Zvířetníkové světlo nebo také světlo zodiaku. Lze fotografovat v místech bez světelného znečistění v době jarní nebo podzimní rovnodennosti při Novu nebo po západu Měsíce. Postačí běžná fototechnika: zrcadlovka nebo bezzrcadlovku, širokoúhlý objektiv s dobrou světelností a stativ. Další v článku.
Zvířetníkové světlo přichází ze Slunce hluboko pod obzorem. Toto světlo se rozptyluje o částice prachu vysoko ve vesmíru v pruhu mezi Marsem a Jupiterem. Na podzim je zvířetníkové světlo vidět na konci astronomické noci před svítáním, na jaře při setmění asi hodinu po západu Slunce. Jedná se o velmi slabé světlo, které se zvedá z obzoru v místě západu nebo východu Slunce. Směrem k nadhlavníku se ztrácí. Proto geometricky má tvar trojúhelníku. Můžete si ho splést se světlem vyzařujícím ze vzdáleného města. Světelný smog z města je však výrazně žlutý díky sodíkovým výbojkám. Zvířetníkové světlo je bílé. To je logické, neboť se jedná o rozptýlené světlo ze Slunce.
Obr. Zvířetníkové světlo na vrcholu Luzného (1373m), Šumava
Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 24mm f/1,4, clona f/1,4, čas 15s, ISO 3200, složeno ze tří snímků
Snímek byl pořízen v noci při jarní rovnodennosti 21. března z hlavního hřebene Šumavy. Žlutá záře je silné světelné znečistění v Bavorsku. Je patrná inverzní mlha a jasno nad ní. Světlo zodiaku je silně rušeno inverzní mlhou a nad obzorem světelným smogem.
Důvod, proč je zvířetníkové světlo nejlépe vidět v době jarní a podzimní rovnodennosti je naklonění Země vůči rovině ekliptiky. To je rovina, ve které se pohybují všechny planety včetně té naší, při pohybu kolem Slunce. V tomto období je Země natočena tak, že hledíme do roviny ekliptiky nejvíce z boku. Světlo ze Slunce nasvětluje jak všechny planety, tak i území mezi Marsem a Jupiterem, kde se nachází velké množství jemných prachových částic, například ze zbytků komet. Světlo ze Slunce se na nich rozptyluje podobně jako třeba na kapičkách vody.
Podobným mechanismem vzniká i protisvit, německy gegenschein. Je to slabá oválná, ale mírně zesilující záře na opačné straně oblohy, než se v tu chvíli nachází Slunce. Protisvit je obvykle slabší než zvířetníkové světlo a z fotografického hlediska méně zajímavé.
Světlo zodiaku v březnu 2020, Šumava
Canon EOS 6D modifikovaný filtrem Baader BCF-2, objektiv Canon 24mm f/1,4, clona f/1,4, čas 15s, ISO 3200, složeno ze tří snímků, dvouřadé panorama se zimní Mléčnou dráhou a Orionem
Zvířetníkové světlo v 24. ledna 2020, Šumava
Třířadé panorama pořízené s Canon EOS 5DSR a objektivem Sigma 14mm f/1,8.
Oblouk Mléčné dráhy prochází vysoko nad hlavou. Deformace perspektivy je viditelná na okrajích snímku, kde jsem ji úmyslně ponechal. Fotografoval jsem při novu Měsíce. Na temné obloze Šumavy bylo zvířetníkové světlo velmi dobře vidět i v lednu.
Venuše a Plejády v trojúhelníku zvířetníkového světla, Šumava
Kolem 21. března 2020 asi hodinu po západu Slunce docházelo na noční obloze ke krásné konjunkci jasně svítící planety Venuše a otevřené hvězdokupy Plejády
Světlo zodiaku 25. března 2020, Šumava
Třířadé panorama s Canon EOS 5DSR s objektivem Sigma 14mm f/1,8 bylo trochu rušeno oblačností na západním obzoru a oranžovým světlem vzdálených zdrojů světelného znečistění
Závěr
Zvířetníkové světlo je zajímavým astronomickým jevem. Fotoaparát vám umožní tento jev mnohem lépe pozorovat než lidské oko. Zkuste světlo zodiaku vyfotografovat v temných místech jako je Šumava, Novohradské hory či Manětínsko. Na jaře hodinu až dvě po západu slunce a na podzim dvě hodiny až hodinu před východem Slunce. Ideální jsou měsíce kolem rovnodennosti. Přeji hodně štěstí při lovu!