Fotografování na demonstracích není zrovna idylka. Je to však určitě příležitost jak získat fotografie, které mohou ovlivnit veřejné mínění a doslova změnit svět. Proto tenhle druh fotografie láká mnoho lidí, kteří často riskují i vlastní život. Fotografovat v takovýchto situacích vyžaduje vedle fotografického vidění a citu pro okamžik i perfektně zvládat vlastní fotografickou techniku. Autor se s námi podělí o své zkušenosti s fotografováním pražských demonstrací pořádaných různými organizacemi u příležitosti konání MMF.
Jak se fotí demonstrace
Od roku 1827, kdy Nicéphore Niépce mnohahodinovou expozicí zaznamenal pohled z pracovny, se fotograficky dokumentují všechny oblasti lidské činnosti. Díky pokročilé technice i ty takřka okamžitě pomíjející. V rámci několikahodinové expozice lze těžko exponovat momentku, či akci, kde rozhodující je rychlost. Dostanete-li se do davu demonstrantů nebo řádících fotbalových fanoušků a máte po ruce jen „blbý“ kompakt s pevnou ohniskovou vzdáleností a nemožností vyměnit objektiv, nic moc tvůrčího neuděláte. Máte-li v plánu si zkusit „akční fotografii“, tak se vám mohou hodit níže popsané zkušenosti. Všechny příklady jsou z demonstrací proti Mezinárodním měnovém fondu v roce 2000.
Foťák
Fotit samozřejmě můžete čímkoli, ale máte-li ambice své snímky publikovat či jen mít větší kontrolu nad vlastním tvůrčím záměrem, volte zrcadlovku. Měla by mít možnost nastavení priority času i clony, mít synchronizační čas blesku nejméně 1/120 (čím vyšší tím lepší), možnost sekvenčního snímání, manuální nastavení citlivosti filmu, kontrolu hloubky ostrosti a možnost výměny objektivů. Existuje už i relativně široká škála zoomů, ovšem ty mají většinou horší světelnost. Na jednotlivých příkladech se podíváme, k čemu je to dobré.
Manuální ostření
Jsou chvíle, a bezpochyby se to stalo už nejednomu z nás, kdy vidíte úžasnou scénu, rychle zmáčkněte spoušť … a foťák začne autofokusově přeostřovat. Uvedený snímek (manuální ostření) není domluvený a jedná se o momentku z Nuselského mostu v době demonstrace proti MMF. Ve chvíli, kdy demonstrant z italské Ya Basta namířil na policisty plastovou pistolku s vodou, strčil jsem mu před obličej foťák a exponoval jediný snímek. Kdyby nebylo nastaveno manuální ostření, pravděpodobně by došlo k automatickému ostření a on by s pistolkou uhnul. Zoom byl vytočený „na široko“, tedy 35 mm, nastavená priorita času 1/125, aby možnost rozmazání byla relativně malá. Měření expozice bylo celoplošné. Při bodovém by hrozilo, že přístroj změří bílou pistoli a pozadí scény (policisté v černém) vyjdou příliš tmavě. Použitý film Kodak monochrom VX 400.
Kontrola hloubky ostrosti
Po zmáčknutí tlačítka na kontrolu hloubky ostrosti se v závislosti na použité cloně obraz v hledáčku ztmaví a zostří. Tedy vypadá tak, jak bude vypadat v konečném výsledku bez dodatečných úprav ve fotokomoře či PC. Rozmazané pozadí vzbuzuje dojem prostoru a vypichuje hlavní motiv umístěný v popředí. Je dobré, je-li pozadí tmavé, protože pak na sebe ta „méně podstatná“ část snímku nestrhává pozornost. V pochodujícím davu demonstrantů posloužila tmavá fasáda budovy, manuální předostření na krajního demonstranta a nastavení clony tak, aby pozadí bylo stále ještě poznatelné, ale přece jen mírně neostré. Což bylo zkontrolováno právě pomocí tlačítka, které stahuje clonu na požadované hodnoty. U NIKONU F 90 v podstatě není možné zkontrolovat hloubku ostrosti jinak, protože i při nastavení všech funkcí na manuální, clona se stahuje až při domáčknutí spouště – tedy ve chvíli expozice. Mezitím demonstranti, kteří nechtíc posloužili jako figuranti odpochodovali, takže stačilo počkat, až dorazí předem vyhlédnuté maskované postavy. Použitý objektiv u tohoto snímku byl Nikkor 35 –70 nastavený na svou „širší“ hodnotu 35 mm. Vzhledem k použitému citlivému filmu (Konika monochrom VX 400) byl čas při nastavené cloně 5,6 dost krátký na to, aby se předešlo rozmazání snímku vlivem pohybové neostrosti.
