Přinášíme zhodnocení tématu zpracovaného na základě 7. dílu Školy barvy: BARVA JAKO SYMBOLICKÝ I LÉČIVÝ JAZYK - 1. ČÁST. Mistr Jan Pohribný MQEP vybral a zhodnotil v článku Vaše fotografie.
Ta zlá neděle, šedá neděle zpívala kdysi Hana Hegerová krásnou píseň Suchého a Šlitra, která rozhodně optimismem nehýřila a velmi trefně vyjadřovala jednu ze symbolik této barvy. Šedá se chová zdánlivě jako neutrální barva, ale teprve kontext s okolnostmi a okolím a tedy i dalšími barvami jí dává skutečnou podstatu. Je to rovněž i obráceně, šedá velmi významně umocňuje působení jiných barev a tím i nálad, které společně mohou vyvolat.
Zdá se, že většina pochopila „úlohu“ šedé v obraze a zejména princip barevné dominanty je součástí výbavy, každého přemýšlejícího fotografa. Je ovšem potřeba odlišit barevnou dominantu od světelné nebo dokonce tvarové dominanty, ačkoliv někdy se tyto principy zdůraznění námětu na jedné fotografii potkávají nebo přímo vzájemně násobí. To je případ např. obou fotografií od MSD – Do tmy a Pohled, které jsou bezesporu zajímavé, ale právě postavené na principu světelné dominanty – tedy tmavé pozadí a světlejší partie – v tomto případě okna či osvětleného portrétu. Jinou situací může být přítomnost již takřka bílé v obraze, která se opět stane: světelnou dominantou resp. taková světelná „díra“ přitahuje podvědomě naší pozornost a přebíjí i výrazné barvy, které by měly být tou dominantou v obraze. Stůl, na kterém stojí váza s povadlými květy – Usychání od Atropina – svou bílou atakuje naší pozornost na jinak velmi působivé fotografii. Vyloučil bych nyní rovněž postprodukčně upravené barvy, jako v případě foto od Jirka Skalka – Žlutá, barva života, ač je to to samozřejmě jedna z možných cest, jak zvýraznit jednu barvu pomocí potlačení tj. plné desaturace ostatních barev na neutrální šedou.
Žlutá, barva života | Jirka Skalka
Ke klasickým a dobře zvládnutým barevným dominantám (téma je natolik nosné, že se k němu ještě v některé z budoucích lekcí jistě vrátíme…) patří kupř. Cyklovýlet od drapka. Šedá dlažba perfektně doplňuje výrazné dresy cyklistů a klíčem k zajímavé kompozici je samozřejmě vržený stín cyklistů… Šedá skála také dobře doplňuje fotku svatebčanů nazvanou Srdce od Miroslava Černocha, který zvolil retro řešení barev. Jiný, aranžovaný přístup k barevné dominantě prezentuje alda78 na foto Levitující jablko, které ale tak trochu opravdu zamrzlo v čase a slušel by mu nepatrný pohyb nebo kombinace záblesku a pohybové neostrosti, která by foto oživila. Drapka na hezkém detailu usychajícího Vlčího máku (skutečně to není vhodná květina do vázy…) také pracuje s principem barevné dominanty na nebarevném pozadí, ale tady je to i proporční dominanta, která zabírá takřka polovinu záběru. K až surrealisticky působícím barevným dominantám patří rovněž Artefakt na nábřeží od Petr52, který stimuluje naší fantazii.
Artefakt na nábřeží | Petr52 |
Levitující jablko | alda78 |
Cyklovýlet | drapka |
Jinou, neméně zajímavou skupinu, tvoří fotografie, kde autor pracuje s různými odstíny šedé, které evokují náladu právě zabarvením, do kterého šedá směřuje. Asi bych sem zařadil např. Odtok od Atropina, který je zároveň tvarovou i tak trochu barevnou dominantou, a svou jednoduchostí až abstrakcí a kompoziční čistotou je zajímavým příspěvkem „do diskuze“. Jeptiška_Irena Brožová v Tajných přáních pracuje s valéry šedé od hnědých a nažloutlých tónů až po temnější a studenější odstíny s dráždivými akcenty přáníček na papíře. Tajemné zátiší od drapka Tři pracuje také s velmi tlumenou škálou barev, kde právě šedá je pojítkem všech prvků v obraze. Asi nejvděčnější námět pro hru s odstíny a náladami šedé bývá krajina, což dobře pochopil(a) MaaraMore ve svém dramaticky působícím příkladu Šero oceánu. A krajina je i námětem všech 3 fotografií od butch112, kde pro mne jednoznačně nepůsobivější atmosférou (podvečerní mlhy na jezeře po dešti?), využitím škály šedých tónů, ale také oživujícím akcentem nasvětleného kostela, je fotografie Jezero Bled. Gratuluji!