Sony A7 III je základní model třetí generace fullframe bezzrcadlovek Sony, ale pravdou je, že oproti dražším modelům mu toho tolik nechybí. Pokud nepotřebujete nejvyšší možné rozlišení modelu A7R nebo ultimativní rychlost modelu A9, pak je A7III ideální volba. Obstojí ale i proti zrcadlovkám?
Úvod
V závěru naší nedávné recenze Sony A7R III (42MPx vrcholné verze) jsem napsal, že „jediné, co mě (krom aktuálních financí) brzdí od pořízení A7R III, je model Sony A7 III“, který si dnes přiblížíme.
Proč? Jde totiž o téměř totožný přístroj, který se v první řadě liší nižším rozlišením „jen“ 24MPx a několika chybějícími funkcemi (Pixel-shift, sync-port pro blesk, poslední verze stabilizace, lepší hledáček u A7R III…).
Jediná opravdu výrazná nevýhoda je to rozlišení, které může omezovat někoho, kdo chce třeba hodně ořezávat snímky a přesto mít data vhodné pro velké tisky.
Jinak mám za to, že 24MPx stačí na všechno, klidně na výstavní zvětšeninu i billboard.
V praxi je poznat i ten hledáček, který je sice výborný (jako u předchozích A7), ale prostě není nejlepší. V praxi mě to nijak neomezovalo, ale pro akční záběry se může hodit vyšší frekvence dražšího modelu ( 2360k 60fps vs. 3686k 120fps).
Oproti mojí A7 I se stejným hledáčkem jsem si všiml o něco čistějšího, ale „měkčího“ obrazu, což je asi dáno zpracováním signálu. Je to fajn pro focení v horším světle (méně šumu), ale méně praktické při ručním ostření (hůře jsou vidět textury).
Oproti druhému vrcholovému modelu zaměřenému na rychlost, A9, chybí zejména možnost snímat až 20 fps (byť 10 je také dost), dále funkce tiché el. závěrky bez zkreslení ( A7 III nemá Stacked CMOS), horší je rychlost odečtu AF a chybí zde volič režimu snímání (musíme přes rychlé menu).
Zbytek novinek spojených s třetí generací fullframe bezzrcadlovek zde nechybí, A7 III má:
- BSI senzor pro nižší šum
- duální slot na kartu s podporou UHS-II (jeden slot)
- AF joystick
- rychlé sériové snímání 10fps
- nové AF algoritmy
- 4K video
- 5EV zabudovanou stabilizaci
Velkou výhodou je ale cenová dostupnost. Cena pod 60 000 za tělo je nastavena velmi rozumně.
Pryč jsou ale ty časy, kdy byl fullframe pod 100 000,– vzácnost, dnes je v této kategorii docela našlapáno. Konkurenci pro A7 III představují zejména FF zrcadlovky Nikon, Canon a Pentax, ale i vrcholové stroje z řad bezzrcadlovek s menším senzorem, jako Fuji X-T2 nebo Olympus E-M 1 II.
Zde záleží, co od přístroje chcete. Fullframe zrcadlovky v této třídě vedou nabídkou objektivů, výdrží na baterii a někdo může preferovat i optický hledáček. Bezzrcadlovky s menšími senzory nabídnou v některých případech lepší výbavu a mohou být kompaktnější.
Sony A7 III je něco, co bych nazval „zlatou střední cestou“. Systém je o něco kompaktnější, než klasické zrcadlovky a nabídne mnoho vychytávek, které umí právě jen bezzrcadlovky, ale přitom nemusíte udělat žádný ústupek v kvalitě obrazu.
Příjemným překvapením bylo i zaostřování, takže ani tady se není čeho bát.
