Nikon ke svým bezzrcadlovkám nabízí dva širokoúhlé zoom objektivy – Nikkor Z 14-24mm f/2.8 S a Nikkor Z 14-30 mm f/4 S. Přinášíme přímé porovnání jejich vlastností – který z nich se více vyplatí?
Pokud máte rádi širokoúhlou fotografii, možná se právě rozhodujete, který z těchto dvou objektivů koupit. Možná se jen rozhodujete, zdali koupit jeden z nich a o tom druhém neuvažuje, každopádně jste na správném místě.
Nikkor Z 14–30 mm f/4 S (v článku budu název pro přehlednost zkracovat jako „14–30“, tedy „čtrnáct-třicítka“) je hybridem mezi profesionálním a amatérským objektivem. Z tábora profesionálů má vlastnosti jako konstantní světelnost, velmi kvalitní optický výstup a cenu. Z vlastností typických pro amatérské objektivy má skládací tělo, horší světelnost a především kontroverzní nevypnutelné potlačení zkreslení.
Nikkor Z 14–24mm f/2.8 S (v článku budu název pro přehlednost zkracovat jako „14–24“, tedy „čtrnáct-čtyřiadvacítka“) je potom plnohodnotným profesionálním objektivem, jež patří do tzv. svaté trojice objektivů s ohnisky 14–24 mm, 24–70 mm a 70–200 mm při konstantní světelnosti f/2.8. Má několik prvků high endu jako funkční tlačítko, vlastní displej nebo uživatelsky nastavitelný kruhový prstenec.
I přes tyto rozdíly je mezi oběma objektivy v době testování „jen“ 25.000 Kč, tedy méně než cena levnějšího z nich. Za tyto peníze dostanete lepší světelnost, další ovládací prvky, kvalitnější konstrukci či možnost vypnout korekci softwarovou zkreslení. Vyplatí se připlatit nebo ušetřit?
objektiv | 14–30 | 14–24 |
ohniskový rozsah | 14–30 mm | 14–24 mm |
úhel záběru pro FX | 114° – 72° | 114° – 84° |
světelnost | f/4 | f/2.8 |
min. zaostřovací vzdálenost | 0,28 m | 0,28 m |
max. zvětšení | 0,16× | 0,13× |
počet lamel clony | 7 | 9 |
průměr filtrů | 82 mm | 112 mm |
rozměry (délka×průměr) | 85×89 mm | 124×88 mm |
hmotnost | 485 g | 650 g |
cena |
Design a ergonomie
Začneme menším z obou objektivů. 14–30 má skládací konstrukci, což znamená, že pro přenos je složený, ale před focením se musí pomocí zoomovacího kroužku „rozložit“. Objektiv je nejrozměrnější na 14mm ohnisku, po dalším zoomování se naopak zatahuje. Pro zajímavost, na 14 mm je téměř tak dlouhý jako 14–24, která svou velikost při zoomování nemění. K vysunutí objektivu ze složené podoby není zapotřebí mačkat žádné tlačítko, děje se tak čistě silou – to je lepší řešení, protože lidé na tlačítko často zapomínali a objektiv tak při rozkládání ničili.
Celkem se na objektivu nacházejí tři ovládací prvky – zoomovací (a zároveň skládací/rozkládací) prstenec, plně elektronický ostřicí prstenec a přepínač ručního a automatického ostření. Ostření má zcela „mrtvý“ chod, tedy bez odezvy či naznačení maximální a minimální zaostřovací vzdálenosti.
Díky skládací konstrukci objektiv působí kompaktně a velmi dobře se přenáší. Dobře sedne i malým tělům bezzrcadlovek, takže na cestování je ideální.
Druhý objektiv 14–24 na první pohled působí bytelněji a profesionálněji. Přestože není skládací, nedá se říct, že by byl velký a těžký. Oproti své zrcadlovkové alternativě je o 7 mm kratší a o 300 gramů lehčí. To je znatelný rozdíl a objektiv je možné označit za relativně kompaktní a lehký, když zvážíme alternativy v této třídě.
