo jedno navíc, ale i tak se na tlačítka nevešlo vyvážení bílé. Navíc se nevešlo ani na malý displej. Pokud tedy chcete nastavit nebo zkontrolovat WB, musíte přes velký displej. Ten je otočný a pokud ho máte zavřený… no prostě práce navíc. Sice detail, ale zamrzí.

Druhá výtka je opět spojená s ovládáním převzatým z 60D. Původní velké kolečko na zadní straně fotoaparátu (kompenzace expozice, clona v režimu M) bylo zmenšeno. A co víc, po vzoru nižších řad do něj byly umístěny „šipky“. Jsou osmisměrné a nahrazují původní joystick, který třeba u 7D je. Bohužel celý ovladač je tak malý, že ovládání všech 8 směrů je nepohodlné a v rukavicích prakticky nemožné. Co se týče procházení menu, ani to nevadí, jednodušší je totiž dloubnout prstem druhé ruky do dotykového displeje. Tím budete často řešit i nedostatek tlačítek. Horší je, že na starších fotoaparátech bylo možné joystick použít pro rychlé a pohodlné přepínání ostřicích bodů, k tomu se nový ovladač téměř využít nedá – často jsem si při pokusu přehodit bod kolečkem zkompenzoval expozici a nebo naopak. A ostřicích bodů je 19, takže pohodlný systém přepínání by se hodil.

Naopak nastavení na dotykovém displeji je, pokud máte displej otevřený, opravdu pohodlné. Stiskem Q aktivujete nastavení a už jen dloubete na hodnoty, které chcete změnit. Jen tedy pro změnu jednoho parametru a návrat na hlavní obrazovku musíte dloubnout celkem 4×. Zvolíte jaký parametr změnit, potvrdíte, zvolíte hodnotu, potvrdíte dalším dloubnutím pro návrat. Dvě dloubnutí by bylo možné vynechat – škoda, že je to takto zdlouhavé.

V menu je pak nejlepší kombinovat kolečko pro přechod mezi záložkami a druhou rukou dloubat na jednotlivé položky menu. Je opravdu skvělé, že záložky menu neskrolují, jedna záložka obsahuje maximálně jednu obrazovku položek. Sice je pak více záložek, ale ovládání je celkově přehlednější.

Zcela novou dimenzi získává s dotykovým displejem prohlížení fotografií. Posouvání a zvětšování prsty jako na mobilních telefonech je velmi pohodlné. Samozřejmě lze stále využívat i tlačítka.

Pokud při fotografování raději využíváte hledáček a přecházíte přímo ze starších modelů desítkové řady, budete si chvilku zvykat. Matnice je transmisivní LCD – to znamená, že všechny informace v obrazovém poli se zobrazují jen když jsou potřeba. Také to znamená, že matnice není vyměnitelná, ale kdo z vás někdy měnil matnici? Při ostření se zaostřené body zobrazí (ostatní nejsou vidět) a pokud je tma, osvítí je červené světélko. Bohužel pokud je úplná tma, je poměrně silné a oslní více než staré „svítící body“. Velkou výhodou tohoto hledáčku je interaktivita, informace se mohou průběžně měnit. Máte možnost zapnout pomocnou mřížku, ale třeba i virtuální horizont, byť ve zjednodušené podobě „mocnalevo-ok-mocnapravo“. I tak jsem ho využil, abych se při fotografování u moře hlídal. Pokud na horizontu v hledáčku opravdu záleží, je možné v uživatelských funkcích zapnout na tlačítko náhledu hloubky ostrosti náhled roviny horizontu hledáčku vykreslený ostřicími body.

Jinak se po stránce vzhledu a ovládání žádné další překvapení nekoná. Snad jen že tělo 70D by mělo mít vyšší odolnost proti prachu a vlhkosti než EOS 60D. Ten měl utěsněný jen kryt baterie a karty. Novinka má opět těsnění všude (jako 7D nebo starší modely desítkové řady). Konstrukce je vyrobena z hliníku a polykarbonátové pryskyřice se skleněnými a vodivými vlákny – jinými slovy je to plast, ale je odolný. Podle Canonu tyto plasty vydrží i víc než dřívější hořčíkové konstrukce (protože pruží a neprasknou). Co je na tom pravdy jsem z pochopitelných důvodů nezkoušel.

Ostření

Ostření EOS 70D je vylepšené po všech stránkách.