Design a konstrukce
(tato část je společná s testem A7R III) Přístroj je poměrně kompaktní, asi jako malá APS-C zrcadlovka. To jsou podle mě ideální rozměry na každodenní nošení. Grip je dostatečný, byť za jedna s hvězdičkou není. Existuje možnost vertikálního gripu. Nevýhodou je nutnost odmontovat kvůli gripu dvířka bateriového prostoru a baterii vyjmout. V gripu je prostor na dvě. Pokud by se to dalo vyřešit bez nutnosti vyjmout baterii z těla, mohly by teoreticky být tři…
Fotoaparát je na své rozměry poměrně hmotný: 650 g. Slovu „těžký“ jsem se vyhnul záměrně, protože těžký není. Ale je z něj cítit solidnost. V malém těle je toho zjevně hodně nacpáno.
Konstrukce je příkladná. O moc lepší, než u první generace. Ale to už je od verze Mark II. Tělo je hořčíkové.
Líbí se mi přítomnost jak rychlého USB-C, tak klasického Micro USB 2.0. Uživateli, vyber si.
V ovládání se ale zlepšila verze III výrazně. Joystick (osmisměrný) byl dlouho chybějící jinak „samozřejmou“ funkcí v této třídě. Sony to konečně napravilo. Zde bez výhrad.
Dotykový displej také přichází pozdě, ale přece. Pro výběr ostřícího bodu při snímání skrze displej je to ještě lepší než joystick. Dvojklepem jde v režimu ručního ostření přiblížit náhled scény v daném místě. Měly to už i jiné přístroje Sony, řada A7 ale zatím ne. Každopádně kdo to vymyslel, měl by dostat přidáno. Jako uživatele manuálních objektivů mě to nadchlo.
Co mě nenadchlo, je omezená funkcionalita dotykové vrstvy jen pro ostření, přibližování náhledu a scrollování mezi vyfotografovanými snímky. V menu atd. dotyk nefunguje. U konkurence je to přitom běžné. OK, mě to moc nechybí, ale někomu by mohlo.
Menu jsem na Alphách (a dalších přístrojích Sony) kritizoval dlouhodobě, naštěstí se v poslední generaci přístrojů dost vylepšilo. Ale k ideálu má dost daleko. Funkce se sloučily logicky k sobě (Takže třeba nastavení videa není roztahané na tři nesouvisející karty), ale karet je pořád hodně a listování (i zapamatování si pořadí funkcí) je dost zdlouhavé. Ale díky i za to, menu už je jen podprůměrné, nikoliv tragické.
Vzhledem ke kompaktní konstrukci může někomu vadit horší manipulace s některými ovladači. Zadní roller konkrétně občas špatně nahmatám s okem na hledáčku. Někomu také nemusí vyhovovat logika programovatelných tlačítek (C1-C4, programovatelné funkce čtyř směrových kláves, středové klávesy, třetího rolleru a tlačítka Fn). Myslím to tak, že v případě Canonu či Nikonu máte od výrobce přiřazené a jasně označené ovladače pro konkrétní funkce, které se s generacemi mění jen pomalu. Víte tedy, kde co hledat, i když vezmete do ruky cizí přístroj či si koupíte nový model. A pokud ne, máte to u každé klávesy napsané. V případě Sony je většina kláves neoznačená a vy si tak můžete dát cokoliv kamkoliv podle své libosti. Oba přístupy mají své výhody a fanoušky.
Hledáček a displej
2 359 296 bodový 60fps hledáček s 100% pokrytím a 0.78× zvětšením nabízí příjemné pokoukání a pro většinu fotografických žánrů plněn nahradí optický hledáček; dokonce jsem ho po čase s bezzrcadlovkou začal preferovat. Jedině nároční fotografové sportu by mohli být nespokojení s přeci jen nižší frekvencí 60sn./s. Těm nezbývá, než doporučit dražší modely se 120sn./s nebo zrcadlovku. Pro běžné forcení v tom ale není rozdíl.
Až do snímání rychlostí 8sn./s vidíte v hledáčku nepřerušený živý náhled scény; až při 10 sn./s začne být náhled trhaný (složený z menšího počtu statických snímků).
