Zpracování RAW v Zoner PS 17

RAW formátu se někdy přezdívá digitální negativ. A stejně jako negativ, ani RAW není hotová fotografie. Už z názvu vyplývá, že je to formát surový (anglicky "raw"), a proto vyžadující další zpracování. V tomto a následujících článcích se podíváme na postup "vyvolání" fotografie z RAW v Zoner Photo Studio 17.

Co je to RAW

RAW není formát. Byť se spojení „RAW formát“ často používá, technicky vzato je RAW spíše souhrnný název pro skupinu jednotlivých formátů – tedy druhů zápisu surových dat z fotoaparátu. Samotné formáty pak jsou například DNG, NEF, CR2… tedy přípony souborů lezoucích z vašeho fotoaparátu. Přestože se jedná o to samé, formát zápisu je u různých značek fotoaparátů různý. A aby toho nebylo málo, jak se vyvíjí fotoaparáty, mění se i RAW jednotlivých výrobců. CR2 soubor z 8Mpix Canon 350D už z principu nemůže být stejný jako CR2 z nového 20Mpix EOS 7D Mk. II.

To, co nazýváme jednoduše RAW, je tedy poměrně široká skupina různých druhů zápisu dat. A pokud chcete RAW zpracovávat, musí program pro úpravu fotografií podporovat zrovna ten váš RAW. Tím se dostáváme k prvnímu a velmi důležitému bodu pracovního postupu zpracování RAW v Zoneru 17 – nastavení samotného programu.

Nastavení Zoner 17 pro práci s RAW

V základu umí Zoner pracovat s řadou RAW formátů nejrozšířenějších výrobců. Jejich seznam najdete přímo na webu Zoner. Co ale dělat, pokud zrovna váš fotoaparát na seznamu není? Paradoxně pomůže nástroj od konkurence: Adobe DNG Converter.

Zatímco RAW formáty různých výrobců jsou tak trochu jejich „výrobním tajemstvím“, formát DNG, počin společnosti Adobe, je zdokumentovaný formát. Kdokoli tak má k dispozici veškeré technické specifikace zápisu dat pro tvorbu vlastního editoru RAW ve formátu DNG. A protože Adobe je velká firma, má prostředky k vytvoření programu, který převede do DNG formátu prakticky jakýkoli jiný RAW. Seznam podporovaných fotoaparátů je na webu Adobe.

Zoner umí DNG Converter využít ku svému prospěchu. Pokud si stáhnete DNG Conveter z webu Adobe (zdarma), nainstalujete, a řeknete Zoneru, kde se ve vašem PC nachází (Nastavení > Možnosti (Ctrl+M) > Formát RAW a položka „Používat pro načítání RAW DNG Converter“), bude si Zoner, aniž byste o to věděli, před zpracováním automaticky převádět RAW do DNG. Tím se instantně „naučí“ prakticky všechny fotoaparáty. A protože se jedná jen o převod dat na jiný formát zápisu, nemá to vliv na kvalitu výsledného obrazu.

Pokud si chcete s následným zpracováním fotografie opravdu pohrát, vypněte možnost „Při konverzi do DNG převést na lineární obraz (interpolovat)“.

Modul RAW

Samotná práce s RAW probíhá v modulu RAW (vedle Editoru). Nikdy se nepokoušejte upravovat RAW přímo v editoru. Nemá to smysl. Fotografie se zde načte jen jako náhled, tedy prakticky vzato už hotový JPG.

Modul RAW a popis jeho jednotlivých oblastí je níže:

