Recenze širokoúhlého konvertoru Mitakon Lens Turbo (Mk. I a Mk. II)

Před nedlouhou dobou se začaly na trhu objevovat speciální adaptéry pro full-frame objektivy na bezzrcadlovky s „malým“ čipem. Speed boostery, lens-turba, či focal reducery (používaná jména se různí dle výrobce). Tváří se, že dokáží udělat z APS-C senzoru full-frame – dohnat úhel záběru, hloubku ostrosti i schopnost fotit za zhoršených světelných podmínek. Jak by to mělo fungovat?

Edit: článek byl napsán jako recenze jednoho takového adaptéru – v průběhu psaní se nám však dostala do ruky novější verze: bude to tedy recenze obou dvou, protože v prodeji zůstávají za rozdílnou cenu obě verze.

Zní to jako černá magie. Telekonvertory a jejich princip všichni známe – „oříznou“ nám úhel záběru, zhorší světelnost. Ale že by existoval nějaký konvertor, který nám úhel záběru rozšíří? A ještě k tomu světelnost zvýší? A přece to tak je. V podstatě stačí optickou formuli telekonvertoru funkčně obrátit. Rozruch způsobila konkrétně firma Metabones sídlící v Hongkongu, která tento produkt ve své současné podobě jako první uvedla na trh pod názvem „Speedbooster“.

Ale je tento princip skutečně nový? Pravdou je, že úplně ne. Nejprve tedy trochu teorie a historie.

Šířka úhlu záběru objektivu je dána jeho ohniskovou vzdáleností. Čím je kratší, tím je úhel širší. Světelnost objektivu je pak dána poměrem této ohniskové vzdálenosti k šířce vstupního otvoru, kterým světlo prochází. Zjednodušeně řečeno. Stejně velký otvor s krátkou ohniskovou vzdáleností znamená vyšší světelnost, stejně velký otvor s dlouhou znamená nižší světelnost. To je také důvod, proč běžné „zoomy“ svou světelnost při transfokaci mění. Hýbáme s ohniskovou vzdáleností, ale máme k dispozici stále stejný otvor pro světlo. Mění se nám poměr a tím i světelnost. Pokud chceme mít i světelnost konstantní, musíme mít otvor na „krátkém konci“ menší a na „dlouhém konci“ větší. Díky možnosti spřažení lamel clony s mechanismem transfokátoru je i toto možné – zkrátka nebudeme mít při kratší ohniskové vzdálenosti clonu zcela otevřenou, při „zoomování“ ji pak budeme pomalu otvírat, aby byl stále zachována stejná světelnost.

Dále je dobré vědět, že výsledná ohnisková vzdálenost objektivu je výslednicí různých ohniskových vzdáleností jeho jednotlivých členů (čoček a skupin). Je tedy možné přiřazením dalšího optického členu/členů ohniskovou vzdálenost upravit jedním, nebo druhým směrem.

Pokud toto víme, není už těžké domyslet, co se stane, když k existujícímu objektivu přidáme další soustavu čoček, tak, aby výsledná ohnisková vzdálenost zkrátila: otvor zůstane stejný, výsledná světelnost tedy bude vyšší. Zmenší se také vykreslená plocha kuželem světla.

Telekonvertor pak udělá opačný efekt.

Když nyní víme, jak celá věc ve zkratce funguje, je na čase se podívat, jestli byl tento princip už někde použit.

Dobře je znají astronomové, kteří podobné nástavce na své teleskopy používají běžně. Ve fotografii se tento princip objevil již také. A to již v začátcích současné digitální fotografie, v devadesátých letech.

V roce 1995 uvedly firmy Nikon a FujiFilm na trh společně vyvíjenou digitální zrcadlovku Nikon E2/E2s, respektive FujiFilm DS-505A/DS-515A. Měla tenkrát vysoké rozlišení 1,3mpx, byla obrovská, chovala se jako full-frame, ale měla relativně malý 2/3“ senzor. V jejích rozměrných útrobách se nacházela optická soustava, která dělala v podstatě to samé, co bylo výše popsáno jako princip telekompresoru. Výsledkem bylo, že uváděná citlivost přístroje byla odhadem asi o 4EV vyšší, než nominální citlivost snímače (přesněji světlost promítaného obrazu byla o 4EV vyšší, výsledek byl pro expozici stejný). Přístroj tak s čipem běžné, nízké, citlivosti pracoval s časy odpovídajícími 800 – 3200 ISO, což v té době bylo neuvěřitelné. Nicméně příliš složitá optika negativně ovlivňovala kvalitu obrazu, byla drahá a rozměrná. Proto byl v praktické fotografii tento princip opuštěn, až doteď.

