Předpokládejme, že jste běžný návštěvník a vyrazíte do ZOO na fotoprocházku. Ne každý má „známosti“, aby udělal pěkný snímek díky tomu, že se dostal do zákulisí, či mohl fotit i mimo otevírací dobu, kterou si zvířata moc dobře uvědomují. Všechny snímky jsou tedy z míst, kam se dostane každý – před klecemi a teráriemi. Výjimky budou uvedeny. Přiznávám, že článek je koncipován pro začátečníky. Kdo se chce podívat na profisnímky ze ZOO (a nejen odtud), ať se podívá na www.fotolovy.cz, kde se představuje dvorní fotograf chomutovského zooparku Rosťa Stach.
Co s sebou?
Jak se fotí v ZOO? Upřímně řečeno, výborně. Každý, kdo si zkusil vyfotit jakékoli zvíře ve volné přírodě, ví, jak obrovské nároky jsou kladeny na vybavení. Světelnými objektivy dlouhých ohnisek a budováním maskovacích úkrytů počínaje a nekonečnou trpělivostí konče. A to nemluvím o znalosti biologie jednotlivých druhů, míst, kde se shromažďují, doby, kdy mají námluvy. Snad jen skokani a ropuchy při námluvách nedělají ciráty a zamilovaně zapózují. Většina z toho v ZOO odpadá. Focení v ZOO má ale jiná specifika. Jednou ze základních podmínek je stativ, protože se zvířata často nacházejí v interiérech s nízkou hladinou osvětlení. Nezapomeňte tužku a papír na poznámky (viz.níže). U techniky každý vychází z vlastních možností, ale obecně lze říct, že čím světelnější objektiv tím lepší. Hodí se filmy různých citlivostí. A to jak klasické, tak pro umělé osvětlení. Ovšem tady by to chtělo mít 2 různá těla foťáků. Digitál to řeší nastavením různé citlivosti a vyvážením bílé. Máte-li ZOO ve vašem městě nebo blízkém okolí, vyplatí se udělat si fotovycházku, která prozkoumá terén. Tedy jaké druhy tam jsou (což se dá často zjistit i z internetu) a jak vypadají klece, ubikace a terária. Tedy jak a čím jsou vnitřní prostory osvětlené. V případě terárií se zvířata na denní světlo často vůbec nedostanou (není-li prosklený strop místnosti), takže je třeba počítat s umělým osvětlením a tedy barevným posunem. Ovšem pokud to víte dopředu, můžete se v případě klasické fotografie na to připravit právě vhodně zvoleným filmem či filtrem.
Prostředí
V současné době přecházejí zoologické zahrady k interiérovým úpravám jednotlivých ubikací, které navozují dojem přirozeného prostředí. Pro fotografa je to nesmírnou výhodou, dokonce to láká k tomu vydávat snímek za pořízený v přírodě. Ovšem hrozí reálné nebezpečí, že někde v pozadí bude rostlina, která se v domovině zvířete nevyskytuje a fotograf bude u odborníka za hlupáka. Navíc tam často bývají aranžovány umělé rostliny, dnes už na první pohled k nerozeznání od pravých, což v případě vydávání za snímek z přírody způsobuje zbytečný trapas. Vstupné do ZOO je pro méně movité nepříjemná položka, ale v případě pravidelnějších návštěv nabízejí zahrady různá rodinná vstupné, permanentky atd. Pro opravdového začátečníka jen připomínám, že žárovkové světlo způsobí barevný posun do žluta, zářivkové do zelena, takže až budete mít fotku „nějak divně barevnou“ (takhle to tam přece nevypadalo), víte, čím to je. Občas bývají terária plazů přisvícena UV lampou, která je v některých případech nutná pro jejich správný vývoj. V nouzi pomůže blesk, který „přesvětlí“ umělé světlo v popředí, takže někdy dochází k efektu, že popředí snímku má „normální“ barvu a pozadí je zelené či žluté, podle typu umělého osvětlení. Digital, jak už bylo napsáno, řeší problém možným vyvážením bílé. Nebo je možná pozdější úprava snímku ve Photoshopu. Příkladem budiž 2 fotografie agamy, z nichž jedna je nepřirozeně nazelenalá. Druhá má o něco přirozenější barvu písku. Oba snímky jsou v podstatě znehodnocené silným bílým „vypáleným“ flekem na zádech zvířete způsobeným odleskem šupin od světelného zdroje umístěného vlevo nahoře. Vzhledem k tomu, že zvíře bylo za sklem, bylo nemožné tuto situaci změnit jinak, než vyrušením zvířete, což se nedělá. Snímek by se dal zachránit snad jen rozsáhlejší počítačovou retuší.