Náhledy RAW otevřených v modulu. Pokud při přechodu do modulu RAW z Průzkumníku označíte jen některé fotografie, pak zde budou jen tyto. Neoznačíte-li žádnou, načtou se do RAW modulu všechny RAW ve složce, což může nějakou dobu trvat. Výhodou ale je, že můžete libovolně přecházet mezi fotografiemi a také do nich přímo vkládat úpravy (kliknutím pravého tlačítka myši) – kopírovat úpravy z aktuálně upravované fotografie pro takovéto vkládání musíte přes menu Nastavení > Kopírovat do schránky (Ctrl+C).
Nástroje pro práci se souborem jako takovým. Všimněte si tlačítka se sluníčkem a tlačítka HQ. Sluníčko zvýrazní přepaly a podexpozice na snímku, což je prakticky nezbytné, pokud chcete v RAW precizně upravit expozici snímku. HQ pak načte RAW v plném rozlišení (bez toho pracuje RAW modul jen s náhledem ve čtvrtinovém rozlišení (dokud si obrázek nepřiblížíte a nedonutíte tak Zoner vygenerovat rozlišení plné). Na výsledný převod to ale vliv nemá. Poslední zajímavou položkou je Nastavení. Jistě víte, že úpravy RAW se neprovádí přímo na datech, ale pouze se popisují do vedle ležícího souboru XMP a při vyvolání se aplikují při převodu na výstupní formát. Disketkou vedle Nastavení si můžete vybrané úpravy (nastavení převodu) z libovolné fotografie uložit přímo do Zoneru pro pozdější použití. To se hodí, pokud například máte studio, kde jsou vždy stejné podmínky a vždy upravujete snímky stejně. Také není problém uložit si takto jakýsi základ, který na fotku vždy použijete, a pak ji dále doladíte ručně.
Historie je prakticky pouze seznam kroků zpět, ve kterém se můžete vracet kliknutím na příslušnou úpravu. Pokud se takto vrátíte a provedete nějakou změnu, je budoucí historie ztracena. Úpravy RAW se provádí nad daty, není tedy třeba historii příliš využívat, stačí prostě vrátit posuvníky úprav zpět. Historie má smyl, pokud se potřebujete vrátit o pořádný kus.
Náhled samotného RAW formátu s provedenými změnami, aneb jak to bude vypadat po vyvolání.
Histogram (pokud nevíte co to je, rozhodně si přečtěte alespoň začátek tohoto článku) a základní informace o snímku.
Záložky s jednotlivými úpravami. Zde se nachází prakticky vše, co můžete s RAW v Zoner 17 udělat a zde se také bude odehrávat veškerá obrazová magie.

Pod záložkami z čísla 6 najdete tři tlačítka. To s šipkou vrátí celý snímek do výchozího stavu (zahodí úpravy), „Vyvolat“ převede aktuálně nastavený RAW do výstupního souboru a „Do Editoru“ otevře převedený RAW v Editoru pro další úpravy, aniž by Zoner výstupní soubor ukládal. V případě, že vyvoláváte do JPG a chcete snímky dále upravovat, se tímto vyhnete jedné zbytečné ztrátové kompresi.

K vyvolání snímků slouží také tlačítko „Vyvolat vše“ pod náhledy z čísla 1. To nahrazuje frontu k vyvolání z předchozích verzí Zoneru a začne převádět a ukládat všechny snímky načtené do RAW modulu s jejich aktuálním nastavením. Jakékoli úpravy provedené na snímcích po spuštění převodu se na výsledku této hromadné akce už neprojeví.

(pokračování na další stránce)

Úpravy RAW formátu

A teď už se pojďme pustit do úprav samotných. Záložky (číslo 6) jsou seřazeny tak, jak by měla logicky postupovat vaše úprava. Tedy od levé záložky po pravou a v každé záložce shora dolů. Samozřejmě postup je zcela na vás, protože RAW formátu je jedno, v jakém pořadí úpravy děláte. Ale dodržení tohoto postupu je logické, protože postupujete od největších úprav k nejjemnějším detailům.

Záložka první: Základní nastavení

Otočení a ořez je logicky první úpravou, kterou uděláte. Protože proč dále upravovat něco, co na výsledném snímku stejně vidět nebude. Jen pokud budete ručně korigovat deformaci, vinětaci a aberaci (o tom dále v článku), doporučuji začít jimi, protože na ořezané fotce se upravují obtížněji. Samotný ořez zapnete tlačítkem s příslušnou ikonkou a pak již můžete hranice ořezu měnit přímo myší a také ořezovou oblastí otáčet (otočení fotografie). Na výběr máte i několik přednastavených poměrů stran ořezu, bohužel další vlastní přidat nemůžete. Co je příjemné, že stejně jako ostatní úpravy i ořez se jen „popisuje“ nad daty a samotný RAW tedy zůstává nezměněn. Ořezanou fotografii lze vrátit do původní podoby, a nebo ořez (stejně jako jiné úpravy) jen dočasně „vypnout“ zaškrtávátkem vedle jeho nastavení (například právě pro pozdější korekci objektivu).