Bezzrcadlovky (systémové kompakty) mají krátkou registrovou vzdálenost (bajonet – senzor). Objektivy (D)SLR naopak dlouhou (kvůli přítomnosti zrcadlového boxu). Pokud je chceme kombinovat (adaptovat objektivy a těla různých systémů), musíme rozdílnou délku něčím vyplnit – většinou prázdným adaptérem. Druhou možností je využít tento prostor výše popsaným způsobem, přičemž stačí použít jednodušší optiku než u Nikonu/FujiFilmu výše – z FF na APS-C (které je přibližně 2× menší – zvýšení světelnosti je pak cca o 1EV). Stejně tak se začínají objevovat podobné adaptéry pro micro4/3 formát, které opět fungují stejně, jen udělají z fotoaparátu „half-frame“.

Princip je tedy starý, firma Metabones ho pouze nově aplikovala. A protože v Číně nevydrží monopol nikomu dlouho (kromě vládnoucí strany), přidali se brzy i jiní, „značkoví“ i „no-name“ výrobci.

Nám se do ruky dostala verze od čínské firmy Zhongyi. Ta není žádným neznámým výrobcem nekvalitních napodobenin, jedná se o optickou společnost, která vyrábí například své vlastní (vcelku dobře recenzované) objektivy Mitakon pro různé bajonety – nově třeba Speedmaster 50mm F0,95 pro fullframe. Dá se tedy zařadit mezi ty „značkovější“ tamní výrobce.

Výrobek existuje v celé řadě bajonetů: samčí bajonet je buď Sony E, nebo Fuji X (bezzrcadlovky), či nově též m4/3, samičí pak některý z celé škály existujících systémů SLR, současných i opuštěných.

Testovaná verze byla v kombinaci Pentax K – Sony E.

Jedná se o „holý“ bajonet, a to oboustranně. Na rozdíl od některých jiných (a dražších) výrobků jiných značek (a pro jiné systémy) je tento výrobek firmy Zhongyi zaměřen na plně manuální práci s ostřením i clonou.

Adaptér by měl zkracovat ohniskovou vzdálenost 0,72× a zvyšovat světelnost o 1EV. Jednoduchým přepočtem zjistíme, že z původního crop faktoru 1,5×, kterým fotoaparáty Sony NEX (nově pouze „Alpha“) disponují, se rázem stane crop factor 1,08. Tedy skoro full-frame (při porovnání s filmem vlastně úplně full-frame, protože tam docházelo při zpracování fotografií prakticky vždy k mírnému ořezu).

Reálně se nám z našeho 28–80mm objektivu stane cca 20–57mm a z padesátky bude najednou 36mm objektiv.

Co se týče světelnosti, 1EV v podstatě pokryje rozdíl v citlivosti ISO mezi APS-C a FF snímačem. Pro představu: Z F2.8 zoomu se stane F2.0 zoom a z pevné F1.4 padesátky se rázem stane F1.0 objektiv.

Jak tato tvrzení obstojí v našem testu, se dozvíte na další stránce.

Nejprve je ale na čase zhodnotit

Vzhled a konstrukci.

Tělo adaptéru je celokovové, a to včetně obou bajonetů. Podle váhy bych klidně tipoval mosaz, ale nechci kvůli tomu rýpat černý lak, kterým je tělo natřeno. Samičí bajonet pak vypadá na pokovenou mosaz. Příjemné překvapení!

Aretační knoflík vypadá o něco méně luxusně, jedná se o obyčejnou kovovou „hřebíkovou hlavičku“. Trochu se kvedlá, ale snad bude držet na místě.

Uvnitř se nachází optika, hrající červeno-žlutými barvami antireflexních vrstev.

Edit: U druhé generace jsou antireflexní vrstvy spíše oranžovo-fialové.