 |
 |
Mříže a sklo
Obrovská výhoda zoologických zahrad je snížená útěková vzdálenost zvířat. Jednak nemají kam utéct, protože přece jen mají ohraničený prostor a navíc jsou na neustálou přítomnost lidí zvyklá. Navíc mnohé ze zahrad nabízejí různá „show“ a přesné časy krmení, kdy je možné udělat snímky tuleně se sleděm v tlamě atd. Na druhou stranu přítomnost mříží a skla, pokud nejsou pevnou součástí fotografické kompozice, tvoří překážku přirozeného vzhledu snímku. U skla je navíc velkou komplikací fakt, že odráží světlo blesku a tvoří nechutné reflexy. Tady si stačí uvědomit klasickou poučku, že úhel odrazu se rovná úhlu dopadu a při použití blesku fotit z boku tak, aby se světlo neodrazilo zpět k nám, ale „ulétlo“ do strany. Gekon, který zrovna visí hlavou dolů, přichycený svými lamelami na tlapkách na skleněné stěně terária, vytvořil poměrně fotografickou zajímavou situaci. Přední i boční sklo blesk odrazí, tzn. blesk nesmí být namířen kolmo ani na zvíře, ani na žádnou ze stěn. Přitom podle odlesku v očích i podle vrženého stínu je u snímku č.1. jasné, že blesk byl použit. Jednalo se o vestavěný blesk Nikonu D70. Byl zhruba v 45 stupňovém úhlu ku přednímu sklu, ale jak je vidět na druhém snímku, stačila malá změna polohy a odražené světlo snímek dokonale znehodnotilo.
 |
 |
Možným řešením odstranění rušivých mříží je použití „dlouhého skla“, které pletivo či mříže rozmaže. To platí samozřejmě pouze ve chvíli, když zvíře nestojí přímo u nich. Mříže musí být naprosto mimo hloubku ostrosti. Opět si je možné navíc pomoci clonou, kde platí klasické „čím větší díra, tím menší hloubla ostrosti“. Nepříjemné odrazy (neplatí pro blesk) ve skle, které znehodnocují záběr se dají odstranit (nic neplatí stoprocentně) pomocí polarizačního filtru.
Co vlastně fotím?
Kromě fotovybavení si s sebou do ZOO berte tužku a papír. Piště si pečlivě, jaký druh jste si vyfotili. Krom vašeho vlastního poučení z jiného než fotografického oboru pak slouží zápisky jako vynikající pomůcka k pozdějšímu popisování fotografie či diapozitivu. Nikdy nevíte, kdy a kde budete své výtvory prezentovat. Reagovat na otázku „co to je?“ odpovědí „nějaká ještěrka“ nepůsobí zrovna fundovaně. Místo toho byste mohli říct „tenhle ještěr je agama vodní ze ZOO v Ústí nad Labem, ale normálně žije v jihovýchodní Asii“. A přitom nemusíte znát o agamách nic víc. V zoologických zahradách máte jistotu, že popisky budou odborně správně. Osobně někdy popisky fotografuji v malém rozlišení na digitál, protože jsem líný je opisovat. Navíc tam často bývají uvedeny původní areály rozšíření, stupeň ochrany, potravní nároky zvířete atd. V ZOO nemusíte fotit jen zvířata. Z košické ZOO mám (bohužel velice nekvalitní, neb byl uspěchaný) snímek dětí, které lezou na ohradu k bizonům, aby si vzaly kousek línající srsti. Rodiče stáli v jejich bezprostřední blízkosti a „hlídali“ je. Co je zoologické zahradě nejbáječnější? Příležitost fotit zvířata při běžném chování, které by v přírodě nejspíše uniklo a nebo byste za ním museli cestovat tisíce kilometrů bez jistoty, že budete mít příležitost zvíře jen na okamžik zahlédnout. Za snímkem vydry malé byste museli až do jihovýchodní Asie, na Jávu či Bornea. A nebo do ZOO v Ústí nad Labem.
