Bezzrcadlovka Nikon Z6 II je evolucí Z6, něco doznalo menších či větších změn, ale jiné parametry zůstaly totožné. Vyplatí se připlatit za dražší a novější model?
Úvod
Řada systémových bezzrcadlovek od Nikonu se rozrostla na pět FX kousků a jeden DX model. Z6 II aspiruje na krále mainstreamu, protože nabízí všechny potřebné i pokročilé funkce a cenově nejde do extrémních výšin. Postupem času se zvyšuje počet objektivů pro bajonet Z, ale bylo představeno i nové příslušenství jako například grip.
Design a ergonomie
Foťák je téměř shodný se Z6. Na první pohled je téměř nemožné rozeznat rozdíly a v držení či ovládání jsou oba „šestkové“ modely stejné. Až podle parametrů jsem si našel, že Mark II je o pár gramů těžší a větší, ale v praxi to rozdíl neudělá.
Rozložení tlačítek vychází z dlouhodobé filosofie Nikonu, vše je hezky po ruce. Nejdůležitější funkce se ovládají na dvou rollerech, případně v kombinaci s tlačítky, jež jsou nedaleko spouště. Ostření je na palci, a to buď přes joystick nebo běžný osmisměrný volič. Případně se dá ostřit dotykově přes displej, ale pokud používáte hledáček, omylem často ostříte nosem, takže osobně jsem měl tuto funkci vypnutou.
Dobrou vychytávkou je „i“ menu. Do něj si můžete nastavit až 12 položek, které velmi rychle i dotykově změníte. Přiřadit funkce lze i funkčním tlačítkům, anebo i například tlačítku nahrávání videa, pokud je foťák v režimu focení.
Celkově je foťák po stránce ergonomie a ovládání velmi dobře navržený. Hlavně dřívější nikoňáci budou jako ryba ve vodě, ale i noví uživatelé se rychle zorientují.
Parametry:
Specifikace | Nikon Z6 |
Bajonet | Nikon Z |
Rozlišení | 24,5 Mpx |
Velikost snímače | FF |
Stabilizace čipu | Ano |
ISO | 100–51200 |
ISO (rozšířené) | 50–204800 |
Závěrka (rozšířená) | 1/8000–30s (-900s) |
Procesor | Dual Expeed 6 |
Hledáček | EVF |
Pokrytí | cca 100% |
Zvětšení | cca 0,8× |
Rozlišení EVF | 3,69M bodů |
AF typ | hybridní |
AF body | 273 |
Blesky | jen externí |
Max. FPS | 14 |
Buffer (RAW) | neuvedeno |
Video | Až 4K (30p) |
Displej | LCD (dotyk.) |
Velikost | 3,2" |
Rozlišení | 2,1M bodů |
Artikulace | Pouze výklopný |
WiFi | Ano |
BT | Ano |
3,5mm Jack | Ano |
HDMI | Ano |
USB | USB-C |
Paměť | 1×XQD/CF + 1×SD |
Baterie | En-El15c |
Výdrž baterie | 330 sn. |
Rozměry | 134×100.5×69.5 mm |
Hmotnost | 705g |
Cena | 56 990 Kč |
Rozdíly mezi Z6 a Z6 II
Protože Z6 II je jen evolucí předchozího modelu, lze vyjmenovat několik změněných parametrů a zbytek považovat za nezměněný. Například čip, samotné ostření na čipu, stabilizace, ergonomie či displeje jsou shodné s minulou generací, takže se jimi zde nebudu zaobírat příliš do detailu, ale vždy přiložím odkaz pro ty, koho podrobnosti zajímají.
Asi nejdůležitější změnou je nový duální procesor EXPEED 6. To sice nezní revolučně, ale je s tím spojeno spoustu funkcí, například ostření. Foťák má nyní více výpočetního výkonu na analyzování obrazu, takže rozeznávání tváří a očí v reálném čase funguje mnohem lépe než u předchůdce.
Také se zvýšila rychlost snímání z 12 na 14 snímků za sekundu a série fotek mohou být delší (až 124 snímků při 12 bitech a bezztrátové komprimaci). Potěší i zvýšení obnovovací frekvence hledáčku či omezení tzv. blackoutů, tedy krátké černé obrazovce při focení.