Bajonety jsou oba funkční, žádný nebyl vyloženě volný. Samčí se na tělo Sony NEX zaaretoval stejně snadno, jako nativní objektiv, byť je cítit jistá vůle v rotačním pohybu. Bajonet Pentax jde trochu ztuha, ale s žádným objektivem nebyl problém v tom smyslu, že by nešel nasadit, vůle není žádná. Přesto však vznikl jeden problém, daný mírně odlišnými proporcemi bajonetu: Redukce na m42 (výrobce Pentax) byla v bajonetu volná – viklala se a o trochu protáčela. Po nasazení M42 objektivu se „utáhla“ a tento držel dobře. U druhé verze byla vůle cítit i poté.

Váha je poměrně vysoká: 148g.

Edit: Nová verze LT II přináší konstrukčně několik rozdílů – krom nové optiky. Pro kvalitu a zpracování platí vše, co bylo výše napsáno. Bajonety dokonce sedí ještě přesněji. Zadní čočka je ale tentokrát hranatá – pro odclonění odlesků a přiblížení čočky k senzoru, a místo klasického Sony E bajonetu je zde bajonet s otočným zámkem – podobně jako to mívaly objektivy Canon FD. Zkrátka neotáčíte celým adaptérem, ten do bajonetu nasadíte „rovně“ a pomocí zámku otočíte vnitřním mechanismem zoubky bajonetu. Pěkné! Důvod pro to je ten, že obdélný zadní člen se zasouvá hluboko do těla (těsně před závěrku) a při jeho otáčení by mohlo dojít k poškození – v šachtě sedí přesně a nemá kolem sebe místo. Pro jistotu je zde i patka zakrývající aretační tlačítko na těle fotoaparátu, aby nemohlo dojít k jeho stisknutí a otočení adaptérem.

K adaptéru byl dodán koženkový váček se zipem kolem dokola, který Lens Turbo pojme i s nasazeným objektivem menších rozměrů. Nechyběly ani krytky.

Edit: LT II bylo dodáno bez pouzdra. S krytkami ovšem ano.

Zajímavé je, že je tento adaptér kratší, než obyčený „hloupý“ adaptér. Kromě ohniskové vzdálenosti tak zjevně mění i registrovou vzdálenost. To je dobře – výsledná kombinace je skladnější, což na malých tělech NEXů uživatel ocení. S pancake objektivem je kombinace když ne kapesní, tak stále velmi kompaktní.

Celkově vzhled a mechanická stránka působí velmi dobře na to, že předmět přišel v obyčejné papírovo-lepenkové krabici s vloženou „vaničkou“ z nahrubo ořezané černé gumy.

Edit: LT II přišlo v pěkné značkové krabičce Zhongyi.

(pokračování na další stránce)

Testování:

K testování adaptéru bylo použito tělo Sony NEX-3. Dále vyla využita také „holá“ redukce PK-NEX. Objektivy použité pro testy a srovnání byly tyto: Samyang 35mm F1.4, současný manuální objektiv moderní optické konstrukce, dobře korigovaný na všechny myslitelné vady a s rovnoměrnou ostrostí až do rohů snímku, dále Tamron Adaptall 28mm F2.5, objektiv starší optické konstrukce s ostrou kresbou po zaclonění ve středu, k rohům se však zhoršující, ale umožňující výměnu bajonetu a tak snadné srovnání na různých systémech, Revuenon 55mm F1.2, „superrychlý“ manuální objektiv, RMC Tokina 25–50mm F4, manuální zoom umožňující srovnat kresbu přes stejné „sklo“ na dvou různých ohniscích, OM Zuiko 50 F1.4 sloužící jako referenční 50mm objektiv na fullframe a nakonec SMC Pentax 50mm F1,7, další klasickou „padesátku“ z filmových dob, ostrou a kompaktní.

Metoda je následující: První typ srovnání je stejný objektiv na holém i optickém adaptéru pro posouzení změny úhlu záběru a případné degradace kresby a bokehu (Revuenon, Tokina). Druhý test je ekvivalentní objektivy na holém a na optickém adaptéru (Samyang a Pentax). Třetí test je stejný objektiv na optickém adaptéru a na skutečném full-frame senzoru (Tamron) a ekvivalentní objektiv na full-frame a Lens Turbu (Pentax a Zuiko). Dále přijdou fotky „z terénu“ za použití těchto i dalších objektivů, vždy specifikovaných u každého snímku zvlášť.