Finta: Samospoušť
Existují místa, kde z jakýchkoli důvodů si nepřejí být demonstranti foceni. V případě příprav k demonstracím proti Mezinárodnímu měnovému fondu to byly loděnice, kde se připravovaly transparenty, plánovala strategie i cesty pochodů či místa srazů. Tady přiložení foťáku k oku byla zbytečná provokace, ale člověka s foťákem ledabyle ověšeným na krku si nikdo nevšímal. Takových tam bylo povícero. Chce to najít zajímavou scénu, nastavit samospoušť a vechat viset aparát na krku, objektivem namířeným k fotografovanému objektu či scéně. Zkoušel jsem zamaskovat zvuk expozice kýchnutím, ale hrozí roztřesení snímku. Opět je lépe mít spíše kratší ohnisko objektivu kvůli hloubce ostrosti, kterou nemůžete vizuálně kontrolovat. Zajímavé snímky se dají získat ve chvíli, kdy se předkloníte (něco si prohlížíte, dřepnete si s mobilem u ucha – což je více méně v daném prostředí přirozená scéna) a zatím, co vám visí fotoaparát, tak exponuje. Myslete na to, že není-li hledáček kryt tělem, mohou se vám světelné podmínky trochu změnit světlem jdoucím přes hledáček. Některé přístroje (např.Nikon F90) mají „clonu hledáčku“.
Sekvenční snímání
Sekvenční snímání má jednu velkou výhodu a jednu velkou nevýhodu. Jste-li soukromník, který si hradí filmy i jejich vyvolání z vlastní kapsy, tak zmáčknutí spouště ve chvíli, kdy je nastaveno sekvenční snímání, může mít za následek exponování třeba deseti snímků, z nichž možná bude jeden, který stojí za to. Každý, kdo má hlouběji do kapsy, to označí za plýtvání materiálem, potažmo penězi. Pokud focení hradí zaměstnavatel či sponzor, není co řešit. V případě demonstrací se ale přece jen výjimečně vyplatí na sekvence přepnout, protože rychlost akcí může fotografa zaskočit. Snímek z nadhledu je focen s rukama zdviženýma nad hlavou (pro novináře nebylo kudy prostrčit foťák) a exponováno 5 snímků. Nastaveno manuální ostření, tedy předostřeno na vzdálenost cca 3 metry, objektiv 35 mm, čímž byla zajištěna potřebná hloubka ostrosti.
V této situaci používat delší ohnisko je nevýhodné – snižuje se hloubka ostrosti, prodlužuje expoziční čas, což hrozí rozmazáním snímku. Máte-li foťák nad hlavou, chvěje se rozhodně víc, než když kontrolujete scénu s přístrojem opřeným o hlavu. Nezbylo než doufat, že některý ze snímků bude použitelný. Opět pozor na to, aby vám nezakrytý hledáček nemířil přímo do sluníčka. Opět může pomoci samolepící štítek (stačí ten klasický žlutý, který lepí jen okrajem a dá se beze stopy sundat).
Předvolba času a synchron blesku
Obecně se dají zajímavé efekty docílit při pohybujících se předmětech či lidech. To zná každý, kdo někdy dlouhým časem fotil tekoucí proud bystřiny, která byla nakonec zobrazena jako mlžný závoj. Tok říčky změříte snadno: stačí do něj hodit klacík a sledovat, jakou vzdálenost uplave za vteřinu. Pak si lze představit, jak moc bude „rozmazaný“ snímek při vteřinové expozici. Vždycky jde o to, aby něco bylo ostré (břehy) a něco pohybově neostré (voda). Jenže při demonstraci, kde se pohybují všichni, to chce přemýšlet jinak. Ještě udržitelná 1/15 či 1/30 je čas, kdy se dav dá zachytit relativně ostře, ale mávající zaťaté pěsti už budou mít požadovanou pohybovou neostrost a dynamiku. Dobrým pomocníkem jsou skandovaná hesla, která mají svou rytmiku, opakující se, takže si můžete vysledovat tu pravou chvíli.
Zajímavým efektem je synchronizace blesku na poslední lamelu, což znamená (i v případě delších časů), že scéna bude rozmazaná, ale jeden její okamžik (okamžik expozice) bude ostrý. Pohybující se světla budou zobrazena jako klikaté čáry, pohybující se lidé mohou mít „několik hlav“. Jedna v otevření závěrky, další v okamžiku záblesku. Dosažený efekt záleží na délce expozice a síle záblesku. Jiný způsob, jak použít synchon blesku s koncem expozice je zvolit pevné stanoviště a snažit se švenkovat – tedy pohybovat objektivem ve směru pohybu fotografovaného objektu. Okolí bude rozmazané, objekt relativně ostrý. Rozpracování tohoto triku s konkrétními ukázkami bude v některém z příštích příspěvků. Na fotografii je vidět směr pohybu policistů u Národního muzea a odraz blesku na přilbách. Expozice byla zhruba 1/15.
