Test fotoaparátu Olympus PEN-F

V dnešní recenzi si představíme další „retro“ fotoaparát: pěkný, celokovový kousek od firmy Olympus, která celou svou řadou OM-D a PEN fotoaparátů se - řekl bych úspěšně - snaží vtisknout designu svých fotoaparátů ten „retro" nádech a podobu fotopřístrojů druhé poloviny minulého století. Představujeme Olympus PEN-F. 

Když se dívám na fotoaparát pro dnešní recenzi, tak mne přepadá notná dávka nostalgie a vzpomínek na kdysi tak oblíbené dálkoměrné i SLR fotoaparáty, jakétehdy vyráběli snad všichni výrobci fotoaparátů. Dnes, kdy je módní vyrábět a prodávat „retro gothaj“ a „retro mléko“ se tomuto trendu nevyhnul ani fotografický průmysl. Zvláště Olympus vsadil již před několika lety na tento styl a zvolil ho pro svoji tehdy novou řadu fotopřístrojů, kterým dnes říkáme bezzrcadlovky nebo kompakty s výměnnými objektivy. A osobně si myslím, že Olympus to opravdu umí. Dnešní podoba nového PEN-F částečně vychází z PENu F z roku cca 1963, ale je samozřejmě vybaven nejnovější elektronikou i novým čipem s vyšším rozlišením, než jaký byl u nedávného OMD-EM10 Mk.II.

Když vezmeme nový PEN-F do ruky, překvapí nás příjemnou hmotností a i přes jednoduchý hranatý a plochý design dobře padne do ruky. Snad jen malá poznámka ke kruhovému ovladači na přední straně, kdy mne občas vadilo vroubkování toho voliče které se „otiskovalo“ do ukazováčku pravé ruky. Co mne osobně (jako strojaře) vždy velmi nadchne, je naprosto perfektní dílenské zpracování celokovového těla tak, jak je u fotoaparátů OMD i PEN již samozřejmostí. Prostě žádné plastové tělo, ze kterého by na první pohled koukala snaha o co nejlevnější výrobu. I drobné detaily jsou vyrobeny a sesazeny s pečlivostí bez vůlí, aby výsledkem byl oku lahodící výrobek.

Jak je patrné z fotografií, většina ovládacích prvků má své samostatné tlačítko či kruhový volič, tak jak tomu bývalo kdysi na klasických filmových fotoaparátech.

Na přední straně je dole nalevo od bajonetu tlačítko náhledu hloubky ostrosti. a nad ním již zmiňovaný kruhový volič kreativních funkcí (ovládání barevného profilu, monochromatického profilu, uměleckého filtru a úpravy barev), na pravé straně nahoře je indikátor samospouště spojený s AF lampou. Na horní straně, z levého strany, je umístěn kruhový hlavní vypínač, za ním je vystouplá šachta elektronického hledáčku, patice pro externí blesk (je součástí balení), před ní jsou dva otvory vstupu stereo mikrofonu.

V druhé polovině máme kruhový volič expozičních režimů se s ní kruhový volič nastavení, kde v předním je umístěna spoušť, v jejímž středu je i závit/konektor pro klasickou starou kabelovou spoušť. Dalšími ovládacími prvky jsou: tlačítko pro nahrávání videa, standardně označené červenou tečkou, kruhový volič korekce expozice v rozsahu –3 až +3 po 1/3EV a na zadní straně vedle el.hledáčku umístěná dioptrická korekce a tlačítko pro přepínání displej/hledáček, programovatelné tlačítko Fn2 a Fn1. Dole vedle zadního dopleje najdeme klasické rozmístění ovládacích prvků okolo čtyřsměrového kruhového voliče s nabídkou nastavení ISO, vyvážení bílé, funkcí blesku, snímání a AF ostřících bodů. V samostatných tlačítkách tu máme lupu, koš, prohlížení snímků, tlačítko MENU a INFO. Na levé straně fotoaparátu jsou 3 otvory reproduktoru a na pravé pod dvířky, jsou umístěny připojovací konektory.