Edit: Dalším testem je srovnání nové a staré generace. K tomu byly použity objektivy Pentax M 50mm F1.7 a Revuenon 55 F1.2. Dále srovnáme druhou generaci s fullframem za použití objektivu Chinon MCM 55 F1.7 Macro. K několika fotkám byl využit i přístroj Sony A6000.

Výsledky Lens Turba 1. generace můžete posoudit níže:

(Verze II. je pak na další straně)

První test prokázal značné rozšíření úhlu záběru – odpovídá to výrobcem inzerované hodnotě 0,72×. Podíváme se teď na detaily bokehu na ekvivalentních výřezech dvou snímků z prvního testu:

Nyní se podíváme na srovnání kresby na 100% výřezech scény. Začneme opěr stejným objektivem (Revuenon a Tokina) na obou adaptérech (holém a LT). Stativ byl umístěn vždy tak, aby zkoumaný výřez po změně ohniska vyplňoval stejnou část scény (Revuenon), respektive v případě Tokiny bylo přezoomováno:

Nyní se vybereme jeden objektiv a podíváme se na jeho kresbu na Lens Turbu při všech nastavitelných clonách. Zvolen byl opět Revuenon 55mm. Scéna je vybrána s ohledem na rovnoměrnost textury, a aby byla jistota, že je střed i roh v rovině ostrosti, bylo na střed (pro jednu expozici) a na roh (pro druhou) zvlášť zaostřeno přes 14× zvětšení náhledu s fotoaparátem na stativu, ISO 200, WB „Daylight“, režim A:

Ještě se můžeme podívat na rozdíl v kresbě na snímku „z terénu“, tentokrát byl nasazen Pentax 50mm:

Teď se podíváme na to, co se stane, když dáme stejný objektiv (Tamron 28mm) na Lens Turbo a na skutečný full-frame. Také se podíváme, jak to vypadá, když použijeme objektiv sice jiný, ale stejné ohniskové vzdálenosti (Zuiko 50mm vs Pentax 50mm na LT, navíc pak ještě Nikkor 50mm vs Pentax 50mm na LT).

Když máme za sebou kresbu, je třeba se blíže podívat ještě na jedno tvrzení výrobce: zlepšení světelnosti. Vyfotil jsem tedy šedou plochu s Lens Turbem i bez něj v následujícím nastavení: ISO 200, clona F4 a režim M. Pro první fotografii jsme zvolili LT a expoziční čas 1/10, pro druhou jsem čas stáhl na poloviční (rozdíl 1EV). Potom jsem vyfotil fotografii bez LT při stejných exp. hodnotách, jako tu první. Pokud je pravda, co výrobce tvrdí, měly by být druhá a třetí fotografie stejně světlé (tmavé) a první fotografie s LT o 1EV světlejší než obě. Výsledek vidíte níže.

Jednou z věcí, na kterou si stěžovalo už více uživatelů, jsou modré odlesky, které optika adaptéru může vytvářet při výskytu silného zdroje světla v obraze. Nepříjemnou vlastností je, že se to údajně zhoršuje s větším zacloněním. Zkusil jsem to i já:

Další vlastností, kterou je záhodno zmínit je fakt, že LT mírně mění barevné podání do žlutozelena. Může za to asi zabarvení MC vrstev. Pokud fotíte do RAWu jako já (všechny testovací fotky jsou foceny do RAWu a převáděny buď pomocí ACR nebo RawTherapee), může vám to být jedno, protože si můžete snadno vyvážit bílou v počítači, ale při focení do JPEGu, zvlášť na nějaký z preset WB režimů, je třeba počítat s podáním snímků více do žluta. AWB nebo předzměření bílé barvy to ale řeší.

Nyní se podíváme, jaké změny oproti klasické verzi přináší verze Mk. II.