Mezi snímky takzvaného komfortního chování patří obrázek čištění srsti lemurů kata. Byl pořízený přes sklo. Je dobré jít ke sklu co nejblíže. V podstatě přiložit objektiv na sklo. To proto, aby se v co největší míře eliminovali reflexy. Máte-li sebou někoho, poproste jej, aby se postavil tak, aby jeho stín dopadal na sklo v místě, kde máte foťák. Pozor netlačit objektivem na sklo! Ve chvíli, kdy začnete ostřit, tak otáčející a vysunující/zatahující se objektiv pohne nezvykle s celým foťákem. Kdybyste byli „napevno“ natlačeni na sklo, mohlo by dojít až k poškození objektivu.
 |
 |
Ani v případě lemurů, ani kočkodanů se nedá zapřít, že snímky jsou ze zajetí. Ovšem všechna zvířata se chovají naprosto přirozeně, protože ví, že člověk je za sklem, kde bývají dennodenně. A pokud jsou za sklem, tak je to v pořádku.
Často jsou k vidění zvířata nejen v klecích a výbězích, ale i volně. Všechny 3 fotografie pávů pocházejí ze samečka, který na chvíli roztáhl ocas. Zatím co na jednom je poznat, že je v pozadí sníh, na dalších dvou nikoli. Tady se vyplatilo mít nastavenou předvolbu clony, protože jsem okamžitě mohl kontrolovat a plynule měnit hloubku ostrosti. Cílem bylo udělat páva v co nejpřirozenějším prostředí, což doufám, že se povedlo zejména u portrétu hlavy s korunkou (ne nadarmo se jmenuje páv korunkatý). V pozadí jsou rozmazané dřeviny, zřejmě nějaké thuje, které by klidně mohly růst i v jeho asijské domovině.
 |
 |
Výřez
Jedna z hlavních zásad u focení zvířat praví, že se má ostřit na oko zvířete. Samozřejmě každé pravidlo, včetně tohoto, má svou výjimku. Pokud vám okamžik nahrává, klidně zásadu porušte. Třeba, když opice prostrčí ruku mřížemi a žebrá, asi bych zaostřil na ruku či na mříže, ať si má oči, kde chce. Chcete-li přece jen fotit zvířata tak, aby nebylo poznat, že jsou v zajetí, musíte myslet dopředu… nebo zachraňovat stav výřezem. Každé malé dítě ví, že čápi na zimu odlétají. Ale když se vhodně uřízne kus těla tak, aby v pozadí nebyl vidět sníh, je to mnohem lepší.
 |
 |
Pozor na nejrůznější stavby, ploty, klece, dráty či umělé rybníčky v pozadí. Často se začátečník soustředí na hlavní objekt svého budoucího obrázku focení a na pozadí zapomíná. U olomoucké sovice sněžní byl výřezem odstraněn příliš „umělý“ prostor nad hlavou, takže ve finále může být pozadí považováno za skálu nebo dubové kmeny. V tomto případě byl aparát nastaven na prioritu clony a snažil jsem se pozadí rozostřit. Ovšem s ohledem na čas, aby při dlouhém ohnisku (cca 300 mm) nebyl rozmazaný. Jen pro srovnání neoříznutý snímek sovice sněžní z Chomutova focený objektivem 35–70 vytaženým na maximum.
 |
 |
Chovatelé
Každý asi zná nějakého chovatele, který má papouška, hada, pavouka či jinou „potvoru“ doma. Často se s ním focení dá domluvit u něj doma. Vzhledem k tomu, že svého miláčka zná, ví, kdy je to nejvhodnější. Fotit hady a ještěry těsně před svlékáním je šedivé, zato po odložení staré kůže se jim barvy rozzáří. To vám ale chovatel řekne. Jindy se dají zvířata fotografovat v přírodovědných kroužcích při domech dětí a mládeže. Většinou (jsou výjimky), pokud slušně poprosíte, nikdo nedělá problémy. Poslední snímek je právě z této kategorie.
Rosnička focená pomocí makroblesku na rostlině. Chvíli trvalo, než jsem ji „nainstaloval“ tak, aby nebylo poznat, o jakou kytku jde. Ostřil jsem na oko ohniskovou vzdáleností 35 mm a krátkým časem (byla potvora pohyblivá). Což znamenalo malou hloubkou ostrosti, než se projevilo na neostré špičce tlamy. Volný (černý) prostor za žábou byl asi 1,5 m, což stačilo na to, aby se neosvětlilo vybavení místnosti. Jak jsem napsal, focení zvířat v ZOO je nadmíru snadné. Chce to jen odvahu a trochu trpělivosti.
Topí Pigula, reportér geografického magazínu KOKTEJL