Vše zakončíme na spodní – hladké- straně, kde jsou pouze dvířka, za kterými se schovává baterie a slot pro SD kartu. Závit pro stativ je umístěn správně v ose objektivu. Ačkoliv některé fotoaparáty dnes již umožňují nabíjení baterie přes USB konektor, bez nutnosti vyndávat baterii z fotoaparátu, Olympus se zatím drží klasické metody se samostatnou nabíječkou.

PEN-F je vyráběn z kvalitní hliníkové slitiny v klasickém dvojím barevném provedení a to celočerném, a nebo stříbrném s černým pryžovým středem. Ve stejném designu jsou vyráběny i objektivy. Kompatibilní jsou všechny objektivy m4/3 Olympus M.Zuiko a Panasonic, případně pomocí redukcí i další.

Základní parametry

• Čip: 4/3“ Live MOS (17,3×13 mm)
• Procesor: TruePic VII
• Rozlišení: 20,3 MPix
• formát JPG – 5184×3888 pixel, formát ORF 12 bit – 5200×3904 pixel
• Antiprachový ultrazvukový filtr
• 5-osá stabilizace obrazu + M-IS1, M-IS2 (posun snímače)
• Bajonet: Micro Four Thirds , pro objektivy M.Zuiko a Panasonic.
• Formát: ORF(RAW),JPG,
• Video: MOV – MPEG4 AVC / H.264, AVI, 1920×1080 – 60p,50p,30p,2­5p,24p.
• El.hledáček: 2,36 mil. bodů
• 3“ dotykové LCD: 1,04 mil. bodů
• P/A/S/M režimy expozice
• korekce lichoběžníku (korekce perspektivy) – pouze pro JPG
• ISO: 80 – 25600
• Exp.čas: 1/8000 – 60s (30 min.B)
• stavitelná prodleva expozice, tiché snímání
• Barevný prostor: sRGB / AdobeRGBSD / SDHC / SDXC karty
• Zabudovaná Wi-fi, součástí balení externí blesk FL-LM3
• Rozměry: 124,8×72,1×37,3 mm
• Hmotnost: 427g (včetně baterie a SD karty)

Hledáček a LCD

Hledáček je elektronický, typu OLED, s vysokým rozlišením 2,36 mil. bodů (jako je u posledních typů OMD fotoaparátů) se 100% pokrytím pole. Je dostatečně veliký, se zvětšením 1,23×, s velmi jemnou kresbou a možností dioptrické korekce – 4,0 + 2,0.

Aktivace EVF je automatická, přiložením přístroje k oku. V hledáčku si můžete navolit různé zobrazení, např. pomocnou mřížku pro rozdělení pole do 12 polí nebo 9 (třetinový systém), středového kříže nebo úhlopříčky. Stejně tak je možné si nastavit zobrazení histogramu, 2 druhů vodováhy, zobrazení všech informací, a nebo naopak informace žádné, což dává dohromady velký počet možností – podle vašeho přání nebo zvyklostí. Tyto možnosti nabízí i všechny předchozí OMD fotoaparáty. O přednostech elektronických hledáčků není třeba již psát, jejich výhody jsou známé. Snad jen už poslední zmínka: vybrat si můžete ze tří typů zobrazení informací, buď 2× zobrazení pod obrazem hledáčku a nebo, pokud vás to neruší, zobrazení přes obraz, kdy se obraz promítá přes celé zobrazovací pole. Samozřejmostí je i nastavení jasu hledáčku a jeho barevné teploty.

V elektronickém hledáčku můžete vidět: 1. Stav baterie, 2. Režim snímání, 3. Přiřadit uživatelské režimy C1-C4, 4. Dostupný čas nahrávání, 5. Počet uložitelných statických snímků, 6. Citlivost ISO, 7. Vyvážení bílé, 8. Kontrola jasů a stínů, 9. Nahoře: Ovládání intenzity blesku, Dole: Indikátor expoziční korekce, 10. Hodnota expoziční korekce, 11. Hodnota clony, 12. Expoziční doba, 13. Aretace AE, 14. Značka potvrzení AF, 15. Blesk, 16. Vodováha (zobrazí se při namáčknutí tlačítka spouště).

