Skoro bych řekl, že dnes je pokračování předchozího testu Olympusu E-M1. Alespoň to tak na první pohled vypadá, když se vám do rukou dostane nový kompakt Olympus Stylus1, který svůj retro design a výraznou podobnost s E-M1 nezapře. Vypadá skoro jako E-M1 bez objektivu. A jak to tedy se Stylusem 1 je, co umí a v čem jsou jeho přednosti, se podíváme v dnešním testu.
Jak už jsem naznačil v úvodu, podobnost s CSC „zrcadlovkou“ Olympus E-M 1 je velmi výrazná. Řekl bych, že i některé prvky jsou fyzicky stejné. Přesto ale, při podrobnějším zkoumání, je patrné, že se od sebe výrazně liší. Zatímco E-M1 je fotoaparát s výměnnými objektivy, zde je jedná o fotoaparát s jedním pevně umístěným zoomovým objektivem o širokém rozsahu 28–300mm a clonou 2,8 v celém rozsahu. Ano, někdo může namítnout, že to už dnes není nic světoborného, když dva významní fotovýrobci dokázali na trh vnutit kompakty s rozsahem 24–1200mm, ale ty se mi nechce komentovat. Sám jsem nebyl v první chvíli zrovna „nadšen“ tímto rozsahem, protože fyzika s optikou se prostě „odrbat“ nedá, a tak objektivy podobných megazoomů a hyperzoomů jsou častokrát velkým kompromisem na úkor optické kvality, kdy se vše podřizuje marketingovému hlásání o „úžasném velkém rozsahu“. Proto mne rozsah 28–300mm neoslnil, jako to že má mít světelnost 2,8 v celém rozsahu. To, ve spojení s relativně (fyzicky) větším čipem, než na jaké jsme u kompaktů zvyklí, dávalo tušit, že by výsledky nemusely zas vypadat jak malba naivního umělce.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Jak už je vidět, konstrukce a design se vymyká standardním kompaktům. Je více hranatá, jako u E-M1, ve stylu retro. Horní části fotoaparátu dominují dva ovládací prvky. Vlevo pro nastavení expozičních a kreativních režimů, vpravo je kruhový volič pro nastavování jednotlivých parametrů určité zvolené funkce. Spoušť s tradičním zoom ovladačem a pak vedle sebe umístěný hlavní vypínač a nahrávání videa. Jejich velmi blízká poloha není zrovna ideální. I když je hlavní vypínač zapuštěný, přesto se může stát omyl a vy místo nahrávání vypnete fotoaparát. Jednou se mi to při testování podařilo. Madlo na přední straně fotoaparátu není příliš vysoké, ale pro jednoduché zachycení prsty postačuje, i když by možná mohlo být ještě o pár milimetrů vyšší, aniž by to přesahovalo celkový plochý tvar těla. Přední strana je celkem prostá, ale i tam najdeme ovladač programovatelné funkce Fn2 a páčkový ovladač v místech, kde bývá tlačítko náhledu hloubky ostrosti. Na levé straně od objektivu, který je usazen v masivním prstenci, který stejně tak jako u jiných typů fotoaparátů Olympus je osazen otáčivým voličem pro nastavování určité vámi zvolené funkce, je umístěn druhý volič zoomu a nad ním tlačítko vyskakovacího blesku. Blesk je umístěn přímo nad objektivem v šachtě, kde kdysi u klasických fotoaparátů býval optický hranol a nad ním je klasická patice pro připojení externí blesku. Vysunovací objektiv, který při vypnutém fotoaparátu je plně schován v těle, je navíc chráněn čtyřlamelovou krytkou, která je na objektivu našroubována a je možné jí v případě použití předsádek odšroubovat. Na zadní straně je kromě hledáčku chráněného mohutnou tvarovanou gumovou krytkou, umístěn velký výklopný LCD, další programovatelné tlačítko Fn1 a pak tlačítko prohlížení snímků či videí, tlačítko MENU a INFO. Mezi nimi klasický čtyřpolohový volič funkcí se středovým potvrzovacím tlačítkem OK. Dvířka na pravé straně ukrývají dva konektory, multikonektor pro připojení k počítači, Tv, nebo tiskárně a HDMI (D) konektor. Dvířka ze spodní strany chrání baterii a slot pro paměťovou SD kartu. Samozřejmostí je stativový závit, ovšem umístěný mimo osu objektivu.