Více či méně s procesorem souvisí i další změny jako v manuálním rozšířeném režimu maximální délka závěrky 900 vteřin, Eye AF ve videu, zvýšení snímkovací frekvence ve 4K videu na 60p (byť při 1,5× ořezu), možnost upgradu firmwaru přes Snapbridge nebo mírně vyšší výdrž baterie při focení i nahrávání videa.
Konec konců je ve foťáku nový typ baterie s označením EN-EL15c, ten je zpětně kompatibilní a základní rozdíl oproti předchozím modelům poskytuje efektivnější metodu uvolňování energie. Je možné ji nabíjet ve foťáku a při zapojení aparátu do zdroje energie je možné baterii zcela obejít a foťák napájet ze sítě.
Namísto bateriového gripu Z6 II můžete doplnit plnohodnotným gripem s ovladači i možností umístit do něj další baterii. Konečně.
Foťák je možno osadit dvěma paměťovými médii – 1× CFe/XQD + 1× SD UHS II, což je více než vítaná změna. Dvě média jsou pojistkou proti poruše nebo proti zapomnětlivosti zkontrolovat, zdali fotograf nenechal kartu v počítači. Navíc SD karty jsou podstatně levnější, kombinace dvou XQD (CFe) by se dost prodražila.
Po všech těchto změnách fotografové volali již od uvedení prvních bezzrcadlovek Nikonu. I když to trvalo (zřejmě kvůli ladění ostření a nového procesoru), Nikon přeci jen ukázal, že svým zákazníkům naslouchá, což je jedině dobře.
Focení v praxi (a srovnání se zrcadlovkou)
Protože jsem bezzrcadlovky Nikonu několikrát testoval a sám fotím na zrcadlovky od Nikonu, s foťákem jsem se seznámil na první dobrou. Stačilo zajít do menu, kde jsem pozměnil pár nastavení podle svých zvyklostí a dále jsem se o nic nestaral a foťák se choval přesně podle mých představ.
I když se to nemusí zdát jako podstatné, právě to, že člověk se nemusí v nastavení příliš hrabat je velmi dobrou známkou jakékoliv elektroniky. Lze totiž předpokládat, že fotograf vezme foťák v základním nastavení a hned začne cvakat.
V praxi není rozdíl mezi zrcadlovkou a bezzrcadlovkou příliš poznat a jednotlivé odlišnosti se budou lišit podle způsobu používání. Já mám ve zvyku se běžně koukat skrze hledáček, i když se bezprostředně nechystám fotit – u bezzrcadlovek však musím vždy zapnout foťák, protože jinak je hledáček „slepý“. Nemůžu si ani dovolit mít foťák neustále zapnutý, protože (bez zapnutí úsporného režimu) to vysává baterii.
Další rozdíly se ukazují pouze občasně, například zrcadlovky mají nejcitlivější prostřední ostřicí body, což u bezzrcadlovek neplatí (takže ve tmě nemusíte využívat prostředního ostřícího bodu, ale všechny mají stejnou citlivost). Pokud používáte blesk, jeho přisvětlování nemá efekt, protože ho zachytí jen ostřicí systémy zrcadlovek.
Fotograf si musí dávat pozor na elektronickou závěrku, která mívá potíže při některých druzích umělého osvětlení. Na druhou stranu nastavení expozice se promítá do hledáčku, takže při chybných hodnotách si toho fotograf automaticky všimne.
Ovládání v praxi
Velmi jsem si oblíbil rychlé menu přes tlačítko „i“. To vyvolá dvanáct položek, jež si lze uživatelsky přizpůsobit. Lze ho ovládat i dotykově, byť zde musím vytknout, že v takovém případě nestačí pouze jeden klik, ale buďto dvojklik, nebo se musí kliknout ještě na „OK“ – jinak se nastavení neuloží. Několikrát se mi stalo, že jsem to zapomněl potvrdit a myslel jsem si, že to mám natavené.
