Nejlevnější modely DSLR nabízejí dobrý poměr ceny a výkonu a patří mezi nejoblíbenější typy fotoaparátů zejména mezi nadšenými amatéry. Následující článek by měl zájemci o tuto třídu přístrojů poskytnout přehled o současné situaci na trhu a seznámit ho s vlastnostmi jednotlivých modelů.
Digitální zrcadlovky si i přes silnou konkurenci kompaktních přístrojů, zejména těch s výměnnými objektivy, stále drží velkou oblibu a pověst TĚCH fotoaparátů pro profesionální práci. Nutno říci, že to není zcela nezasloužené, DSLR poskytuje svému uživateli kombinaci výkonu, možností a pohodlí, jakou jiné fotoaparáty nabídnout nemohou. Byť jsou dnes kompakty s výměnnými objektivy brány za plnocenné partnery (či konkurenty, chcete-li) zrcadlovkám, právě robustnost zrcadlovky a přítomnost zrcátka jsou dvě charakteristiky, které jsou při rozhodování pro konkrétní typ fotoaparátu často rozhodující. Velký grip a robustní tělo se sice nevejdou do kabelky, ale ruku na srdce, pokud máte velké ruce, nemusíte být z dnešního trendu miniaturizace zcela nadšeni. Stejně tak, když plánujete používat dlouhé objektivy, které se bez „správně“ těžkého a dobře uchopitelného těla nebudou ovládat zrovna nejlépe.
 |
Optický hledáček je další věc, na kterou mnoho lidí nedá dopustit. Přes nesporný počet výhod, které dnešní generace EVF nabízí, je optika zkrátka optika a stále má svá „pro“ také. Nezanedbatelnou roli hraje i rozsáhlost DSLR systémů, co se příslušenství a zejména množství nativních objektivů týče. Je potřeba zmínit i jiný způsob ostření, který DSLR používají. Díky polopropustnému zrcátku mohou mít pro ostření speciální velmi citlivý snímač, který má na starost jen a pouze ostření, u DSLR takzvané ostření detekcí fáze (zjednodušeně řečeno, fotoaparát použije fotobuňky senzoru jako jakýsi „dálkoměr“, kdy porovnává dva detekované obrazy z různých fotobuňěk a z nich dopředu spočítá, jak moc je obraz nezaostřený a o kolik je třeba optickou soustavou pohnout, aby zaostřený byl). Tento způsob je rychlejší, nicméně hrozí u něj občas větší nepřesnost než u kompaktů, které ostří detekcí kontrastu – při pohybu optické soustavy měří kontrast snímku a pak se vrátí do bodu, kde byl detekován nejvyšší a obraz tak byl (pravděpodobně) správně zaostřen. To je sice zdlouhavější, ale je to velmi přesné a lze k tomu použít přímo hlavní snímač fotoaparátu. Aby to ale nebylo zcela jednoduché, detekci kontrastu používají také některé zrcadlovky, např. v režimu „live view“, stejně jako se již vyskytuje fázové ostření u kompaktů – ty pro něj však nemají speciální snímač, tak se výrobci musí snažit „propašovat“ měřící fotodiody přímo na fotografický čip přístroje.
Výhod fázového ostření zrcadlovek si uživatel všimne zejména při ostření za horších světelných podmínek, fotografování rychle se pohybujících předmětů a používání kontinuálního autofokusu (AF-C, servo…), v těchto podmínkách zrcadlovky zatím jasně vedou. Nepřesnosti AF se také není třeba bát, protože bývá z výroby přesně kalibrován přímo pro objektiv, se kterým se fotoaparát prodává.