Vyrovnání bílé neslouží k barevné manipulaci s fotkou, ale ke korekci vlivu barevného světla na barvy fotografie. „Výchozí“ nastavení si z metadat RAW souboru načte, jak byl nastavený samotný fotoaparát, a nastaví se stejně (což samozřejmě neznamená nutně stejný výsledek jako z fotoaparátu, protože každý převodník RAW má vlastní algoritmy zpracování obrazu a i při stejném číselném nastavení jsou výstupy rozdílné). Další přednastavení posunou posuvníky žluto-modrého a zeleno-fialového posunu na přednastavené hodnoty „odpovídající“ určitému světelnému zdroji. Výjimkou je „Teplota v Kelvinech“, kde si můžete posuvníky nastavit podle sebe (prostě aby se vám výsledek líbil) a „Uživatelské“, které využívá kapátko nacházející se na pravé straně. Pokud tímto kapátkem kliknete do obrazu, řeknete tím Zoneru aby vyvážení bílé nastavil tak, že v místě kam jste klikli bude šedá. Má tedy smysl klikat na místa fotografie, o kterých víte, že by ve skutečnosti měla šedá být. Ale pozor, máte-li na snímku výrazný barevný šum, může být výsledek kliknutí do zdánlivě jednolitě šedé oblasti docela divoký (a redukce šumu v RAW nepomůže, protože Zoner ji ignoruje a řídí se přímo daty).

Expozice je skupinou několika posuvníků, které mají jedno společné – manipulují se světlostí fotografie. Zde můžete z vašeho RAW dostat maximální expoziční rozsah. Tedy to, co fotoaparát sice zaznamená, ale do JPG kvůli zachování „líbivého“ kontrastu při zobrazení na monitorech neuloží. Všechna další nastavení již budou pracovat se zde vytvořeným dynamickým rozsahem. Co přesně s fotografií posuvníky dělají je pěkně vidět na histogramu.

Prvním posuvníkem je samotná Expozice. Fotografii dělá celkově tmavší nebo světlejší. Hodí se pro snímky, kde je expozice prostě špatně nastavená (například zapomenuté nastavení kompenzace expozice ve fotoaparátu). Histogram takového snímku je celý posunutý k jedné straně a na druhé straně je prázdný prostor.

Pro nápravu snímků které sice nepokrývají celý dynamický rozsah, ale nejsou expozičně „ujeté“, to znamená málo kontrastních snímků, se hodí posuvník Kontrast. Ten jednoduše vše od středně světlých tónů rozšoupne do stran. Obrazové body tmavší než středně šedá budou ještě tmavší, světlejší budou ještě světlejší. Zvýší se kontrast. Při úpravě si dávejte pozor, aby vám světlé nebo tmavé oblasti nezačaly ujíždět do pod/přeexpozic. Jakmile se jedna strana histogramu dotkne okraje, je třeba celý histogram „vycentrovat“ posuvníkem Expozice a teprve poté pokračovat v jeho zvyšování. A také pamatujte, že ne každé scéně prospívá technicky dokonalý rozsah od kraje do kraje histogramu. Při všech úpravách sledujte samotný snímek, zda vypadá tak, jak chcete. Histogram je jen pomůcka, aby vám někde neujela ruka.

Opačným případem jsou snímky, kde je dynamický rozsah větší než rozsah JPG, a tudíž vznikají přepaly a nebo podexponovaná místa. To lze do určité míry řešit posuvníky Světla a Stíny (posuvník Kontrast na to nepoužívejte, při snižování kontrastu se neobnovují přepaly/podexpozice korektně). Ty ztmavují, respektive zesvětlují, jen světlá a tmavá místa scény. Posuvníkem Světla tak můžete ztmavit přepálenou oblohu, aniž by se ztmavení dotklo tmavší krajiny. A podobně funguje posuvník Stíny. Je to takové HDR z jedné fotografie. Ovšem když to přeženete a dostanete tímto způsobem celkově nevýrazný snímek. Scénu s původně velkým dynamickým rozsahem napěchujete na monitor s malým dynamickým rozsahem. A to nevypadá pěkně. Takže opět všeho nastavení s mírou.

Posuvníky Černý a Bílý bod posouvají (ve stávajícím rozsahu fotografie) hranici, od které je již vše černé/bílé. Typickým příkladem pro použití černého bodu jsou fotografie v mlze, kde lze takto vizuálně posunout hranici mlhy k nejbližšímu objektu, nebo fotografie focené nekvalitní optikou v protisvětle a trpící celkovým „závojem“. Histogram takových snímků pak vypadá jako zcela běžný histogram, jen na jednom konci je náhle kousek zcela prázdného prostoru. Právě zmíněnými posuvníky můžete histogram přitáhnout až ke kraji a obnovit tak na fotografii zcela černou nebo bílou barvu. Fotografii to opravdu pomůže.

Barva slouží k barevným korekcím snímku. Odstín posune všechny barvy fotografie o daný úhel na barevném kruhu – všechny barvy změní odstín. To není něco, co by obecně fotografiím prospělo. Další dva posuvníky, Sytost a Živost, se naopak hodí. Slouží k přibarvování (nikoli odbarvování, na to je vhodnější nastavení dále) fotografií.