Pro běžné ostření je k dispozici, stejně jako u 7D, 19 křížových AF bodů, které zabírají poměrně širokou plochu. Na 70D můžete volit mezi automatickým výběrem bodu (fotoaparát zaostří na jakékoli z 19 bodů, většinou na ty nejbližší), výběrem jednoho bodu (vždy se ostří na něj) a výběrem jedné z 5 skupin bodů – 9 prostředních nebo 4× čtveřice po straně, nahoře a dole. Pak si fotoaparát sám vybere, na které body z této skupiny zaostří (většinou nejbližší). Přepínání režimů je možné přímo tlačítkem u spouště.

Byť při běžném fotografování nejčastěji využívám prostřední bod, protože je nejcitlivější a při překomponování mám všude blízko (u 70D je vysoce citlivý od světelnosti 2.8), a ani u 70D jsem tento zvyk nezměnil, když jsem s fotoaparátem vyrazil na fotografování terejů na Helgolandu, využil jsem i skupiny. Například právě na letovky se totiž hodí mít více bodů než jeden. S jedním bodem snadno vyjedete z kličkujícího objektu a fotoaparát začne přeostřovat. Všechny body zase zabírají příliš velkou plochu a jakékoli popředí které by se nachomýtlo do záběru by zapříčinilo přeostření. Jediné s čím bojujete je, že některé body jsou při boční letovce na křídle a fotoaparát ostří tam – musíte tak ostrost dohnat přicloněním. Ale je to stále lepší než mít jen prostřední bod a vůbec se na ptáka netrefit.

19 AF bodů pomůže i při AF trackingu, sledování objektu přes více bodů. Je jich již dost na to, aby se vám objekt nedostával mezi ně (jako tomu bylo u dříve používaných 9 bodech). Bohužel vyhodnocení, co vlastně sledovat, stále pokulhává za DSLR Nikon, kterým pomáhá RGB snímač sledující i barvu a jas. Pokud nemáte vyloženě izolovaný objekt na vzdáleném pozadí, je věcí náhody co si fotoaparát ke sledování vybere.

Další novinkou automatického ostření, tentokrát převzatou z 5D mkIII, je možnost nastavit chování AF. Sice ne do takové míry, ale i tak je možné nastavit například zda při stisku spouště a servo ostření fotoaparát preferuje zaostření před snímáním, nebo naopak, nebo něco mezi. Zda když při servo ostření vyjedu z objektu fotoaparát hned přeostří, nebo chvilku vyčká, nebo něco mezi. Jak rychle mění objekt rychlost pohybu… možností je víc a zpočátku kolem nich budete chodit opatrně, abyste si AF nerozhodili. Naštěstí je přímo ve fotoaparátu popsáno, co která funkce dělá. Toto nastavení AF využijete hlavně pokud často a delší dobu fotíte pohybující se objekty – sport, ptáci…

K ostření se pojí ještě jedna funkce fotoaparátu. V menu je možné nastavit korekci front/back focusu pro jednotlivé objektivy. To už ale umí i stařičký 50D.

Při ostření přes živý náhled vstupují do hry senzory AF umístěné přímo na snímači. Poprvé představil Canon tuto technologii v 650D, v 70D je ale její vylepšená podoba. První verze tohoto ostření fungovala prostě tak, že některé body na snímači byly vyhrazeny pro detekci rozdílu fáze. 70D využívá Dual Pixel CMOS AF. Každý bod na smínači se fyzicky skládá ze dvou fotodiod a ty pomocí mikročoček před snímačem detekují fázi. Geniální nápad na využití již existující technologie mikročoček. Princip nejlépe vysvětlí následující ilustrace převzatá z webu Canon – snímač při ostření vidí dva rozdílné obrazy – když se začnou shodovat, je zaostřeno. Oproti kontrastnímu AF ale tento systém dokáže zjistit, jak moc je třeba ostřit, a ostření je tak rychlé.

Pokud ostříte přes živý náhled, preferuje 70D rychlé zaostření. Sice to stále není jako v hledáčku, ale rychlost je výborná a pro běžné fotografování dostačující. Hlavně autofokus „nehledá“ jako u kontrastního AF, jede přesně na potřebné místo. Navíc díky dotykovému displeji můžete prostě dloubnout na místo, kam chcete zaostřit (a fotoaparát místo sleduje i při změně kompozice, pokud je dostatečně kontrastní – sledoval jsem tak po záběru létající tereje).