Displej s dostatečným rozlišením 1 440 000 bodů a úhlopříčkou 3“ je výklopný nahoru a dolů, což osobně preferuji před kloubem na straně.
Konektivita
Přístroj je vybaven bezdrátovými technologiemi Wi-Fi a NFC, dále dvěma USB konektory (micro a C), a také micro HDMI konektorem. Nově není možné instalovat do fotoaparátu nové aplikace, pokud jste to byli zvyklí dělat s verzí Mark I nebo Mark II.
Aplikace PlayMemories Mobile – ovládání přes smartphone
(pokračování na další straně)
Rozsah časů expozice a rychlost snímání
Rozsah od 30s do 1/8000s mechanickou závěrkou je příjemný, ještě příjemnější by byla možnost měřených časů až do 60s, jako to mají konkurenční Olympusy PEN a OM-D.
Závěrka je možná mechanická i elektronická, ale chybí zde funkce minimálního zkreslení pře elektronické závěrce jako to má Alpha A9. Elektronickou závěrku tak doporučuji spíše pro statické snímky.
Synchročas je 1/250s (mechanická závěrka).
Sériové snímání je až 10sn./s (i s ostřením), do 8sn./s umí přístroj i při snímání pouštět live view.
Buffer pojme dost - 177 Standard JPEGů, 172 Fine JPEGů, 163 Extra Fine JPEGů, 89 komprimovaných RAWů a nebo 40 nekomprimovaných RAWů.
Autofokus
Systém tvoří 693 PDAF bodů pokrývajících 93% scény a 425 CDAF bodů. PDAF body umožňují rychlejší ostření pomocí podobného systému, kterým ostří zrcadlovky.
Ostření je převzaté z vlajkové lodi A9, což je asi nejrychlejší bezzrcadlovka na trhu, šlapající na paty profesionálním zrcadlovkám.
Než se začnete radovat, je třeba uvést, že rychlost A9 je z velké části dána „Stacked“ senzorem s rychlým odečtem, který A7 III nemá.
V praxi jsem s ostřením neměl větší problém. Je dostatečně rychlé pro většinu scén, někdy jsem zaznamenal problém s ostřením v protisvětle (tmavý interiér a silueta člověka proti jasnému oknu atd.), ale šlo o jednotlivé případy. S přesností jsem byl velmi spokojen i za nízkého osvětlení.
Dobře funguje detekce tváře i oka. Pro portrétní fotografy je to pravé požehnání.
Sériové snímání
10 sn./s s mechanickou i elektronickou závěrkou přímo svádí k akčním snímkům a A7III v tomto směru nezklame – na fotoaparát dané třídy.
Pozor si dejte na elektronickou závěrku, kterou jsem u A9 tak chválil – zde nemůžu. Při pohybu na scéně dochází k silné deformace (rolling shutter effect).
Viz ukázku:
Srovnání chování mechanické a elektronické závěrky při pohybu na snímku
Šum a ISO
Sony A7III má BSI senzor velikosti políčka kinofilmu s rozumným rozlišením 24MPx. Dá se tedy říci, že má ty nejlepší předpoklady pro nízký šum.
Jestli to tak je, vidíte níže (JPEG se sníženým odšumováním a kontrastem a RAW v ACR s výchozím nastavením odšumování):
Výkon přístroje je skvělý, určitě patří k nejlepším ve třídě. Do ISO 3200 jsou snímky bezproblémové, zejména v RAWu vypadají dobře i na ISO 12800. Vyšší citlivosti jsou rovněž v pohodě pro web nebo třeba černobílé snímky. Maximální citlivost 204800 je zjevně přehnaná, ale překvapivě - nouzově – použitelná. Poslední hardwarovou citlivostí je 51200 – cokoliv výše je softwarově zesvětleno a není tedy s podivem, že se kvalita u této hodnoty láme.
Dynamický rozsah
I díky BSI senzoru by měl být DR vysoký; a opravdu. 14.7EV je nadprůměrné, přesněji – na špičce. Dle měření DxO vedou Nikony D810/D850 s 14.8EV. Nicméně to je naměřené na nižší hodnotě ISO, než v případě A7 III.