Lze si vybrat, jaké informace zobrazuje hledáček či displej při focení
Příjemné jsou i možnosti funkčních tlačítek nejen na foťáku, ale případně i na objektivech. Pokud koupíte i profesionální objektivy, budete na nich mít nejen tlačítka, ale i jeden kruhový volič s nastavitelnou funkcí. K tomu si dovolím jednu výtku, nejprve se potom pletou voliče pro ostření a pro tuto nastavenou funkci. Za druhé se jedná o plně elektronický volič bez jakékoliv odezvy – v takovém případě je problém na něm mít nastavené třeba ovládání clony, protože lze těžko získat cit pro přesné nastavení. Rollery typicky mají odpor a po jeho překonání „kliknou“, lze tedy jednoduše odečíst, o kolik 1/3 EV jste změnili clonu, expozici či ISO.
Ovládání foťáku bych označil za příkladné. Například ostřicí bod lze vybírat joystickem i osmisměrným voličem, takže se můžete rozhodnout podle toho, co vám více vyhovuje. Snad jen dvě věci bych vytkl, a to nepřiřazení funkce jednomu rolleru v poloautomatických režimech (zkrátka nic nedělají, i když by například mohly měnit ISO bez nutnosti zmáčknout k tomu další tlačítko) a nepodsvícení všech tlačítek.
Takto vypadá menu
Celkově je ovládání velmi příjemné a nabízí i spoustu pokročilých možností. Zároveň se začátečník úplně neztratí, sázka na osvědčený design se tedy vyplatila.
Podrobně o rozmístění a funkci tlačítek.
Ostření v praxi
V této oblasti došlo k největším změnám od představení první generace bezzrcadlovek Nikonu. Částečně se ostření zlepšovalo již u předchozích modelů pomocí firmwarových aktualizací, ale pro velký skok byl potřebný nový procesor a více výkonu.
Foťák disponuje několika ostřícími módy: jednotlivým zaostřovacím polem, velkoplošným zaostřovacím polem (S) a (L) – což jsou zkombinované ostřicí body do menší (S) či větší (L) plochy. Dynamická volba využívá více bodů a automaticky mezi nimi přepíná.
Zajímavější jsou další režimy – automatická volba zaostřovacích polí je sice plný automat, ale (bohužel) jen v něm lze zapnout „3D tracking“, oblíbenou funkci ze zrcadlovek. Ta doznala přepracování, po zmáčknutí „OK“ se objeví čtvereček, s nímž lze pohybovat, a po namáčknutí spouště začne sledovat objekt. Je škoda, že pro tuto funkci je potřeba se přepnout do plně automatického režimu, v němž se nejspíše pokročilí fotografové nebudou běžně pohybovat (i když mě překvapil, že většinou ostřil tam, kam jsem chtěl).
Nejzajímavější jsou režimy, kde foťák rozpoznává tváře a zvířata. Jsou na to celkem čtyři režimy – zcela automatický režim s rozpoznáváním tváří, rozpoznávání tváře ve velkoplošném (L) poli; zcela automatický režim s rozpoznáváním zvířat a rozpoznávání zvířat ve velkoplošném (L) poli. Automatické režimy se nepřekvapivě chovaly jako automaty, ale když identifikovaly tvář, hned se začaly soustředit na ni (obdobně to fungovalo se zvířaty). Režimy s velkoplošným polem fungují tak, že fotograf zaostřovacím polem posouvá a registruje tváře, oči či zvířata buď přímo v polích, nebo na jejich okrajích.
Ostření na lidské tváře a oči mě velmi překvapilo. Foťák rozeznával oči i na větší vzdálenosti (či kratší ohniska) a zcela bez problémů. Také pokud osoba zmizela z hledáčku a znova se objevila, neměl nejmenší problém na ni opět správně zaostřit. Přesnost ostření nebyla ovlivněna ani brýlemi. Bohužel jsem neměl ideální možnost vyzkoušet rychlost takového přeostřování, protože jsem k foťáku měl pomalu ostřicí univerzální objektiv a dva rychlé širokáče, ale s velkou hloubkou ostrosti. V tomto ohledu věřím, že se k tématu vrátím, až se mi podaří z Nikonu zapůjčit portrétní objektivy pro bezzrcadlovky.
Od režimu ostření na zvířata jsem neměl velká očekávání, ale příjemně mě překvapil. S naším pejskem neměl problémy (a když nerozpoznal jeho hlavu přímo, stejně automatika většinou trefila ostření). Na větší vzdálenosti objektiv neměl problémy s rychlejším ostřením, takže zde byly výsledky dobré.