Tak jako v jiných případech, nejvyšším soudcem je opět sám uživatel, který si volí mezi robustností x skladností, EVF x OVF, contrat-detection AF x phase-detection AF (atd.). Pokud se rozhodne pro cokoliv, je následně třeba také zvolit značku a cenovou kategorii. V tomto článku jsou proto stručně uvedeny modely základních řad DSLR jednotlivých výrobců. Dnes už totiž neplatí, že zrcadlovka musí být drahá – tyto tzv. entry-level modely nabídnou uživateli všechny základní funkce, přičemž obrazovou kvalitou za svými dražšími sourozenci nezaostávají, nebo alespoň ne příliš.
Tyto „amatérské“ zrcadlovky, které si můžeme ještě dále pracovně rozdělit na „nejnižší třídu“ a „nižší střední třídu“, se oproti dražším modelům vyznačují (kromě příznivější ceny) zejména svými menšími rozměry, přívětivějším uživatelským rozhraním, použitím lehčích materiálů a přítomností různých automatických funkcí a režimů, zaměřených na „běžné focení“ spíše než profesionální práci. Po pokročilých funkcích přístrojů vyšší třídy není pro většinu uživatelů nutno vzdychat, protože právě přístroje nižších tříd nabízejí nejlepší vyváženost mezi výkonem a cenou.
Nyní se podíváme na aktuální nabídky jednotlivých výrobců i s odkazy na další informace formou textu i videoprezentací na stránkách Centra FotoŠkoda, kde lze jmenované přístroje také objednat. Doporučujeme si prostudovat také další možné sety s různými objektivy, protože výběr „skla“ je stejně důležitý, jako výběr fotoaparátu.
Nikon
Úlohu nejlevnějších přístrojů v portfoliu zrcadlovek tohoto výrobce plní „třítisícová“ řada, jejichž aktuálními příslušníky jsou modely D3200 a nejnovější D3300. Jedná se o přístroje relativně malých rozměrů osazených 24mpx APS-C čipem. Nabízejí jednoduché uživatelské rozhraní a jsou dostupné ve více barevných provedeních. Výhodou systému Nikon je zejména množství dostupných objektivů Nikkor, ale pozor! Fotoaparáty nižších tříd nepodporují u starších typů AF objektivů (s hřídelkou) automatické ostření, na druhou stranu s novějšími objektivy můžete využít tišší a rychlé motorky vestavěné přímo v objektivech.
Hlavním rozdílem mezi oběma modely je pak absence low-pass filtru u novějšího modelu – to má za následek ostřejší fotky, ale za cenu nepatrně zvýšeného rizika vzniku interpolačních artefaktů (moiré…). Je také osazen novým procesorem (Expeed 4), který umožňuje využít maximální citlivost o jeden expoziční krok vyšší než u předchůdce (ISO 12800 vs. ISO 25600), zrychlit sériové snímání (4 snímků/sec. vs. 5 snímků/sec.) či nahrávat video s lepším frame-rate (30 fps vs. 60 fps v max. rozlišení). Nový je také skladnější setový objektiv.
 |
 |
Podrobné informace o Nikon D3200
Podrobné informace o Nikon D3200 18–55 mm VR II
Za nižší střední třídu bojuje u Nikonu „pětitisícová“ řada. Tyto fotoaparáty, ve verzích D5200 a opět čerstvé novinky D5300 nabízejí opět 24mpx APS-C snímač (a opět bez low-pass filtru u novější verze), ale liší se lepším výčtem funkcí. Nejpraktičtějším přídavkem oproti nižší řadě je určitě plně polohovatelný displej, který značně zpohodlňuje práci s live-view, dále pak pokročilejší AF systém s více zaměřovacími body (11 vs 39), přesnější měření expozice, stereo mikrofony nebo třeba 14-bit RAW (oproti 12-bit), a další více či méně drobná vylepšení. D5300 k tomu ještě přidává krom vyšší ostrosti opět Expeed 4 procesor, vyšší rozlišení displeje, Wi-Fi a GPS.
 |
 |
Podrobné informace o Nikon D5200
Podrobné informace o Nikon D5300 18–55 mm
Canon
Canon nabízí v nejnižší třídě zajímavou zrcadlovku, která si bere to nejlepší ze světa DSLR a nabízí to v balení, které si svou velikostí nezadá s mnohými kompakty s výměnnými objektivy. Pamatujete si řadu Olympus E-400? Svého času držela tato 4/3 zrcadlovka a její následné modely prim jako nejmenší DSLR na světě. Canon EOS 100D dokázal vyrobit stejně kompaktní (přesné srovnání je kvůli různým proporcím složité) a navíc lehčí stroj s větším APS-C čipem!