RAWy reagují i na extrémní úpravy velmi ochotně a bez přílišného navyšování šumu
Video
4K video přesamplované z 6K (v případě 24p videa; v případě 30p videa z 5K ořezu) jsou úctyhodné hodnoty.
Pokud vám „stačí“ Full HD, můžete natáčet až 120p a je zde i přímo funkce zpomaleného záběru.
Nechybí ani ploché profily, zebra, focus peaking…
Navíc fotoaparát čerpá z výkonného AF, který umožní plynulé přeostřování.
Zkrátka, amatér dostane nabídku funkcí, kterou asi ani na 100% nevyužije a ani profík se nemusí bát občasného natáčení s A7 III.
Ukázka:
Framegrab:
Závěr
Sony A7 III možná vypadá podobně, jako předchozí generace, ale ve skutečnosti je to výrazně povedenější přístroj. Druhá generace používala postarší senzor, měla jen jeden slot na kartu, chyběl jí joystick pro výběr AF bodu, ostření nebylo takové, neměla dotykový displej, neměla 4K video, měla slabou baterii… v podstatě to byly i moje výtky, které jsem druýhé sedmičce vytýkal.
Trojka tohle vše mění. Po pravdě, je těžké najít výraznější výtky. Samozřejmě myšleno vzhledem k ceně. Existují fotoaparáty s lepším ostřením, s ostřejším hledáčkem, s více možnostmi videa… atd. Ale za všechny si připlatíte. Mezi konkurencí do 60 000,– si A7 III stojí velmi sebejistě.
Někomu by mohlo nestačit 24MPx; pak by Sony překonával 36MPx Pentax K-1. Stejně tak je podle mě zbytečné, že Sony nemá funkci Pixel-Shift (jako A7R III nebo zmíněný Pentax).
Sony má také stále nějaké mezery v nabídce objektivů; třeba milovníci dlouhých skel budou mít větší výběr u konkurence z řad zrcadlovek.
Nejsem též zcela přesvědčen o JPEG enginu Sony. Jde o „chytrý“ algoritmus, který rozlišuje hrany a plochy, ale výsledek kombinace je někdy příliš „umělý“. Rovněž se mi zdálo výchozí nastavení příliš kontrastní. Ale to je – vzhledem k tomu, že fotím zásadně do RAW – pro mě nepodstatná výtka.
Menu se sice také zlepšilo, ale na přehlednost a logiku meníček Canon a Nikon nemá.
Jinak je poslední ásedmička opravdu hodně povedený aparát. Pokud hledáte fullframe kolem 50–60 tisíc, opravdu doporučuji A7 III zkusit. Troufám si tvrdit, že volba zrcadlovky se stává stále více a více záležitostí pouhého konzervativismu. Výjimkou je stále nabídka objektivů, která je u zrcadlovek širší (pozor, ne nutně lepší).
Ale sdělím vám na závěr jedno tajemství… na A7 III nasadíte se správným adaptérem VŠECHNY objektivy pro DSLR, v případě moderních objektivů i s funkčním autofokusem (pravda, tohle ještě není ideální, ale ostří to).
Poslední, co bych rád zmínil jako výhodu je použití manuálních objektivů. Třeba to není váš šálek kávy, ale pokud ano, neseženete na to lepší fotoaparát. V galerii jsem vám připravil několik snímků, které vznikly po nasazení manuálního makrobjektivu přes adaptér.
Mám silné podezření, že toto bude můj další fotoaparát. Jde o první Sony, která mi nahradí jak mojí starší bezzrcadlovku, tak mou zrcadlovku. A to bych ještě nedávno nebyl řekl.
Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek či recenze full frame fotoaparátů obecně.
Galerie ukázkových snímků:
(Pro expoziční informace najeďte myší nebo klikněte, možný druhý rozklik do plného rozlišení)