Ovládacích prvků je na objektivu pět, nejblíže bajonetu se nachází přepínač automatického a manuálního ostření, potom následuje nastavitelný kruhový volič, funkční tlačítko a tlačítko pro ovládání displeje, zoomovací kroužek a ostřicí prstenec. Výhrady mám dvě – ostřicí i uživatelsky nastavitelný prstenec nemají žádnou hmatovou odezvu, větší problém to může být paradoxně u uživatelsky přizpůsobitelného prstence, protože na rozdíl od rollerů na foťáku nejde po hmatu poznat, o kolik 1/3 EV se změnilo ISO či clona. Druhou výtkou je displej, který nemá žádnou důležitou funkci, mnoho fotografů by jistě raději ocenilo nižší cenu než zbytečnou součástku, jež se může pokazit.
Největší inovací je sluneční clona, ony jsou tedy dvě. Objektiv má jednu normální sluneční clonu, jež si rozumí i se základní krytkou objektivu. Nikon však přišel s velmi chytrým řešením v podobě druhé sluneční clony, ta je o poznání mohutnější, ale zato umožňuje použití závitových filtrů o průměru 112 mm. Na ni však nelze použít normální krytka, ale je k ní spíše „poklice“. To je nadmíru praktické řešení, které umožňuje použití kruhových filtrů, ale nikoho nenutí tahat se s rozměrnou clonou a krytkou, pokud filtry nepoužívá.
Testy optického výkonu
Testy byly provedeny na Nikonu Z6 II při opožděném spuštění závěrky, středové výřezy jsou přímo ze středu snímku, zatímco „okraje“ nejsou z úplných rohů, ale blíží se hranám snímků. Ve všech následujících srovnání bude vždy 14–30 vlevo a 14–24 vpravo.
Porovnávat budu vždy nejkratší a nejdelší ohniska obou objektivů, protože podle statistik jsou nejvíce využívaná. V případě dlouhých ohnisek tak nebudou srovnání 1:1, nicméně bude více odpovídat reálnému používání a bylo by nefér jednomu objektivu upírat výhodu v podobě vyššího rozsahu zoomu.
Na 14 mm si můžeme dopřát porovnání zcela shodných výřezů. Nejprve se „utkají“ výřezy ze středů snímků. Po podrobnějším přezkoumání bych pomyslný souboj označil za remízu. Drobné rozdíly tam sice existují, ale jsou tak minimální, že se na Z6 II neprojeví. Oba objektivy mají výbornou kresbu již od plně otevřené clony.
Nyní v druhém kole si porovnáme výřezy z okrajů, jež jsou již zajímavější. Tady je výsledek jednoznačnější a 14–24 vítězí, i když rozhodně ne na plné čáře. 14–30 se může pochlubit velmi dobrým výsledkem s rozumnou ostrostí i u krajů, nicméně 14–24 zde exceluje a na f/2.8 překonává levnější objektiv na f/4.
Další srovnání přinese mírně nerovný souboj „dlouhých“ ohnisek 24 mm vs. 30 mm, výřezy tak budou mírně favorizovat delší ohnisko. Po podrobnějším zkoumání detailů bych za vítěze označil 14–24 kvůli většímu mikrokontrastu, nicméně oba objektivy podávají velmi dobrý výkon.
Na krajích je znova vítězem 14–24 – i když jsem jejich 24 mm porovnával s 30 mm, které by díky většímu zvětšení měly produkovat kvalitnější detaily, výřezy jsou si velmi podobné. Žádný objektiv není ostřejší, takže po přihlédnutí k delšímu ohnisku je vítězem 14–24. To však nic nemění na faktu, že oba objektivy podávají velmi dobré výsledky a v soupeření obou objektivů rozhodují malé detaily.
Celkově jsou oba objektivy výborné. 14–24 předvádí excelentní výkony a 14–30 není moc daleko. Kresba je výborná často od úplně otevřené clony až po f/11, kde se začíná objevovat difrakce. Musím však podotknout, že výsledky například na Z7 s vyšším rozlišením mohou být rozdílnější, protože vyšší rozlišení nechá více vyniknout nedostatky 14–30.