Tělu není téměř co vytknout, trochu vyšší madlo pro pravou ruku by sice mohlo být lepší, ale i toto postačuje. Vše je přehledné, intuitivní a řada tlačítek je programovatelná podle toho, jak vám bude vyhovovat. Snad jedna věc, malá věc, na jinak výborně propracovaném těle, tak trochu vzbudila mou nelibost. Tou je pojistka baterie pod spodními dvířky. Její velikost 1×2×3mm a použití obyčejného měkkého plastu nedává moc důvěru v to, že dlouho vydrží, zvláště když je jí možné zasunovat jen pomocí nehtů na prstech. Při tak jinak propracovaných detailech, skoro až napadá, zda se nejedná o součástku vymyšlenou „oddělením pro řízení životnosti“. To je ovšem moje čistá spekulace :).
I přes tento drobný nedostatek je tělo fotoaparátu něco nového, co klasický kompakt posunuje na vyšší úroveň, než je většina dosavadních kompaktů všech značek.
Základní parametry
Čip 1/1,7“ BSI CMOS
Procesor TruePic VI
Rozlišení 12 MPix (3968×2976pixel)
Formát ORF(RAW),JPG, video MOV – Full HD
Objektiv 28–300mm/2,8
Rozsah nastavitelné clony 2,8 – 8
El.hledáček 1,4MPix
3“ dotykové LCD 1040kPix
P/A/S/M
ND filtr
ISO 100–12800
Exp.čas 1/2000–60s (15min.)
Barevný prostor sRGB/AdobeRGB
Ostření AF/MF min.vzdálenost 0,1m – 0,8m
SD/SDHC/SDXC
Wifi
Rozměry 116×87×56mm
Hmotnost 402g
Hledáček a LCD
Hledáček v tomto fotoaparátu vám připomene, že ještě má smysl ho vyrábět (pokud bude mít tuto kvalitu, velikost a světlost) a používat, než si hrát na „předpažení s šklebícím se xichtem“, jak nedávno jadrně prohlásil jeden můj kamarád. Hledáčky u kompaktních fotoaparátů v posledních letech víceméně vymizely, většinou byly již jen jako druhořadý doplněk k zadnímu LCD, častokrát i jen průhledové s velmi omezeným využitím. Avšak rozvoj kvalitnějších elektronických hledáčků způsobil jejich návrat, pravděpodobně i podpořený zájmem uživatelů. Hledáček je dostatečně velký a jasný se zobrazením všech informací, nebo histogramu, zobrazení světel a stínů, dvou druhů vodováhy a nebo čistě samotného snímku. Vychází z hledáčku první OM-D E-M5. Má velikost 1,8cm, jeho rozlišení je 1,44Mpix se 100% zobrazením zaznamenávaného pole a zvětšením 1× s možností dioptrické korekce –4D až +2D. Časová prodleva 25ms. Samozřejmostí je automatické přepínání hledáček/LCD při přiložení k oku. Tento hledáček může klidně konkurovat leckteré digitální zrcadlovce s elektronickým hledáčkem.
