Michael Freeman jako autor fotografických publikací není nováčkem, naopak stojí za celou řadou knih, zmíním úspěšnou knihou Očima fotografa, jejíž je mnou představovaná kniha pokračováním. Není pro mě překvapením, že Michaelovy knihy jsou oblíbené a úspěšné, autor totiž využívá velmi „nenásilné“ formy učení a předávání informací.
Autor tuto knihu nazval grafickým průvodcem, co si pod tímto pojmem představit? Je to zejména kompozice a skladba snímků, tak aby byla fotografie pro diváka příjemná, nebo splňovala záměr, s jakým ji autor vytvořil. Musím říct, že toto není první kniha o kompozici ve fotografii, která se mi dostala do rukou, ale je to první kniha o kompozici, která pro mě byla velmi čtivá a přečetl jsem ji, jak se říká „jedním dechem“.
Kniha je rozdělena do deseti krátkých kapitol, například Úhel pohledu, Pohyb, Barva nebo Umístění. Každá kapitola zahrnuje několik „pojmů“, kterým se věnuje vždy jedna dvoustrana. V třetí kapitole, tedy Rozdělení, jsou to pojmy Klasické, Excentrické, Rušivé, Pod úhlem, V přímce.
¨
Skladbu celé kapitoly vám přiblížím na jedné z nich, vybral jsem kapitolu Umístění.
Každá kapitola začíná krátkou předmluvou, představením daného „problému“. „Mimo střed“ se jmenuje první dvoustrana v kapitole Umístění. Samotný název je dostatečně vypovídající a nikoho nenechá na pochybách, co nás právě čeká. Dvoustrana je zpravidla rozdělena následovně, pod nadpisem nás čeká vysvětlení, proč by hlavní objekt neměl být umístěn zrovna ve středu snímku. Vysvětlení je velmi srozumitelné, neodradí začátečníka, ale zároveň neurazí pokročilejšího fotografa. Poučky obsažené v této části jsou většinou praktického charakteru. Pod textem nás upoutá fotografie z dílny Michaela Freemana, často se jedná o cestovatelské fotografie zejména z Asie. Samotná fotografie je pouze částí příkladu doplňující text. Nejdůležitější je bezesporu velmi názorná grafika na straně protější. Fotografie je rozebrána na jednotlivé „segmenty“ a popsána, proč je právě ten jediný prvek obrazu na svém místě a proč toto umístění na diváka působí. Často na této druhé – vysvětlující – straně nalezneme také celou sekvenci fotografií a vidíme, že právě vybraná fotografie, na které bylo aplikované dané pravidlo je z výběru nejlepší. Toto oceňuji, velmi to podporuje názornost a srozumitelnost.
Kniha jako celek na mě působí velmi dobrým dojmem, je uceleným průvodcem kompozičními pravidly ve fotografii, ale neomezuje se pouze na tuto problematiku, dozvíte se také o barvách nebo využití hloubky ostrosti. Samotný způsob předání informací je mi sympatický, autor využívá pouze nutné minimum slov a hlavním nositelem informací jsou fotografie a různé ilustrace, což považuji za žádoucí zejména pro začátečníky, kteří nejsou po prvním otevření knihy vystrašení množstvím odborného textu, ale naopak upoutáni spoustou zajímavých fotografií a knihu přečtou s chutí.