Kresba, protisvětlo, aberace a úhel záběru
Připravil jsem si jedno podrobné porovnání dvou snímků, na nichž si ukážeme několik zajímavých poznatků. Nejprve krátký dodatek ke kresbě – v úplných rozích a na okrajích ztrácí 14–30 detaily, zatímco 14–24 si je zachovává ve velmi dobré míře. Takže v tomto případě má dražší objektiv jednoznačnou převahu, i když mimo tyto extrémy jsou obě skla srovnatelná.
V této konkrétní scéně zvládá protisvětlo o něco lépe levnější model, protože 14–24 má vpravo dole od slunce lehoučký odlesk. V průběhu testování to však bylo naopak – 14–30 se s odlesky potýkala častěji. Na záběru je patrný i další z rozdílů mezi objektivy: 14–24 má devět lamel clony, zatímco 14–30 jen sedm, to se pozná hlavně na difrakčních hvězdičkách a na kvalitě rozmazání pozadí.
Chromatická aberace neboli barevné lemy na kontrastních hranách je častou vadou u širokoúhlých objektivů a nejčastěji se projevuje právě v protisvětle. Nicméně zde jsem na ni nenarazil, což je výborná zpráva.
Znatelná je i jedna zajímavost, a to že 14–24 je na nejkratším ohnisku širokoúhlejší než 14–30, rozdíl není velký, ale je tam.
Zkreslení
Na 14 mm vypadá situace těsně, nicméně nesmíme zapomínat na fakt, že 14–30 má vynuceně zapnutou korekci zkreslení, takže i přes vyvolání z RAWu zde porovnávám jablka s hruškami. Dělám to však vědomě, protože uživatel nebude hledat složité způsoby, jak se zbavit vynucené korekce, takže zde porovnávám, co foťák vyplivne. I přes těsný výsledek je 14–30 mírně plošší, takže díky vynucené korekci vyhrává.
Na 24, resp. 30 mm je situace velmi podobná. Rozdíly jsou velmi těsné a s podporou korekce je zase mírně plošší 14–30.
Ještě jeden příklad z praxe, na němž jde poznat rozdíl hlavně na úplných krajích, kde se projevuje automatická korekce 14–30.
Pro porovnání jsem vytvořil i gif, na němž jsou hezky vidět rozdíly mezi oběma objektivy ve zkreslení na běžné scéně. Připomínám, že 14–24 je ta s větším zkreslením.
Vinětace
Tmavé rohy jsou častým problémem světelných širokoúhlých objektivů, jak se předvedou testované kousky? První snímek porovnává zcela otevřenou clonu na 14mm ohniscích, což se zdá být jako nevyrovnaný souboj, ale ve skutečnosti světelnější 14–24 má menší vinětaci než 14–30, jež by měla mít výhodu díky horší světelnosti.
Druhý snímek je na 14 mm a přicloněný o 1 EV, tedy na 14–24 jde o f/4 a 14–30 o f/5.6 a zase vítězí 14–24. Pokud porovnáte první obrázek 14–30 s druhým od 14–24, půjde o porovnání dvou snímků se světelností f/4 a zde 14–24 vítězí drtivě.
Poslední výřez zachycuje maximální ohnisko každého z objektivů při plně otevřené cloně a zde i díky zvýhodňující vyšší cloně vítězí 14–30, ale jen mírně.
Celkově oba objektivy předvádějí velmi dobré výkony, větší ocenění si však zaslouží 14–24, protože s clonou f/2.8 je mnohem těžší dosáhnout takovýchto výsledků.
Noc a bokeh
Zde si ukážeme srovnání celkem ze čtyř různých scén.
První scéna ukazuje oba objektivy na 14mm ohnisku a cloně f/11. Obě skla mají poměrně hezkou difrakční hvězdičku a neměly problém ani s ostřením. Nicméně musím rozebrat podivné artefakty okolo difrakční hvězdičky, jež se objevují na obou snímcích. Neměl jsem možnost udělat experiment, jímž bych si ověřil, zdali se jedná o problém bezzrcadlovkových objektivů, nebo čipů bezzrcadlovek. Nicméně tyto artefakty jsem zatím objevil ve větší či menší míře u více bezzrcadlovkových objektivů Nikonu a na jednom zrcadlovkovém nasazeném na Z7 (u zrcadlovek jsem na tento jev ještě v takovéto míře nenarazil). Pravděpodobně bude souviset s počtem lamel clony a možná i s dalšími faktory jako světelnosti či ohnisko. Faktem však zůstává, že se mu na bezzrcadlovkách Nikonu prostě nelze vyhnout.