A tak jak jsem doporučoval i minule. Více informací lze naleznout ve  volně stažitelném návodu na stránkách Olympusu, který opravdu doporučuji prostudovat. Dnešní fotoaparáty nabízí velké množství různých nastavení a funkcí, a myslet si že hned všechny „objevíte“ a budete umět využívat, je bláhové a naivní.

LCD je prakticky stejné jako u předchozích fotoaparátů řady OMD, jedná se o 3“ širokoúhlý (7,6cm) TFT displej s poměrem stran 3:2. Displej je dotykový s variabilním úhlem natočení, možností vyklápění doleva od přístroje. Rozlišení displeje je také staronové s 1,04 mil. obrazových bodů. Korekce jasu a barevného podání je možná v 7 úrovních. Zadní displej zobrazuje stejné informace jako hledáček s již zmíněnou výhodou dotykového ovládání pro výběr funkcí, AF bodu či přímo expozice. Pro zobrazení výsledných snímků je možné si vybrat ze zobrazení 1,4,9,25…až po 100 + kalendář s vyznačenými dny jste fotografovali. To vše vám usnadní přehled nad výslednými fotografiemi, možnost jejich prohlížení, zvětšování až 14×, editace fotografií, ať již jpg nebo i RAW. U RAW si můžete dodatečně vyzkoušet ART umělecké filtry na již hotových fotografiích.

Tlačítkem MENU se dostanete do nabídky nastavení rozdělené do již standardních 5 skupin, kde je každá skupina rozdělena do více stránek a dalších nabídek pro nastavení jednotlivých funkcí. Tlačítko INFO vám zase pomůže s nápovědou pro každou funkci, jak jí nastavit a co vlastně dělá.

Čip a ISO

Snímacím prvkem je stabilizovaný 4/3 Live MOS snímač s plným rozlišením 21,8 MPix (5200 × 3904 pixel), který vám ale většina editorů ořízne na 20,3 MPix (5184 × 3888 pixel). Snímací čip je vybaven antiprachovým ultrazvukovým filtrem, který je u fotoaparátů Olympus standardním vybavením a o zpracování se stará procesor TruePic VII. Velikost čipu je 17,3×13mm (crop faktor 2×), poměr stran 4:3, který je možné měnit na 3:2, 16:9 a nebo 1:1. Pokud fotíte do RAW (u Olympus do ORF), výsledný snímek bude formátu 4:3 a potřebný ořez si můžete udělat sami. V editoru Olympus Viewer 3 se vám zobrazí vodítko. Procesor TruePic VII pracuje s barevným prostorem sRGB a nebo AdobeRGB s možností 5 úrovňového nastavení kontrastu, saturace a ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 200 až 25600, případně v AUTO režimu si nastavit interval rozsahu hodnot.

V následující tabulce je vidět ukázky, jak vypadá šum při různém nastavení ISO ukládané do JPG a nebo ORF:

Co k ukázkám různých ISO říci: řekl bych, že podle večerních snímků je ISO od 200 do ISO 1000 vizuálnětéměř bez rozdílu. Potom začíná lehce narůstat drobný šum, ale až do hodnoty ISO 6400 je minimální a pravděpodobně na fotografiích do formátu 30×45cm by nebyl patrný. Od ISO 8000 začíná drobné slévání nekontrastních ploch a to do ISO 16000. U nejvyšších hodnot ISO, 20000 a 25600 dochází už i k barevným chybám, ale přesto není fotografie v kresbě degradována naprostou ztrátou detailů. U denních snímků je to podstatě stejné, do ISO 1000 bez viditelného rozdílu, a pak je drobný postupný nárůst šumu. Ukázka končí u ISO 8000 a to z důvodu že ve dne asi nikdo nebude fotit vyšším ISO, navíc fotoaparát již dosáhnul své max.hodnoty expozičního času a nechtěl jsem více clonit a měnit tak expoziční podmínky.