(pokračování na další stránce)

Testování Lens Turbo II.:

Nejprve oba adaptéry při použití objektivu SMC Pentax M 50 F1.7 při cloně F11:

Nyní ještě jeden výřez z jiného snímku (střed/roh) pro potvrzení (stejný objektiv a nastavení, 100% crop ze 14Mpx):

Ještě kresba na „plnou díru“ (opět SMC Pentax 50mm F1.7 na 14Mpx):

Revuenon 55 na obou „Turbech“: úhel záběru, kresba a bokeh:

Kresba ve srovnání s FF:

A ještě bodové protisvětlo a odlesky:

A na závěr kresba stejného objektivu na všech clonách (SMC Pentax 50mm F1.7):

(pokračování na další stránce)

Závěr (1. generace)

Dostál optický adaptér Lens Turbo firmy Zhongyi slibům výrobce, že z vaší malé bezzrcadlovky udělá fullframe? Čistě po stránce technické vlastně ano – objektiv využijete téměř v plné šířce jeho úhlu záběru, doženete hloubku ostrosti plnoformátového přístroje a zlepšení světlosti obrazu o téměř 1EV z větší části vyrovná i handicap menších snímačů v citlivosti. Druhou stranou mince je však praktická použitelnost – pomineme teď, že je to řešení vhodné pouze pro plně manuální práci s objektivy (pro AF verzi adaptéru musíte k dražší konkurenci a pro většinu bajonetů ji stejně neseženete) a dostaneme se k problému optického výkonu. Pokud fotíte na nízké clony, s malou hloubkou ostrosti, je, řekl bych, vše v pořádku, pokud vám nevadí „riziko“ změny podání bokehu či barevného tónu. Problém nastává, když chcete používat objektivy na tomto adaptéru při větší hloubce ostrosti, tedy vyšších clonách – zejména tehdy se ukáže slabý výkon v okrajových oblastech obrazového pole (neostrost, zkreslení) a problém s odlesky od ostrého světla. Na druhou stranu, pokud už něco podobného zvažujete, předpokládám, že právě pro využití menší hloubky ostrosti nebo fotografování za zhoršených světelných podmínek. Pak ano, tento adaptér je použitelný. Pokud potřebujete velkou hloubku ostrosti a ostré rohy, koneckonců tento adaptér ani nepotřebujete, uděláte lépe s APS-C objektivy, nebo, v případě manuálních objektivů na bezzrcadlovkách, s levnějším „holým“ adaptérem.

Lens Turbo můžete pořídit v zahraničních e-shopech, u nás se běžně neprodává. Za cenu od cca 2,5 až 4 tisíce si můžete za (relativně) málo peněz užít hodně zábavy. Záleží na tom, jestli vás láká podobné experimentování s manuálními objektivy – LT je zkrátka potřeba vnímat jako zajímavou hračku.

Edit: Závěr Lens Turbo II

Pokud jsem první generaci nazval „hračkou“, tady už to tolik neplatí. Zlepšilo se vše, co jsem první verzi vytýkal – kresba v rozích, zkreslení, barevný závoj i odlesky. Zůstává „deformace“ bokehu (což může někdy i pomoci) a samozřejmě plně manuální provoz. Potřeba je ale upozornit na jeden problém – díky jinému přednímu členu soustavy může dojít ke kontaktu se zadním členem objektivu. Konkrétně jsem to zjistil u Revuenonu 55mm F1.2 – na nekonečno lze zaostřit (posouvá se totiž vlivem přidané optiky trochu „blíže“), ale pokud zaostříte za něj, dojde ke kontaktu čoček – což rozhodně není žádoucí. U první generace k tomuto nedocházelo. Mírná degradace kresby (a jiné optické vady) přidanou optikou je také patrná u 24Mpx fotoaparátu, při nižších rozlišeních si ji však nevšimnete.

Nicméně je to malá daň za skutečně dobrý výkon, kteří čínští konstruktéři předvedli. LT II už lze teoreticky s úspěchem používat pro „profesionální“ práci s manuálními objektivy – portrét, produkt, krajina… a všude tam, kde máte čas ostřit a clonit ručně. S „předostřeným“ a dostatečně zacloněným objektivem lze pak fotit i akční fotografie typu reportáže. Takže pokud jste fanoušci práce či „hraní si“ s manuálními objektivy (jako já), má pro vás tento zajímavý kousek výbavy mé doporučení!

Cena se pohybuje v podobných hodnotách, počítejte, že bude v průměru tak o 1000 Kč dražší, což ovšem asi stojí za to.

Na poslední straně naší recenze se můžete proklikat skrz ukázkové snímky „z terénu“

(pokračování na další stránce)

Ukázkové snímky Lens Turbo 1. generace…

…a Lens turbo 2. generace