Přístroj nabízí rozlišení 18mpx, snímání rychlostí 4 fps, 14-bit RAW, LCD s vysokým rozlišením a dotykovou vrstvou, devítibodový autofocus a ostření pomocí fázové detekce (přesněji hybridní) přímo na snímači, tedy i při používání live-view či videa. Dodává se i s tzv. STM objektivy, které nabízejí krokový ostřící motorek přímo určený pro co nejvyšší výkon s hybridním ostřením Canonu 100D.
 |
Podrobné informace o Canon EOS 100D
V blízké době by též měla na trh přijít nová zrcadlovka, kterou Canon v třídě entry-level nedávno představil – přístroj obvyklejších proporcí, který navazuje na oblíbený model EOS 1100D. Jmenuje se 1200D a nabízí dnes už klasický18mpx senzor, sériové snímání rychlostí 3fps, 9 AF bodů, full HD video, a různá, spíše drobná vylepšení oproti svému předchůdci. Jeho nejsilnější zbraní by měla být hlavně cena a na výbavě je vidět, že se jí výrobce snažil stlačit co nejníže. To však neznamená, že by nový 1200D neposloužil nenáročnému uživateli dobře.
 |
V nižší střední třídě pak narazíme na EOS 700D, fotoaparát klasičtějších rozměrů a designu s o něco lepší výbavou. Srdce přístroje tvoří stejný 18mpx senzor. EOS 700D ale přidává polohovatelné LCD, snímací rychlost 5 fps, vylepšený AF, silnější baterii a celkově lepší ergonomii díky většímu místu pro úchop a rozměrnějšímu gripu. Zároveň si také ponechává všechny výše popsané novátorské vlastnosti svého menšího sourozence.
 |
Podrobné informace o Canon EOS 700D
Pentax
Posledním výrobcem, vyrábějícím dnes „pravé“ zrcadlovky je firma Pentax. Ta momentálně nabízí v nižší a nižší střední třídě sesterské modely K-500 a K-50. Ty se neliší designem, liší se však výbavou a cenou.
Nižším modelem je trojciferná K-500. Jedná se v entry-level třídě tak trochu o zjevení, vyniká totiž ergonomií vypůjčenou z vyšších tříd. Nabízí na rozdíl od všech konkurentů dva rollery a 100% hledáček s 0.92× zvětšením a pravým skleněným hranolem, což jsou vlastnosti jinak vyhrazené modelům vyšší střední a profesionální třídy.
Kromě toho disponuje 16mpx APS-C senzorem, který je, na rozdíl od Canonu a Nikonu, stabilizovaný (ostatní výrobci DSLR stabilizují jen jednotlivé objektivy – oboje má svoje výhody a nevýhody).
Mezi ostatní důležité vlastnosti patří rychlý čas závěrky 1/6000 s., 11-bodový AF, možnost náhledu hloubky ostrosti, možnost používání tužkových baterií či běžného akumulátoru, snímání rychlostí 5–6 fps (podle použité baterie) a citlivost ISO až 51200.