Druhý snímek na 24, resp. 30 mm ukazuje, že si s tímto jevem dokáže lépe poradit 14–30, byť její hvězdička působí spíše nevýrazně. Zato 14–24 ze světla udělala pampelišku, je však v nevýhodnější pozici, protože na kratším ohnisku a s více lamelami clony je tento jev výraznější. Jinak jsou noční scény v pořádku.
Následující fotky jsou zaostřeny vždy na nejkratší možnou vzdálenost, jakou každý objektiv umožňuje, což zvýrazňuje bokeh, tedy rozostřené pozadí. Už na první pohled je jasné, že lepší světelnost 14–24 vítězí na plné čáře a bokeh tohoto objektivu je lepší, označil bych jej za velmi dobrý vzhledem k tomu, že se jedná o širokáč. 14–30 pozadí rozostřuje jen velmi mírně, na 14mm ohnisku se nikdy nízké hloubky ostrosti nedočkáte a kvalita bokehu je průměrná.
Na nejdelších ohniscích má 14–30 výhodu díky delšímu zoomu, takže dohání ztrátu vyplývající z horší světelnosti. I z tohoto důvodu je velikost bokehových koleček podobná, avšak 14–24 je má stále kvalitnější, plnější a jednolitější. Mimochodem, 14–30 produkuje nenápadné odlesky vlevo dole od lampy.
Celkově objektivy odvádějí velmi dobrou práci (pokud pomineme podivné artefakty, jež mohou být způsobeny i čipem), 14–24 odvádí excelentní práci. Bokeh tohoto objektivu je nadstandardně dobrý a díky světelnosti je možné ho dosáhnout i při běžném focení.
Ostření
Oba objektivy neměly s ostřením žádný problém, vždy zaostřily, kde jsem chtěl a kde byl ostřicí bod. Ostření bylo rychlé, což se dalo očekávat, když oba objektivy mají velmi velkou hloubku ostrosti. Překvapilo mě, že 14–24 ostřila i v téměř naprosté tmě díky přisvětlovacímu světlu, jež dostačovalo pro ostřicí mechanismus Z6 II a ostření ani nebylo nikterak zdlouhavé.
Závěr a konkurence
Oba objektivy jsou opravdu dobré, i levnější 14–30 je hodně kvalitní a dražší 14–24 vše dotahuje téměř k dokonalosti. Kresba od otevřené clony je dobrá na obou objektivech, ale 14–24 je ostřejší na úplných okrajích a v krajích snímků, oba objektivy dobře ostří, zvládají protisvětlo, vinětují jen mírně a rozumně korigují zkreslení (i když 14–30 jen softwarově, což se nedá vypnout). Pokud hodláte koupit kterýkoliv z testovaných objektivů, neuděláte chybu.
Otázka však je, který z objektivů je lepší koupě. 14–30 v době testování stojí 37 tisíc korun a 14–24 62 tisíc korun. Rozdíl 25 tisíc se může zdát jako velký, ale je to příplatek k 37 tisícům, což už je samo o sobě velká částka. Pokud fotograf dělá takto velkou investici do širokoúhlého objektivu, potom bych mu doporučil si ještě připlatit za opravdu pořádné sklo.
Kdy jít spíše do 14–24:
- Při koupi bezzrcadlovky s vysokým rozlišením
- Při profesionální fotografické činnosti
- Při častém focení ve špatných světelných podmínkách
Kdy jít spíše do 14–30:
- Při častém cestování
- Při upnutém rozpočtu
Konkurence mezi širokáči není velká, pod 20 mm pro Nikon dělá objektivy jen Samyang a Laowa a jedná se o manuální skla, což může spoustu fotografů odradit. Okolo třiceti tisíc korun však seženete velmi dobré objektivy jako Laowa 15 mm f/2 Zero-D nebo Laowa 12 mm f/2.8 Zero-D.