Foťák dokonce rozpoznal i oči ovce, ale v tomto případě se celkem ztrácel (byť automatika ostření trefila i tak). S dalšími zvířaty jako se slepicemi měl foťák problémy, ale to mu asi nemůžeme zazlívat. Funkce je tedy použitelná a v budoucnu lze očekávat další firmwarová zlepšení.
Co se rychlosti ostření týče, nemůžu úplně soudit, protože bych na to potřeboval odpovídající objektivy. S univerzálem 24–200mm f/4–6.3 dělala problémy delší ohniska v kombinaci s kratší vzdáleností, širokáče mi nedělaly žádné problémy a ostření bylo bleskurychlé, ale při jejich velké hloubce ostrosti bych byl překvapen opakem.
Univerzální objektiv mi dělal ještě jednu starost, a to pomalým ostřením při špatných světelných podmínkách a světelnosti f/6.3. To se zdálo jako stopka pro tuto kombinaci, byť objektivy s lepší světelností jsou schopny ostřit i v šeru a 14–24mm f/2.8 si v téměř tmě poradila i jen s pomocným přisvětlovacím světlem, takže to jednoznačně nejde na vrub bezzrcadlovky.
Celkově bezzrcadlovky Nikonu urazily velký kus cesty a nyní jsou na úrovni zrcadlovek, mají navíc režimy pro rozpoznávání tváří, očí a zvířat.
ISO, šum a dynamický rozsah
Foťák je v tomto ohledu na výborné úrovni. Množství šumu se začíná lámat okolo 6400, do této hodnoty jsou fotky relativně bezproblémové. Také lze z fotek vytáhnout hodně detailů při úpravě v počítači, do ISO 400 lze přidat i +5 EV bez zvýraznění šumu. Co do kvality je použitý senzor stále na čele.
Podrobněji zde.
Odolnost a výdrž
Měl jsem to „štěstí“, že jsem s foťákem během testování prošel mnoho různých druhů počasí. Foťák byl v mrazu, zažil si pár teplotních přechodů a jednu větší vánici. V té byl vystavený mokrému sněhu, který byl na tlačítkách, displeji i u bajonetu a nezaznamenal jsem jediný problém.
Vzhledem k podmínkám je těžké odhadovat výdrž baterie (navíc testování je odlišné od běžného používání). Když zohledním podmínky, tak mi přijde, že se výdrž na jedno nabití oproti předchůdci zlepšila.
Závěr
Když jsem testoval předchozí model, byl jsem potěšen, mírně překvapen, ale nebyl jsem zcela spokojen. Začnu mírně netradičně záporným zhodnocením z recenze první generace Nikonu Z6: Nízká výdrž na jedno nabití, jeden slot na paměťové médium, nemožnost rozšíření o vertikální grip, ostření nedosahuje kvalit zrcadlovek. A kromě toho jsem mohl dodat nedostatek nativních objektivů. Jsme tu o rok a půl později a Nikon se na všechny tyto nedostatky zaměřil a buď je zcela eliminoval, nebo na nich aspoň částečně zapracoval.
Mohl bych to zhodnotit i pocitově. Když jsem před rokem a půl odesílal zpět do Nikonu model Z6, říkal jsem si, že to je pěkný stroj, ale není pro mě. Má ještě několik chyb a asi bych si jej nekoupil. Když nyní vracím Z6 II, nemám žádný problém si představit, že tento foťák bude v mé výbavě.
Celkově se jedná o velmi povedený foťák, který již nemá žádné zásadní nedostatky. Lze namítnout, že jedna konkurence je lepší v tomto ohledu a jiná v tamtom. Stejně je to i naopak, foťáky jiných značek mají své malé či velké nedostatky, ale Nikon Z6 II vyniká v jenom ohledu – je velmi univerzální a nezklame v žádné oblasti. Profesionální video? Žádný problém. Rychlé snímání? Klidně. Bezproblémové ovládání? Určitě. Výborná obrazová kvalita? Bez debat.
Plusy:
- Dobré ostření včetně Eye AF
- Výborné ovládání
- Kvalitní hledáček a displej
- Čip s nízkým šumem a dobrým dynamickým rozsahem
- Dva paměťové sloty
- Plnohodnotný vertikální grip
- Výborné video i pro profesionály
Minusy:
- Výdrž na baterku stále nižší oproti zrcadlovkám
- Vyšší cena