Dalšími snímky je ukázka porovnání zmenšených snímku s ISO 400 a ISO 4000:

V plném rozlišení má ORF snímek 5200 × 3904 pixel a JPG snímek 5184 × 3888 pixel což postačuje na fotku 44×33cm v rozlišení 300dpi, nebo 66×50cm v rozlišení 200dpi. Což, jak vždy tvrdím, je samozřejmě pouze teoretický výpočet, ve skutečnosti se dají udělat velmi kvalitní fotografie výborné kvality i o větší velikosti. Snímky lze ukládat do několika JPG formátů podle velikosti komprese, do ORF a nebo kombinace ORF s JPG. Ukládat je možné na SD, SDHC, SDXC karty. Snímek ve formátu JPG má cca 9MB, ve formátu ORF cca 18MB.

Tak jak již nabídla OMD EM10 II funkci „ korekce lichoběžníku“ je tato funkce v nabídce i u PEN-F. Jedná se o korekci perspektivy v obou rovinách, kterou si volíte před expozicí nastavení osy X a Y na zadním LCD pomocí posuvných „jezdců“ v krajích obrazu. Posunem jednoho nebo druhého jezdce (otáčením předního a zadního kruhového voliče) měníte perspektivu pohledu v reálném čase. Korekci nelze vzájemně kombinovat, vždy jen buď vertikálně, nebo horizontálně.

Další – dalo by se říci převzatou – funkcí od OMD- EM10 II je funkce „ digitálního konvertoru“. Tato funkce umožňuje snímat a exponovat s 2× zvětšením. Její princip je jednoduchý: pro expozici se použije výřez ze středu snímače, který se následně zvětší na celkové rozlišení snímku. Jak již jsem napsal minule, osobně tyto funkce moc nemusím, ale nemůžu jí upřít, že pokud nemáte vhodné dlouhé sklo, a nemusíte mít EX kvalitu u snímku s plným rozlišením, je toto řešení. Při porovnání se snímkem zvětšeném dodatečně v Photoshopu, není podstatě mezi nimi žádný rozdíl.

Ještě jednu zvláštní funkci získal PEN F od svých starších „příbuzných“ a tou je snímání „ High res shot“ což je snímání do vyššího rozlišení. Jedná se o funkci, kdy dochází po první expozici k posunu snímače o půl snímacího bodu doprava, další expozici, dalšímu posunu snímacího bodu dolů, a takto dále až je nasnímáno celkem 8 snímků, které jsou poté sečteny do jednoho souboru (více zde). Výsledkem je unikátní jeden snímek s rozlišením 50MPix (8160×6120pixel) při ukládání do JPG a 80MPix (10368×7776pixel) při ukládání do ORF (RAW) snímku. Pro tuto jedinečnou funkci platí jedna důležitá věc, fotoaparát musí být v naprostém klidu (vše hlídá speciální snímač), nejlépe na stativu a není vhodné snímat pohybující se objekty, protože nebudou zobrazeny správně, ale „rozproužkovaně“. Doba celkové expozice je cca 2–3 vteřiny. V závěru recenze je „malá“ ukázka i s rozproužko­váním, protože foukal vítr a listy stromů se hýbaly.

Režim expozice a vyvážení bílé

Nabídka expozičních programů je standardní jako u všech předchozích modelů. Nabídky ex. programů P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času, M – manuální nastavování clony a času a iAUTO – plná automatika, kde vše z vás dělá fotoaparát, tak jak si sám myslí, že to bude nejlepší. Také tu máme nabídku scénických režimů kdy máte možnost si vybrat z 24 přednasta­vených typů jako je Portrét, e-Portrét, Krajina, Krajina+Portrét, Sport, Noční obloha, Noční scéna, High Key, Panorama… např.v režimu e-Portrét jsou ukládány 2 snímky, jen neupravený a jeden s efekty, režimy Efekt rybí oko, Širokoúhlý a Makro jsou zase připraveny pro použití s příslušnými předsádkami. V režimu noční obloha je najednou pořízeno a sloučeno 8 snímků. A v poslední řadě i možnosti pro uložení vlastního nastavení C1-C4. Níže vidíte nabídku z MENU pro jednotlivé typy snímků. Dokonce je tu uložena i jakési nápověda tak je možné které snímky zhotovit, na co se při nich zaměřit, i třeba jaké příslušenství použít. Taková malá elektronická kniha „Jak lépe fotit“:-)