Video

Dual Pixel CMOS AF využijete i při videu. Ostření je během natáčení trochu pomalejší než v živém náhledu, ale hlavně kvůli plynulosti videa. Pokud máte STM objektiv s krokovým motorkem, přeostření vypadá zcela „filmově“. V testu Canon EOS 100D najdete video na kterém je tento efekt pěkně vidět. Ostření při živém náhledu/videu je ale možné i s běžnými objektivy. Naprosto fascinován jsem jím byl při natáčení videa terejů na Helgolandu. S použitím teleobjektivu EF 70–200mm f/4L IS USM, tedy ne STM objektivu, který je pro nové ostření doporučovaný, dokázal autofokus průběžně ostřit na letícího tereje během natáčení videa. Ani jsem si to v tu chvíli neuvědomil, ale právě díky tomu jsem mohl natočit spoustu záběrů. S kontrastním AF bylo automatické ostření během videa nemožné a byl bych tak odkázán na statické scény.

Samotné video je pochopitelně FullHD (MOV s kodekem H.264). Bohužel ale není možné natáčet v prioritě clony. Buďto plná automatika (i v Tv a Av), nebo manuální režim. A manuální expozice není pro všechny typy záběrů vhodná nehledě na to, že je s ní víc práce. Naštěstí i v automatice funguje kompenzace expozice. 70D má vestavěný stereo mikrofon a externí lze připojit přes běžný 3,5mm konektor.

Ukázkové video na Youtube FotoAparát.cz

Zpracování snímků

Přímo ve fotoaparátu lze zpracovat snímky dvěma způsoby. Můžete aplikovat různé efekty, nebo „vyvolat“ formát RAW.

Efekty „kreativní filtry“ jsou podobné jako u kompaktních fotoaparátů. Příjemné je, že se nemusíte rozhodovat už při fotografování, ale až při prohlížení snímků. Můžete použít Č/B zrno, Měkké ostření, Efekt rybího oka, Olejovou malbu, Akvarel, Efekt levného fotoaparátu (drahá legrace) a Efekt miniatury. Fotografii pak uložíte jako kopii.

Zajímavější je úprava RAW formátu. Bohužel je poměrně omezená. Kromě korekce expozice o ±1 EV nic, co by nedělal fotoaparát už při focení. Takže se jen můžete rozhodnout později jaké aplikovat vyvážení bílé, picture style (barvy, doostření, kontrast), optimalizaci jasu (bohužel jen jako úrovně automatické optimalizace,ne jako posuvníky stínů a světel), redukci šumu, velikost a kvalitu snímku, barevný prostor, korekci objektivu (vinětace, aberace, zkreslení) – ovšem korekci pouze na základě profilu objektivu nahraného do fotoaparátu, což tuto funkci (dostupnou i přímo při focení) omezuje na objektivy Canon. Úprava RAW je tedy příjemným bonusem, ale příliš využitelná není – kromě korekce expozice si vše nastavíte předem. Smysl vidím v kombinaci s přenosem JPG přes wifi – fotíte jen do RAW a potřebujete snímek poslat do druhého fotoaparátu? Tak si RAW vyvoláte.

Upravit lze i videozáznam. Můžete oříznout jeho začátek a konec.

WiFi

Nakolik nejsem příznivcem wifi ve fotoaparátech pro „okamžité sdílení vašich úžasných fotografií“ aneb otravujte své přátele cvaky z dovolené ihned, wifi v EOS 70D má několik velmi zajímavých možností. Své fotografie můžete kopírovat mezi fotoaparáty, nebo přes wifi připojit telefon s Androidem nebo iOS jako dálkové ovládání. Pokud máte tiskárnu s wifi a podporou PictBridge, je možné snímky bezdrátově tisknout. Pochopitelně EOS Utility na PC funguje také přes wifi a fotoaparát podporuje DLNA, takže chytrá televize v domácí síti si fotografie přehraje. Skvělé je, že nepotřebujete mít wifi síť. Pokud nemáte k dispozici přístupový bod, můžete ho vytvořit přímo z fotoaparátu a ostatní přístroje se pak k fotoaparátu připojují.