Sytost je takový ekvivalent kontrastu pro jednotlivé barevné kanály RBG. Prostě se zvýší kontrast každého jednotlivého barevného kanálu od jejich celkové světlosti. Výsledkem je výrazné zvýšení barevnosti fotografie, ovšem s rizikem vzniku přepalů a podexpozic v jednotlivých kanálech. Například červená složka pleťovky při přehnaném použití sytosti s klidem ujede mimo rozsah, stane se maximálně červenou v celé ploše obličeje, a ztratí se tak část kresby. Nehledě na to, že agresivní posun jednotlivých kanálů ani samotnému „pleťovému“ odstínu pleťovky neprospívá.

Živost funguje podobně jako Sytost, jen s tím rozdílem, že čím blíž je daná barva okraji rozsahu, tím pomaleji se k němu blíží a nikdy se k němu nedostane (limitně se mu blíží). Takže fotografie je barevnější, ale bez rizika přepalů barevných kanálů. Zatímco se Sytostí je třeba zacházet opatrně, Živost, pokud chcete pořádný kýč, můžete bez obav vytáhnou na maximum.

Tonální křivka je prostě běžná křivka, jejíž pomocí upravujete viditelný rozsah fotografie. Neobnovíte tedy přepálená a podexponovaná místa snímku, můžete měnit jen celkovou světlost (ale na to už byly posuvníky výše) a kontrast snímku. Právě precizní změna kontrastu je asi tak jediné, k čemu zde v RAW modulu křivku využít. Pokud principu fungování Křivky nerozumíte, doporučuji pokračovat ve čtení na druhé straně již výše zmíněného článku.

Ostrost je v modulu RAW z jiného důvodu, než třeba v Editoru. Zatímco v Editoru doostřujete pro finální výstup, z RAW se snažíte dostat maximálně kvalitní data pro pozdější zpracování na různé formáty a různá média. Nastavením ostrosti zde tedy neřešíte finální výstup, ale pouze kompenzujete přirozenou neostrost dat aby byl výstup maximálně kvalitní. Touto přirozenou neostrostí myslím například měkkou kresbu objektivu, nebo neostrost danou interpolací obrazu ze snímače, o čemž bude řeč v následujícím dílu.

Doostřování v RAW modulu funguje standardně, tedy pomocí zvyšování kontrastu na hranách. Najde-li Zoner na obraze tmavý bod vedle světlého, tmavý ztmaví a světlý zesvětlí. Efekt od takovéto hrany postupuje na obě strany přes několik pixelů a postupně slábne. Z dálky to vypadá jako ostřejší obraz, ale je to tak trochu podvod na diváka. Ztracené detaily neobnovíte. Posuvník Síla určuje, jak silný bude onen hranový kontrast, Poloměrem nastavíte, jak daleko bude kontrast dosahovat než zcela zmizí a Práh Zoneru říká, jak velký musí být mezi sousedními body rozdíl, aby byly považovány za hranu a vůbec doostřovány. Z toho, co bylo řečeno, pak můžeme určit vhodné nastavení posuvníků pro kvalitní výstup. Nechceme tvořit efekty, doostřujeme plné rozlišení, takže Poloměr nastavte na 1–2 body. Sílu kolem 100. Práh se mi pak osvědčil na 2. Vyšší ignoruje jemné hrany, nižší pak doostřuje i jemný šum na ISO 100. Samozřejmě čím více šumu, tím vyšší musí práh být, aby nebyl doostřením zvýrazněn samotný šum. A brzy zjistíte, že doostřovat zašuměné fotografie v RAW vlastně nemá smysl. U takových snímků je lepší smířit se s mírnou neostrostí (on ten šum vadí daleko víc) a doostřovat až v závěru na finální médium.

A ještě jedna, možná zřejmá, rada. Když doostřujete v RAW, vyzvětšujte si snímek na 100% (třeba dvojklikem do fotografie). Vhodné by bylo i větší zvětšení, ale bohužel několik posledních verzí Zoneru při zvětšení přes 100% jednotlivé obrazové body interpoluje a není tak možné efekt doostření zcela posoudit.