Panorama je tradičně skládané ze snímků, které jsou exponované při překrytí jednotlivých snímků tak, jak vám ukazují šipky a hraniční linie na LCD. Počet snímků není omezen. Expozice musí být při nastavení této funkce stejná, jinak vám program Olympus Viewer 3 panorama nesloží. Snad jen stejné postesknutí jako u minulých recenzí, že by nebylo na škodu, kdyby program měl více nastavení a ne jen prosté automatické slepení bez možnosti zásahu do průběhu, případně uložení do vrstev, kde by bylo možné upravit případné odchylky expozice mezi jednotlivými snímky nebo nepovedené přechody, kterých je někdy celkem dost. PEN-F v tomto bohužel není výjimkou. Jak je vidět na snímku, jsou velmi patrné přechody, kde se projevila vinětace širokoúhlého objektivu a přechody nejsou vždy navazující.

Kromě scénických programů je tu ještě dalších několik nabídek uměleckých filtrů jako je popArt, Jemná kresba, Bledé světlé barvy, Jemné světlo, Zrnitý lm, Camera obscura, Diorama, Cross Process, Jemná sépiová, Dramatický tón, komiks, Akvarel, Retro, Částečná barva a nebo ART BKT jako komplex všech ART režimů.

Posledním z „uměleckých“ stylů je funkce Photo Story, něco jako skládaná pohlednice z více snímků:

Navíc každý tento program je možné ještě doplnit dalšími nastaveními. Jedná se o přidání různých rámečků, vinětace a dalších efektů. Za zmínku stojí i program multiexpozice, kdy můžete snímat dva snímky „na jedno políčko“ a využít jí tak k svému kreativnímu hraní:-)

Expozimetr pracuje ve 3+2 expozičních režimech: celkové ESP měření, měření s zvýrazněným středem, bodové a ještě HI – zvýšená expozice při bodovém měření a SH – snížená expozice při bodovém měření. Další možností je bracketing s možností 5 režimů. Pro expozici, pro vyvážení bílé, pro blesk, pro citlivost ISO a dokonce i pro umělecké filtry ART, které si, pokud exponujete do ORF formátu, můžete vytvořit ve fotoaparátu kdykoliv dodatečně.

Vyvážení bílé je možné kromě automatického režimu také v 7 přednastavených stupních, případně dle nastavení teploty v Kelvinech. Poslední možností je si teplotu nastavit dle vlastního měření.

V nabídce jsou i černobílé filtry… zkrátka každý si najde to svoje.

Zaostření a režimy snímání

CO se týče AF zaostřování, manuálního zaostřování, volby a typů, zde se bude vše v podstatě opakovat dle minulé recenze na OM-D fotoaparáty. Zaostřování používá metodu porovnávání kontrastu a pracuje v režimech MF (manuální), jednotlivý S-AF, kontinuální C-AF, jednotlivý S-AF + MF a AF Tracking.

Manuální ostření MF je s možností zvětšení obrazu až 14× a zvýrazněním obrysů pro přesné zaostření. Výběr jednoho z 81 ostřících bodů je možné přes zadní křížový volič. Vestavěná AF lampa vám pomůže při nízkém osvětlení. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/8000s (po krocích 1/3 nebo ½ EV), s možností trvale otevřené závěrky a nebo snímat rychlostí 8,5 snímků/s. Další nabídkou je S-AF+MF kdy po namáčknutí spouště po AF zaostření je možné zároveň MF doostření. A jako poslední je nabídka C – AF+TR kdy po namáčknutí spouště a AF zaostření je možné při současném držení tlačítka sledovat pohybující se objekt. Jakýmsi standardem se také stávají funkce preference tváře, úsměvu, či oka.

Od předchozích OM-Déček získal PEN-F i nastavení Anti-Shock (snímání bez vibrací) kdy nastavíte prodlevu expozice po zmáčknutí spouště od 0, 1/8, ¼, ½, … až po 30s. Stejně tak PEN-F získal Tiché snímání, kdy je spoušť pouze elektronická a to v rozsahu 1/16000 – 60s, které lze kombinovat i s prodlevou expozice. Funkce Tichého snímání je zvláště vhodná do divadel nebo jiných míst kdy by hluk klasické závěrky mohl rušit.