 |
Podrobné informace o Pentax K-500 18–55 mm
Vyšším modelem je pak K-50. Na první pohled je od K-500 k nerozeznání, kromě značení modelu. Nabízí však několik důležitých vylepšení. Tím hlavním je hlavně utěsnění proti stříkající vodě a prachu, v této třídě jinak nevídané. To se týká i dodávaného 18–55mm objektivu (značení Pentaxu pro takto utěsněné výrobky je WR). Dále nabízí řešení asi největší bolístky levného modelu, kterým je indikace vybraného ostřícího bodu jen na displeji, ale ne už v hledáčku. K-50 ukazuje vybraný bod AF i v hledáčku, což značně zvyšuje uživatelský komfort. Navíc pak dále nabízí elektronický horizont a korekci naklopení senzoru. Posledním rozdílem je možnost výběru více barevných provedení.
 |
Podrobné informace o Pentax K-50 18–135 mm
Sony
Ačkoliv jsme již Pentax prohlásili posledním z trojice výrobců DSLR, stále tu je ještě jeden, který ovšem vyrábí přístroje, jež lze nazvat pravými zrcadlovkami jen stěží. Sony totiž přišla s radikální změnou technologie svých dosavadních DSLR. Přístroje se ovládají jako zrcadlovky, vypadají jako zrcadlovky, používají stejný senzor, bajonet a objektivy, ale jedná se ve skutečnosti o mezistupeň mezi pravými DSLR a pravými bezzrcadlovkami. Sony nazývá tuto technologii SLT (single lens translucent), kde fotoaparát má sice zrcátko, ale nepoužívá ho ke sledování scény skrze hledáček, ani ho nesklápí. Je totiž polopropustné (přesněji z cca 70% propustné) a slouží k permanentnímu odrazu části světla na AF senzory. Při expozici zůstává dole a sice tak „ukousne“ kousek z dostupného světla pro senzor, ale na druhou stranu umožní fázové ostření v live-view i při natáčení videa. Také umožňuje snáze dosáhnout rychlejšího sériového snímání. Místo chybějícího optického hledáčku je pak uživateli nabídnut hledáček elektronický, což, jak již bylo řečeno, nese s sebou výhody i nevýhody.
V entry-level třídě nabízí Sony model A58. Jedná se o aparát s 20mpx APS-C senzorem, stabilizací „v těle“, 5 fps, plnohodnotným fotografováním přes výklopný display, stereo mikrofony pro natáčení videa a například také možností náhledu hloubky ostrosti. Jeho zvláštností je plastový bajonet – věc která sníží váhu přístroje, ale nepřidá na pocitu bytelnosti. Ze zkušeností s plastovými bajonety z některých starších přístrojů mohu říci, že při běžném používání běžných objektivů se není čeho bát.
 |
Podrobné informace o Sony Alpha A58
Výše v nabídce výrobce se pak řadí model A65. Nabízí vyšší rozlišení svého stabilizovaného APS-C senzoru 24mpx, rychlejší sériové snímání rychlostí 10 snímků za sekundu, vyšší frame rate videa (60 fps vs 30 fps), vyšší rozlišení displeje a lepší hledáček, kovový bajonet a třeba také přítomnost GPS.
 |
Podrobné informace o Sony Alpha A65
Jak je vidět, výběr v základních třídách zrcadlovek (a skorozrcadlovek) není rozhodně špatný, jednotlivé přístroje mají každý svá pro a proti ale nelze říci, který z nich by si měl zájemce koupit, protože je lepší než ostatní. Troufám si tvrdit, že chybu neudělá zákazník s žádným z nich. Záleží zkrátka na preferencích. V hodně velké zkratce by šlo pouze říci, že v rozlišení snímků vede v této třídě Nikon, v ergonomii Pentax, ve výběru objektivů Canon a v ostření Sony.
Pokud jste tedy rozhodnuti pro zrcadlovku, nechcete utrácet za profesionální přístroj, směle mohu doporučit výše popsané zrcadlovky nižší a nižší-střední třídy. A rada na závěr? Vyzkoušejte si je u vašeho prodejce. Správná zrcadlovka pro vás je ta, která vám, jak se říká, nejlépe padne do ruky. A v případě této kategorie přístrojů také na oko. Přejeme mnoho krásných snímků!