Přenos mezi fotoaparáty jsem vyzkoušel na dvojici 70D a 6D. Na vašem fotoaparátu spustíte přenos snímků, pak k němu připojíte cílový fotoaparát a na vašem fotoaparátu si vyberete, co chcete poslat. Cílový přístroj jen přijímá. Vaše snímky tak nikdo neukradne. Bohužel nelze posílat RAW. Také kopírování není tak rychlé, jak bych od wifi čekal, ale pro přenos desítek fotek zcela vyhovuje.

Ještě zajímavější je dálkové ovládání telefonem. Z fotoaparátu vytvoříte přístupový bod, zvolíte ovládání telefonem. Na telefonu nainstalujete EOS Remote a připojíte se k fotoaparátu. V aplikaci máte možnost procházení snímků, při kterém je můžete z fotoaparátu stahovat, nebo ovládání.

Při ovládání se na fotoaparátu zapne živý náhled a jeho obraz se zobrazí na telefonu (trochu pomaleji a s menší snímkovou frekvencí, pokud ale nefotíte sport, nevadí to). Aplikace podporuje horizontální i vertikální polohu telefonu. K dispozici jsou základní nastavení a také nastavení expozice v příslušných režimech. Pro přepnutí režimu ale musíte na fotoaparátu fyzicky otočit voličem režimů. Dotykem na displeji posouváte obdélníček ostření, náhled si můžete zvětšit. Spoušť má zvlášť tlačítko pro ostření a zvlášť tlačítko pro snímání. Škoda jen, že v režimu Bulb musíte i na telefonu spoušť držet a nelze ji zaaretovat.

Při testování dálkového ovládání jsem narazil jen na jeden drobný problém – nelze nastavit vysoké ISO. Z neznámého důvodu pokud v aplikaci nastavíte ISO vyšší než 1600 bez redukce šumu nebo 3200 s redukcí šumu, fotoaparát stále fotí touto hodnotou (expozici nastavuje správně). Jinak je dálkové ovládání telefonem velmi pohodlné a vyloženě svádí k postavení fotoaparátu do lesa, zalezení do stanu o 30 metrů dál a fotografování zvířat v pohodlí spacího pytle. Jen tedy při zapnutém wifi nefunguje několik funkcí fotoaparátu nesouvisejících s focením, jako je video nebo zpracování snímků.

Další funkce

Další funkce EOS 70D sice nejsou novinkou, ale stojí za zmínku.

Automatický expoziční bracketing lze nastavit na až 7 snímků s krokem ±3 EV, což pokryje opravdu široký světelný rozsah. Kompenzace expozice je možná v rozmezí ±5 EV.

Fotoaparát umí automaticky nafotit a složit HDR ze tří snímků. Krok 3 expozic lze nechat na automatice, nebo nastavit až na ±3 EV. Uloží se pouze výsledné HDR. Výsledek se snaží pokrýt celý rozsah bez tvorby „omalovánek“

Funkce násobné expozice sloučí 2–9 postupně pořízených snímků do jednoho (prolne expozici). Buďto se expozice sčítají (světlo se hromadí), nebo se výsledek průměruje. Zajímavá hračka, která při sériovém snímání pohybujících se objektů simuluje efekt stroboskopického blesku. Bohužel při násobné expozici je sériové snímání zpomalené.

Ukázkové fotografie

Nejprve malé srovnání různých citlivostí:

A dále několik ukázkových snímků:

Závěrem

Abych zodpověděl otázku, zda 70D ohrozí vyšší model 7D… ano. V tuto chvíli prakticky není důvod pořizovat 7D. Jedná se sice o o třídu vyšší fotoaparát, ale kromě více „tlačítkového“ ovládání nic navíc nenabídne. Naopak třeba v natáčení videa, ostření při živém náhledu a nastavení ostření vyloženě ztrácí. Pokud jste majiteli jakékoli DSLR Canon tisícové, stovkové nebo desítkové řady, koupě 70D rozhodně litovat nebudete. Přechod ze 7D ale smysl nemá, fotoaparáty jsou celkem podobné. Vlastníte-li 7D a pokukujete po něčem lepším, ještě chvilku počkejte, internetem kolují zvěsti o brzkém zjevení 7D mkII, a věru by bylo na čase, protože 70D musela prodeje 7D naprosto zabít. Je vlastně takovou její vylepšenou verzí.

Pokud se teprve rozhodujete ke koupi první zrcadlovky a nemáte zatím objektivy, pak vězte, že 70D je přímou konkurencí D7100 od Nikonu. Test Nikon D7100 najdete zde.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.