Jděte jinudy a nebojte se
Jde-li o opravdu velkou akci, tak je dobré mít „přítele na telefonu“, respektive na internetu, který sleduje vývoj událostí buď na webu či v rozhlase. Televizní vysílání bývá zpožděné a často v rámci „dramatičnosti“ dost nepřesné. Potulovat se sám s tím, že „něco vyfotíte“ bez znalosti aktuální situace, je sázka na náhodu, která nemusí vyjít. Na druhou stranu občas se vyplatí nejít s davem. Fotografie bezdomovkyně byla exponována jen několik desítek metrů od procházejícího průvodu. Druhá fotka ukazuje, co všechno si lidé nechají líbit. Máte-li představu snímku, běžte a zkuste ho realizovat. Nestane se nic horšího, než že budete odmítnuti. Vyplatí se zeptat se (ukázat na foťák a z úsměvem říct „Můžu?“) a většinou to vyjde). Je dobré mít dopředu nastavené hodnoty, abyste „neotravovali“ příliš dlouho. I policista má svou trpělivost. Hlídejte si snímky! Mít vyfoceno 33 snímků ve chvíli, kdy se dav připravuje rozrazit policejní kordon, je hrubá chyba. Máte-li na krku zrcadlovku a po boku fotobrašnu, často budete považováni za žurnalistu a demonstranti vám (na rozdíl od policistů) rádi zapózují. Občas stačí na klopu připíchnout jakýkoli průkaz, krom chronicky známé občanky.
 |
 |
Bezpečnost při akci
Jdete-li fotit demonstrace je dobré být jasně odlišitelný od demonstrantů. Proto nosí novináři barevné vesty PRESS, občanské právní hlídky modré vesty OPH. Nemáte-li nic z toho, neoblékejte se tak, aby jste „splynuli s prostředím“ (samozřejmě z jakéhokoli pravidla existuje výjimka a toto je navíc pouhé doporučení). Fotobrašnu, má-li chlopeň, která se přehazuje přes zapínání, mějte tak, že se chlopeň odkrývá od těla, tedy, že zapínání je u těla. Je to sice trochu nepohodlné, ale rozhodně bezpečnější z hlediska krádeže. Nezapomínejte, že v tlačenici si fotobrašnu pořád nehlídáte a tlačenice je pro kapsáře ideální chvíle.. Nejprimitivnější prostředek při setkání se slzným plynem je šátek (nebude-li slzný plyn, máte aspoň čím přeleštit objektiv) a malá PET láhev s vodou. „Petka“ je lehčí a mnohem méně rozbitná, než sklo.
Volba barvy
Není nad to mít dvě těla a v jednom černobílý a v druhém barevný film. Zrovna tento snímek by byl v barvě efektnější.
Filmy a nastavení citlivosti
Sociální témata jsou často doporučována pro černobílou fotografii. Proto je nákup filmů zásadním rozhodnutím. Mějte na mysli, že vám nemusí přát počasí a hlavně, jdete fotit akci. Proto mějte i nejcitlivější: 400 nebo 800 ASA. Ty vám ve většině situací zaručí, že zachytí požadovanou scénu nerozmazanou. Je třeba si uvědomit, že dav prchající před policisty nepočká a nezapózuje. Můžete si pomoci manuálním nastavením citlivosti. Pokud při založení filmu o citlivosti 800 ASA nastavíte citlivost na 1600 ASA, „oblafnete“ čtečku DX kódu a fotoaparát reaguje, jako by opravdu měl založený citlivější film. V tomto případě je ale nutné po exponování filmů bezpečně vědět, který z nich byl přeexponován a jako takový ho vyvolávat nebo v minilabu na tuto skutečnost upozornit. Může totiž nastat situace, kdy vyjmete exponovaný film z přístroje, hodíte mezi další, které jsou určené k vyvolání, rychle založíte nový (než akce skončí) a malér je na světě. Vyvoláním záměrně přeexponovaného filmu jako „standardního“ dojte ke zničení původně plánovaného záměru a z fotek pravděpodobně nebude nic. Lze se ale připravit dopředu. Na samolepící štítky, které si předem koupíte v kterémkoli papírnictví, si napíšete např: vyvolat jako 1600 ASA a po vyjmutí z přístroje ho nalepíte přímo na kovovou schránku filmu. Pak při vyvolávání nebo zadávání zakázky víte, který byl ten „citlivější“. Při nastavení citlivosti je nutné počítat z větší zrnitostí filmu, což ale nemusí být na škodu, protože tak může být zdůrazněn sociální charakter fotografované akce. Po vyfocení filmu nezapomeňte nastavit správnou citlivost dalšího filmu, nebo zvolit automatické čtení DX kódu. Poslední rada: fotíte-li na černobílé filmy, které se vyvolávají barevným procesem, opět to zdůrazněte a ujistěte se, že personál v minilabu ví, o čem je řeč. Zní to hloupě, protože by tam měli být školení lidé, ale já takhle přišel o 7 exponovaných filmů, když je vyvolali standardní „černobílou klasikou“ místo procesem C41. Náhrada v hodnotě zničených filmů mi snímky nevrátila .