LCD je v poměru 3:2 s velikostí 3“ (7,6cm) a s rozlišením 1040kPix, s možností dotykového ovládání některých funkcí. Třeba spouště, volby AF zóny, přehrávání snímků, zvětšování a stavového displeje. LCD je výklopné cca 90° směrem nahoru a cca 45° směrem dolů. Vyklápění do stran možné není. Zobrazení informací je stejné jako u hledáčku, s možností zobrazení všech funkcí, histogramu, volby světel a stínů, dvou typů vodováhy a nebo čistého snímku. Jak při prohlížení hotového snímku, tak při jeho expozici je možné obraz až 14× zvětšit.
 |
 |
 |
 |
Pro zobrazení výsledných snímků je možné si také vybrat z několika typů zobrazení. Zobrazit lze samotný snímek, snímek se zobrazením info o čase, formátu snímku a čísla, nebo s histogramem. Zobrazení zvětšení i posun na další snímek je možné provádět i dotykově. Kromě jednoho snímku si jich můžete prohlížet až 25 naráz v náhledu.
 |
 |
 |
 |
Stejně jako u E-M1 se tlačítkem MENU dostanete do Nabídky nastavení funkcí rozděleného do 5 skupin, kde každá skupina má i více stránek nabídek jednotlivých nastavení funkcí. Tlačítko INFO vám pomůže nápovědou pro kterou danou funkci, jak jí nastavit a co vám umožňuje.
 |
 |
 |
 |
 |
|
Podobně jako u nedávno testovaného Olympusu E-M1 není třeba se obávat že nastavení funkcí je možné jen v Menu. Díky tlačítkům Fn1, Fn2, páčce na přední straně a zadnímu 5 polohovému voliči je možné upravovat nastavení funkcí a přizpůsobit si je podle sebe. Tlačítkem OK se vám zobrazí po stranách téměř všechny funkce, a dole jejich možnosti nastavení. Vše je přehledně zobrazeno na LCD.
 |
 |
Čip a ISO
Snímacím prvkem je čip 1/1,7“ BSI CMOS s rozlišením 12MPix (4000×2992pixel). Velikost čipu je 4/3 – 7,3×5,5 mm. Poměr stran je 4:3, ale lze nastavit i 3:2 nebo širokoúhlých 16:9 a nebo čtvercový formát 1:1. Při snímání do ORF je poměr stran vždy 4:3. Při použití programu Olympus Viewer3 vám jiný poměr stran, např. 3:2 zobrazí rámeček, který ukazuje zvolený formát. Ten je možné samozřejmě změnit. Procesor je typu TruePic VI a pracuje s barevným prostorem sRGB a Adobe RGB s možností úpravy nastavení jasu, kontrastu i ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu 100 až 12800 ISO, případně v AUTO režimu s možností nastavení rozsahu. V následující ukázce vidíte jak vypadá ISO ukládané do JPG a ORF při denním a nočním snímku.
 |
 |
 |
 |
Jak je patrné při denním JPG je do ISO1000 šum neznatelný, pak v rozsahu 1250 až 2000 jen mírný, při ISO 2500 až 3200 výraznější, ale bez výrazné degradace. Poté šum a degradace postupně narůstají až do konečného ISO12800, kdy drobné detaily již jsou problematicky rozeznatelné. Osobně považuji za ještě použitelnou fotografii denní ISO 6400 (pro fotografii 10×15cm), vyšší ISO již jen jako informační snímek, případně fotografie, kde vyšší šum není na závadu. U noční fotografie je to cca do ISO 4000. Možná to někomu připadá málo, ale uvědomme si, že se jedná o kompakt s čipem menším než je APS-C. Navíc i zde je silnou zbraní stabilizace čipu, takže není problém nastavit ISO 1000–1600 a udržet i relativně dlouhé časy z ruky, jak ukazují následující dvě fotografie.
 |
 |
Objektiv
Jak už jsem uvedl ze začátku, fotoaparát má zoom objektiv v rozsahu 28mm až 300mm s clonou 2,8 v celém rozsahu. V následující ukázce je vidět rozsah ohniska od nejširšího – 28mm až po teleobjektiv – 300mm. Při fotografování do JPG je ještě možnost zapnout 2× zvětšení, takže výsledný snímek by odpovídal 600mm. Jedná se však o dopočítané zvětšení a ne o optický zoom. Ten získáte pouze dokoupením telepředsádky TCON-17×, která vám 300mm prodlouží na 510mm při zachování světelnosti 2,8.