Redukce šumu má dva vzájemně nezávislé posuvníky. Redukce šumu se snaží detekovat a odstranit světlostní šum, což je už z principu (Zoner neví jestli je na fotografii štěrk nebo šum) úkol nemožný. Tato redukce tedy šum sice vyhladí, ovšem za cenu vyhlazení prakticky všech jemných detailů. Nedoporučuji používat, zvláště když je následně v Editoru možnost pokročilé redukce šumu s obsáhlým nastavením pro co nejméně destruktivní výsledek. S opatrností a citem lze použít Redukci barevného šumu. Jeho odstranění nemá tak destruktivní vliv na detaily, ale samozřejmě záleží na množství šumu i detailů fotografie. Chce to experimentovat. Pokud by po odstranění barevného šumu vznikly větší barevné fleky, zaškrtněte Potlačit barevné skvrny pro jejich redukci (může dojít k mírnému odbarvení snímku).

Samozřejmě i při redukci šumu sledujte fotografii ve 100% zvětšení.

Záložka druhá: Efekty

Jak již napovídá název, záložka Efekty je plná kreativity. Technická stránka snímku by již měla být dotažena k dokonalosti a nyní je třeba naplácat na fotku nějaké ty… Efekty.

HDR – světla a HDR – stíny umožní vytvořit HDR metodou prolínání expozic tak, jak ji možná znáte ze Správce. Jen s tím rozdílem, že místo tří jednotlivých snímků s rozdílnou expozicí si Zoner zdrojové snímky automaticky vyvolá z vašeho RAW (prostě aniž o tom víte, nastaví na pozadí posuvník expozice do mínusu a do plusu – ale o kolik, to neovlivníte). Jednoduše řečeno, je takto možné také obnovit přepaly a podexpozice. Otázkou ovšem je, proč nechávat vyvolání zdrojových snímků na automatice, když si můžete precizně ručně vyvolat tmavý, střední a světlý snímek a složit je ve Správci.

Samotné posuvníky fungují v modulu RAW i ve správci stejně. Práh určuje, při jaké světlosti střední fotografie se do ní tmavá/světlá fotografie prolne. Zda je hrana prolnutí na plynulých přechodech zdrojového snímku ostrá nebo rozplizlá určuje Plynulost přechodu. Takto vzniklou masku prolnutí rozmázne a dotek dokonalosti dodá Rozmazání masky. A jak moc se tmavá nebo světlá fotka projeví na střední určuje Intenzita.

Jako pracovní postup doporučuji nastavit vše na minimum jen Intenzitu maximální a pak zvyšovat: 1. Práh, 2. Plynulost, 3. Rozmazání a 4. snížit Intenzitu aby se vám výsledek líbil. Tak totiž přesně vidíte, co děláte, a neujedete s některým nastavením do nesmyslných hodnot.

Barevné korekce slouží k posunu jednotlivých barevných složek fotografie. Například pokud chcete, aby zelená tráva byla zelenější. Nejsnazší je vzít v této sekci se nacházející kapátko, nakliknout barvu, která vás zajímá, a již jen třemi posuvníky měnit Odstín, Sytost a Světlost. Ale pozor, pokud to přeženete, na přechodech z upravované barvy do jiné vzniknou nepěkné artefakty. Také se jedná o globální úpravu, a kromě zelené trávy tak změní barvu i zelené stromy. Nejste-li líní, je jistější nechat si tyto úpravy do Editoru, kde můžete jejich dosah omezit pomocí výběrů.

Odstíny šedi jsou tou správnou volbou pro tvorbu černobílé fotografie. Zvláště když si uvědomíte, že černobílou fotografii vytvořenou v RAW lze vyvolat do formátu 16-bit TIFF a zachovat tak více než ubohých 256 odstínů šedi jak je tomu v JPEG (odstíny navíc sice na běžném monitoru neuvidíte, ale pro případné další úpravy se hodí).

Rychlá volba fotografii odbarví a „namíchání“ černobílosti pak můžete řešit jediným posuvníkem. Plnou kontrolu nad výsledkem ale máte při Ručním míchání kanálů. Pomocí tří posuvníků nastavíte poměr zastoupení červeného, zeleného a modrého kanálu ve výsledném černobílém obraze. Díky tomu vytvoříte černobílou fotografii dostatečně kontrastní, aby vypadala zajímavě. Například pokud chcete v krajině světlou oblohu a tmavou krajinu, nastavte modrý (obloha je modrá) posuvník na maximum a zelený (krajina je zelená) na minimum.

Přidání zrna slouží (překvapivě:-) k přidání falešného zrna. Ovšem zrno v podání Zoneru vypadá prostě jako šum. Je příliš viditelně umístěno na mřížku pixelů. Zapněte, vykoušejte, vypněte. Tento z mého pohledu nesmyslný efekt nemá smysl podrobně popisovat.

V pokračování článku si budeme povídat o:

Záložka třetí: Objektiv
Záložka čtvrtá: Nastavení konverze
Záložka pátá: Globální nastavení