Škola světla Jana Pohribného je nový měsíčník, ve kterém se postupně dozvíte vše o světle z pohledu fotografa. Na konci každého dílu naleznete námět na procvičení probírané problematiky.
Fotografie je již 180 let esencí světla i světa
Jan Pohribný : Poulnabrone dolmen, 2018; z cyklu Nová doba kamenná
Světlo klíčovým způsobem formuje naše vnímání vnějšího světa, neboť až 80% vnějších podnětů a kontaktu s realitou přichází skrze zrak. Z duchovního, filozofického či uměleckého hlediska, při hledání co je nad nebo za realitou, někdy také hovoříme o vnitřním světě i světle, které není fyzické povahy, ale existuje v nás. Magie fotografie často tkví v oscilaci mez i těmito póly, kdy fotograf zachycuje okolní svět, ale vnímá jej prizmatem vlastních zkušeností, představ a pocitů. O fotografiích, kde se světlo vnější propojí s vnitřním, někdy nevědomky říkáme, že “ta fotografie má duši.” A není patrně náhodné, že slova “světlo” a “svět” jsou v češtině etymologicky příbuzná.
Po 180 letech od vyhlášení vynálezu fotografie již patrně nesdílíme onen prvotní úžas z realistického zpodobení světa, ani neočekáváme smrt malířství, jak to po spatření prvních daguerrotypií prohlásil malíř Paul Delaroche. Fotografie se stala natolik běžnou součástí našeho života, vědy, vzdělání, politiky či kultury, že si patrně neuvědomujeme nakolik je toto médium svázáno s fenoménem tak zásadním, jako je světlo. Nejen, že její název pocházející z klasické řečtiny doslovně znamená “kresba světlem”, světlo a jím způsobený stín, jsou stavební kameny, téměř každé fotografie.
Snad každá fotografie je tak trochu oslavou světla, bez kterého by nevzniklo nejen toto médium, ale patrně ani tento svět, natož série článků, kterou jsem na toto téma pro vás připravil.
Světlo jako tvůrčí nástroj aneb co a jak světlem ovlivníme
Schopnost analyzovat a případně modifikovat světelnou situaci vůči námětu, který chcete nebo (v případě zakázky) musíte fotografovat, bývá jedním z předpokladů (ale nikoliv podmínkou) dobrého výsledku.
 |
 |
Vejce fotografované v modelujícím bočním měkkém světle a v rozptýleném světle zpředu (od kamery), které potlačuje objemy a zdůrazňuje plošnost.
Prostor a tvar
Světlo a stín jsou základem prostorové iluze, s kterou fotograf pracuje. Běžný 3D prostor je ve dvourozměrné fotografii převážně reprezentován světelnou stavbou obrazu a je na autorovi, zda-li dojem prostoru, objemu a struktury pomocí plastického světla, případně protisvětla a dalších světel, zdůrazní nebo naopak pomocí plošného světla potlačí.
Hloubka prostoru je též tvořena světlem. I krajina, která má všechny předpoklady působit plošně (zatažená obloha, difusní světlo atd.) velmi získává na hloubce světlejším pruhem nad horizontem. Ten třeba docílíte pomocí půleného (graduálního) filtru, který ztmaví postupně nebe až k horizontu.
V krajinářské fotografii je volba vhodného světla mnohem komplikovanější, neboť musíte respektovat převážně denní světlo, jeho směr, úhel, intenzitu, počasí a mnoho dalších aspektů, které tato disciplína má. Budete-li však pozorní a trpěliví pozorovatelé, jistě se brzy naučíte, že ranní a podvečerní světlo bývá pro krajinu a její charakteristiku nejvhodnější, stejně tak, že plasticky bude působit při bočním světle nebo protisvětle. Krajina v rozptýleném světle působí většinou neplasticky, bez prostoru, ale chcete-li zdůraznit např. zvláštní atmosféru před bouří, fotografujte i při zatažené obloze.
Kontrast a jas
Nízká tonalita a zároveň užití vysokého jasu bývá obvyklou součástí luminografie. Zde ještě zesílené záměrnou podexpozicí takřka o –11/2 EV.
Napětí, kontrast mezi světlem a tmou patří k základům kompozice obrazu, stejně jako kontrasty tvarů, mezi barvami či dokonce v pocitech, jak již správně poukázal jeden ze zakladatelů slavné školy Bauhaus ve dvacátých letech 20. století Johannes Itten. Podílí se nejen na iluzi trojrozměrnosti snímků, vykreslení a zřetelnosti předmětů v obraze, ale pomáhá rovněž směrovat pozornost diváka. Důležitou volbou fotografa (zejména v digitálním zpracování, které využívá histogramů a úrovní) bývá, zda-li využije plnou tonalitu od bílé po černou, neboť převaha informací bývá uložena ve středních tónech. Stíny a světla však mohou umocňovat atmosféru fotografie – v malířství, zejména baroka, bylo využití světelné modelace na pozadí tmavé scény příhodně označeno jako šerosvit.
Náladu rovněž ovlivňuje jas snímku. Pokud jsou upřednostněny tmavé tóny, hovoříme o nízké tonalitě (low-key) a u akcentování pouze světlých tónů o vysoké tonalitě (high-key). Jejich aplikace v černobílé a barevné fotografii se může významně lišit a je zajímavé, jak např. high-key lze špatně uplatnit v barvě, kde takový obraz často působí jako přeexponovaný, vybledlý. Pravděpodobně je to důsledek větší provázanosti barevné fotografie na realitu a tradiční snahu vytvářet barevně syté snímky tj. dělat expozici zaměřenou na světla.
Barva a tonalita
Barva objektů bývá zpravidla dána schopností povrchu (u netransparentních objektů) nebo propustností (u transparentních objektů) absorbovat část viditelného spektra (v závislosti na zdroji světla) a odrazit/propustit jen tu část spektra, která se nám jeví jako výsledná barva.
Intenzita světla a jeho směr ovlivní intenzitu a působení barvy. Jinak se nám bude jevit v tlumeném a rozptýleném světle, zřetelněji a sytějším dojmem barvy působí např. na přímém slunečním světle.
Iluze prostoru bývá mnohdy definována tóny jedné barvy (zvláště u černobílé fotografie), kdy tmavší tóny (barva je smíchána s odstíny černé – prostor/objekt je méně osvětlen) jsou těžší a působí prostorově blíže, světlejší (barva je smíchána s odstíny bílé, světlo je intenzivnější) se vzdalují. Mnoho autorů však záměrně tuto hierarchii obrací. Podobně lze prostorově pracovat i s teplými a studenými barvami a jejich tóny. Teplé barvy (červená, oranžová, žlutá) se přibližují, studené (zelená, azurová, modrá) se vzdalují. A ještě jedna zákonitost vnímání: jasné tóny vnímáme rychleji než méně jasné, pastelové tóny – proto se např. v reklamě s oblibou pracuje s výraznými barvami.
 |
 |
Barvy vyjadřují nejen prostor, ale především emoce, jsou často symbolem a vyvolávají v nás asociace, aniž si to často divák uvědomuje…
Cvičení: Zkuste vytvořit na jedno z výše uvedených témat alespoň 2 fotografie, kde jedna bude reprezentovat plné využití daného principu (nap. velmi plasticky nasvícené zátiší, krajinu apod.) a druhá bude naopak tento princip záměrně potlačovat (tj. ploše, neprostorově nasvícené zátiší, krajinu apod.) Ideálně, pokud se vám toto srovnání podaří vytvořit na stejném námětu.
Příště: Světelná nálada a výraz, Kompozice a rytmus