 |
 |
Následuje ukázka vlivu clony na bokeh (rozostření mimo hloubku ostrosti) a kresby ve středu a v rohu snímku při všech možných clonách. Pro bokeh jsem použil fotografii s ohniskem 200mm, vzdálenost cca 15m, rozostřená oblast cca 30m. V ukázce je levý horní roh a střed snímku. Druhou ukázkou je vliv clony na kvalitu kresby v rohu snímku (levý roh) a střed snímku při nejširším ohnisku 28mm. Třetí ukázkou je to samé ale při nejdelším ohnisku 300mm.
 |
 |
 |
U ukázky s bokehem je vidět vliv clony na postupné zaostřování, zatímco kresba ve středu snímku je ostrá v celém rozsahu clon. Snad jen při nejvyšší cloně 8 mi přijde, že je lehce nižší kontrast. Při ohnisku 28mm je kresba v celém rozsahu clon v podstatě stejná, jen při plně otevřené cloně je lehce nižší ostrost a při cloně 8 mi opět přijde, že je lehce nižší kontrast. Při ohnisku 300mm je situace obdobná. Znamená to tedy, že se nemusíte bát při kterémkoliv ohnisku mít plně otevřenou clonu, protože bude kresba bez vad a degradace.
V plném rozlišení má ORF snímek v poměru 4:3 rozlišení 4000×2992pixel a JPG snímek v poměru 3:2 rozlišení 3968×2648pixel, což většinou plně dostačuje na fotografii formátu A3 (40×30cm). Komprimační poměr JPG je rozdělen na 4 typy + možnost snímat i 2 typy kombinace JPG a ORF. Ukládat snímky je možné na SD, SDHC a SDXC karty. Snímek ve formátu ORF má cca 13MB, snímek v nejvyšší kvalitě JPG má 4–6 MB.
Režimy expozice
Nabídka expozičních programů je standardní, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál a iAUTO – plná automatika. Dále tu máme nabídku scénických programů – SCN, kdy máte možnost si vybrat z 12 nastavení pro určitá témata. Jak už jsem se pozastavoval při minulé recenzi u E-M1 je otázkou, zda je nutné tolik různých „motivů“, ale je to věcí výrobce. Kdo má o tato nastavení zájem, určitě si to své oblíbené najde. Stejně tak možná funkce panorama by mohla být samostatnější a ne umístěna uprostřed těchto kreativních programů. Za zmínku stojí program multiexpozice, kdy můžete snímat dva snímky „na jedno políčko“ a využít jí tak k svému kreativnímu hraní :). Dále můžete snímky doplnit různými nastaveními, jako rámečky, tmavá a světlá vinětace a dalšími efekty.
Expozimetr pracuje ve 3+2 expozičních režimech: celkové ESP měření, měření s zvýrazněným středem, bodové a ještě HI – zvýšená expozice při bodovém měření a SH – snížená expozice při bodovém měření.
 |
 |
 |
 |
Pokud nemáte jistotu, jestli je zvolená expozice správná, je tu velká možnost nastavení snímání v Bracketingu a vybrat si pak jen tu fotografii, která vám vyhovuje. Bracketing je možný v 5 režimech. Pro expozici, pro vyvážení bílé, pro blesk, pro citlivost ISO a dokonce i pro umělecké filtry, které jsou další z možných expozičních programů, které vám fotografii umožňuje nasnímat v 11 různých nastaveních. Tak jako u scénických programů je možné i tyto doplnit dalším nastavením uměleckých filtrů. A stejně jako u scénických programů si já myslím i zde, že by jich možná nemuselo být tolik. Ale je to věcí vkusu. Ukázka několika z nich.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Zaostřování a režimy snímání
Stylus1 používá režimy AF ostření a to S-AF (statický, pro jeden snímek) a nebo C-AF (kontinuální). Dále nabízí další uživatelské nabídky AF režimu, jako je třeba Makro. Samozřejmostí je manuální ostření s možností zvětšení obrazu až 14× a zvýrazněním obrysů pro přesné zaostření. Výběr ostřícího bodu je možné přes zadní křížový volič. Vestavěná AF lampa vám pomůže při nízkém osvětlení. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/2000s a s možností trvale otevřené závěrky.