Vestavěný blesk a externí blesky

PEN-F sice pevný vestavěný blesk nemá, ale součástí balení je nový, poměrně malý, ale presto slušně výkonný blesk FL-LM 3 se směrným číslem 30 pro ISO 100. Je výklopný nahoru o 90 stupňů, a do stran o celkem 180 stupňů.

Blesk pracuje ve 12 režimech. Auto, Manuál, Manuální 1/1, ¼, 1/16, 1/64, redukce červených očí, Synchronizace na konec závěrky, Synchronizace s dlouhými časy, Synchronizace na konec závěrky + červené oči, Doplňkový, Vypnutý, TTL-Auto, FP manuální a FP TTL Auto. Kompenzace blesku je možná +/- 3 EV, synchronizace 1/250s, v režimu Super FP až s 1/8000s.

Nezapomeňte ale mít na paměti, že energii si blesk bere z fotopřístroje, takže vám bude „vysávat“ baterii.

Stejné možnosti nastavení a režimů platí i pro kompatibilní externí blesky, které si můžete dokoupit. V současné době jsou v nabídce: FL-14 – maličký kovový se směrným číslem 14 na 2 tužkové AAA baterie, Déle malý sklopný FL-300R se směrným číslem 28 (ISO200) taktéž na 2 AAA baterie a posledním v nabídce je velký výkonem FL-600R s LED osvětlením pro video, s možností dálkového ovládání a nastavitelnou hlavou. Napájení tvoří 4 AAA baterie.

Záznam videa

Záznam videa je možný ve formátu MOV (MPEG-4AVC/H.264) a AVI (Motion JPEG). V rozlišení Full HD – 1920×1080pixel s rychlostí 60, 50, 30, 25 nebo 24 sn/s., nebo ve formátu AVI a rozlišení HD – 1280×720 pixel s rychlostí 30 sn/s. Fotoaparát nabízí i řadu filtrů a efektů, které jsou přesně popsány v návodu pro obsluhu. Maximální velikost souboru je 4 GB a doba jednoho záznamu je omezena na 29 minut v MOV formátu, případně 14minut v AVI SD nebo 7 minut v AVI HD kvalitě. Ukázka:

Nastavení videa v menu:

Příslušenství

Kromě již zmiňovaných blesků jsou v nabídce různá pouzdra, popruhy a tašky, stejně jako dálkové ovládání. Za zmínku stojí grip ECG-4, který vám pomůže „rozbít“ plochost těla a vytvořit oporu pro pravou ruku. Má i upínací plochu pro systém Arca-Swiss.

Závěr

Tradičně přemýšlím co ještě dodat na závěr. Mě osobně se tento retro styl, který již několik let Olympus nabízí, velmi líbí. Celkově systém 4/3 je příjemně kompaktní a s bohatým příslušenstvím. Fotoaparáty OM-D i dnešní PEN-F jsou designově velmi povedené a rozhodně dokáží zaujmout na první pohled. Výsledné fotografie, ačkoliv je čip fyzicky menší než více rozšířený APS-C systém, mají vynikající úroveň i kvalitu. Navíc řada funkcí typických právě pro fotoaparáty Olympus dělá tyto přístroje ještě atraktivnější. Kvalitní 5-osá stabilizace, funkce tichého snímání, Anti-Shock, snímání do vysokého rozlišení, korekce perspektivy a další jsou výbornými pomocníky. PEN-F navíc oproti předchozím fotoaparátům dostal nový čip s vyšším rozlišením. Co je třeba ještě vylepšit je funkce Panorama. Lepších výsledků se zatím bohužel dostává pomocí jiných „softvérů“ než je originální Viewer 3. Osobně však dále nemám PENu F mnoho co vytknout.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.

Galerie snímků v plném rozlišení

Formát JPEG. Pro expoziční informace najeďte myší či rozklikněte do náhledu. Možný druhý rozklik do plného rozlišení:

Hi-res mód

Standardní rozlišení