 |
 |
 |
 |
Panorama
Funkce Panorama není omezena počtem snímků a princip je stejný jako u předchozích fotoaparátů Olympus. Postupně exponujete snímky s lehkým přesahem. Clona i čas je nastavená podle prvního snímku a nelze jí v průběhu fotografování měnit. Exponování snímků ukončíte tlačítkem OK. Výslednou fotografii Vám vytvoří program, přiložený na CD u fotoaparátu. Olympus Viewer 3. Musíte však fotografie mít vytvořené při zapnuté funkci panorama. Jinak je příslušný program nerozpozná. Jak už jsem zmínil v minulé recenzi, nebylo by na škodu, kdyby program měl více nastavení a ne jen prosté automatické slepení bez možnosti zásahu do průběhu případně uložení do vrstev, kdy by bylo možné upravit případné odchylky expozice mezi jednotlivými snímky, nebo nepovedené přechody, kterých je bohužel poměrně dost.
Vestavěný blesk a externí blesky
Vestavěný výklopný blesk pracuje v režimech AUTO, Redukce červených očí, Doplňkový, Synchronizace na konec závěrky a sychronizace s dlouhým časem, případně manuální ovládání s regulací výkonu. Měření je klasické TTL a E-TTL. Výrobce udává dosah 10,5m. V případě potřebného vyššího výkonu je na fotoaparátu i patice pro externí blesky. Vím, že následující ukázka není po stránce kvality nic extra, ale je to ukázka použití s externím blesk se směrným číslem 28 při ISO1600.
 |
 |
Záznam videa
Záznam videa je ve formátu MOV v rozlišení Full HD – 1920×1080 pixel, nebo ve formátu AVI a rozlišení HD – 1280×720 pixel s frekvencí 30sn/s. Fotoaparát nabízí i řadu filtrů a efektů, které jsou přesně popsány v návodu pro obsluhu. Maximální velikost souboru je 4 GB a doba jednoho záznamu je omezena na 29 minut. Co mne docela zamrzelo je, že při zoomování je slyšet motor v záznamu. Ukázka je zde (velikost 80MB).
Závěr
Jak už jsem řekl v úvodu, myslím si, že Olympus tímto fotoaparátem nastavil laťku kompaktů velmi vysoko, ať již kvalitně propracovaným tělem fotoaparátu, nebo i vybaveností funkcemi a kvalitou vestavěného objektivu, který je rozhodně pozoruhodný svými výsledky. Osobně bych fotoaparát doporučil všem, co již nechtějí používat jednoduchý kompakt, ale z nějakého důvodu (rozměru, hmotnosti) nechtějí pořizovat zrcadlovku s několika objektivy. Výborná kresba spolu s dobrou úrovní šumu při vysokých ISO a také velmi dobrým stabilizátorem a záznamem do ORF (RAW) dělá ze Stylusu1 výborný fotoaparát. Co by snad ještě chtělo dopilovat, je zpracování panoramatických snímků ve Viewer 3, kde přílišné spoléhání se na automatické zpracování degraduje jinak dobře navrženou funkci. Cena Stylusu1 sice není malá, v dnešních dnech okolo 16000Kč, ale pořád je výrazně nižší, než kolik by člověk musel dát za zrcadlovku s několika objektivy.
Testovací snímky
ohnisko: 165mm
čas: 1/1000s
clona: 3,2
ISO: 100
ohnisko: 100mm
čas: 1/80s
clona: 2,8
ISO: 100
ohnisko: 100mm
čas: 1/30
clona: 2,8
ISO: 320
ohnisko: 28mm
čas: 1/500s
clona: 3,5
ISO: 500
ohnisko: 300mm
čas: 1/640s
clona: 2,8
ISO: 100
ohnisko: 28mm
čas: 1/40s
clona: 2,8
ISO: 1250